O Gondorský semenáček - Z deníčku porotce

25. července 2017 v 8:29 | Irith |  O Gondorský semenáček
To, že udělat soutěž bude těžké, jsme tak nějak věděly. Ostatně povídání o tom, s jakými všemi nástrahami se musíte potýkat, pokud si chcete založit vlastní soutěž, jste si mohli přečíst v jakémsi manuálu, který zde loni vycházel - http://mittalmar.blog.cz/1605/o-gondorsky-semenacek-a-jemu-podobne-manual-pro-zacatecniky



Co ale, když už jste tedy soutěž vyhlásili? Co potom? S jakými všemi nástrahami se musí potýkat organizátor? A s jakými porotce? Co vše vás čeká, upíšete-li se do postu soudcovského a organizátorského? O tom se dozvíte více v této sérii článečků "Z deníčku porotce". Aneb co všechno se vám může přihodit, když založíte soutěž.

Na úvod by ještě, pro outlocitnější povahy, bylo vhodné poznamenat, že to samozřejmě JE ironie. My celou soutěž samozřejmě milujeme a jsme opravdu rádi, že se Vám můžeme po roce opět ohlásit s těmito články.

V první části budou vycházet články o tom, jak to vypadalo loni po vyhlášení. Co všechno se stalo poté, co jsme soutěž úspěšně založili, zveřejnili Propozice a jen čekali, co přijde.

Druhá část se bude věnovat letošnímu ročníku. Abyste věděli, co všechno se na vás chystá, či bezprostředně chystalo.


Dobrá, založili jsme soutěž. Teď je čas na porotcování. A s jakými obtížemi se musí potýkat ubohý porotce, je-li ještě ke všemu organizátor?

1) Absolutně nikdo Vám nevěří - Musíte se smířit s tím, že vám absolutně nikdo ve vašem okolí nevěří, že by se soutěže mohl vůbec někdo zúčastnit. A nejlépe vám to řeknou až potom, abyste si mohli připadat náležitě neschopně.

Nakonec to dopadlo lépe, než kdokoliv z nás očekával. Účast byla na první ročník relativně slušná. A kvalita… Daniela prohlásila, že ačkoliv nevěřila ani na kvantitu ani na kvalitu příspěvků, obě kritéria ji velmi příjemně překvapila. Několik let prý dělala porotce v Ceně Karla Čapka a příspěvky do Semenáčku jsou mnohem lepší než 90% příspěvků do té nejprestižnější české fantasy povídkové soutěže. Myslím, milí soutěžící, že si můžete poklepat na rameno.

Nedůvěra nás pronásleduje pořád. Ono se není co divit, přeci jen, k tomuto jsme jako ke všemu jinému přišli jak slepý k houslím. Plni idealistických nápadů a představ. Problém s představami ovšem je, že často přicházejí do střetu s realitou. S problémy. S malou účastí. Právě účast byla prohlášena za největší problém loňského ročníku (ač, jak jsme avizovali o odstavec dříve, byla rozhodně větší, než kdo předpokládal). A tak jsme se letos rozhodli s poněkud masivnější propagací. Jakou? Zachováte-li nám přízeň i nadále a budete-li číst tyto pravidelné zprávičky, jistě se to ve druhé části, pojednávající o letošním ročníku, dozvíte :-).

2) Nikdy se nezavděčíte všem - S datem ukončení soutěže se snesla vlna připomínek, stížností a žádostí. Snad žádné dvě se ale neshodly. Do příštího ročníku jsme se tedy rozhodly vyjít soutěžícím vstříc a pokusily jsme se udělat jakýsi skupinový brainstorming, co by se mělo změnit. Byly sice i hlasy, že bychom to měly udělat podle sebe, je to přece naše soutěž, ale na druhou stranu, ta soutěž je především pro Vás, pro účastníky. A zdá se nám tedy správné se ptát především Vás, co byste chtěli.

Nakonec jsme právě z tohoto brainstormingu vytvořily Propozice. Můžeme svědomitě říci, že jsme to sestavovaly podle přání většiny. Ale tím pádem rozhodně ne všech. Už nám také došlo mnoho dalších dílčích připomínek. Jak se říká, když se sejdou dva lidé, dohodnou se. Když se sejde lidí deset, sejde se deset různých názorů. Problém je, že u těch nejožehavějších témat máte sice těch deset názorů, ale většinou jen dvě možná řešení. No a pak babo raď. Proto se prosím příliš nezlobte, pokud ne vše dopadlo podle Vašich představ. Vážně jsme se snažily.

3) Anonymita padá s nástupem techniky - I když si lidé zakládali falešné meily, aby nám příspěvky dodali včas a anonymně a dělali vše možné pro to, aby jejich identita nebyla rozpoznaná, technika je všemocná. Poté, co jsme si literární příspěvky nahráli do čtečky (aby se daly číst v mhd) zjistili jsme, že nám ten přístroj u všech děl uvádí celé jméno a nejlépe i přezdívku autora. Sauronův vynález! Doteď nevíme, jak je to možné, když se příspěvky posílaly vypálené na CD…

No a protože skoro všechny výtvarné příspěvky nám lidé předávali přímo a protože ze všech soutěžících byl jen jeden schopen poslat vše tak, jak se mělo, rozhodli jsme se druhý ročník udělat co se posílání týče sice méně "anonymní" ale zato jednodušší.


4) Domlouváte se s porotci ohledně hodnocení výtvarné části - Usoudili jsme totiž, že výtvarná díla se dají hodnotit jen přímo - bez reprodukce. Tedy že je nutné, aby se porotci dostavili a ohodnotili je naživo.

Nejdřív měla obrázky u sebe Polly. To se ale ukázalo jako problém, protože její rodiče by mohli namítat proti tomu, aby se jim do bytu trousili naprosto cizí lidé a hodnotili nějaká podezřelá umělecká díla. Takže jsme celou složku přesunuli ke mně do bytu.

Laisi nicméně ještě stihla příspěvky ohodnotit u Polly doma - a to v době, kdy tam Polly vůbec nebyla a Laisi tak asistovala Pollyina trpělivá maminka.

Daniela už ale jela přímo ke mně. Byly jsme domluvené na šestou, já ovšem dorazila někdy ve čtvrt. Nějak začínám chodit pozdě… Daniele jsem tak ale zřejmě přivodila menší trauma, protože prý naprosto zazmatkovala, ve chvíli kdy dorazila k prázdnému vchodu a nikde nikdo. A začala hystericky zvonit. Až pak ji napadlo podívat se na telefon a přečíst si moji omluvnou zprávu že dorazím později… kterak sprovodit porotce snadno a rychle. Já nicméně dorazila a hodnocení mohlo začít. Daniela hned na začátku prohlásila, že se nemůže zdržet, neb má hodinu houslí. Nakonec jsme prokecali asi hodinu a půl… Ale zjistila jsem fakt zajímavé věci.

Bagr přijel asi o dva týdny později. Letěla jsem pro něj přes ulici na nějaké zapadlé parkoviště, protože si jeho GPS spletla ulici. Bagr hodnotil poměrně přísně, ale opět jsme si skvěle pokecali, tentokrát o larpech.

Jako poslední zbývala Rioli. Ta nakonec dorazila opět o dva týdny později, protože jsem ale já v tu dobu nemohla, asistovala jí moje maminka… ještě že ty maminky máme. Prý jí byla Rioli vážně sympatická a hezky si pokecaly o umění…


5) Nemáte ponětí, co chtěl dílem básník říci a přitom máte hodnotit věrnost kánonu - Docela velký problém, jak se ukázalo, jsou zejména výtvarná díla bez označení scény. S Danielou jsme tak nad jedním obrázkem seděly snad dvacet minut. A naprosto bezvýsledně se snažily uhádnout, co má scéna před námi představovat.

Nakonec jsme tvořily i tak fantastické teorie jako že je to Felagund, co vypadá jak Medděd u Saurona, protože ta postava, co má být Sauron, vypadá jak Elsa zezadu… Nakonec se ukázalo, že je to něco úplně jiného. Laisi to jasně poznala. Smekám.

6) Mlátíte hlavou do stolu, protože jste dali do pravidel, že se soutěžní příspěvky vrací - Toto bych nazvala opravdovou Osudovou chybou soutěže. Protože některá díla jsou tak skvělá, že bych vážně byla všemi deseti pro, abychom si je nechávali. Korunovala to Daniela, která u jednoho příspěvku vypadala, že se s ním absolutně nehodlá rozloučit a nejraději by si ho vzala domů.

7) Ceny

Kapitola sama pro sebe. Už od začátku jsme měli domluvené, že ceny dostaneme od Bagra a Michala Bronce ze Strak na Vrbě. Od Bagra nějaké věcné ceny a od Bronce knížky.

Knížky jsem si měla vyzvednout na Conu. Ty byly nejméně problémovým artiklem, ač se později ukázalo, že kniha pro druhé místo je přesně ta, co se dává všem účastníkům Conu při registraci. Chybička se vloudí…

Věcné ceny nakonec po delším jednání s Radou Společnosti (zkuste si někdy jednat o peněžním příspěvku se čtyřmi členy Rady najednou… přičemž jeden je ještě k tomu v Japonsku) byly taktéž vybrány a vyzvednuty. K vyzvednutí došlo u Bagra v krámku osobně, kde jsme se také potkaly mimo jiné s Nerionem a položily mu naší slavnou otázku, zda bude na Conu. Blbě se na nás podíval a kysele prohlásil, že asi jo, že musí. Až pak jsme si vzpomněly, že vlastně má vystoupení Aredhel…

Zbývalo vyrobit ceny "památní" tedy takové ty stromečky. Stromečky plastické jsem tvořila já, tedy Irith. Stromečky placaté dělala Polly. Jak je tvořila ona, netuším, zeptejte se jí. Já mohu popsat je svá dobrodružství. Když děláte stromeček, musíte nejdřív namotat korálek na drátek. To jsem dělala v autě, v totální tmě. K práci mi svítil jen měsíček a občasný majáček policistů a hasičů, neb jsme zrovna stáli v obrovské koloně na dálnici. Dále potřebujete podložní kamínek. Ten jsem vybrala speciální, z jednoho utajeného místa kdesi blízko mého domova, v Itihilienské zahradě, jak tomu také říkám. Jedná se o skrytou zahradu, údolí, kam se dá dostat jen skrytými pěšinkami a která je naprosto, naprosto kouzelná. Přišlo mi to… tématické.

Kdosi celou dobu ještě mluvil o diplomu, ale ten jsme nakonec zavrhly.

8) Předáváte cen a děláte chybný časový odhad

Když se přiblížil pátek vyhlašování, začalo mi být jasné, že můj nástin hodina čistého času byl značně přestřelený. Poté za mnou chodilo značné množství lidí s tím, že nevěřili, že dokážu vážně tu hodinu mluvit a bavit publikum. Dokázala jsem to. Na vyhlášení přišlo víc lidí než dobrý pětinásobek počtu účastníků a je potěšující okolnost, že většina jich i zvedla ruku při takové té zákeřné otázce jako "Kdo se zúčastní příští rok?" Takže dámy a pánové, počítám s Vámi!

Po konci mi bylo vytýkáno, že nezbyl čas na autorské čtení. Tak poučení pro příště. Méně mých plků a více kultury :-).

9) Autorské čtení není dobrý nápad dělat v knihovně v absolutní špičce

Ne, opravdu není. Je tam strašný hluk. Slyšeli jsme každé druhé slovo a předčítající byli neustále přerušování řevem návštěvníků jakéhosi kina. Navíc se lidi trousili, takže přišli uprostřed povídky a divili se, že neví o čem je řeč. Ano, opravdu to bude chtít příště udělat na Conu… ale je otázka, jestli bude ta hodina stačit.

10) Zasíláte ceny

Jeden by řekl, strčíte to do krabice a prostě pošlete, ne? Ať si česká pošta poradí. Kéž by. Protože se měla vracet jen výtvarná díla (díky bohu) měly jsme práce o něco méně. Ale i tak. Část autorů si díla vyzvedla přímo na Conu. Část na to zapomněla a předávali jsme jim to později. Další části jsme díla zasílali po sourozencích, kteří s námi čirou náhodou chodí do školy.

Nesmíme ani zapomenout na tu nejmenovanou část, která mě po předání seřvala, že je kytička na čelence trochu posunutá a že je to zničené. Ano, byla posunutá. Asi o půl centimetru.

A nakonec onen chudák, který čekal na svou poštu. Připomínal se nám dohromady třikrát, s rozestupem snad měsíce. Pokaždé zněl strašně optimisticky (věty typu "Omlouvám se, jsem na horách a nemůžu si to vyzvednout." apod) a nutno mu nechat, že se vážně snažil. Nakonec se také dočkal. Ano, bude třeba zapracovat na poštovní službě.

11) Zveřejňujete výsledky

Zbývá jen zveřejnit výsledky. Nic těžkého, že? Ale zkuste si v tom blogovém příslušenství zhotovit správně velkou a barevnou tabulku s údaji…

Ohledně výsledků se pak také sešlo mnoho poznámek a připomínek, takže to letos uděláme jinak. Žádné tabulky nebudou. Chi chi chi.

12) A pak se ozve "A co příští ročník?"

A když tohle všechno přežijete, milé děti, netrvá dlouho a někdo se ozve "A co příští ročník?". A ozývá se vám s takovou pravidelností, že to musíte začít řešit, i když přesně v tuhle chvíli jste odhodlaní dát si nohy na stůl a nic neřešit.

Ale ne, to berte s nadhledem. Váš zájem o naši soutěž nás nesmírně potěšil a povzbudil. Je pěkné vidět, že to někdo doopravdy chce, že někdo má zájem. Že je tu ještě někdo ochotný psát, kreslit, zpívat a vyrábět a hlavně žít. Žít fantazií, žít Středozemí.

Bylo nám velkou ctí, moci číst to, co vzniklo do ročníku minulého. A doufáme, že letos budou díla ještě lepší a účast bude větší.

Protože tohle všechno stojí za to. Tohle co jsem popisovala týdny předtím, stojí za každý jeden nový příspěvek, za každé dílo, které by jinak nevzniklo.

A byla by to věčná škoda.

Za Mittalmar první část svého povídání o soutěži uzavírá,

Irith Zimostrázová
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Neklan Neklan | 25. července 2017 v 13:05 | Reagovat

Někdy mám pocit, že jste jakožto hobiti až nekanonicky podnikví. :-D Ale díky za to.
Kéž máte letos víc důvodů k radosti a méně starostí, ačkoli na ty "tehdá nepříjemné" chvíle se zpravidla lépe vzpomíná. Mám dojem, že nebýt trablí, měl by tento článek tak zhruba tři řádky. :-)
A klobouk dolů před vámi, nejen proto, že do toho znovu jdete. :-D
Snad jediné, co mě na této soutěži mrzí je to, že se jí vy - z titulu porotců - neučastníte taky jako soutěžící.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama