Zveřejněny výsledky Středozemské poznávačky! Do článku přidány také fotografie cen pro výherce!

V úterý - 15. 5. byl doplněn 2. díl článku o hobití módě!


Středozemské rozhovory - Katka Schwarzerová - II.

10. ledna 2018 v 17:21 | Katka, Polly, Aho, Irith |  Rozhovory
Druhá část rozhovoru.




P: Jaké jsou tvoje oblíbené středozemské písničky?

K: Já asi nemám ráda jednu konkrétní nebo dvě konkrétní. Ale hrozně se mi líbí koncept sběru středozemských písní třeba pod hlavičkou Písní Středozemě. Protože za mých časů, teda když já jsem byla mladá, četla jsem Tolkiena a byla jsem jím hodně inspirovaná, tak to bylo za časů, kdy vlastně tolkienisti byli takový polotajný spolek. Protože to byli jenom lidi, kteří četli knížku. A tu knížku přečetl a vzal za svou málokdo. Takže to bylo málo lidí a pro mě bylo vždycky hrozně vzácné potkat někoho, kdo řekl: "Jé, já znám Tolkiena, a je to úžasné" a mohli jsme se pobavit o tom příběhu. A do dneška, když někdo složí písničku, nebo se věnuje středozemské tvorbě, a já se o tom dozvím, nebo si to poslechnu, tak mám takové radostné lechtání v žaludku, že se zase někdo další přidal do té komunity. Takže já jsem ráda za všechny středozemské písničky. I když dneska už to nemá punc takového trochu tajemného spolku, protože dneska už je spousta lidí, kteří viděli film a třeba to chápou trošičku i jinak, než jak by chápali, kdyby četli jenom tu knížku. I přes to je dodneška pro mě hrozně vzácné, že jsou lidi, kteří se zabývají touhle tvorbou a pod hlavičkou tolkienovských témat se někdy třeba setkávají, třeba i jenom virtuálně.

I: Kterou svou píseň máš nejraději, a jde to vůbec říct? Je něco z tvé tvorby, s čím nejsi spokojena, co bys nejraději zahrabala v šuplíku a nikdy nevytáhla na světlo?

K: Asi také ne. Tam těch písniček už je hrozně moc a není písnička, kterou bych měla raději než jinou. A někdy, když třeba tu písničku nahráváme, tak se mi stává, že už ji pak nemůžu ani slyšet. Ale pak se zase za čas k nim vracím. Vlastně není písnička, kterou bych měla nejradši nebo kterou bych neměla ráda. Z minula, z té dávné doby, jsem měla spoustu písniček, které jsem nepovažovala za úplně nejlepší. Prostě byly napsané jako jednoduchá písnička. A spousta z těchto písniček dneska dostala nový rozměr, jakmile jsme je začali hrát s dalšími lidmi. Protože jak s vámi hrají další muzikanti, dávají tomu další podtexty, jak hudební tak třeba i filozofické. A najednou z písničky, která byla třeba pro mě nudná, úplně normální a jednoduchá, je úžasný hit.

I: Jaká třeba?

K: To nejsou jenom moje písničky, to je spousta i jiných písniček, které byly nahrány komplikovaněji. Ale je to třeba případ Kraje (http://pisnestredozeme.cz/song?songid=43), který jsem vždycky považovala za takovou hodně naivní a jednoduchou písničku A když jsme ji nahráli ve třech, tak se z toho najednou vyloupla taková pěkná skočná píseň, která se dá poslouchat. Například.

P: Jaké to je skládat hudbu na Tolkienovy texty, je to těžší nebo větší zodpovědnost?

K: Aha, myslíte jako zhudebňovat Tolkienovy texty oproti tomu psát si svoje vlastní texty. Já asi nemám k Tolkienovu textu moc velkou úctu, takže pro mě je to úplně to samé. Ale důležité je, že těch Tolkienovských textů je málo a všechny už jsou zhudebněné. A znám některé, které jsou zhudebněné už třeba třemi, čtyřmi různými tělesy. To, co jsem já kdysi zhudebnila, už samozřejmě nebudu zhudebňovat znovu, už je to pro mě uzavřená kapitola.

I: Když se obrátíme k tvému civilnímu povoláni, nebo jak bychom to nazvali, co tě přivedlo ke studiu buněčné biologie?

K: Já jsem biologii chtěla dělat vždycky, už od poloviny gymnázia jsem věděla úplně přesně, že budu směřovat na přírodovědu. A na přírodovědě jsme na začátku studovali obecnou biologii. Někdy v druháku, třeťáku jsem se začala přiklánět k rostlinné biologii a z té rostlinné biologie je určitě nejzajímavější buněčná biologie a molekulární biologie. To je nesmírně vzrušující obor, takže u toho jsem vlastně postupem času skončila, zůstala a jsem u toho ráda. I: A co ta práce obnáší?

K: Ta práce obnáší hlavně výzkum. To znamená, že máte různé výzkumné projekty a zjišťujete, jak to v té přírodě chodí. V mém případě na buněčné úrovni, protože jsem buněčný biolog. A součástí práce je samozřejmě také učení, což je složité, ale zase na druhou stranu někdy také inspirující. Ono to odvádí samozřejmě čas od samotného čistého výzkumu, ale studenti jsou někdy báječní, takže se to vyrovná. Ztráta času učením a přednášením a přípravou přednášek je vykompenzovaná tím, že potkáte několik úžasných lidí každý rok.

P: A pro zajímavost, co třeba zkoumáte teď?

K: Já mám takový dlouhodobý projekt, který je zaměřený na buněčný cytoskelet, což je buněčná proteinová struktura, kterou najdeme ve všech eukaryotických buňkách, nejenom v rostlinných. Takže třeba to je docela vzrušující, dívat se na to, jakou funkci má ta samá struktura v živočišné buňce a v rostlinné, přitom ty dvě buňky mají dost odlišný koncept života. A většina těch projektů je zaměřena na tuto buněčnou strukturu.

I: A máš nějaké koníčky, věnuješ se ještě něčemu jinému?

K: Já bych měla koníčků… Já bych ráda měla spoustu koníčků, ale bohužel toho času je hrozně málo. Takže kromě velkého koníčku hudby, myslím, že prakticky se věnuji už jenom rostlinám. To znamená své zahradě. Ale také ráda aranžuji kytky. Třeba živé kytky na svatby, občas jsem některým kamarádkám dělala svatební výzdobu. Také dlouhodobě zabývám sušenými rostlinami, ale musím říct, že to je koníček, který teď hrozně zanedbávám, protože na to nemám čas. Takže jestli se budete některá vdávat a chtěly byste květinovou výzdobu…

P: Možná časem.

I: Když si nás někdo vezme.

P: Máš prý ráda skotskou a irskou hudbu, byla jsi někdy v těchto zemích?

K: Byla jsem ve Skotsku na Orknejích a v Irsku několikrát.

I: A líbilo se ti tam? Orkneje, mlha, déšť, ryby…

K: My, když jsme byli na Orknejích, tak jsme měli slunečno, jasno a velmi teplo

I: My jsme měli přesný opak.

K: Hrozně jsme se těšili na to mlhavo a deštivo, ale to jsme bohužel nezažili. A v Irsku vždycky máme nějakým zajímavým způsobem také štěstí na toto krásné počasí.

P: A navštívila jsi tam místní hospody, když se tam hrála irská a skotská hudba?

K: Taky, ano.

I: A hrála jsi tam?

K: Ne.

I: Škoda, tak alespoň nabírala inspiraci?

K: Zaplať pánbů. Nabírala jsem inspiraci, ano.

I: Jak vzniklo Poetické Společenstvo?

K: Já se spoléhám na ty, kteří mají lepší paměť než já. A to je třeba Petr Bohdan nebo Pavel Vondřička. A oni tu historii PS sepsali, je když tak k dispozici na internetu (http://pisnestredozeme.cz/band?bandname=Poetick%C3%A9%20spole%C4%8Denstvo#), takže tam se to dá určitě všechno dočíst. Já si pamatuji jen, jak už existovalo, jak jsme prostě hráli a měli jsme spoustu členů, scházeli jsme se a dělali jsme občas i vystoupení. A pak si také trošku pamatuji, jak PS zaniklo, protože my jsme na to prostě neměli čas. Všichni jsme začali studovat, měli jsme rodiny a tak. A v jednom roce to vypadalo, že už se opravdu nikdy nesejdeme, a tam asi PS zaniklo.

I: A jak ses dostala na Nový Hrad u Adamova?

K: Tak to je dlouhá historie. Já jsem na gymnáziu, někdy v tom prvním, druhém ročníku četla Tolkiena a v té době vzniklo několik těch prvních písniček. Za spolužačku jsem měla jednu slečnu, která byla členem tehdy turistického oddílu. To nevím, jestli si dámy pamatujete, ale Skaut byl za komunistů zakázán, takže ti skauti se maskovali pod názvem turistický oddíl. A ona byla součástí právě jednoho oddílu. Byl to dívčí oddíl, a tam bylo pár dívek, které se také sdružovaly za účelem studia Tolkiena. Ona mne s nimi seznámila. Ony mi potom nabídly, abych s nimi šla na vandr po Jižní Moravě a cílem toho vandru byl právě Nový Hrad, na kterém bylo známo, že se bude konat speciální hra, kterou měl organizovat nějaký spolek Hexaedr nebo tak nějak (http://www.altar.cz/hexaedr/). Takže my jsme šly tou krásnou moravskou krajinou, přespávaly venku, došly až na ten hrad, kde jsme se chtěly zúčastnit hry, která se pak nakonec nekonala. To je také popsáno v různých letopisech, proč a jak se nekonala. No, a protože se nekonala, tak tam zbyla spousta lidí, kteří najednou neměli co dělat, ale měli čas. A zůstali jsme tam. Chvilku jsme tam pomáhali se stavbou hradu a tam jsem poprvé potkala Petra Bohdana. Tak jsem se dostala na Nový Hrad. A zajímavé je, že jsem s tím oddílem už pak neměla téměř žádné styky. Já jsem k nim jednou nebo dvakrát jela hrát písničky. Ale co se rozvíjelo dál, to byla spolupráce s Petrem Bohdanem dalšími.

I: On nám říkal, že si pamatuje, že jsi tam přišla s nějakou partou holek a snad že jsi byla převlečená za indiánku nebo tak něco.

K: Ne, my jsme nebyly převlečené za indiánky, ale ten turistický oddíl byl vlastně oddíl indiánů. ěly indiánská jména. Ale ten vandr nebyl indiánský, my jsme byly oblečeny středozemsky všechny. No, dobře, středověce. Nebo jakoby historicky.

I: A popisoval, jak tě potkal v autobuse, když tam jeli, ne? Že potkal skupinu indiánek v autobuse a potom zjistil, že jedna z nich je Katka Schwarzerová a že zpívá úžasné písničky.

P: A kvůli tobě se naučil hrát na kytaru.

K: To mě těší. To je dobře.

P: On ti to asi neřekl přímo, co?

K: Já jsem si to přečetla (smích).

I: Aneb co dokážou rozhovory. A Hlasy Středozemě (http://pisnestredozeme.cz/band?bandname=Hlasy%20St%C5%99edozem%C4%9B#) ? Ty vznikly jak?

K: Já myslím, že základem Hlasů Středozemě bylo naše vystoupení s Eliškou a Danielou v roce 2009 na TolkienConu, kde jsem poprvé hrála na harfu. Měly jsme tam nějaké tři nebo čtyři písničky. A my jsme to potom rozvíjely a téměř každý rok jsme na TC hrály. Pak jsme tomu ale musely dát nějakou hlavičku a tou byly Hlasy Středozemě. Nejsem moc příznivcem takových těch názvů uskupení, ale ono je to dost praktické, nějak se jmenovat, něco být. Protože když třeba píšete plakát na nějaký koncert, je mnohem jednodušší tam napsat Hlasy Středozemě nebo Poetické Hudební Společenstvo, než tam vypisovat všechny lidi, kteří tam budou hrát. Takže z praktických důvodů jsme založili Hlasy Středozemě.

I: A opět, proč zanikly?

K: Hlasy Středozemě měly poslední koncert v září roku 2015 a to už bylo v době, kdy jsem ostatním členům sama říkala, že už tam dál hrát nechci. Ono se to vyvíjelo technicky jiným směrem, než jsem si představovala a než bych byla bývala chtěla. Takže jsem jim napsala, že už nechci dál fungovat a že poslední koncert, kde budu hrát, je právě ten koncert v Českém Krumlově. A pokud vím, tak od té doby už žádný koncert neproběhl, ani se Hlasy Středozemě nescházejí, takže to asi považuji za konec Hlasů Středozemě. I: A jak vznikl nápad založit Poetické Hudební Společenstvo (http://pisnestredozeme.cz/band?bandname=Poetick%C3%A9%20Hudebn%C3%AD%20Spole%C4%8Denstvo#)? K: No, my jsme pak hráli dál. S Ahem, s Doubravkou, Vojtou. A Petr s námi taky hrál dál. Měli jsme pak koncert ještě s Káťou Garcíovou na podzim v listopadu 2015. To bylo jenom takové volné uskupení. Pak jsme v takovém minimalistickém složení hráli na TC 2016. A pak bylo nahrávání na jaře. A to právě souvisí s tou praktičností mít nějakou hlavičku, protože my jsme nahráli několik písniček a Aho je potřeboval na webu uvést jako písničky nějakého uskupení. Takže jsme strašně dlouho přemýšleli, kdo vlastně jsme. A nakonec jsme došli k tomu, že vlastně jsme pokračovatelé toho Poetického Společenstva. Protože většina členů PS v poslední fázi, jako byl Petr, já a Katka Garcíová, jsme pořád součástí toho uskupení a rozvíjíme dál filozofii PS. Hrajeme pořád ty naše písničky. Ale nebyli jsme PS, protože PS ve svých neexistujících stanovách mělo napsáno, že se zabývá nejenom písňovou tvorbou, ale třeba i poezií. Ale my jsme chtěli jenom hrát. Takže jsme si z PS vzali tu hudební část a nazvali jsme se Poetickým Hudebním Společenstvem.

I: A napsala jsi i nějaké básně? Nějakou poetickou tvorbu nepísňovou?

K: Ne, nejsem si toho vědoma.

I: A ani texty prozaické?

K: Ne, ani souvislé texty jsem nepsala. Protože součástí mojí práce je vlastně také psát. Mě to plně vytěžuje a nejde mi to úplně dobře, takže se soustředím spíš na ty jednotlivé písničky.

I: A obrázky taky nic…

K: Ne, já mám velmi špatný výtvarný talent.

P: Je několik písniček, které jsi zpívala s Ahem. Proč zrovna ty a Aho?

K: No, Aho skládá úžasné písničky a ta jeho hudebnost a poetika je hodně blízká starému PS. Takže i v tomhle smyslu Aha považuji za pokračovatele Poetického Společenstva a s Ahem se mi tím pádem velmi dobře hudebně spolupracuje.

I: A také se hodně mluví o tobě a Katce Garc. Vy jste spolu hrály nebo skládaly?

K: Katka García byla členem PS. Ona potom začala hrát v profesionálnějších kapelách. Dneska už má regulérní profesionální hudební kariéru. Ale my se celou tu dobu samozřejmě známe a jsme kamarádky. Tím pádem jsme spolu hrály. V rámci PS je dokonce několik zaznamenaných koncertů, to bylo velmi příjemné. A co se týká skládání, tak pokud vím, Káťa si všechny písničky psala i textovala sama.
I: V seznamu tvých písní můžeme najít mimo jiné i Středozem I a Středozem II, proč ty stejné názvy?

K: Tak tohle je výsledek čisté lenosti. A je to proto, že když jsem kdysi dávno ty písničky psala, tak už když jsem psala Středozem I a Středozem římská II, říkala jsem si "to není dobré, to není dobré, že se to jmenuje stejně a odlišuje se to vlastně jen tou číslicí. Ale vždyť je to jedno, tak někdy v budoucnosti to třeba změním." Ale za tu dobu jsem zjistila, že ty písničky začaly kolovat a ve starých písničkách najednou pro mě začalo být hrozně těžké něco změnit, protože to lidé prostě neakceptovali. Takže dodneška existuje jeden verš v Imladris, který mi myslím ještě Aho neodpustil, že jsem ho asi před deseti lety přepsala. A z toho důvodu jsem ty názvy nechala. A myslím, že bych rozhodně nechtěla vidět Aha, jak se tváří, až mu budu říkat, že chci přejmenovat Středozem I a Středozem II.

P: Když jsem dostala k Vánocům zpěvník Písně ze Středozemě, tak mě právě zarazilo a přišlo mi to hrozně vtipné. A ještě byla v dodatcích Středozem bez čísla.

K: Ano, takže máme Středozem, Středozem I a Středozem II. Osobně si myslím, že by se to mělo přejmenovat. Ale nevím, jestli na to mám dost sil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama