Zveřejněny výsledky Středozemské poznávačky! Do článku přidány také fotografie cen pro výherce!

V úterý - 15. 5. byl doplněn 2. díl článku o hobití módě!


Ankety

12. listopadu 2017 v 13:55 | Irith |  Blog
Protože se vyskytlo několik možností, kam se vydat dále a několik značně protichůdných názorů, řekli jsme si, že by nebylo špatné udělat jeden článek přímo z anket, kde si můžete rozhodnout sami.
Pokud byste měli k čemukoliv jakékoliv připomínky, neváhejte a sdělte je do komentářů!



Jak jste si pravděpodobně všimli, experimentálně jsme změnili barevnost článků. Došlo nám totiž několik stížností, že se žlutá na zeleném pozadí špatně čte. Zkusili jsme tedy změnit písmo na oranžové. Vyhovuje vám to více? Pokud ano, změnili bychom na toto časem celý design (pravděpodobně). Pokud ne, pište prosím své návrhy na barevnost do komentářů.

Co se týče vydávání, držíme zatím pravidlo jeden článek za tři dny. Zdá se vám to hodně, málo nebo to vyhovuje? V tomto případě obzvláště neručíme za změnu, častěji to pravděpodobně stíhat nebudeme :-) Jen abychom viděli, jak si stojíme.

Také se rozhořela diskuze ohledně vydávání kapitolových povídek. Argumenty padaly na obou stranách a nakonec jsme si řekli, že nejlepší bude nechat rozhodnout samotné čtenáře. Vydávat po kapitolách s odstupem několika článků, hned za sebou nebo vydat vše najednou v nějakém souboru na ulož.to?

A poslední, uvítali byste i některé starší povídky se Středozemí přímo nesouvisející? Především se jedná o jistou šílenou parodii, sepsanou Irith asi před čtyřmi lety. V této povídce si Irith sice něco ze Středozemě vypůjčila (vystupuje tam kupříkladu hobit) ale Středozem to zcela určitě není, to by se profesor v hrobě obracel. Povídka se jmenuje Hrdina a hobitka a Irith ji kdysi sepsala jako narozeninový dárek pro Polly.
Uvědomte si prosím, že je to staré čtyři roky, tedy psané v tom nejvyšším vrcholu naší puberty (a jak se na to tak díváme zpětně, museli jsme být v pubertě na zabití). Co se kvality humoru týče dosahuje to potrhlosti a šílenosti Samových trablí a Epidemie (je tady ještě někdo, kdo to pamatuje???). Povídka má 36 stran, ale bude potřeba, pokud by se odhlasovalo, že ji chcete, jistých úprav (jsou hlášky, které jsou tak hloupé, že prostě nejsou ke zveřejnění).
A o čem povídka je? Kdysi pro ni byla napsána i malá anotace:

"V zemi, kde nikdy žádní draci nežili, nežijí a ani žít nebudou se vydává na cestu hrdina Medard Drakobijce a skeptická hobitka Lili. Mají důležitý a vysoce nebezpečný úkol - vrátit vzácný diadém do skrytého chrámu, odkud ho Medard omylem ukradl. Na své cestě se ale musí potýkat s mnoha nebezpečenstvími - liškou, Velkým jezerem, nebezpečnou ovcí a samozřejmě také vojáky Chrámu, kteří se je snaží dostihnout a diadém jim ujmout násilím. Dokáží se hrdina a hobitka dostat do chrámu včas, než je oba zabijí? Všechno teď závisí jen na jedné základní otázce: "Opravdu je pratetička Elvíra nejrozšířenějším živým tvorem ve Vesmíru?""

Abychom nerozhodné čtenáře obrátili na jednu či druhou stranu, přikládáme i menší ukázku (která vám da poměrně přesný obrázek, co se děje, humoru, a obsahu celkově týče).

"I Medard musel uznat, že je před mimořádně naštvaným beranem zachránili jen jejich koně. Nejdřív se totiž beran pokusil nabrat na rohy Medarda. Nepříjemné srážce zabránil Rychlé větry, který berana s nedbalou elegancí tvrdě kopytem udeřil do hlavy a zlomil mu jeden roh. Sice potom koník několik hodin poskakoval jen na třech nohách a kopyto poraněné nohy držel s výmluvně bolestným výrazem před sebou, ale bylo jasné, že se dnes vyznamenal. To už ale bylo na beránka moc. Jen za poslední dvě minuty ho nějaká mrnavá holka vyděsila k smrti, zapletla mu nohy do provazu a nakonec na něj ještě spadla. A teď ho ještě ke všemu ten prehistorický kůn nakopl a zlomil mu roh. Beranovi se dva velice složité myšlenkové proudy se slyšitelným 'šoup' spojily dohromady a beránek se s významně vražedným výrazem obrátil na zděšeně ustupující Lili. S výmluvným zabečením se rozběhl přímo proti ní. Najednou se zarazil tak prudce, že ještě chvíli setrvačností klouzal po vřesu. Před ním totiž stála Žužla, Liliin poník, prohlížela si ho s maniakálně žužloidním výrazem v koňské tváři a velice významně žužlala snítku vřesu. Beránek byl sice velice rozzuřený, ale když viděl nebezpečného šílence, který vás je schopen užužlat k smrti, taky ho poznal. Otočil se o 360° stupnů a pak znovu o 180°, než se mu podařilo obrátit se na správnou stranu a on se zoufalým zabečením odsprintoval pryč. "

Dále by připadaly v úvahu i další povídky.

Například Umění mandal, krátká povídka z prostředí Tibetu, se kterou se Irith před rokem účastnila soutěže Vidoucí (a nedopadla jsem nijak špatně, jen o jedno místo za Jeremiášem :-) ) Text má sotva čtyři strany a vypráví o mandalách a jejich magické moci. Jednalo se první podobný experiment na poli fantasy.

"
Čhimedargja poznával místnost, do které byl přinesen. Sice ji nikdy neviděl, ale mnoho o ní už slyšel. Šerabsampův soud. Šerabsampova svatyně. Aréna, které se místnost podobala ze všeho nejvíce, ho proti jeho vůli děsila a zároveň fascinovala. Prázdná kruhová místnost, vysoká střecha a několik sloupů, jednoduchých, bez ozdob. Jako mladíkova duše.

A na zemi vrstvy a vrstvy barevného písku. Písku z mandal. Z tisíců mandal.

"Kolik mandal tu za tu dobu musel sestavit…" mihlo se starci hlavou, zatímco ho novic položil do středu místnosti.
"

Povídka Rozhádaní už nemá se Středozemí společného vůbec nic. Byla taktéž sepsána pro jednu soutěž na téma "O čem si povídají sochy na Karlově mostě." Irith toto pojala značně po svém a vznikla tak jakási komediální povídka založená na interakci světu soch a univerza opilce a pobudy J.Voříška. Znalost českých svatých doporučena, ale nikoliv nezbytná, lze doplnit popisky.

"
Tedy většinou tam není ani noha. Teď tu noha byla. Dokonce v dvojím provedení. A i když to nebyla noha nijak hezká ani silná, popravdě řečeno to byla noha dosti odpudivá a obmotaná špinavým čímsi, co možná kdysi mohly být kalhoty, noha to byla. A ta patřila bezdomovci J. Voříškovi, který se právě nakláněl přes zábradlí mostu a úporně zvracel do řeky následek dnešního pokusu opít se do němoty. Odbila půlnoc.

Bruncvík, před nímž pobuda zvracel, opatrně otevřel jedno oko. Poté i druhé. Pak znechuceně o trochu odstoupil.

"Co to je? To nestačí, že mojí zbroj znečišťují ti odporní holubi? To se k nim musí přidávat tohle…," vyjekl a ošklivě se na J. Voříška podíval.

"Nebuď na něj hned tak hrubý," okřikla ho další socha. "Je to jen chudák, který musí rok co rok žebrat o denní chléb," oponoval Mikuláš Tolentinský, v ruce držící požehnaný chléb. Andílek u jeho nohou vyzývavě zachrastil kamenným pečivem v košíku a ukázal ho Bruncvíkovi.

"Denní chléb?" ušklíbl se rytíř. "Nevypadá to, že by si ho nějak zvlášť vážil," dodal, když dávivé zvuky odmítly utichnout.

Mikuláš ho zpražil pohledem.
"

Poslední z povídek, které by přicházely v úvahu (ostatní už s tématem a fantasy obecně většinou opravdu hodně nesouvisí) je Půl čtvrté ráno. Kratičký text o nečekané návštěvnici v půl třetí ráno.


"Půl třetí ráno.

Vědomí půl třetí ráno mi rezonovalo ospalou myslí.

Zazvonění.

Půl třetí ráno.

Crrrr.

Zamračil jsem se na budík.

Ten to nebyl.

Další zazvonění.

Proč někdo zvoní v půl třetí ráno?

Zvonek se rozezněl tak naléhavě, až jsem nadskočil.

Bylo půl třetí a dvě minuty.

Namáhavě jsem se zvedl a doklopýtal k vypínači. "


Tak co, vážení čtenáři? Jaký bude Váš soud? (Změny programu vyhrazeny :-) )

Anketu naleznete pod tímto odkazem:
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jixipen Jixipen | 12. listopadu 2017 v 16:28 | Reagovat

Možná jsem příliš ospalá, unavené oči, utahaná a tak... ale do další ankety jsem už nedočetla a delší texty jsem nedala. Vnímám, že oranžová na zelené je ještě menší kontrast než ta žlutá - a možná to má co do činění s fontem. Když jsem to zvětšila, tak to bylo pořád trošku horší.

Pro dlouhé texty bych zvážila i patkové písmo (co je třeba teď v tomto editoru komentáře).

2 Alatáriel Alatáriel | 12. listopadu 2017 v 19:28 | Reagovat

1. Táto farebnosť je dobrá
2. Tak akurát
3. Po sebe
4. ÁNO!!!

3 Aredhel Aredhel | Web | 14. listopadu 2017 v 1:07 | Reagovat

Buď mám něco v nepořádku s očima nebo s počítačem, ale jsem vážně jediná, komu to písmo připadá pořád žluté?? Já žádnou oranžovou nevidím... Každopádně mi to vyhovuje, jak to je (nebo jak to vidím :D).
Jsem pro zveřejnění čehokoliv, o co se chcete podělit, takže za mě i nestředozemské povídky určitě. :)
Kapitolové povídky mi nevadí, tak jak jsou - možná kdyby vycházely trochu delší části, potěšilo by mě to, ale cpát to na uložto mi přijde zvláštní.. :-?
Intenzita vydávání mi vyhovuje. :)

4 Ithilwen Ithilwen | 5. ledna 2018 v 20:00 | Reagovat

1.Ano! ANo! ANO!!! :-D  :-D :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama