O Naději

13. září 2017 v 1:43 | Irith, obrázek - Polly |  O naději - komplet
Kdysi jsem slibovala, že bude trvat dlouho, než vyjde nějaká má další povídka. A také to relativně dlouho trvalo. Po dopsání Tří sester jsem sice měla vcelku konkrétní nápad, ale tento nápad jsem realizovala dalšího půl roku. Ale stalo se, že jsem povídku opravdu dopsala.


Povídka je, jak bývá mým zvykem, pětkrát kompletně přepisovaná, předěláváná a upravovaná. Stokrát jsem měnila jednotlivé děje a situace, stokrát jsem znovu a znovu předělávala dialogy.
Dohromady má 31 stran a je opět psaná plynulým textem. Rozdělení na kapitoly je tedy spíše násilné, nehledejte v tom žádnou velkou logiku.

A o čem tedy příběh je? Roku 62 Čtvrtého věku umřela Růža Křepelková a její manžel Samvěd se jako poslední z Těch, kteří nesli Prsten vypravil za Moře. Círdanova domácnost je ale malá, maličká a z důvodů možná jen jemu známých vyšle Círdan se Samem jednoho zvláštního elfa. Elfa, který si zaslouží naději. Možná více, než kdo jiný. Tomu elfovi se říká Pěvec.


Na tomto místě bych chtěla moc poděkovat zejména Aredhel, která mi celou poctivě betareadovala (a to několikrát). A také Laisi Finwen, která mi pomohla lépe pochopit Pěvcovu osobnost.

Povídce bude předcházet jakýsi Prolog, Tanin text Navždy. Původně nebyl zamýšlen jako úvod k čemukoliv, měla to být samostatná povídka. Ovšem mně se moc líbila a opravdu do mého příběhu seděla a proto jsem Tani požádala o svolení publikovat ji jako Prolog.

Text povídky měly původně prokládat básně, úryvky starých písní, ale původní koncept byl změněn a již se tam nehodily. K tomuto účelu jsem několik básní stvořila, ač mi to opravdu nejde. Ale pár veršů je přeci jen relativně dobrých. Toto jsem skládala při hodině češtiny, kdy jsem nevěděla, jak pokračovat v testu a na konci stránky zbylo spousta volného místa. Z testu jsem dostala čtyřku a za básničku smajlíka.

Vítr od moře

Po šedém břehu, kráčeli Eldar,

tehdy když svět byl ještě mlád.

Kráčeli ve tmě a kráčeli v tichu,

jen vítr od moře nechali vát.


Vítr co vzpomínky, bolesti odnese,

co smyje krev a dá harfám hrát.

Odvane plameny, i nářek Loudavých

a trubky Noldorské, budou se smát.

Jako většina mých kapitolových povídek i tato má svou ilustraci. Od Polly. S tímto obrázkem jsem se jí mnoho natrápila, neb jsem měla dosti konkrétní požadavky a nic, co navrhla, mi nepřišlo dost dobré. Ale z výsledku jsem nakonec nadšená a myslím, že se má vybíravost nakonec osvědčila.

P: Ano, bylo to docala náročné v tom, že ač jsem měla konkrétní pokyny, gesto vypadalo moc strnule nebo nevyjadřovalo správnou atmosféru. No a také jsem zjistila, že pokud máte krátké prsty, není dobrý nápad kreslit svou ruku s úmyslem, že ty prsty pak prodloužíte... radši si najděte jiný a lepší model. A ještě jedna rada do života, nikdy, nikdy si nehledejte, jak mají správně vypadat popáleniny II nebo III stupně. Protože to, co vám vyleze za obrázky opravdu nebude odpovídat vaší představě o tom, jak jste to chtěli ztvárnit.


"Když si něco moc přejete, vždycky se to splní"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alatáriel Alatáriel | 13. září 2017 v 16:05 | Reagovat

Na príbeh sa už veľmi teším. Ja sem idem s tým, že dočítam tábor a budem závidieť, a nájdem tu takýto zaujímavý "úvod".

Obrázok je super♥️

2 Neklan Neklan | 13. září 2017 v 16:26 | Reagovat

Týjo, ouvod, to se musí nechat, vskutku velkolepý, tož zdá se, že se máme na co těšit! A doufám, že z povídky poplyne, zda se dá na harfu hrát rukou popálenou od Klenotu. Je to tak?
Jo, ty popáleniny věřím nebyly žádná chuťovka.

3 Ilía Ilía | E-mail | Web | Pátek v 18:16 | Reagovat

Na novou povídku se těším, tvůj úvod nemá chybu. Polly se opravdu činila se svým  výtvorem.
Nejpovedenější z toho všeho je však ta báseň. Trošku mě mrzí, že jsi je z povídky vyškrtala. Nechtěla bys je sem dát v samostatném příspěvku? Já bych si je ráda přečetla. A není pravda, že ti to nejde :)
Jinak, ahoj po dlouhé době. :D

4 Irith Irith | Web | Neděle v 16:14 | Reagovat

[2]: Jistě, jeden z hlavních bodů. Za svým názorem v této věci si totiž opravdu stojím ač jsem doslova "proti všem".

[3]: Tahle je zdaleka nejlepší (proto jsem ji sem dala) to ostatní jsou jen útržkovité rýmovačky typu "Pěvcem byl zvaný, dnes jako kdysi. Zbyla jen bolest, ztrhané rysy."

A díky moc všem :-)

5 Drozd Drozd | Pondělí v 18:59 | Reagovat

Taky už se těším na povídku-to,že je ze Čtvrtého věku je pro mě zvlášť lákavé!
A Pollyina kresba je super!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama