Jednorázové povídky

Bílá rada

31. července 2017 v 8:41 | Polly
Na projektu ilustrace často píšu ke svým obrázkům jakési vysvětlení, úvod do děje. A při tom posledním se mi stala taková věc, že samotný můj úvod překročil stanovený počet znaků. Ale jelikož jsem to měla již rozepsané, přišla mi škoda to najednou tak zahodit, proto jsem to dopsala a nakonec se to dostalo sem. Krátké pojednání psané rovnou tak, jak mi slova přicházela na mysl i s onou jednoduchou a rychlou ilustrací.
Týká se Bílé rady. Z pohledu Gandalfa, který započítává do Bílé rady protentokrát jen a pouze čaroděje.

Tři sliby

20. května 2017 v 9:53 | Irith
U Tří sester (och jaká variabilita názvů povídek) jsem psala, že se jedná o moje poslední dílko na dlouhou dobu. Tak to také bylo. Ale dlouhá doba již uplynula a je čas na další příběh. To se tak stává, když píšu dlouhou kapitolovku, málokdy u ní vydržím celou dobu. "Odbíhám" psát nějaké bokovky, nesouvisející kratší příběhy. A v podstatě tak vznikla i tato povídka. Nápad na ni jsem nosila v hlavě poměrně dlouho, ale vypracování čekalo až na dobu, kdy budu psát něco dlouhého a budu se potřebovat odreagovat. Čím to je, že poslední dobou píšu tak... kruté povídky? Protože tenhle příběh je, když si to tak vezmete, opravdu, ale opravdu smutný a zlý.

Povídka vypráví o hobitech a o časech dávno minulých, je jedna z těch, které se zabývají historií půlčíků. Pro pochopení doporučuji nastudovat Dodatky Návratu krále, zejména jak se to mělo s bitvou o Fornost a pádem Severního královstí a s prvním vladykou Kraje.

Na konci povídky jsou ještě dodány Poznámky pod čarou pro vysvětlení pár věcí, které se v příběhu objeví.

V dobrém i ve zlém

26. dubna 2017 v 8:27 | Tani
Dlouho jsme tu neměli žádnou povídku, že? Tato je čistě elfí a od Tani. Zabývá se nesmírně zajímavým a příliš nezpracovaným tématem.

Tiché porozumění

1. dubna 2017 v 7:03 | Irith
Dnes je první duben a čas na tradiční aprílový článek. Tentokrát Vás opět čeká povídka. A to ne jen tak ledajaká povídka. Irith sepsala své první středozemské dílko, ve kterém nevystupuje ani jeden hobit! Povídka se, podržte se, dokonce týká elfů! A lidí! A jejich problémů.
Povídka vznikla na základě sázky s Aredhel. Vsadily jsme se s tím, že když vyhraju já, napíše Aredhel povídku mně a když ona tak naopak. No a tak nějak to skončilo remízou a tak jsme psaly obě. Aredhel svůj úkol splnila nedávno zde http://aredhelbila.blog.cz/1703/nestiham . Já svůj závazek vyplnila krátce před tím a povídku Aredhel předala na Oslavě zničení Prstenu. Tam jsem ji také několikrát veřejně předčítala.
Zadání totiž znělo "elf Cirkumflex". Kdo to je? Není to Aredhelin vymyšlený elf, jak mnozí soudí, jde o můj "výtvor". Když jsem totiž loni jela z jednoho zájezdu, přejížděli jsme přes noc a já si zapnula do mp3 Silmarillion. Usnula jsem a vzbudila se až na Dodatky. A přesně když jsem se probírala, mluvilo se tam o cirkumflexi, o takové té obrácné stříšce - přízvuku. A já si, celá rozespalá pomyslela "Cirkumflex, to je nějaky elf?" a tak vznikl elf Cirkumflex, o kterém jsem měla psát.
Nápad jsem sbírala dlouho, asi tři čtvrtě roku. A výsledkem je takové středozemská jazyková hříčka. Co by na to řekl chudák profesor?
Nakonec jsme s Aredhel usoudily, že by bylo fajn sepsat takových povídek víc. Povídek pojednávajících o podivných elfských jménech.
Pro skalní elfomily bych ještě měla podotknout, že se samozřejmě jedná o ironii a satiru, mně tak blízkou.
Za beta-read děkuji Šárce a Neklanovi.

Bratři

18. února 2017 v 8:32 | Tani
Další jednorázovka od Tani. Tentokrát možná trochu překvapivě nepojednávající o hobitech. Věnuje se totiž někomu úplně jinému.
O hudbě Ainur toho bylo řečeno mnoho. Ale nikdo se nevěnoval tomu proč. Proč začal Melkor splétat vlastní disharmonickou melodii. A o tom je právě tento příběh.

Opora

9. února 2017 v 13:27 | Tani
Další z Taniných jednorázových povídek. Opět taková... depresivní :-)
Frodo lituje. Lituje toho, že své přátele vzal s sebou tam, odkud už není návratu. A vzpomíná na první setkání se svými nejlepšími kamarády.

Nenávist a strach

3. února 2017 v 13:46 | Tani
Dnešní povídku sepsala Tani. A jak už je u jejích povídek obvyklé, je trošku temnější. Ale moc hezká, takže se připravte na pořádně dramatický příběh a můžete se pustit do čtení!

Varování! Povídka je nevhodná pro milovníky kánonu a dobrých mravů. Může způsobovat znechucení a zlost na autora.

Noční můry

31. října 2016 v 2:12 | Irith
Je tu Halloween, Svátek všech svatých a Dušičky.
A tradičně i letos Vás čeká Halloweenská povídka. A pozor, je to první Irithiina jednorázovka po dost dlouhé době...
O čem je? Na podzim se nikomu nespí dobře. A ze všech nejméně těm, kteří prodělali útrapy, na něž se nedá zapomenout.

Perly nepláčou

10. září 2016 v 8:38 | Irith
Dlouho tu nebyla žádná povídka, že? Nevím ale, nakolik Vám tato zvedne náladu. Je smutná a má relativně složitou výstavbu. V poslední době jsem si oblíbila psát povídky v několika časech najednou, které se dohromady prolínají. Tady jsou dohromady čtyři. Jsou od sebe navzájem oddělené hvězdičkami s tím, že pět hvězdiček představuje velký časový skok, dvě hvězdičky malý, v rámci několika hodin. Věty kurzívou jsou vložené z toho pozdějšího času do dřívějšího a... prostě je to složité. Ale já Vám věřím.
O čem je? Frodo Pytlík sbírá odvahu na boj s Mohylovým duchem. A přemítá přitom nad jednou svou dávnou ztrátou. Povídka se odvolává na moji představu o možnosti jistého hobitího páru, jemuž se společný život příliš nevydařil.

Nezapomenout

21. června 2016 v 18:00 | Tani
V pořadí druhá melancholická povídka od Tani, vracející se tentokrát do Frodova dětství. Povídka sama o sobě přímo neobsahuje nic horšího než roztrhnuté kalhoty, přesto o ní Aredhel po autorském čtení na hobití oslavě prohlásila, že je to nejsmutnější povídka, jakou kdy slyšela. Jak to Tani dokázala a v čem se skrývá smutné tajemství tohoto příběhu se dočtete níže.

Pět růžových kvítků

15. června 2016 v 7:43 | Irith
Moje snad první povídka, u které byl první název a až pak příběh. Je to dosti romantické, ale i dost smutné... takové jarní, možná.
Ke vzniku této povídky se váže dosti vtipná historka, aneb konverzace já a Pomněnka v praxi.
Já: "Pomněnko, budu psát povídku o Samovi a Růže. Bude šťastná, ale bude končit Růžinou smrtí."
Pomněnka: "Smrtí? Ty Sama fakt nemáš ráda, viď?! Nejdřív ho opiješ, pak mu zabiješ Růžu..."
Já: "Pomněnko, každý jednou umře... A ona umře potom, co prožije dlouhý, šťastný život a bude mít třináct dětí."
Pomněnka : "Třináct dětí?! To tedy doufám že se o ty chudáčky malé někdo postaral, když pak přišli o oba rodiče, jak Sam po Růžině smrti odjel za moře."
Já: "Pomněnko, nejmladšímu z jejich dětí bylo v té době čtyřicet..."

Nu tož. Užijte si povídku!

Napůl ztracená

3. června 2016 v 20:35 | Tani
První povídka od Tani, v hlavní roli není nikdo jiný než Frodo. Což bude ostatně u Taniných povídek tak trochu pravidlem... alespoň to krásně vyváží Irithiino zaměření na Smíška s Pipem.
Příběh je... no uvidíte. Existují jisté příběhy, které jsou tak trochu ztracené. Ao budoucnosti to platí také.

Zeleninové příhody mladých hobitů

25. května 2016 v 15:20 | Pomněnka
Další povídka je trošku starší a někteří z vás ji možná znají. Jedná se o povídku, kterou Pomněnka kdysi zveřejnila na svém blogu předtím, než se stala členem Mittalmaru. Původní článek najdete zde a doporučuji ho navštívit už jen kvůli krásné předmluvě :-)
A o čem to je? Snad nejhobitštější povídka, která na Mittalmaru kdy vyšla nemůže být o ničem jiném než o... hobitech a o... jídle, ne? Zvlášť, když si uvědomíte, že tato povídka je vlastně od našeho blogového Sama :-).

Nepochopím

19. května 2016 v 6:18 | Irith
Po dlouhé době povídka. A to ne jen tak ledajaká povídka. Trpasličí povídka. Ano, poprvé a zřejmě i naposledy jsem napsala vážně trpasličí příběh, vyprávěný trpaslíkem, s hlavní postavou trpaslíka. Ale nebojte, hobit se tam vyskytne také.
A proto bych chtěla tento článek věnovat jedné statečné trpaslici, neúnavně bojující za práva těch malých vousatých "zahradních ozdob" (jak se říká na Zeměploše). Takže Terko Trpaslíku, tahle povídka je pro Tebe a doufám, že udělá alespoň trochu radost :-)
A o čem to je? Co mají společného Gloin, Gimli, Kili a Pipin? Jednu věc ano...

Staré schody

30. ledna 2016 v 8:49 | Irith
Už jsme tu měli hobití povídky všech možných druhů, ale zatím žádnou pořádnou detektivku. Tak to dneska napravíme. Víte, kdo byla Lalia Bralová? Znáte příběh o tom, jak zemřela? A je vám znám důvod, proč žila Pipova sestra Perla v ústranní? Chcete vědět, jak to všechno bylo? Tak si přečtěte příběh, o kterém se mezi hobity nemluví...a když už o té události v Kraji někdo vypráví, tak ne o tom, co se skutečně přihodilo.
 
 

Reklama


Rubriky