Darování

5. prosince 2016 v 12:00 | Tani |  Vánoce ve Středozemi
O Vánocích se říká, že jsou to svátky lásky. Doba, kdy jsou na sebe všichni hodní, milí, kdy se scházíme s těmi, které máme rádi, kdy nikdo nemá být smutný a sám. Tak tomu alespoň je v ideálu pohádek. A jak je to ve Středozemi? Myslíte, že nejen postavy, o nichž se ví, jak jsou hodné a milé, mají někoho, kdo je v jejich srdci či mysli a s kým touží trávit svátky? A co když to nejde? Myslíte, že něco takového mohlo potkat i například Temného pána, Saurona? Ve Středozemských Vánocích se můžete dočíst i takové zajímavé příběhy, které by vás samotné možná nikdy nenapadly. Ten dnešní pro vás napsala Tani. :-)



Sauron seděl na svém trůnu v nově dostavené Barad dûr. Sám.Všichni jeho služebníci byli pryč. Neopustili však svého pána. Byl zimní slunovrat, jediný den v roce, kdy Temný pán nepoháněl své služebníky k válce, ale místo toho je nechal oslavovat. Bylo mu jedno, že se opijí, zraní či povraždí a už vůbec řádně neoslaví zimní slunovrat. Nechávalo ho to chladným. Nedělal to pro své služebníky, ale pro sebe. Jediný den v roce, kdy se mohl oddat svým vzpomínkám. Ach, vzpomínky.
"Annatare! Annatare!" slyšel jemným radostným hlasem ve své mysli. Hlava mu klesla ke kolenům a po tváři mu skanula slza.

"Annatare! Příteli! Rád tě zase vidím,"ozvalo se za Sauronovými zády. Otočil se a spatřil za sebou tmavovlasého elfa se šedivými jasnými oči.
"Celebrimbore! Také tě rád vidím," odpověděl mu a poplácal kováře po zádech.
"Byl jsi dlouho pryč. Cestoval jsi po okolních zemích nebo jsi byl za svým pánem v Blažené říši?" zeptal se ho dychtivě elf.
"Byl jsem za svým pánem povědět mu o pokrocích, kterých jsme zatím dosáhli. Byl velmi potěšen," s úsměvem mu odpověděl Annatar a kochal se Celebrimborovým rozpačitým výrazem. Kovář se chtěl tolik vyrovnat v umění svému dědovi, že byl až zaslepený. Každá lichotka v tomto směru mu dělala neuvěřitelně dobře a to se Sauronovi hodilo.
"Pojď, prosím. Přidej se k naší oslavě zimního slunovratu," dodal kovář.Sauron kývl a elf mu rukou ukázal směr. Chladný vítr se jim zabodával do kůže a čerstvě napadaný sníh jim křupal pod nohama. Na nebi zářilo nespočet hvězd.
"Všichni tě tu velmi rádi uvidí," dodal po chvíli Celebrimbor.
"Všichni? I paní Galadriel?" zeptal se jízlivě Sauron.
"Příteli, neber si její odtažitost nějak osobně. Je opatrná ke každému cizinci."
"I k poslům Valar?"
"Zdá se," podotkl smutně elf.

Zanedlouho hvězdné světlo vystřídal svit pochodní a oni došli k mohutným dveřím, které kovář za skřípání otevřel. V síni bylo mnoho elfů. Sešel se tam snad celý Ost-in-Edhil. V rohu hráli a zpívali bardi písně o zimě a uprostřed plál obrovský oheň z mnoha polen. Všichni se výborně bavili. Naproti dveřím seděla paní Galadriel s pánem Celebornem. Když vešli, okamžitě se k nim seběhlo mnoho elfů zvláště pak z cechu Gwaith-i-Mírdain. Horlivě se ho začali vyptávat na jeho cesty.
"Annatare! Ty jsi se vrátil!" zvolal jeden z elfů.
"Tak rád tě zase vidím!" pravil druhý.
Sauronovi se na tváři objevil úsměv, jaký jeho ústa dlouho nezažila. Už to nejsou hračky proletělo mu myslí. Už ti na nich záleží… máš je dokonce rád. Sauron zatřepal hlavou, jakoby se ty myšlenky snažil dostat z hlavy pryč. Nikdy před tím si to nepřipustil. Žil s elfy už tak dlouhou dobu. Jak bláhově si myslel, že ho to nijak neovlivní. Plán byl jasný - podmanit si je, získat je na svou stranu, ale oni si mezitím na svou stranu získali jeho. Už to nebyli jen pouhé loutky k dosažení větší moci. Měli tváře, životy, pocity.

"Annatare! Annatare!" zazněl jemný radostný hlas. Sauron se okamžitě ohlédl. Ve dveřích stála elfka. Havraní vlasy jí splývaly po bílých šatech a její šedivé oči se na něj s očekáváním dívaly.
"Córwen!" vzdychl Annatar
"Tak dlouho jsi tu nebyl. Myslela jsem, že už se nevrátíš." Elfka svěsila hlavu.
"Vždycky se vrátím," dodal Annatar, uchopil jí za bradu a lehce jí narovnal hlavu.
"Mohu tě požádat o tanec?"
"Samozřejmě," Usmála se. Sauron jí vzal jemně za ruku a začal s ní tančit. Jejich oči se setkaly a nemohly se na sebe přestat dívat. Protančili spolu tak celý večer, když najednou Córwen pravila: "Chtěla bych ti něco dát. Půjdeš se mnou do soukromí?"
"Samozřejmě," odpověděl jí Sauron. Vyšli společně ven k zábradlí. Vedle nich poklidně tekla Glanduin.

"Chtěla bych ti něco dát, Annatare. I ten, kdo dary rozdává, by měl dary přijímat. Tento prsten jsem sama vyrobila podle tvého učení, mezitím, co jsi byl pryč. Chtěla bych ti ho nyní dát. Snad pro tebe bude dost dobrý. Nevynikám takovým uměním jako moji bratři."
"Je nádherný, Córwen," vzal si od ní hladký stříbrný prsten.
"Dostála jsi svému jménu. Ten prsten je dokonalý." Dívka se začervenala.
"A když jsme u naplnění našich jmen, mám i já pro tebe dárek," pravil Annatar a vytáhl z kapsy drobounký mitrilový náhrdelník. Córwen se zatajil dech.
"Něco tak nádherného jsem v životě neviděla. Ale nejvíc mne hřeje, že jsi na mne nezapomněl."
"Myslel jsem na tebe každý okamžik." Jejich oči se opět setkaly.

"Annatare, já…"
" Musím ti něco říct," přerušil jí Sauron.
"Ano?"
"Já… my… sama dobře víš, že to takhle dál nejde."
"Cože? Jak to myslíš?" ve tváři se jí objevilo zoufalství.
"Takhle už to dál jít nemůže. Pochop mne, prosím. Nemůžu být s tebou."
"Proč… proč mi tohle děláš. Proč nemůžeš být se mnou? Vždyť nemůže být problém… Melian a…"
"V tomhle problém není."
"Tak v čem tedy? Máš mne rád, ne?" po tváři jí skanula slza.
"Já...prostě to nejde." Córwen se rozběhla pryč. Stačil jen natáhnout ruku.
"Počkej!" marně zavolal do prázdna. Do očí se mu vhrkly slzy.
"Proč...proč mi tohle děláš?..." Co pak jí mohl říct pravdu? Není tohle pro ni vlastně lepší? Doufal v to. Doufal, že po tom všem odejde za svými příbuznými do Lindonu, kde bude v bezpečí.

"Aulendile" vyrušil ho náhle hlas.
"Paní Galadriel," otřel si honem slzy a uklonil se.
"Slyšela jsem, že jsi byl u svého pána. Často teď vzpomínám na Blaženou říši a na její obyvatele. Pamatuji si na časy, kdy jsem tam přebývala. Pamatuji i jak mnozí z mého lidu navštěvovali Auleho kovárny, kde se učili jeho umění a jak nám o tom vždy vyprávěli. Ale o Annatarovi nikdy nepadlo ani slovo. Musíš být svému pánovi velmi blízký, když tě vyslal jako svého posla a přesto jsem o tobě nikdy neslyšela."
"Nepobýval jsem často v Auleho kovárnách. Mám své vlastní kovárny, kde tvořím svá díla," odpověděl jí Sauron.
"Nedávno sem přijel posel s Lindonu. Nesl varování od Gil-Galada- týkalo se tebe. Nemáme ti podle něho věřit," pokračovala Galadriel.
"Škoda slabostí velkých! Vždyť Gil-galad je mocný král a Mistr Elrond je moudrý ve všem poznání, a přece mí nechtějí pomoci v mé práci. Že by snad nechtěli, aby byly jiné země stejně blažené jako jejich? Ale proč by měla zůstat Středozem věčně zpustlá a temná, když by ji elfové mohli udělat stejně krásnou jako Eresseu, ba jako Valinor? A protože jste se tam nevrátili, třebaže jste mohli, vidím, že milujete Středozem jako já. Není tedy naším úkolem společně pracovat na jejím obohacení a pro pozdvižení všech elfských rodů, které tu bloudí nepoučené, k výšinám té moci a poznání, jež mají ti za Mořem?"
"Já nepochybuji o dobrých úmyslech krále Gil-Galada a Mistra Elronda. Chtějí Středozem zvelebit stejně jako my."
"Velmi rád tomu úvěřím," jízlivě podotkl Sauron.
"Omluv mne paní. Už musím jít," uklonil se a odešel.
Už nemohl dál vystát ty její narážky. Měl toho tak akorát. Nejen Gwaith-i-Mírdain mu přirostli srdci, ale ona - ona to vždycky jedním slovem pohřbila. Jak ji nenáviděl. Nechápal, co na ní Celebrimbor mohl vidět. Proč marně dobýval její srdce. Všechno jsou to jen loutky pomyslel si znova v rozčilení. A jednou jim budu všem vládnout nebo je zničím.

"A, Celebrimbore, příteli, je na čase, abych ti ukázal, jak vyrobit věc ze všech věcí nejcennější. Naučím tě, jak vyrobit prsteny moci…"



*Córwen by se dalo přeložit jako prstenová dívka nebo dívka prstenu.
** Věty: "Škoda slabostí velkých! Vždyť Gil-galad je mocný král a Mistr Elrond je moudrý ve všem poznání, a přece mi nechtějí pomoci v mé práci. Že by snad nechtěli, aby byly jiné země stejně blažené jako jejich? Ale proč by měla zůstat Středozem věčně zpustlá a temná, když by ji elfové mohli udělat stejně krásnou jako Eresseu, ba jako Valinor? A protože jste se tam nevrátili, třebaže jste mohli, vidím, že milujete Středozem jako já. Není tedy naším úkolem společně pracovat na jejím obohacení a pro pozdvižení všech elfských rodů, které tu bloudí nepoučené, k výšinám té moci a poznání, jež mají ti za Mořem?" jsou převzaté ze Silmarillionu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Šárka Šárka | Web | 5. prosince 2016 v 15:23 | Reagovat

Supr! Hned jsem poznala pasáž ze Silmarillionu a říkám si, jestli byl příběh postaven na této Sauronově přímé řeči, nebo bylo těchto pár vět vloženo do povídky později, protože se hodily? :)

Píšeš fakt moc krásně. Doufám, že toho od tebe budem vídat víc! :) A plus bod za polidštění Saurona. A inspirativní popis "elfské idylky" ve městě. To je jedno z měst, které bych v plné slávě viděla ze Středozemě nejraději.
Ale co bych viděla ještě radši, je tancující Annatar :-3 :D

2 Jíťa Jíťa | Web | 5. prosince 2016 v 20:33 | Reagovat

Moc pěkně napsaná povídka - a ta pasáž ze Silmarillionu to hezky dokresluje :)

3 Aredhel Aredhel | Web | 17. prosince 2016 v 18:52 | Reagovat

Navzdory vážnosti celé povídky mě první odstavec docela dost pobavil. Sauron nechávající všem svým potvorám jeden den nezřízeného pití, vraždění se navzájem a bůhvíčeho ještě, aby on mohl nerušeně depkařit. :-)
Moc povedená povídka, a sedla mi do nálady, abych tak řekla. Krása. To, jak Sauron začíná vidět v elfech živé tvory, na kterých mu záleží, atmosféra celé oslavy a v neposlední řadě jeho reakce na Galadriel, která všechny pozitivní pocity zase účinně zadupá do země (už víme, koho vinit za zničení Eregionu), ve mně zanechalo hluboký dojem. A věta "Vždycky se vrátím," je mnohem děsivější, než se na první pohled zdá. Vrátí se- s dalším dárkem? Nebo příště už s armádou? Úryvek ze Silmarillionu sedí skvěle.
Docela by mě zajímalo, co se stalo s Córwen. Ale hlavně by mě zajímalo, co se stalo s jejím prstenem. Nosil Sauron na prstu prsteny dva, jeden zlatý a jeden stříbrný? Jeden za moc a jeden za lásku?  Jeden pro to, co si přeje do budoucnosti, a jeden pro to, na co vzpomíná? Protože to by mělo obrovskou symbolickou sílu...
Obrázek je povedený, jenom mi ten jeho trůn hrozně připomíná železný trůn. :-D

4 Tani Tani | Web | 20. prosince 2016 v 18:58 | Reagovat

[1]: Ty věty tam byly vloženy až poté- není to na nich postaveno.Tancující Sauron... to muselo být rozhodně zajímavé.

[2]: Děkuji :-)

[3]: Aredhel, děkuji. Tvůj komentář mi tak zvedl náladu. Tvůj komentář a ty otázky povýšili mou povídku na něco s mnohem hlubším obsahem. Doufala jsem, že to někdo takhle pochopí.
Ten úvod jsem zamýšlela k pobavení.
Obrázek je jen tak načrtaný,ale děkuji za pochvalu( trošku jsem váhala jestli ho sem dát). Taky mi ho připomíná. Původně to měly být plameny...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama