Jednorázové povídky

Blonďatý překupník

18. května 2015 v 13:58 | Delfi
Protože nám úděsnou rychlostí docházejí články, poslaly jsme echo Delfi, ať nás zachrání. No a Delfi víceméně na místě vyprovozovala a později i sepsala tuhle naprosto dokonalou povídku. Irith s Polly z toho byly mrtvé smíchy tak snad se to bude líbit i vám.
Pozn. Ta písnička je na Jede, jede poštovský panáček, kdyby to tady někomu nedošlo.

Temný pán

28. dubna 2015 v 17:36 | Irith
Moje třetí drabble, tentokrát poctivé, přesně stoslovné (ale dalo to práci). Původně to mělo být drabble, pak z toho vznikla jednorázovka pak jsem usoudila, že tohle zveřejnit nemůžu a smrskla jsem to zase na drabble.
O čem to je? Však uvidíte. Je to krátké, tak proč vám kazit překvapení.

Aurewen

20. dubna 2015 v 12:27 | Irith
Dlouho jsme tu neměli žádnou naši vlastní povídkovou tvorbu, takže sem přidám jedno mé nedávné dílko. Nezasvěceným doporučuji nastudovat Samovy trable a Slovníček výplodů choré mysli.
Toto je povídka na přání pro Scrat, která si ji objednala ke Dni všeho hobitstva. I takové jsou u hobitů čekací lhůty...
Je to něco jako Samovy trable, až na to, že hlavní postavou je Galadriel, respektive elfka Aurewen. Jestli se divíte, proč je tak sympatická, tak byla napsána dle modelu "jediný sympatický elf odvrhovaný většinou".

Velikonoce

6. dubna 2015 v 7:05 | Polly
A už je to tady! Přišel čas pomlázek a vajíček natvrdo. Doufáme, že si dnešní den všichni užíváte plnými doušky a že ho všechny osoby ženského pohlaví přežijí alespoň v relativním zdraví.
A jak bychom mohli na blogu oslavit Velikonoce co nejlépe? No přece povídkou! Třeba vás dokáže alespoň malinko pozitivně naladit.
Ano, jsem si vědoma toho, že v Kraji Velikonoce nebyly, ale tady jde o princip :-)

Aredhel, Šárko, tahle povídka je pro Vás. Abyste věděly, že tu s Vámi počítáme i do budoucna a že tu pro Vás zůstanou dveře navždy otevřené (a možná, že se s Vámi i rozdělíme o svačinu). Bez Vás by to totiž vážně nebylo ono...

Prvosenka

14. února 2015 v 10:53 | Irith
Copak je dnes za datum? Správně, 14. únor. Což znamená Den svatého Valentýna. A protože nám je jasné, že to zřejmě nikdo z ctěné blogové společnosti slavit nebude, rozhodli jsme se jít proti davu. A jak toto datum oslavit? No přece povídkou!
Tahle povídka je už docela stará a vznikla... netuším proč. Fakt nevím. Většina mých povídek je psána s jasným záměrem. Chci jí něco říct nebo prostě ukázat nějaký netradiční způsob psaní. Ale co mě inspirovalo k tomu napsat toto, vážně netuším. Delfi to nečetla, protože bych se jí pak nemohla podívat do očí.
Snad se bude alespoň trochu líbit nebo minimálně pobaví.
A téma? Na to snad přijdete sami...

Nenápadní

31. prosince 2014 v 9:53 | Irith
Dneska je 31. prosinec a tedy Silvestr a ani my při slavení tohohle "svátku" nemůžeme zůstat pozadu. A Nový rok oslavíme, jak jinak, než povídkou.
Takže tady máte pěkně ulítlou Silvestrovskou povídku. Vše co mě napadalo bylo totiž vážné a smutné a to se na dnešek nehodí, takže nakonec zvolena osvědčená varianta "psaní jak provozky plynou".
Omlouvám se siru Terry Pratchettovi za vykradení jedné jeho písně, ale kdy ono se to tam tak hodilo....
Tak si ten Silvestr pořádně užijte!

Sláva stromu

25. listopadu 2014 v 15:32 | Irith
Tahle povídečka vznikla v podstatě pro Polly. Kdysi jsem ve škole kvílela, že nemám co psát, načež mi ona zadala téma "Co by se stalo, kdyby hobity od Dědka Vrbáka nevysvobodil Tom Bombadil". Téma dosti zvláštní a to, co vzniklo taktéž. Pravděpodobně to není moje nejlepší literární dílo, ale snad se bude alespoň trochu líbit.

Princip

25. listopadu 2014 v 15:29 | Irith
Jestli máte dojem, že to tu už jednou bylo, pak máte naprostou pravdu. Irith se ale nějakým záhadným způsobem podařilo tohle svoje drabble smazat, takže ho sem dáváme znovu.

Moje druhé, delší drabble (asi 130 slov), které jsem pro změnu psala jednou rukou ve školní jídelně, zatímco jsem obědvala. Tohle se mi líbí víc a tu větu "Vždycky jde o princip" už používáme v běžné komunikaci.
A o čem to je? Smíšek trošku moralizuje....

Až odejdeme...

31. října 2014 v 7:00 | Irith
Povídka, v níž jsem porušila hned dvě svoje předsevzetí. To první bylo, že vůbec něco takového spášu. Asi před měsícem se tuším u Clarissy vyskytla diskuze na téma, kam odcházejí hobiti po smrti. Tenkrát jsem se zapřísáhla, že ano, je to zajímavé téma, ale ne, nic na to nenapíšu. A teď? A druhé předsevzetí. Rovněž u Clarissy jsem psala, že Aredhel se zřejmě (z principu) u nás povídky s věnováním nedočká. Ale s touhle mi pomohla tak moc, že ji tuto povídku prostě věnovat musím. Bez ní bych to v životě nedala dohromady.
Takže, Aredhel, díky moc za obětavé přednášky a korekce mých výplodů :-). A samozřejmě za Tvůj úžasný blog a překrásné povídky a básně. A nedělej si nic z toho, že umíš psát jenom smutné věci. Já bych zase něco tak smutného a krásného jako Slzy šedé smrti, nebo Vzpomínka na slunce a prach nestvořila, ani kdybych se na hlavu postavila.

Původně jsem chtěla napsat trochu něco jiného, abych nerozčílila Jeremiáše s Clarissou s jejich povídkami. Ale... no... jaksi si neumím jisté dva hobity představit jako dědečky nad hrobem. Takže nakonec zvolen osvědčený Bilbo.
A proč jsem se tedy tuto povídku rozhodla napsat? Protože 31. října...

(Ne)Přátelé

27. října 2014 v 7:42 | Irith
Za tuto povídku jsou přímo zodpovědní Jeremiáš s Aredhel a s tou jejich depresí. Jen díky jejich smutným článkům jsem dostala nápad na toto. Takže stěžovat si běžte k nim.
Polovina této povídky je opsaná z knihy, takže je možné, že vám některé části přijdou důvěrně známé. Ale bez toho by to nedávalo smysl. Prosím nepřeskakujte, protože občas je mezi odstavcem opsaného textu pár mých vět a ty jsou většinou důležité pro pochopení dalšího děje :-)
A o čem to je?


Nikomu nevěř, Frodo. Nikdy nevíš, koho Prsten ovládnul a kdo je tvůj přítel. Nevěř nikomu.

O blázinci, melírech a střepech

25. října 2014 v 7:25 | Polly a Irith
Gilly si za Den hobitů přála povídku, kde bychom vysvětlily, proč nemáme rády elfy apod. Vzpomněly jsme si, že jsme si kdysi dávno psaly takovou podivnou konzevraci na meilu a rozhodly se, že to použijeme. Necháváme to v původním stavu, abyste viděli, jak to vypadá, když se Pipin nudí...

Epidemie

23. října 2014 v 17:03 | Irith
Vím, že tímhle Jeremiášovi tak trochu hodně lezu do zelí, ale hobiti jednak elfíkům lezou do zelí rádi a jednak chci mít na Mittalmaru své povídky kompletní. Takže zveřejňuji i Epidemii. Asi ji už mnoho z Vás četlo na Anekronu2 ale co, ohlasy byly vesměs kladné a trocha smíchu neškodí. Povídka je napsaná na přání Jeremiášovi za Den všeho hobistva. Téma bylo, co se stane, když si členové Společenstva vymění role. Pojala jsem to tak trochu ve stylu Samových trablí a výsledek? No, zhodnoťte sami.

Změna plánu - část 2.

17. října 2014 v 19:03 | Polly
Slibovaná druhá část povídky. Jak dopadne honba za zbývajícími hobity? Zmoudřel už Smíškův poník? A odpovědi na mnoho dalších otázek najdete níže.

Změna plánu - část 1.

13. října 2014 v 17:36 | Polly
Povídka, která má pevné základy v knize, docela velká část je z ní opsána, aby to dávalo smysl. Začíná, když Frodo, Sam a Pipin jedou se Sedlákem Červíkem k Hůreckému přívozu.
Nic zásadního se v ní nestane a byla kdysi napsaná hlavně k tomu, aby Irith trochu pomohla s absťákem a trochu ji rozveselila. Takže prostě jen taková oddechovka :) Jo, a blog mi to odmítá vložit najednou, proto to musím rozdělit na dvě části.
Tady je ta první:

Odvaha

18. srpna 2014 v 14:30 | Irith
Moje historicky první drabble. Má přesně sto slov, je to hrozně sentimentální a strašná hovadina. Psala jsem to, když jsem se u dějáku nudila, takže to podle toho také vypadá. Také jsem chtěla napsat alespoň něco na Bilba, protože o něm, chudáčkovi, jsem zatím nenapsala vůbec nic. Tak snad úplně neodsoudíte... Jo a publikuji především proto, že se mi strašně líbí ta poslední věta :-)

P.S. Pro informaci - Irith je právě cca týden na prázdninách. Jen aby jste se na ni nezlobili za to, že Vám nekomentuje články...

 
 

Reklama


Rubriky