Hravá poezie

17. listopadu 2018 v 18:04 | Mittalmar |  Poezie
Že básničky může psát každý? Že tvorba poezie může být velmi kolektivní záležitost? Že přečíst společné veledílo a neroztrhat si u toho břicho smíchy může být někdy téměř nadlidský úkol? O tom všem jsme se už mnohokrát přesvědčili při naší oblíbené hře, zvané jednoduše Básničky. Jedno z jejích nejúspěšnějších hraní proběhlo téměř před rokem, na Novoroku 2018 ve večerních i nočních hodinách. Zde se ted můžet podívat na výsledky...
A v čem spočívá princip tvorby? Všichni básníci sedí v kruhu. Každý má dlouhý (svisle) papír. Napíše tři řádky, z nichž se první dva rýmují, přeloží papír tak, aby byl vidět jen poslední řádek a předá sousedovi po kruhu. Ten napíše verš, rýmující se s posledním veršem předchozího tvůrce a přidá nový, opět papír přehne tak, aby byl vidět jen poslední řátek a předá. A tak to jde dál a dál, dokud na papíře zbývá místo nebo dokud se nám chce. :D Poslední člověk napíše vždy opět tři verše. No a potom už jen rozbalit papírek a přečíst výsledné veledílo...Tady jsou ta naše.

P. S. Prosím, nikdo z nás netvrdí, že tyto "básničky" mají či mají dávat nějaký smysl, jejich čtení tedy doporučujeme pouze na vlastní nebezpečí. ;-)




1. Skupina sedmi anonymních autorů

V nové noře hobití,
Chtěli bychom bydleti.
Má to ale zádrhel,
uviděl jsem Aredhel,
jak se skrývá ve křoví,
chrastíc svými okovy
a vydává skřeky,
jako netvor z řeky.
Chobotnice takhle skučí,
to ji asi zpívat učí.

Manwe, co mě na svačinu,
zveš v tuto zlou hodinu?

Když Finwe zůstává ve Formenosu,
Mandos si na něj už chystá svou kosu.
Milému elfovi už zvoní hrany,
nikdo nezvládne uzdravit ty rány.

Nezbývá než se se všemi rozloučit,
Nikdo nikdy nebude mi poroučit!

Rozloučím se se všemi, i s Enty,
možná přitom využiji plenty.
Loučení je totiž těžké,
i když občas zdá se hezké.

Když vám tchýně odejde,
na životě už nesejde.
páč hobiti jsou nešťastní,
a co teprv sestřenice nevlastní?

Když navrhne řešení,
prodere se zelení
a vyrazí v onen směr,
pak se vrátí na sever.

Domů, kde zazvoní zvonec,
že příběh měl šťastný konec.


3.Opět skupina sedmi anonymních autorů

Já jsem Gandalf čaroděj!
Pro všechny, co maroděj,
nesu ve svém klobouku,
přes celý les, přes louku.

Přes hory a bažiny,
přešli všichni z družiny.
Pouze vzadu jeden zapad´,
byl to vážně špatný nápad,
honit straky z Doriathu
a neuhnat si Achilovu patu.

Elfe, to je věc!
On odešel přec.
Proč ho vidím tady?
Obrátil se k nám zády.
Zradil nás, měl by jít.
Nespatří již slunce svit.

Navždy bude sám jen pykat,
za to, že mi zkoušel tykat.
Probodnu mu srdce kůlem,
děj se, co má, z Boží vůle.

Upíry tu nestrpím,
to se radši utopím.
Temné elfy taky nechci,
ti nudní jsou přeci.
Pořád by galvorn těžili,
pak vytěžený střežili.
A skvostné meče kovali,
za pivo je pak prodali.

Teď si tam v dolech žijí
se svou melancholií.
Vaří si a zpívají,
do stropu se dívají.


4.Zase skupina sedmi anonymů

Elf vylezl na strom a koukal,
jak na něho starý sýc houkal.

"Ty, elfe, co na mě civíš?
Copak si sám rady nevíš?
Vždyť je to přece jasné,
děcka, já su šťastné!"

Bilbo seděl na zahrádce,
pohovořil se mnou krátce.
A šel zpátky do nory,
uvařil si brambory.

Na večeři těší se,
na pavouky na míse.

V Gondolinu hlad vždyť bývá,
Glorfindel zpívá slova tklivá.

To vážně nechceš slyšeti,
praví moudře svému dítěti,
které ho poslouchá pozorně,
snaží se tvářiti převzorně.

On však už mu vůbec nevěří,
proto chodí lesem za zvěří.

Spíše než by s ním se musel bavit,
rozhodnul se navždy se jej zbavit.

Žďuchl ho do Hory osudu,
nebude nám dělat ostudu.
Jeden prsten roztavil,
až z něj jen plíšek zlata zbyl.

Z něj vykoval si zlatý strom
a hned uhodil naň hrom.
Páč zlato je kov vodivý,
budou se zde díti divy.
Jiskřička proudu přelétne,
A drak, vyděšen, odlétne.


5.Sedm anonymních autorů

Na podušce před svou norou,
tlustý hobit kýve nohou.
Do plavek se opaluje
a na elfy zradu kuje.

Chce jim šlohnout silmaril.
A aby kámen nepálil,
rukavice vezme si,
a huláká na lesy:

"Kde je šála? Spral to ďas!"
Bez ní nejdu, vždyť je mráz!

Aspoň, že mám čepici,
pod čepicí slepici.
Pod slepicí vajíčko,
dá mi pusu na líčko.

A pak celý zčervená.

"Řeč byla tak plamenná,
že mě celá dojala."
Za manžela pojala.

Už na ně Morgoth nemůže.
A i když mu Sauron pomůže,
oba trapně pohoří.
Když se dívčině dvoří.

Nemá v lásce žádného,
jenom toho jednoho.
Toho si vzít nemůže,
táta vylít by z kůže.

Zbývá možnost jediná,
předat vládu na syna.

Než ho najdou hobiti,
Ti ho nikdy nechytí!

Skryje se před nimi v lese,
vinu svou však neunese.

Tak se Valar omluví,

zhyne bídně ve křoví.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama