Má představa ráje

7. ledna 2017 v 12:55 | Tani |  Jednorázové
Dnes bych Vám chtěla představit mojí slohouvou práci na téma "Má představa ráje" a jak už asi tušíte, Středozemi jsem se nevyhla :-)




Když jsem byla mladší, ráj jsem si představovala jako ostrov s tyrkysovým mořem, zlatým pískem, blankytně modrou oblohou a spoustou palem. Tato myšlenka mi nejspíš byla zprvu vnucena masovými médii a cestovními kancelářemi. Neboť nemám ráda horko a navíc mi tato představa moc dlouho nevydržela.

Postupem času se začala rapidně měnit. Nejspíš i díky mému dědovi, který mi často ukazoval krásy české krajiny, se z ostrova v Indickém oceánu začal utvářet hluboký zelený les plný prapodivných zvířat i rostlin. Písek ustupoval pod hustými drny všemožných druhů trav a palmy obrážet větvemi, na nichž rostlo jehličí a svěže zelené lístky. Moře vyschlo a jediné, co po onom ostrovním ráji zbylo , bylo blankytně modré nebe.

Ale i to moc dlouho nevydrželo, protože přišlo období, kdy jsem začala obdivovat severskou krajinu s Británií. Ze severu se přihnala šedivá mračna a pradávný hvozd zachvátil jarní déšť. Jemné kapky začaly stékat po listech rostlin a vytvářet líbivě znělou píseň, kterou občas harmonicky narušil ptačí zpěv. Tato představa se mne dlouhé roky držela až jednou do lesa vkročila cizí noha a já si začala uvědomovat, že můj ráj, moje vysněné místo klidu a pohody už nikdy nebude stejné.

První pár nohou se začal zlehka procházet po hustém mechu. Později se k němu přidávaly další a další páry. To bylo moje seznámení se se Středozemí. Hvozd se začal pomalu měnit. Pod tvrdýma rukama lidí a trpaslíků se rozdělil na několik částí. I země se rozdělila a po velmi dlouhé době se vrátilo moře. Někde se vztyčilo pohoří, někde se zas zem prohloubila do údolí a roklí. Stějně tak, jak vznikala a zanikala elfská královstí, vznikala i zanikala království lidí a trpaslíků. Svět se měnil - stárl stejně jako já.

A dnes je mé srdce i mysl v kraji přívětivých tvorů, jenž žijí obklopeni tímto obrovským a majestátným světem, ale pro svou konzervativnost a lásku k zeleninovým záhonkům ho nevidí. Toto je má nynější představa ráje. Žít se svými nejbližšími v idylické krajině obklopené tímto velkým světem a sem tam se vydat na dobrodružství.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šárka Šárka | Web | 10. ledna 2017 v 10:20 | Reagovat

Můžu být tvoje učitelka češtiny? :) Když jsme kdysi na škole psali podobnou práci, vznikl z toho docela paskvil. Tohle je úplně jiné kafe-slohovka na úrovni. Hihi, ta změna představy ráje je ukázková.

Zaujala mě věta "po velmi dlouhé době se vrátilo moře". Moře je něco, co pro nás vnitrozemce mívá veliké kouzlo, ale v představách o krajině s ním podvědomě nepočítáme. A pak přijde profesor a píše o stesku elfů po moři a hudbě Ainur a kdovíčem ještě. Tomu se člověk neubrání. :)

2 Neklan Neklan | 10. ledna 2017 v 13:07 | Reagovat

Nechceš doučovat mého syna? Má ještě moře času na vytříbení představ, ale zatím mám dojem, že jeho představa ráje spočívá v tom, že se jedná o obrovské parkoviště plné aut. A mě nezbývá než doufat, že ho to časem pustí stejně jako kdysi jeho otce (i matku). :-D
S návratem moře se vrací i Hudba.
[1]: Moře tady pořád je - to bys jako "matka letce" mohla vědět. :-) I pod vodou se tlak měří na atmosféry. :-D

3 Vendy Vendy | Web | 17. ledna 2017 v 18:29 | Reagovat

Asi takhle nějak si svůj ráj přestavuju i já. Takové ty zelené kopečky, říčka, lidi, které mám ráda. To je pro mě ráj. :-) Ale stejně jako u tebe, i u mně se takhle představa hodně proměnila přes roky. Celkově jsem se hrozně změnila. To ale asi každý, že.

4 Tani Tani | Web | 18. února 2017 v 13:06 | Reagovat

[1]: ó, já se červenám :-D děkuji

[2]: Jsem poctěna, ale nevím, jestli jsem pro to ta pravá...

[3]: Ano, každý se mění :-)

5 Aredhel Aredhel | Web | 26. února 2017 v 20:31 | Reagovat

Píšete ve škole docela krátké slohovky. :-D Ale je to nádherně napsané, vážně. Taková báseň v próze. Myslím, že učitelka musela být nadšená...
Tvůj popis postupné proměny ráje se mi líbí: zmizení tropického ostrova, příchod mraků a deště, Středozemě... nádhera. Má to v sobě tu správnou dávku poezie i ironie. :-)
Já si ráj tak nějak konstantně představuju jako zahradu uprostřed lesa, s horami na obzoru (hory musí být). Podobně, jako je v Narnii (Čarodějův synovec) popsaná zahrada, kde roste zlaté jablko. Nevím, kde se to vzalo. A když moře, tak studené, šedé nebo zelené, a pobřeží s nekončícími borovými lesy...

6 Tani Tani | Web | 30. března 2017 v 15:30 | Reagovat

[5]: A to ty moje patří k těm delším :-D
Ano, moře jedině studené s mocnými vlnami narážejícími do útesů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama