Jak se dělá koncert

10. června 2017 v 6:34 | Polly |  Naše písničky
Na našem blogu již vyšlo několik "návodných" článků o tom, jak co u nás vzniká. A tenhle byl zákonitě další na řadě. Asi už víte, že se nám podařilo uskutečnit dvakrát na OZP takové vystoupení, při kterém jsme zpívali s publikem naše přetextované písničky.

Zajímalo vás někdy, jak to vzniklo? Co je potřeba zařídit proto, aby to alespoň trochu fungovalo a nebyl to úplný propadák? Nějaké zasvěcené a zaručeně pravdivé rady vám nedáme, dostali jsme se k tomu víceméně náhodou (jako ke všemu ostatnímu) ale podělíme se s vámi o to, co a jak jsme řešili my.


1. Důvod
Napřed musí samozřejmě přijít důvod, proč vystoupit. Něco, co vás nakopne k tomu, abyste si sedli před ostatní a něco jim zahráli. Ano, jistě, někdo má jako důvod to, že mu to jde, umí krásně hrát i zpívat a chce se o to podělit s ostatními. Chce jim předat svoje umění a zprostředkovat jim úžasný hudební prožitek. Žel, ne každý je na takové úrovni.

A my už vůbec ne. Přesto jsme se k tomu odhodlali. Chtěli jsme, aby si i lidé v publiku mohli zazpívat. Aby se nebáli a přidali se. A je jedno, že to třeba není čistě zazpívané, nejsme všichni sladění a někdo občas ujede někam jinam. Šlo o tu zábavu, o to, aby se mohl zapojit úplně každý, kdo bude chtít.

2. Program
Skvělé, už máme proč vystupovat. Přichází otázka s čím. Samozřejmě, s písničkami. Sbírka písniček s našimi texty už byla úctyhodná a jen zbývalo rozhodnout se, které z nich vybrat a jak je uspořádat. Na naše vystoupení se doopravdy hodily už jenom tím, že jsou pouze přetextované a jejich původní melodie jsou často velmi známé. Po zběžném prozkoumání našich zásob jsme zjistili, že naše písničky se často zaobírají částí příběhu Hobita nebo Pána Prstenů (knih, které jsme nejvíce znaly). A tak nás napadlo toho využít a udělat pásmo Pána Prstenů a o rok později i Hobita. Takhle obráceně to bylo proto, že písniček s tématem Pána Prstenů jsme měli více a tedy z nich nějaké to pásmo udělat šlo. Písničky s tématem Hobita jsme potřebovali ještě doskládat.

Pak už zbývá jen vyzjistit, kolik písniček do daného pásma máme a správně je uspořádat za sebe, aby to dávalo nějaký smysl. Jasně, podle příběhu, ale jistě nám dáte za pravdu, že je nevhodné mít za sebou tři unylé a utahané písně, u kterých polovina diváctva usne a nikdo s námi pak zpívat nebude (stejně se stalo, že první rok nám tam někdo usnul…). A co udělat s mezerami v příběhu či místy s nevhodně za sebou uspořádanými písničkami? Není nic jednoduššího, než je doplnit a vložit tam něco dalšího. A občas není ani nic složitějšího. Najednou jsme se dostali k tomu, že jsme potřebovali psát texty na "objednávku" a s časovým limitem. Občas jsme nedokázali s něčím hnout, ale rady přátel jsou k nezaplacení, a tak se to nakonec podařilo a obě pásma měla (snad) přijatelnou úrodu písní.

3. Zpěvník
Už jsme se dohodli na písničkách, které do pásma zařadíme, texty jsou hotové a ve finální podobě. To znamená, že je konečně můžeme dát dohromady a vytvořit z nich zpěvník. Jeden pro nás a jeden pro publikum - aby s námi ostatní vůbec mohli zpívat. První ročník se zpěvníky naše a publika lišily mnohem více. A to z toho důvodu, že jsme do pásma zařadili několikrát sólo. No, nebyl to nejlepší nápad. Proč jsme ho tam dali? Protože daná písnička byla podle nás příliš složitá (jak se později ukázalo, byla příliš složitá i na nás…). A několik dalších písniček nám přišlo, že by v "davovém" podání prostě nezněly dobře. Druhý rok byly dvě verze zpěvníku kvůli našim poznámkám ohledně předehry, dohry a nezbytné pomůcky pro hráče na vlnky.

Nahrát texty písní do wordu, zapsat autora hudby a textu, to není žádný problém. Ale vytvoření brožurky nám dalo opravdu zabrat. První rok se nám to nepodařilo vůbec, a tak jsme vytvořili zpěvník s vysoce speciálním systémem otáčení stránek. Doteď jsem to otáčení nepochopila, a když z toho zpěvníku hraju, musím prolézt všechny papíry z obou stran a najít, kde že mi vlastně ta písnička pokračuje. Ano, přiznávám, je to moje vina, že zpěvníky dopadly takhle. Naše tiskárna totiž umí tisknout brožurku postupně podle stránek tak, aby to sedělo. Tak jsem to tak udělala. Jenže pak se to poslalo Irith a až pozdě se zjistilo, že její tiskárna to tak neumí…

O rok později se ukázalo, že to neumí ani moje tiskárna. A to jsem jí tak věřila! Bohužel to nebyl jediný problém. Měla jsem malé zatemnění smyslů, a tak jsem skládala zpěvník na velikost papíru A4, ale tisknout jsem to chtěla na velikost A5. Samozřejmě mi to, že je něco špatně došlo až ve chvíli, kdy na mě tiskárna valila proud podivně popsaných papírů. Tehdy už jsem měla připsané ke všem písničkám i akordy na správných místech, aby seděly k textu. Takže úprava zpěvníku na velikost A5 sestávala i v tom zmenšit písmo a znovu zkontrolovat akordy, jestli u všech písní jsou zapsané na správném místě. Pak ještě intelektuální chvilka ohledně zjišťování, jak za sebou potřebuji uspořádat stránky, aby se to vytisklo správně a tichá domluva tiskárně, aby opravdu fungovala.

4. Trénink
Vybaveni zpěvníkem se pomalu dostáváme do další fáze. A to naučit se to zpívat dohromady a pořádně se v tom sladit, doladit to… Prostě trénovat. Zní to jednoduše, že? Ale pokud jste studenti obývající tři různé kouty naší republiky, stává se to skoro neřešitelným problémem. Jeden nemá peníze, druhý nemá od rodičů dovoleno jezdit pryč a třetí nemá finance, nervy ani čas na to, aby oba zbylé navštěvoval v pravidelných intervalech. Zkouška přes skype padla tehdy, když jsme zjistili, že Pomněnčin skype naprosto odmítá přenášet zvuk, a tedy že ona slyší nás, ale my ji nikoliv. Jediná splnitelná možnost tedy byl trénink v rámci jiných akcí, kde bychom se na nějakou část programu vytratili a naše písničky si projeli. Jenže ani to se nám moc nedařilo, jelikož čas na akcích ubíhá rychleji, než je podle fyzikálních zákonů možné a také proto, že na většině našich srazech polovina zpěváctva neměla funkční hlasivky.

Nakonec se nám v obou případech povedlo se naživo domluvit minimálně na výškovém posazení písně. Což mělo samozřejmě několik vedlejších účinků. Jednak jsem zjistila, že ač jsem ve školním sboru zpívala soprán, teď se cítím jistěji spíše v malinko hlubších polohách - tam jsme posunovali většinu písniček, kvůli Pomněnce. A také jsem se naučila spoustu zajímavých nových akordů, o které bych jinak ani pohledem nezavadila.

Nicméně ačkoliv jsme měli tóninu skvěle připravenou, přišel malý zádrhel. A to v podobě změny "hlavních zpívajících". Pomněnka, pro kterou jsme všechny písničky upravovali, na druhý koncert nemohla přijet a já tam tak byla jen s Tani, která zpívá vysoko... A na změnu akordů na poslední chvíli už to nebylo, protože by se to přímo před koncertem nestihlo a potřebovala bych to složitě hledat. A navíc, měla jsem to natrénované sama už v tomto znění.

5. Místo
Tak když už máme všechny předcházející věci, ještě zbývá místo koncertu, ne? U nás to bylo velmi jednoduché. Proč Oslava zničení Prstenu? Protože to je velká Tolkienistická akce, kam zavítá mnoho lidí, a tak se tam snad najde nějaké publikum, které by se k nám chtělo přidat. Ovšem není to zase až moc velká akce - na TolkienCon bychom si s tímto totiž netroufli. Oslava zničení Prstenu je více rodinná, pohodovější a má lidštější atmosféru, proto se tam spolupráce s publikem naváže snadněji. A navíc, Con už má svoje zavedené hudebníky mnohem lepší kvality.

Ale jak si to místo v programu zajistit? Naštěstí ve svých řadách máme Irith, takže domluva s organizátory proběhla, jak nejlépe mohla. Každopádně nevěšte hlavu, když se vám to napoprvé nepovede. Proč nevystoupit třeba na schodech, zazpívat si jen tak v nějakém hluchém čase, kdy nejsou zajímavé programy? Na chodbách vždy najdete někoho, kdo se jen tak bloumá po okolí a zajisté se rád zastaví a poslechne si vaši produkci, větší hlouček upoutá další lidi a za chvíli už máte publikum!

6. Publikum
Publikum si člověk nevybere. Někdy je lepší, jindy spolupracuje méně. Ale když nečekáte žádné zázraky, můžete být jen příjemně překvapeni. I slavné kapely na začátku své kariéry hrály pro několik náhodných chodců. Každý někde začínal, a pokud si nevěříte a máte obrovskou trému nebo prostě cítíte, že byste potřebovali nějakou podporu, tak proč si nepozvat kamarády? Určitě se na vás moc rádi přijdou podívat, podpoří vás a pomohou vám vytvořit správnou atmosféru.

Vím, jak jsme byli překvapení, když na naše první vystoupení přišlo tolik lidí. Několik desítek! No dobře, možná pětadvacet… Ale i to byl pro nás ohromný úspěch a vidět, jak se lidé přidali k nám, ochotně zpívali a ještě si to užívali… k nezaplacení.

7. Samotný koncert
Když už se konečně nachýlí ona osudná hodina, minuta a vteřina, je důležité zachovat si alespoň trochu chladnou hlavu. V tu chvíli, kdy jsem měla předstoupit a začít hrát, jsem málem utekla a nikdo by mě už nikdy nenašel. Ano, tréma je ošemetná věc, a jestliže patříte k těm, u kterých tréma opadne se začátkem oné obávané činnosti, můžete si gratulovat. Mně se ruce ukrutně třesou ještě přes půlku druhé písničky a najednou zjišťuji, že je v okolním vzduchu tak strašně málo kyslíku… Prý se tréma časem otupí a je potřeba trénovat, trénovat a trénovat. Asi to tak opravdu bude, ale informace, že i několik osobností Písní Středozemě trémou trpí doteď, mě moc nepovzbudila. Takže - trémou trpí kdekdo, ale je důležité ji nenechat, aby vám vystoupení zkazila. Zkuste si ho užít i tak. Kdy jindy zase dostanete možnost hrát před lidmi?

A malá rada - občas každý udělá chybu, přehmátne se na hudebním nástroji a zahraje něco jinak, důležité je nepřestat uprostřed písničky, znovu se chytit do rytmu a pokračovat. Jednak to vypadá potom lépe, ale také zkušenosti ukazují, že polovina publika potom nepozná, že jste tu chybu udělali. A to je celkem uklidňující zpráva, ne? Jenže to chce hodně úsilí se přeučit tu automatickou reakci, kdy člověk po zaznamenání své chyby okamžitě ztuhne a přestane hrát.

8. Výstup
Když už něco takového podniknete, určitě budete chtít nějakou památku. Abyste za pár let viděli, jak jste začínali a mohli sledovat váš posun. Nejjednodušší je samozřejmě nějaká nahrávka. Ať už přes mobil, foťák nebo diktafon. A jestli podobné zařízení nemáte konkrétně vy, obejděte známé, určitě se to u někoho najde. I když by se mohlo zdát jako špatný nápad si své vystoupení nahrát, je to opravdu hezký ukazatel toho, zda a jak jste se do dalšího koncertu zlepšili. Určitě si na vaše první vystoupení po několika letech rádi zavzpomínáte. Stačí se tedy jen pustit do shromáždění všech fotek, obrazových či zvukových záznamů a uspořádat je dohromady. Abyste je už nikdy neztratili, nebo pak alespoň ztratili celou tu složku najednou…

9. Rekonvalescence
Pokud patříte spíše k zakřiknutým osobám, je to rozhodně důležitý bod. Ano, vystupování je skvělá věc a úžasná zkušenost. Ale jako spousta dalších věcí to zahrnuje mnoho vyřizování, domlouvání, dodělávání věcí na poslední chvíli, přemlouvání, silnou vůli a odvahu. Proto vždy říkám Irith, aby na mě dva měsíce po vystoupení ohledně čehokoliv podobného nenaléhala. Že do toho časem třeba půjdu ráda, ale potřebuju alespoň trochu svůj klid. Když se snažíte dát publiku něco ze sebe, tak přece potřebujete doplnit svoje síly.

A také, s určitým časovým odstupem se to vystoupené lépe hodnotí. Ty méně důležité věci člověk zapomene a pak má lépe urovnané, jestli do toho jít příště znovu, nebo ne.

Jestli ještě váháte, zda něco takového podniknout, vzpomeňte na to, že nikdo učený z nebe nespadl. Každý jsme někde začínali, a dokud člověk nevyzkouší všechno, nezjistí, co mu nejvíc jde. Kdo ví, třeba za pár měsíců budete spolupracovat s Falešňáky :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama