Jednorázové povídky

Vykoupení

14. srpna 2014 v 11:29 | Irith
Slíbená alternativa k Zrádci. Ale jak jsem četla ty reakce, mám dojem, že to ani není potřeba. Takže jen tak pro klid duše, zvlášť té Pollyiny, kterou jsem Zrádcem doopravdy ranila.
Jak by dopadl Zrádce, kdyby se jen jedna, ne příliš hlavní postava, zachovala trošičku jinak? Začátek je úplně stejný, ale pak se příběh mění.
Končí to tak hořko sladce, ale lépe, než Zrádce. Ehm... jedná scéna vypadá dost... divně, vím. Ale nevím, jak jinak to napsat, pak jsem tam ještě chtěla po jistotu dát Estellu, nebo Diamantu, ale nehodily se mi tam, takže doufám, že to překousnete.
Hezké počtení!
Chtěla jsem ji sem dát celou, ale ten blbý blog odmítl, že je to prý moc dlouhé. Takže jsem, abych nemusela brutálně krátit, smazala celý ten začátek, který je pro obě povídky společný. Když tak si ho dohledejte v Zrádci. Moc se omlouvám, že jsem to musela takhle udělat, ale blog prostě blbne.

Zrádce

11. srpna 2014 v 8:28 | Irith
No, stalo se, co se stát muselo. Kdysi jsem četla nějaké anglické povídky, zabývající se tématem co by kdyby, konkrétně, jak je ta scéna na začátku Dvou Věží, jak Stromovous nese Smíška a Pipina lesem a hodí je k nohám Bílého čaroděje, o kterém si všichnmi myslí, že je to Saruman, ale on je to Gandalf. Takže co by se stalo, kdyby to doopravdy Saruman byl. Tuto povídku jsem zadala Clarisse zde - v povídkách na přání. Naštěstí jsem na to zapomněla. No, ale pak jsem se o tom nějak začala s Clarissou bavit a já dostala nápad. Předem se omlouvám, je to velice smutné a velice nelogické :-) Ne, není to brutální, rozhodně ne moc, jen je tam na konci smrt jedné z postav. Je to takový boj mezi tím, co je správné a tím, co je dobré. Ale pak mě napadla i druhá verze. Takže, napíšu druhou povídku, s názvem Vykoupení (Edit: povídka byla napsána, a již je vydaná), která má úplně stejný začátek, ale končí jinak. Je taková hořko-sladká ale oproti téhle je tam mnohem víc toho sladkého.

Upozornění: Nečtěte, pokud máte/nechcete mít deprese. Polly mě potom málem zabila.
Ale třeba se stane zázrak jako s Ranami a tuto povídku moc neodsoudíte. Naděje umírá poslední :-)

Schovka

9. srpna 2014 v 19:48 | Irith
Povídka napsaná na toto zadání. Takže vzniklo toto. Ale neříkám, že je poslední. Vzhledem k tomu, že je zadání dost nejednoznačné, možná vzniknou i další. Takže povídka na přání pro Scrat.

Pohádka na dobrou noc

20. června 2014 v 15:16 | Polly
Takže moje povídka na téma "Proč jsou hobiti hobiti" je tu! Irithinu už jste asi četli, Clarissiinu si můžete přečíst zde a mojí právě ted. Která se vám líbí nejvíc?
Ten začátek, s citovým vydíráním, jsem psala podle vlastní zkušenosti. Přesně tohle na mě pořád praktikuje Irith a povětšinou to zabírá. Jinak, je to styl "pohádek" které jí vyprávím, když se na školních výletech nudí. Ano, naše pohádky jsou opravdu dost ztřeštěné, a tohle tomu úspěšně sekunduje. Takže se nelekněte a přeji příjemné počtení!

Otázka

19. června 2014 v 18:07 | Irith
Jak už psala Clarissa, vsadily jsme se s ní, že každá napíšeme povídku na téma : "Proč jsou hobiti hobiti" a potom je porovnáme (tedy, vsadila jsem se já, Polly a Clarissa). Clarissina povídka je zde. Amou si můžete právě ted přečíst. Počkejte si ještě na Polly a pak ohodnotte. Čí je lepší?
Clarissa chtěla kátkou jednorázovku, takže jsem se musela krotit, ale nakonec se mi to snad celkem povedlo.

Sám

4. června 2014 v 17:47 | Polly
Moje první jednorázkovka. Inspirovala jsem se Irithinými Ranami a napsala tuhle povídečku na podobné téma, ale s trochu jiným koncem :-)
Takže, téma je to samé, Smíšek umře a Pipin se s tím vyrovnává. Opět to je na hranici Červené knihovny, ale vůbec to jako Červená knihovna nebylo zamýšlené.
Slibujeme (za sebe i Irith), že toto je na dlouhou dobu poslední povídka s tímto tématem, odteď to bude optimističtější.
PS: omlouvám se, že jsem to sem dala tak pozdě, byly jsme obě na třídenní zeměpisné exkurzi :-)

Kapka světla

24. května 2014 v 15:20 | Irith
Toto je tak trochu vzdoropovídka na Rány. No, přečtěte a uvidíte. Na konci povídky napíšu vysvětlení, proč jsem se rozhodla napsat zrovna tohle a zrovna takto, ale prosím přečtěte si to až po povídce, abyste nepřišli o zážitek :-)
Děj je přibližně stejný jako u Ran a opět je to na hranici červené knihovny.

Rány, které se nikdy nezahojí

18. května 2014 v 13:49 | Irith
Tuhle povídečku jsem napsala jednoho deštivého dne, když jsem měla melancholickou náladu. Je to jen takový úlet, prostě jsem chtěla zkusit napsat něco dojemného, smutného. Asi se mi to povedlo. Polly při čtení brečela a Delfi málem také.
Snad povídku nebudete moc odsuzovat. Pokud by ale vyloženě někoho urážela, prosím napište mi a já ji samozřejmě stáhnu.
Takže už k příběhu. Smíšek zemře a Pipin se s tím nedokáže vyrovnat, protože to byl jeho nejlepší kamarád.
Prý je to červená knihovna, mě se ani nezdá. Ale varovala jsem vás.

Hobití lekce

12. května 2014 v 15:54 | Irith
Tahle povídka vznikla spíš náhodou. Ležela jsem doma s vytrženými osmičkami a meilovala si s Polly. Pak Polly něco plácla a mě to přivedlo na tenhle nápad. Neprozřetelně jsem to však řekla Polly a ta do mě hučela tak dlouho, až mi nezbývalo nic jiného, než si sednout a napsat následující povídku.
Takže, Pipin chce po Smíškovi, aby ho naučil líbat. Smíškovi se do toho moc nechce, ale pak se do toho připlete Estella a ukáže se, že Smíšek není tak dokonalý a neomylný, jak si o něm Pipin myslel.
Humorné, s lehkým náznakem červené knihovny. Ale doopravdy jenom lehkým.

Osudová chyba

6. května 2014 v 18:15 | Irith
Moje první jednorázovka.
Co se stane, když Faramir, kapitán Gondoru udělá Osudovou chybu?
Snad se bude líbit. Prosím komentáře.
 
 

Reklama

Rubriky