Umění, jímž (ne)všechny ženy vládnou

6. prosince 2016 v 12:00 | Aegeri |  Vánoce ve Středozemi
Vážení a milí, dnes tu máme svátek svatého Mikuláše a s ním 6. příspěvek v našem adventním kalendáři. Ten je zajímavý mimo jiné tím, že je od zcela nového, nikoliv však neznámého účastníka tohoto projektu. Autorkou dnešního obrázku a povídky totiž není nikdo jiný než Aegeri, kterou můžete znát z Minas Maenas a tolkienovských akcí (viz. reportáž z Bilbovek). Tímto děkujeme Aegeri za její dvojitý příspěvek a doufám, že se zapojí i příští rok. O kom nebo o čem že to bude? Pro někoho může být největší výzvou postavit se v boji s mečem v ruce po boku mužů a chrabrých válečníků, pro jiného porazit černokněžného krále Angmaru. A co je skutečnou výzvou pro statečnou Eowyn?




Na Ithilien se pomalu snášel první sníh. V potemnělém sále vonělo čerstvě naštípané dříví. Profukovala tu meluzína, u mohutného krbu však bylo příjemně. Pod oknama se ozývali nadšené dětské výkřiky, děti si zkrátka sněžení úžívali nejvíce. Tmavovlasý muž, který chvilku pozoroval mumraj na nádvoří, odstoupil od okna a přisedl si blízko krbu. Starostí se správce Gondoru nezbaví ani o svátečních časech. Začal si pročítat listiny.
Do místnosti po chvilce vběhl vyděšený malý chlapec.
"Tatííííí!"
Faramir sebou prudce trhl.
"U všech Valar, co se děje!"
Chlapeček sotva popadal dech.
"Maminka... je... kuchyň..."
Ani Gandalf jedoucí na Stínovlasovi by se nedokázal dostat do hradní kuchyně rychleji. Správce rozrazil dveře. To co spatřil ho upřímně rozesmálo. Na zemi byla rozsypána mouka. V rohu postával zděšený kuchařský personál. Na stole leželo něco, co vzdáleně připomínalo těsto. Poleva byla všude, jen ne tam, kde by správně měla být.
"Eowyn, co tu k sakru děláš?!" zeptal se, dusící v sobě další smích.
Světlovlasá paní správcová trhla hlavou. Faramir podle jejího pohledu okamžitě věděl, že tuto otázku položil v nevhodné chvilce.
"Tos nepoznals!? Přeci peču cukroví!" odsekla celá zarudlá.
"To, že umím šermovat, to že jezdím na koni, a že jsem dokonce zabila Pána nazgúlů přeci neznamená, že se zaleknu nějakého pečícího plechu a těsta! Já nejsem muž! Já jsem žena!!"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jíťa Jíťa | Web | 6. prosince 2016 v 12:36 | Reagovat

Hahaha :D Hodně dobrý nápad! Zajímalo by mě, jestli by bylo Éowynino cukroví na konci poživatelné :D Vzpomněla jsem si na tu památnou scénu z rozšířených Dvou Věží, kde Aragornovi polívka moc nešmakovala :D

2 Profesor neurčitě mlhavých studií Profesor neurčitě mlhavých studií | 6. prosince 2016 v 12:38 | Reagovat

Takhle to určitě bylo! Skvěle napsané.

3 Kate Kate | E-mail | Web | 6. prosince 2016 v 12:53 | Reagovat

Krása :-) Řekla bych, že to vystihuje i mnoho dnešních žen, nejen Eowyn... :-)

4 Šárka Šárka | Web | 6. prosince 2016 v 17:01 | Reagovat

:D :D Tuhle miluju! No říkejte Eowyn, že něco dokáže - to teprv začne dokazovat, že to dokáže!
"Tos nepoznals!? Přeci peču cukroví!" :D
Nejdokonalejší je ale stejně pár posledních vět. To je celá Eowyn.

5 Aegeri Aegeri | Web | 6. prosince 2016 v 18:40 | Reagovat

[1]: :-D No myslím, že by to cukroví nesežral ani hradní pes! Aspoň já osobně bych to radši nezkoušela chutnat - šance na pořádný břichabol je příliš vysoká :-D

[2]: Děkuji, dělalo mi to trochu problém, přeci jen nejsem zvyklá se  vyjadřovat psaním, radši scénku nakreslím než popíšu :-)

[3]: Já Eowyn docela chápu, mám některé vlastnosti a názory dost podobné (radši střílím z luku a šermuji než vařím, určitou umíněnost...), možná proto je to jedna z mých nejoblíbenějších středozemských postav --- a v kuchyni to se mnou vypadá hodně podobně :-D

[4]: To by bylo aby Eowyn vzdala boj s cukrovím!!! :-D

6 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 6. prosince 2016 v 22:17 | Reagovat

Dobrý nápad a vydařené provedení. Jak jsem příznivcem spíš delších textů, mikropovídky tohohle typu bych dokázal číst pořád. Stručné, chytré a závěrečná větička je dokonalou tečkou. :-)

7 Aredhel Aredhel | Web | 17. prosince 2016 v 19:12 | Reagovat

Dokonalé! Obrázek i povídka, obojí dokonalé. :-D
Éowyn tomu cukroví ukáže, jak moc je žena... koneckonců jednou už tahle taktika fungovala. ;-) Na obrázku jsou nejlepší ty vyděšené výrazy Faramira a Elborona, a taky ten překrásný gobelín na zdi - strašně mi připomíná Lórien. Prostě idylka... hned bych se do Ithilienu za správcovou rodinou přestěhovala.
Z povídky úplně čiší útulnost domova v zimě, teplo, zatímco je venku mráz... Nejvíc mě pobavila tahle věta: "Maminka... je... kuchyň...". Jak málo stačí k tomu, aby se Faramir k smrti vyděsil. :-D
Já bych to cukroví zkusila, docela mě zajímalo, jaké to bude... ;-)
Měla bys psát častěji, vážně ti to jde. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama