Komentáře

1 Gil-galad Gil-galad | 7. listopadu 2017 v 18:50 | Reagovat

Teda musim říct, že jsem z toho konce trochu zklamanej. Po promyšlený psychologii cesty a sbližování se těch dvou mi tohle nějak přišlo hrozně spíchnuté horkou jehlou, velký skok jak dějově, tak pocitově. Těšil jsem se na prokreslenou psychiku Maglora při shledání s manželkou a Nerdanel a nakonec to bylo takové neslané nemastné nic.
Ale celkově se mi ta povídka líbila, hlavně námětem. Určitě piš dál, máš potenciál a chce se to vypsat. (Určitě jsem ve tvém věku nepsal lépe, spíš naopak. :D )

2 Drozd Drozd | 7. listopadu 2017 v 19:18 | Reagovat

Povídka působivá a místy napínavá až na doraz! Od začátku jsem doufal v naději, jo. Předposledně ty provazy vyprávění fakt docela škrtily a já čekal patetickou záchranu hejnem racků, nebo letkou labutí... Ale pak přijde spodní prádlo a malý hobit,který jím zachrání jednoho z Prvorozených! Může to znít málem jako parodie, ale podle mě je to docela v Tolkienově duchu, alespoň jak mu rozumím. Působivé!

3 Irith Irith | Web | 7. listopadu 2017 v 22:56 | Reagovat

[1]: Jop, nejsi první kdo to říká. Možná jsem to měla udělat dále, ale já stále nevím. Jak řekla Tani, přišlo mi to pak až "příliš radostné". Ale rozhodně díky moc za jakoukoliv kritiku :-) Jop, jednou možná dotáhnu Aredhel, přeci jen mám tam ještě tu vůli několika let věkového rozdílu :-)

[2]: Tohle bylo takové trochu zoufalé řešení nedostatku inteligentních nápadů. Labutě my přišly patetické a nakonec jsem si říkala, že bude takové docela příznačné a vtipné, když se chudák elf prostě netrefí :-)

Jinak moc děkuji všem čtenářům za zpětné vazby!

4 Ithilwen Ithilwen | 4. února 2018 v 20:05 | Reagovat

[3]: Žádný problém, taková záchrana je zase víc hobití :-D.Báječná povídka!

5 Clarissa Clarissa | 7. dubna 2018 v 21:07 | Reagovat

Konečně dočteno. Docela zírám, jaká se z tebe stala znalkyně Silmarillionu. :-)

Povídka určitě působivá, i když já osobně si Maglora představuji poněkud méně zahořklého a melodramatického, a spíš víc melancholického. Moc se mi líbila ta záležitost se spálenou rukou, kvůli které už nemohl hrát - byl to takový ten poslední hořký "kopanec", který Maglor od starého života dostal a který mu ho neustále připomínal.

Moc se mi líbil ten "neoficilní prolog" od Tani, ten byl opravdu dechberoucí.

6 Někdo Někdo | 11. září 2018 v 12:50 | Reagovat

Konečně jsem přečetl všechny kapitolové povídky. Musím uznat že ať už sis o nich myslela cokoli tak jsou skvělé. Dále musím říct, že mne osobně se líbily všechny, ale něco ve mne mi říkalo, že nejlepší jsou tyto: Láska voní levandulí, Vyděděná a nakonec Láska chutná po jablkách. A to musím říct že jsem ještě nikdy nic nečetl víckrát než jednou za sebou, ale díky tobě Irith a tomu jak píšeš jsem to přečet, no když tohle píšu tak mám na druhym monitoru Vyděděnou, minimálně šestkrát. Dále bych se měl zřejmě přiznat, že jsem u věčiny povídek, hlavně u konců, brečel, teda tekly mi slzy a tomu se myslim řiká brek. A měl bych poslední otázku, plánuje se teď někdy v dohledné době nějaká další kapitolová povídka?                       Někdo

7 Irith Irith | Web | 13. září 2018 v 12:07 | Reagovat

[6]: Děkuji moc! Jsem vážně ráda, že se Ti mé povídky tak líbily. To je pro autora vždy nejlepší odměnou :-D
V současnosti mám dvě kapitolové rozepsané, ale obě jsou na začátku, uvidím, jak to půjde. Ale jestli je zájem, můžu na tom zkusit trochu zapracovat :-)

8 Někdo Někdo | 13. září 2018 v 13:26 | Reagovat

Zájem určitě je. Celý včerejšek (středa 12.9.) jsem četl jednorázovky a musím říct že většina jich byla velice dobře napsána. A opracdu se moc těším na další kapitolovky nebo jednorázovky.
Se vší úctou Někdo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.