Aule

10. prosince 2017 v 7:05 | Šárka - Yawanna |  Vánoce ve Středozemi
Jakým dárkem se Aule pokusí usmířit si Yavannu a co pěkného pro něj vymyslí ona? To se dočtete v dnešní povídce od Šárky.


Aule

Aulë už od začátku doufal, že u Nejvyššího si to nějak vyžehlí. A když už zdvihal paži s kladivem, aby připravil sedm otců trpaslíků o všechny známky života, přál si v duchu, aby alespoň jeden z těch malých roztomilých fousáčů nějak uskočil bokem tak, aby si toho Eru nevšiml a Aulë by tak mohl čistým svědomím říct, že udělal všechno podle příkazu, a přeci se jeho nové plemeno má k životu. Na poslední chvíli se naštěstí příkaz změnil. Trpasličí plemeno přežilo ve všech kusech a brzy po svém probuzení začalo pilně vyskakovat z děr v zemi.
Eru se o trpaslíky více nestaral. Ne viditelně. Zato existovala bytost, která jich už od začátku měla plné zuby. Samozřejmě Yavanna. Aule kolem ní chodil tak tiše, jak to jen otec trpaslíků dovede, mluvil s ní málo, nebo vůbec, a přinést jí květiny? Yavanně? Pche! A přeci pořád nevěděl, co udělal tak špatného, když přivedl k životu vlastní národ. Až tu a tam Yavanna naznačila, že se doslechla, jak budou trpaslíci ničit její výtvory, příliš nemít v lásce stromy a rostlinstvo a chovat se právě tak neotesaně, jako jejich stvořitel na velkých hostinách. V nešťastné chvilce jí pak Aulë připomněl, že Edain taky nebudou žádní svatoušci a že prý zničí víc lesů, než trpaslíci...Olej do ohně. Oheň na střeše. Voda do kyseliny. Všechno špatně.

Až tu se přiblížilo období pokoje a darů. Aulë se chytil příležitosti. Musel vymyslet něco opravdu překrásného, co by družku potěšilo. A ouha, tuny zlata i platiny se vršily za jeho zády a pořád nepřicházela ta správná inspirace. Z posledních sil se pokusil zrealizovat svůj poslední zoufalý nápad, pak za sebou zavřel dveře, uhasil ohně a odpočíval. Hlavou se mu honily všechny možné scénáře, když si představoval, do jakých částí těla ho Yavanna tou nádherou praští, až ji dostane. Co naplat, víc už nesvede.

Nechtěl tam, ale musel. "Drahá, to je pro Tebe."
"Co to je?" Podivila se Valie
"Ouu! Něco tak krásného jsem už dlouho neviděla. Děkuju, děkuju moc!"
A v dlaních držela to, čemu se dnes říká pouštní nebo kamenná růže. Nevybarvila se sice rudě, jak si Aulë přál, ani plátky neodpovídaly vzoru, ale to v ten moment vůbec nebylo důležité, když se růže líbila Yavanně.
A co dostal Aulë od Yavanny? Yavanna často obdivovala všechny ty rudé třpytivé krystalky z Aulëho dílny, a tak dostala vlastně docela podobný nápad. Dala rudou barvu mnoha rostlinám své vinné révy a vytvořila celou vinici s rudými plody, které když se leskly ve světle stromů, byly podobny granátům nebo rubínům. Nejen že se Aulë rovněž cítil dojat, ale tohle červené víno, jářku, to mu chutnalo ještě víc, než to bílé.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Šárka Šárka | Web | 10. prosince 2017 v 17:22 | Reagovat

Hej! To je trochu krutá pomsta, ne? Já vím že jsem to poslala pozdě, a nenapsala žádný komentář, ale seděla jsem 10h v autobuse s omezeným přpojením na wifinu a takhle vyzradit (i když očekávatelný) konec hned na začátku je docela zrada. :-S

2 Pomněnka Pomněnka | Web | 10. prosince 2017 v 18:06 | Reagovat

[1]: Opraveno, snad nám bude odpuštěno.

3 Šárka Šárka | Web | 10. prosince 2017 v 18:34 | Reagovat

[1]: Děkuji  moc :)

4 Irith Irith | Web | 10. prosince 2017 v 18:43 | Reagovat

[1]: Tak tohle si beru osobně.
Ten název byl tak dokonale poetický a krásný. No fňuk! :-(

5 Drozd Drozd | 10. prosince 2017 v 18:51 | Reagovat

Já jsem to přečetl i s tím neplánovaným úvodem a musím říct, že i tak jsem si povídku krásně užil! Pěkný nápad, dát druhému co je mu nejbližší a zanechat v tom to nejlepší ze sebe.
A roztomilí fousáči!Super! :-)

6 Laisi Laisi | 10. prosince 2017 v 20:07 | Reagovat

Mně se ten úvod líbil, byl poetický a krásný, nic neprozrazoval, naopak probouzel zvědavost :)

7 Šárka Šárka | Web | 11. prosince 2017 v 6:48 | Reagovat

jestli to vyznělo moc útočně, stydím se
A děkuji
Taky bych si mohla radši přečíst další povídky :)

8 Neklan Neklan | 11. prosince 2017 v 11:47 | Reagovat

Héj, já si chci taky přečíst krutě poetický úvod. Nedal by se připsat na závěr? :-D

Olej do ohně... XD

Je to krásné - nemůžu si pomoct, ale prostě mám rád povídky, ve kterých to s páry dopadá dobře.
A ta pouštní růže je super nápad, kéž bych měl ve vymýšlení dárků stejnou fantasii, jako Aulë.
Jo a taky se mi líbí, že ve výsledku nebyla důležitá dokonalost dárku, ale to, že udělal radost.

Šárko, mě se Tvoje články líbí v tom, že mě často nutí něco nového si zjistit. Skoro vždycky tam najdu něco, co neznám. :-)

9 Irith Irith | Web | 11. prosince 2017 v 21:52 | Reagovat

[7]: Neboj :-) A jestli to moje vyznělo uraženě, omlouvám se. S ironií to se mnou jde z kopce :-)

[8]: Šárka snad přivře všechna ošiška ale bylo to "O růži v kameni a granátech v bobulích"

10 Aredhel Aredhel | Web | 12. prosince 2017 v 2:13 | Reagovat

Voda do kyseliny. :-D :-D Moje nejoblíbenější část!
A jsem to jenom já, komu ten úplný začátek připadá extrémně dojemný? :-)
Myslím, že Aulë a Yavanna jsou můj oblíbený pár, v tvém podání tedy určitě - úplně jiní a přitom nejlepší a nejroztomilejší spolu. :-)
A taky jsem se dozvěděla, co je pouštní růže! Mám to asi stejně jako Neklan... ;-)

11 Matěj Matěj | Web | 22. prosince 2017 v 11:40 | Reagovat

To je milé. :-)
"Olej do ohně, oheň na střeše, voda do kyseliny" je fakt vtipné. A líbí se mi originální nápad s dárky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama