Vánoce ve Středozemi - ADVENTNÍ KALENDÁŘ

Hobitosloví - Kraj

11. února 2020 v 12:45 | Irith |  Hobitosloví
U Irithiných článků ještě chvíli zůstaneme. Dnes tu pro váa máme jeden z posledních dílů Hobitosloví...




Kraj

Rozloha: Sféra moci vladyky a oblast spořádaného podnikání, tak se nazýval Kraj, nová vlast hobitů. Rozkládal se na 120 mílích (192 km) od Dalekých vrchů k mostu přes Brandyvínu a na sto padesáti mílích (240 km) od severních rašelinišť k jižním bažinám. Tím pádem činila jeho rozloha přibližně 51 800 km2. Což je, pro srovnání, skoro přesně tolik jako je rozloha Čech. Protože Tolkien (ač ve svém dopisu číslo 276 naznačoval opak) jinou mapu, než tu, která je u předmluvy ke Společenstvu Prstenu nevytvořil, musíme prozatím počítat jen s dostupným zdrojem - tedy s touto mapou výřezu Kraje. Problémem ovšem zůstává neexistující měřítko u této mapy. Ale přesto máme indicie, které nám mohou pomoci.

Bilbo, na začátku Hobita, uháněl podél velkého Mlýna, přes Vodu a pak ještě celou míli nebo víc do Povodí. Můžeme tedy soudit, že od mostu přes Vodu do Povodí k Zelenému drakovi to mohlo být tak dva kilometry (něco málo přes jednu míli).

Od Mostu ke Dnu pytle to bylo dobrých čtyřicet mil (64 km), ale někdo tu cestu vykonal nakvap, praví se v Návratu krále.

Dále víme, že v okruhu dvaceti mil (32 km) od od Hobitína znal Sam krajinu dobře. A že silnice do Pařezova, v úpatí Zelených kopců do těchto dvaceti mil spadala.

Přímou čarou od kopců za Lesany, kde Frodo povečeřel s elfy do Rádohrab to bylo osmnáct mil (28,8 km).

Od Červíkovy cesty k Přívozu to bylo přes pět mil (8 km).

Křoví se táhlo od Brandyvínského mostu až ke Koneckřoví. Dobrých dvacet mil (32 km) z jednoho konce na druhý.

Z Žabovřesk do Povodí to bylo osmnáct mil (28,8 km). A ke Tříčtvrtkovému kameni mil čtrnáct (22,4 km).


Tím pádem si můžeme spočítat, že podle údajů v knize se jeden centimetr na mapě rovná přibližně osmi a půl kilometrům. Výsek Kraje, který je na mapě, tedy východo-západním směrem odpovídá 119 kilometrům (nepočítáme Rádovsko, které má na šířku v největším místě ani ne těch osm a půl kilometru). Tím pásem nám vychází, že od západního konce mapy k západnímu konci Kraje se rozkládá území o velikosti 73 kilometrů. Což je přibližně jako od Rozcestí k Bělobrázdě. A navíc ještě můžeme vypočítat, že zobrazená mapa Kraje je něco přes dvě třetiny skutečné rozlohy.

Severojižní směr odpovídá přibližně 81 kilometrům. Zbývá tedy 159 kilometrů neznáma. A protože vyobrazená část neleží na hranici, nevíme jak moc na sever či na jih se Kraj dále rozkládal. Víme jen, že ještě dvě třetiny Kraje z jeho severo-jižního směru jsou nám zahaleny tajemstvím.


Obyvatelstvo: V Kraji bydleli hobiti. Na tomto prohlášení asi není příliš co diskutovat. Jediná věc, která by nás mohla zarazit je Gildorova věta: "Před hobity tu bydleli jiní a jiní tu budou bydlet, až už hobiti nebudou."

Je asi naivní představovat si, že hobiti byli prvními obyvateli Kraje. Tak úrodná a přívětivá zem musela mít své obyvatele. A to zřejmě poddané krále Arnoru, protože je řečeno, že Argeleb II. hobitům daroval zem za Anduinou. Nějakou dobu tak museli hobiti a lidé bydlet vedle sebe v Kraji. Lidé asi postupně odešli a Kraj se stal čistě hobití záležitostí. Ale zřejmě se zde občas (k velkému údivu a rozhořčení hobitů) lidé objevovali. Frodo říká, že s nimi v Jižní čtvrtce měli problémy.

Kolik hobitů a jak tu asi tak mohlo bydlet? Je jen několik sídlišť, které by byly přímo zmíněné. Ale kromě nich tu muselo existovat mraky malinkatých vesniček, stavění a statků, roztroušených po krajině. Ve větších vesnicích sídlili asi spíše řemeslníci a bohatí, vážení hobiti. Rolníci asi logicky měli spíše své statky v krajině (viz. sedlák Červík).

A o hustotě zalidnění se můžeme dočíst jen to, že v Brandově bydlela stovka Brandorádů, hotová králíkárna. Brandov asi musel být opravdu rozlehlý, když se tam všichni vešli.


Geologie: Je jen málo informací, ze kterých můžeme usuzovat o geologických podmínkách Kraje.

Jedna z vrchovin Kraje, u které můžeme určit její podloží, jsou Bílé vrchy. Ty jsou křídové, jak ostatně dokazuje kromě barvy i historka s Vildou Bělonožkou který, když na něj jako na starostu spadla síň Velké Kopaniny, byl celý obalený křídou. Křída je usazená hornina, vyskytující se tam, kde dříve bylo moře. Je složena především ze schránek mořských živočichů. Ovšem moře se v Kraji nikdy nevyskytovalo. Ale plány Valar, kteří Středozem vytvořily, mohou být různé…

Křída také může být docela dobrý materiál na hloubení nor - je měkká. Ovšem poněkud nestabilní, může se snadno zřítit, jak ostatně ukazuje příklad nebohého starosty. Křída je poněkud neúrodná, roste na ní v podstatě jen tráva. V Anglii (podle které tento koncept Tolkien nepochybně stavěl) se křídová území využívají jako pastviny. Je tedy docela dobře možné, že Bílé vrchy sloužily spíše než k zemědělství k chovu ovcí, krav a koz.

Ve Zjizvených kopcích, jak napovídá jméno vesnice Lomec, se zřejmě těžil kámen.

Severní rašeliniště. Rašeliniště vznikají na nepropustném kyselém podloží. Ideálně

tedy kupříkladu na žulách. Dá se tedy uvažovat o tom, že severní část Kraje byla žulového podloží a právě žula se tak mohla těžit ve Zjizvených kopcích.

Je řečeno, že Pytlová ulice byla použita jako pískový a štěrkový lom. Písky mohly vzniknout nánosem materiálu od Vody. I když, jak je říčka popisována, pravděpodobně nikdy neměla takovou sílu, aby dokázala vytvořit Kopec svými naplaveninami. Ale protože Tolkien nebyl geolog, berme výskyt písku jako fakt. Tam je ale ten problém, že písek je sice skvělý stavební materiál, ale jen jako příměs. S ním se stavět dá, z něj ne. Pokud z něj bylo tedy opravdu vytvořené celé jádro Kopce, koncept nor prostě nemohl fungovat, nemohlo to být stabilní.


Vodstvo: Z Vodstva víme o několika říčkách a potocích. První je samozřejmě Brandyvína. zlatohnědá řeka, která svou barvou připomínala pivo. Brandyvína vytékala ze Soumračného jezera Nenuial a na jihu se vlévala do moře. Její hnědá barva (pokud pomineme možnost, že byla tak moc znečištěná splaveným bahnem) může být způsobená rašelinou. Brandyvína by musela protékat skrz rašeliniště a toho se dá soudit, že náhorní plošiny na sever od Brandyvíny byly celé pokryté rozsáhlými rašeliništi. Nad Mostem se na řece nacházel Meziříční ostrov. Na dolním toku v Kraji se kolem Brandyvíny utvářela Záříční blata - která zřejmě byla i daleko na jihu, na hranici Kraje. Vypadá to, že celý jiho-východ Kraje byl zřejmě pokryt blaty.

Dále samozřejmě Voda, řeka protékající Hobitínem. Voda pramenila kdesi v Severní čtvrtce. Protékala Ouškovem, kde těsně za ním vytvářela Ostřicovou bažinu. Dále protékala Hobitínem, kde se zřejmě nacházel Most přes Vodu. V Povodí tvořila Povodský rybník (nebo jezírko? Těžko říct, anglické Pool může znamenat obojí). U Žabovřes svým tokem vytvářela říční ostrůvek a u Brodku se křížila se silnicí do Zjizvených kopců - odtud zřejmě název Brodek, protože zde se přes Vodu brodilo. A nakonec se těsně před Mostem vlévala do Brandyvíny.

Do Povodského rybníku se vlévala říčka Norbourn (bourn znamená pramínek, nor by se dalo přeložit jako severní. Jestliže Shirebourn je přeloženo jako Krajánka, Norbourn by se dalo přeložit jako Severka). Tato řeka pramenila kdesi na severu, na severních rašeliništích nebo ještě dál.

V Zelených kopečcích pramenila Krajánka, říčka, která se u Jiviny setkávala s Čemejříkem - potokem taktéž pramenícím v Zelených kopečcích. Krajánka (budeme-li předpokládat, že Čemejřík se vlévá do Krajánky a ne naopak) se pak u Záříčních blat vlévala do Brandyvíny. Těsně u Blat se ještě rozdělovala a zřejmě je obtékala, či jimi ve formě menších potůčků protékala a celou krajinu tak zamokřovala.

Poslední řeka, se kterou se v Kraji setkáváme je Pařezovský potok. Pramenil v Zálesí a u Pařezova se křížil s cestou a poté se vléval do Brandyvíny.

Ještě se na začátku Společenstva Prstenu mluví o jakémsi potoku v Zelených vrších, kde se hobiti omyli a nabrali vodu u malého vodopádu, kudy voda přepadávala přes vyčnělý šedivý kámen z výše několika stop.


Podnebí: Kraj se vyznačoval mírným, teplým podnebím. Tedy snad kromě Severní čtvrtky, která byla studená a jak řekli Frodo se Samem, když přišli do Ithilienu "Vzduch, svěží a voňavý jim připomínal náhorní planiny Severní čtvrtky."

Severní vřesoviště také byly jediné místo v Kraji, kde se pravidelně vyskytoval sníh.

Jižní čtvrtka zase byla teplejší, dokonce tak, že se zde dalo pěstovat Dolanské listí.

Podle nově objevené mapy se Kraj rozkládal na stejné zeměpisné šířce jako Oxford. Tedy v mírném pásu, jak ostatně potvrzují i rostliny, v Kraji se nacházející.


Povrch: Nemáme příliš poznámek o tom, co v Kraji žilo za rostliny a živočichy, ani jak krajina (kromě jisté bukolické idyly) vypadala.


V kraji se vyskytovalo několik vrchovin. Předně samozřejmě Zelené kopečky. V nich se nacházela významná oblast - Bralsko. Zelenými kopečky procházela silnice z Bralova městce do Pařezova a také odbočka z cesty od Rozcestí ke Kamennému Brodu - odbočka ke vsi Bralova vráž. Na jihu Zelených kopečků se schovávala vesnice Náprstkov. Na západě začínaly být Kopečky zalesněné a nakonec přešly do oblasti zvané Zálesí. Zřejmě byly prameništěm mnoha řek. Zajímavé je, že jejich území zasahuje do tří čtvrtek - v západní čtvrtce leží Bralsko, v jižní pak Náprstkov a ve východní čtvrtce se Kopečky stávají hustě zalesněnými.

Bílé vrchy byly kopce v Západní čtvrtce. Zřejmě byly, jak už bylo řečeno, tvořeny křídou. Právě na nich stálo hlavní město Kraje - Velká kopanina. Procházela tudy silnice, Východní cesta.

A nakonec Zjizvené kopce, oblast v severní části východní čtvrtky, kde se za Války o prsten schovávali odbojní hobiti a kde se zřejmě těžil kámen pro celý Kraj. Na úpatí Zjizvených kopců se nacházely tři vesnice - Jezevčiny, Zjizvené kopce (po nich zřejmě dostaly vrchy jméno) a Lomec. Vedla tudy cesta z Bělobrázdy a také zde odbočovala silnice k Bludovu. Staré domy ve Zjizvených kopcích Šarkanovi muži také využívali jako tajné sklady naloupených zásob.


Lesů v Kraji nebylo úplně málo. Chrastný les v Severní čtvrtce, jak jméno napovídá, byl hobity využíván ke sběru chrastí a šišek na palivo. Jednalo se tedy zřejmě o jehličnatý porost, nejspíše jedlí, protože borovice a smrky se v těchto nízkých nadmořských výškách nevyskytovaly.

Zálesí byla rozsáhlá oblast ve Východní čtvrtce, zasahující ze západu do Zelených kopečků. Procházela tudy silnice do Lesan, vsi na úpatí Zálesí, a do Pařezova. Také zde pramenil Čemejřík a Pařezovský potok.

Jakýsi lesík se vyskytuje i na jih od Zálesí, v meandru Čemejříku těsně před Jivinou - zřejmě les vlhkomilných dřevin a bylin.

A samozřejmě Starý hvozd, za hranicí Kraje. Pozůstatek dávných lesů, které tehdy byly v celém Eriadoru, než přišli Númenorojci a začali je kácet ve velkém.


Na severu se vyskytovala již zmíněná rašeliniště, na kterých Samův bratranec Jindra zřejmě viděl chodící jilm.

Na horním toku Vody se rozprostírala Ostřicová bažina.

Rozáhlé území zvané Blata se táhlo od Pařezova na jih do Hluboče a leželo mezi Zálesím a Rádovskem. O rázu krajiny napovídá i jméno vsi Rákosiny, která se Blatech na silnici z Rádohrabského přívozu do Hluboče nacházela.

Za Hlubočí pak ležela Záříční blata, ve velkém menadru Brandyvíny.

A nakonec jižní bažiny, kdesi na jižních hranicích kraje.


A mezi těmito územními celky se rozkládaly nížiny. Údolí (explicitně zmíněno je jen Povodské údolí), louky a pole. Některé povrchové celky, některé území byla i pojmenována. Například Mostoluhy, území mezi cestou z Brodku a Brandyvínou.

V Jižní čtvrtce se nacházely plantáže Dýmkového koření, ty vyžadovaly teplé a chráněné místo, Dolany proto musely ležet v údolí.

Mezi Severkou a Brandyvínou na severu se rozkládala Zelená pole, místo kde Bučivoj Bral porazil šiky skřetů. Zřejmě šlo o louky a pastviny, rovnou a možná i značně zamokřenou zemi.

Zejména území kolem Brandyvíny musela zákonitě být opravdu úrodná. Řeka se při každých povodních vylévala z břehů a po okolní krajině "roznesla vše, co posbírala cestou" - a takové bahno bývá velmi úrodné. Jednalo se o nížiny, rozlehlé, travnaté pláně. Čím blíže se, jak Tolkien popisuje, hobiti blížili k Brandyvíně, tím byla krajina krotší a upravenější. Byly tam živé ploty, branky a odvodňovací strouhy. Já osobně si tuto zemi představuji jako idylickou, rovnou krajinu podél velké řeky. Velmi úrodnou krajinou plnou uměle vysazených živých plotů, struh, mostků a polí. Ovšem bezpečno zde zřejmě nebylo tolik jako ve zbytku Kraje. I statečný sedlák Červík říká "To víte, sem občas přijdou všelijaký lidi. Jsme moc blízko Řeky." Hobiti zřejmě Brandyvínu viděli jako jakousi hranici, za níž se nebylo radno vydávat.


Rádovsko pak byl Kraj sám o sobě. Byl zřejmě daleko tvrdší, hobiti tam kupříkladu dělali věc jinde v Kraji nevídanou - zamykali své nory. Také měli ustanovenou melodii jakéhosi poplachu - Volání Rádovských. Rádovsko bylo hustě osídlené, povětšinou asi Staty. Hobiti tam žili stejně jako všude jinde v Kraji s tou zvláštností, že uměli plavat a rádi se projížděli na lodičkách. Na Východní straně bylo Rádovsko nechráněné a Brandorádi tam tak nechali zbudovat obrovský živý plot, Křoví, který je chránil před Starým hvozdem. Toto křoví museli neustále udržovat a měli v něm zabudované cesty a tunely. Jak říká Smíšek, před lety Hvozd na Křoví zaútočil - stromy se přes něj začaly naklánět a snažily se dostat skrz. Hobiti ale přišli, stromy porazili a v lese udělali velkou vatru, kde je spálili. Tato paseka se pak už nikdy nezalesnila a začalo se jí říkat vatrová paseka. Stromy pak už neútočily, ale začali být nepřátelské.


Fauna a flora: Hobiti jistě chovali nějaká domácí zvířata (např. zmíněné krávy) která se pásla na lukách Kraje.

O místních dřevinách a bylinách, tedy kromě toho co se dá vyčíst ze jmen hobitů, toho také příliš nevíme.


Kolem Pytlové ulice rostla kaštanová alej. Kterou ovšem Šarkan nechal všechny pokácet.

V Zelených kopcích rostly břízy. Půda tedy musela být zřejmě docela neúrodná a podnebí relativně studené. Břízy jsou známé pionýrské rostliny - rostou tam, kde ještě nestihlo vyrůst nic jiného.

Dále Sam mluví o suchém jedlovém lese. Jedle vyžadují studenější klima a vlhká půda. Pokud se jednalo o suchý lesík, asi se jim příliš dobře nedařilo - půda nebyla dostatečně vlhká a jedle spíše přežívaly, než že by se jim vyloženě dařilo. Zde, v jedlovém lesíku za vrcholkem kopce se také hobiti setkali s jediným explicitně zdůrazněným zástupcem fauny v celém Kraji - se starým lišákem.

Oblast Zelených kopců ale musela být zároveň zalesněna i listnatými stromy. V knize se mluví o podzimních stromech lehce dotčených zlatem a červení.

Když hobiti hleděli přes Zálesí k řece Brandyvíně, viděli před sebou nížiny, tečkované shluky stromů (zřejmě dubů a jilmů) jež se v dálce rozplývaly v zamlžené hnědi lesů.

Později kvůli obavě z Černých jezdců tři cestovatelé odbočili z cesty a šli podél ní, začala být tráva hustá a trsnatá a stromy se shlukovat v houštiny.

A nakonec došli k prastaré doubravě, kudy se vinula cesta k Lesanům. Musel to být úžasný pohled, obzvláště pro maličké hobity. Staré, rozložité duby a mezi nimi vinoucí se cesta. Když navíc listí na podzim zlátlo a začalo opadávat, pohled na ně musel být opravdu královský.

Jedna z vesnic v Rádovsku je pojmenována v překladu "šípkový kopec". Rostly tu tedy zřejmě plané růže.

Dále je zmíněno tuřínové pole sedláka Červíka. Tuřín je velice nenáročná zelenina, která ovšem nesnáší sucho.

Samozřejmě nesmíme zapomenout na houby. Podle všech indicií žampiony, protože to je snad jediný druh hub, který se dá pěstovat uměle. Pěstují se na hnoji (nejlépe ovčím).


Dýmkové koření je kapitolou sama pro sebe. Říkalo se mu také listí a šlo o jakousi odrůdu rostliny zvané Nicotiana, gondořany nazývána sladký galenas. Umění kouřit (a používat látkové kapesníky) je jediné umění, které bylo původní, hobití, které vymysleli hobiti a ostatní je poté převzali. Lid z Kraje zřejmě původně kouřil kde co, různé byliny, vonné i páchnoucí. Až Tobold Troubil z Dolan v Jižní čtvrtce vypěstoval roku 1070 ve svých zahradách první dýmkové koření. Jižní čtvrtka je známá svými plantážemi dýmkového listí. To asi také dodávalo krajině Jižní čtvrtky další specifický ráz. Známé "značky" tabáku jsou Jižní hvězda, Dolanské listí a Starý Toby. Listí zřejmě původně pocházelo z Númenoru a bylo přivezeno Dúnadany do dolního toku Anduiny během Druhého věku. V Gondoru roste volně a planě. Na severu ovšem volně neroste, vyžaduje totiž teplá a chráněná místa (jako třeba Dolany). Lidé z Gondoru ho ale nikdy nezačali nacpávat do dýmky, oceňovali na něm jen vůni listů. Po Zelené cestě se galenas dostal až do Hůrky, kde se k němu zřejmě dostal i sedlák Tobold Troubil. Hůrečtí nicméně říkají (a zřejmě pravdivě) že to byli oni, kdo začal jako první kouřit dýmkové koření. A jako středisko šíření tohoto umění mezi lidi, trpaslíky a další bytosti lze označit hospodu U Skákavého poníka, jakousi křižovatku cest, kde se zastaví snad každý poutník procházející Eriadorem. Dýmkové koření byla rostlina příbuzná Nicotianě - Tabáku. Ovšem, jak Tolkien praví, neměla jeho vedlejší špatné účinky (i když o její návykovosti není třeba pochybovat).


Cesty: Nejdůležitější cesta, která Krajem procházela, byla Východní cesta, západní část Velké Východní cesty vedoucí z Mlžných hor do Šedých přístavů. Cesta vedla Hůrkou a do Kraje vstupovala přes Most přes Brandyvínu, známý Most Kamenných oblouků, původní most po kterém do Kraje přišli první hobití kolonisté vedení Markem a Blankem. Zřejmě majestátní kamenný most, pozůstatek dávného Arnoru či ještě dřívějšího osídlení. Cesta poté procházela vesnicemi Bělobrázda, Žabovřesky, Povodí a Rozcestí. Těsně před Povodím stál na cestě Tříčtvrtkový kámen, místo, kde se stýkaly hranice Západní, Jižní a Východní čtvrtky. Za Rozcestím se cesta stáčela mírně k jihu a pokračovala k Velké Kopanině na Bílých vrších.

Těsně před překročením mostu se z Východní cesta oddělovala cesta vedoucí Rádovskem. Ta vedla do Brandova a končila v Elfínu. Její odbočka pak směřovala do Novohrab.

Druhá cesta směřující na jih se oddělovala kousek za Brandyvínu. Vedla do Pařezova, stáčela se okolo Rádohrabského přívozu, vedla skrz vesnici Rákosiny až do Hluoče, kde se stočila prudce na západ a vedla do vesnice zvané Jivina.

Z Pařezova odbočovala další cesta na západ. Vedla skrz vesnici, původně nazvanou the Yale. Překladatel tuto cestu z neznámého důvodu ovšem označil za řeku a nazval ji Člunková řeka. Ovšem jedná se opravdu o cestu, která prochází územím, či možná vesnici the Yale. Co to vlastně the Yale je, je otázka. Dle Tolkienovy mapy to vypadá, že se jednalo o maličkou vesnici jižně od Pařezova. Když se ale pokusíte tuto vesnici vyhledat, zjistíte, že jméno nemá a všechny dostupné prameny se shodují na tom, že the Yale je název celého území severně od Blat. Název Yale také nemá s Člunkem nic společného, v překladu znamená něco jako úrodná vrchovina. Já volím překlad Lány. Takže cesta vedla přes Lány (ať už šlo o území nebo o vesnici) do Zálesí, kde z ní odbočovala cesta do Lesan. Po úpatí Zelených kopců stezka doputovala až do Bralova Městce.

V Bělobrázdě z Východní cesty odbočovala stezka přes Brodek, kde zřejmě byl brod přes Vodu do Zjizvených kopců. Tato cesta se poté stáčela k západu, vedla Jezevčinami a poté se odpojovala druhá stezka k Bludovu. Cesta se pak napojovala na silnici vedoucí k Ovesnému Dvoru, silnici vycházející z Východní cesty kousek za Žabovřeskami.

V Povodí z Východní cesty odbočovala silnice vedoucí do Hobitína. Ta poté velkým obloukem obcházela Ostřicovou bažinu, potkávala se se silnicí vedoucí z Rozcestí na sever do Malé Kopaniny a stáčela se na sever. Tam se rozdělovala na dvě stezky, jedna vedla do Novosedel a pak na západ a druhá do Ouškova a poté na sever. Těsně před Novosedly ze silnice zřejmě ještě odbočovala další cesta přímo na sever, snad do Dlouhých strání.

V Rozcestí Velká Východní cesta pokračovala na západ, jen se z ní ještě odpojovala cesta na jih. A přímo v Rozcestí ještě vedla jedna silnice, dolů na jih, tato vedla k Dolanům a odbočkou i ke Kamennému Brodu (takže na jihu Kraje zřejmě musela téci nějaká další řeka). Předtím ale z cesty vedla odbočka na východ do Bralovy Vráže. Cesta se poté na jihu napojovala na Zelenou cestu.


Obce: Jak již bylo řečeno, kromě nám známých vesnic a městeček muselo být po Kraji roztroušeno mnoho drobnějších usedlostí. Ale o nich, na rozdíl od těch velkých sídlišť, nemáme žádné zprávy.

Velká Kopanina je hlavním městem Kraje. Sídlil zde Starosta Kraje. Také se tu odehrával jednou za sedm let svobodný trh na Bílých vrších, kde byl starosta volen. Ve Velké Kopanině se nacházel Dům pamětin - jakési muzeum pro všechno, co hobiti nepotřebovali, ale bylo jim to líto vyhodit. Třeba tu jednu dobu byla uložená Bilbova mitrilová košile. Také tu byly Zamčené díry, Lotem zbudované vězení. A nesmíme zapomínat na Radní noru, šlo právě o tu síň postavenou ze křídy, u které se jednoho dne propadl strop a pohřbil pod sebou chudáka Vildu Bělonožku.

Malá Kopanina zřejmě byla kousek od Velké Kopaniny, kdesi v západní čtvrtce. V Západní čtvrtce také stála ves Novosedla, Ouškov a Rozcestí, kde sídlili Šarkanovi muži. Důležitými sídly byla Bralova Vráž a hlavně hlavní město celého Bralska - Bralův Městec. Zde se také nacházely Velké Pelouchy, obrovitý podzemní labyrint, sídlo Bralů. Nechal je roku 2683 Třetího věku vybudovat Isengrim Bral. Byl zde třeba pokoj Starého Gerontia Brala, kde se od jeho smrti s ničím nehnulo, nic se nezměnilo. Právě starobylost a zatuchlost pokoje Pipinovi připomněl Fanghornský les, když jím se Smíškem utíkali před skřety. Na počátku Čtvrtého věku se ve Velkých Pelouších nacházela obrovská knihovna, pojednávající i o Elendilovi a jeho synech či o historii Númenoru a porážce Saurona. Zde byl také uchováván nejznámější opis Červené knihy. A Smělmír tady sestavil Letopis. Někde v Bralsku také ležela Bílá Studně, vesnice, kde měl statek Paladin, otec Peregrina Brala. Na samé západní hranici Kraje ležela v Dalekých vrších ves Zelený Chlumek. Odtud pocházel Elanořin manžel Fastred. A posledními známými usedlostmi jsou Záhoří za Kopcem, Hobitín a Povodí. V Záhoří bydlel pan Bulík, co zaměstnával Samova bratrance Jindru, který chodil na lov do Severní čtvrtky a na rašeliništi prý viděl chodící jilm. Hobitín, snad nejznámější vesnice Kraje. No kdo by neznal Hobitín a Dno Pytle v Pytlové, později Nové ulici (nebo, jak ji začali povodští nazývat, v Šarkanově konci), čí číslo 3, kde bydleli Křepelkovi a v domě vedle nich jejich soused, Taťka Dvounožka, který rád se starým Peckou Křepelkou zašel na pivo. Byly zde nory, ale i domečky z cihel, dřeva nebo kamene. Stál zde Pískařův mlýn a na západní straně stará sýpka, kterou ovšem Šarkanovi muži zbořili. Cesta na Kopec původně lemovaly kaštany a na louce stál Oslavový strom, místo kterého zde Sam později zasadil mallorn, jediný mallorn na západ od hor. Hobitín měl také vlastní poštu.

V Povodí se nacházela známá hospoda U Zeleného draka a bydlela tu také rodina sedláka Chaloupky a starého Nouny, štamgasta u Zeleného draka. Nacházelo se zde Povodské jezírko. Na severní straně stály hobití nory se zahrádkami, sbíhajícími k vodě. A byla zde i alej stromů dokud nepřišel Saruman a nesrovnal vše se zemí. Povodí se stalo velmi důležitým kvůli významné Bitvě o Povodí, která se zde odehrála na počátku Čtvrtého věku.

V Jižní čtvrtce leželo, alespoň co víme, jen několik málo vesnic. Náprstkov byla ves na úpatí Zelených Kopečků. Dolany, ležící zřejmě v údolí, byly domovem rodiny Troubilů, kteří zde také začali pěstovat dýmkové koření. Kamenný Brod byla zřejmě ves, rozhodně ale brod na samých jižních hranicích Kraje. Brod byl střežen hraničáři až do osudného 22. září, kdy byli odehnáni Černými jezdci. A nakonec Sáčkov, sídlo jedné z nejbohatších rodin v Kraji - rodiny Sáčkovských. Sáčkovští zřejmě vlastnili i velké plantáže listí, které po smrti poslední dědičky rodiny - Kamélie - zdědil její syn Oto Sáčkovský - Pytlík a po něm jeho syn nechvalně proslulý Loto. A v Jižní čtvrtce měl také své špehy Saruman, kterému se nelíbil Gandalfův přehnaný zájem o Kraj.

Severní čtvrtka zřejmě byla nejřidčeji obydlená část Kraje. S určitostí víme, že zde ležela vesnice Ovesný Dvůr. Zřejmě zde také ležela vesnice zvaná Tvrdolín. Domov rodiny Kšandičků, odkud mimo jiné pocházela také Lobelie, která se sem, po skončení Války o prsten, vrátila, když Dno Pytle přenechala Frodovi. A nakonec Dlouhá stráň, domov Severních Bralů, potomků Bučivoje Brala. Odtud pocházela manželka Peregrina Brala, Diamanta z Dlouhé Stráně.
Východní čtvrtka je snad nejvíce zmapované území. Nachází se tam vesnice Jezevčiny u Zjizvených kopců. Zde zřejmě byly rozlehlé tunely a skrýše, odkud Cvali Bulva vodil povstalce, než byli vykouření Šarkanovi muži. Vedle Jezevčin ležela vesnice Zjizvené kopce, která dala jméno celému tomu území. A nakonec Lomec, odkazující na lomy na kámen, které se ve Zjizvených kopcích nacházely. A na severu pak Bludov. Na Východní cestě ležely Žabovřesky, kde stála hospoda Plovoucí kláda. Za Šarkanovy vlády byla hospoda uzavřena. Na konci vesnice pak byl dům Krajníků. Brodek byl sídlem významné rodiny Bulvů. Poslední vesnicí na Východní cestě byla pak Bělobrázda. Pařezov se vyznačoval hospodou Zlaté bidýlko, ve které bylo nejlepší pivo ve Východní čtvrtce, alespoň dle Peregrina. Těsně u řeky stál Rádohrabský přívoz. Bylo tam široké prkenné přístaviště. U vody stály bílé uvazovací kůly a dvě vysoké lampy. Rákosiny stály na území Blat. Dle významu jména se zřejmě jednalo o ostrůvek pevné země uprostřed blat - rákosin. Na kraji Záříčních blat stála Hluboč. A na soutuku Krajánky a Čemejříku ves Jivina. A v Zálesí nakonec ves Lesany, u které Frodo a společnost potkali Gildorovi elfy.

A nakonec Rádovsko, Východní marka Kraje. Hlavní město Rádovska byly Rádohraby. Na břehu Brandyvíny se rozprostíral Rádovský kopec, v němž se nacházel Brandov - sídlo Brandorádů, kopec s vykutanými chodbičkami a labyrintem propojených nor. Se stovkou oken, blikajících nad řekou. Se třemi hlavními dveřmi. Vybudovat ho dal Gorhendad Starorád, hobit který jako první převedl svůj lid přes Brandyvínu a usídlil se v Rádovsku. Jak se jeho rodina rozrůstala, rozrůstalo se i sídlo Brandorádů, až zaujímalo celý kopec. Dále se tu nacházela vesnice Novohraby. A samozřejmě Studánky, které Brandorádi postavili pro hosty nebo pro členy rodiny, kteří chtěli uniknout z přelidněného Brandova. Jednalo se o staromodní venkovský domek, podobný hobití noře. Byl dlouhý a nízký, měl drnovou střechu, kulatá okna a velké kulaté dveře. Více na jih se nacházela ves Elfín a úplně na dolním cípu Koneckřoví. Hobiti zde si byli zřejmě dobře vědomí nebezpečí a byli obezřetnější a opatrnější než půlčíci ve zbytku Kraje. U Koneckřoví se nacházela i vesnice anglicky zvaná Breredon, což znamená v překladu něco jako šípkový kopec - takže možná Šípkov.

V nově připojené Západní marce - území západně od Kraje, mezi Krajem a Věžovými kopci se nacházela jen jedna známá obec - Podvěží, kam se přestěhovala Elanor se svým manželem Fastredem a zložila zde rod Hezounků z Podvěží, hejtmanů Západní marky. Právě zde se také nacházela známá Červená kniha Západní marky. Na Věžových kopcích se také nacházely Tři elfské věže. Nejvyšší a nejzápadnější z nich se nazývala Elostirion a byl zde uložen jeden z palantírů, ten který hleděl k ostrovu Tol-Eressea

Dále víme o existenci několika vesnic, u kterých ale netušíme, kde přesně se nacházely. Jedná se třeba o Obůrku. Tam se asi dvěstě let před Válkou o Prsten přestěhoval, či "byl odstěhován" Mudroch Křepeláků a založil linii Křepelků - provazníků. Byl tu Hop Křepelák Provazník, zvaný Starý Křepelák nebo Hopů, tedy Provazník Křepelka. A také Andověd, Provazník z Obůrky. Sam ostatně mluví o tom, že se v provaznickém řemesle vyzná, že jeho strejda Andy měl léta provaznictví v Obůrce. Jedním z Tolkienových jazykových žertů je, termín rope-walk, tedy provaznictví, může ale evokovat i představu provazového mostu. A Křepelákov, ves ze které pocházel Samův předek Peckoslav z Křepelákova. Ves byla zřejmě také známá výrobou provazů.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama