Příběh rohu

18. listopadu 2016 v 21:34 | Společenstvo Mittalmar |  Audio
Jedna z našich prvních společných oslav se jmenovala Volání Rádovskýxch - podzimní hobití slavnost, kdy obyvatelé Rádovska slavili pálením ohňů výročí toho, kdy Smělmír Brandorád poprvé zatroubil na svůj roh. A protože i my jsme chtěly, aby nám náš Smíšek zatroubil na roh, uspořádaly jsme akci "sehnání rohu pro Smělmíra Brandoráda", která vyvrcholila dramatickým zpracováním historie tohoto zajímavého artefaktu tak, jak ji známe.

Celou divadelní hru scénaristicky zpracovala Irith, zdramatizovaly Irith, Třezalka, Čekanka, Terka Trpaslík a Šárka a svým vyprávěním příběh doprovázely Aredhel s Pomněnkou.

V tomto článku naleznete zvukový záznam doprovázený fotkami, které pro potřeby videa upravila Polly. V článku se také vyskytuje samotný text hry i se scénáristickými poznámkami a v neposlední řadě popis představení z pohledu diváka, tedy Smíška.

Namluvený záznam představení:


Popis divadla z pohledu Smíška:

A zatímco osazenstvo Volání Rádovských lítalo po noře a horlivě se připravovalo na svůj slavný scénický výstup, jedna osoba (vlastně dvě) zůstávaly stranou toho všeho, aby si mohly ve finále zahrát roli diváků. Přinášíme tedy pohled na naše krátké, improvizované a zcela amatérské vypravěčsko-pantomimické divadlo od našeho hlavního diváka Smíška...Kvůli kterému jsme to celé pášily.

Tuším, že ostatní se při připravování překvapení zachovali naprosto správně. Po zkušenostech s dortem a Pomněnkou, která celou dobu procházela po noře a nakukovala do kuchyně, zatímco se ji ostatní snažili odtamtud vyhnat, si ke mně Pomněnka na chvíli sedla, vysvětlila mi, že se na mě cosi chystá a že jsem přece rozumný hobit, a tak si nebudu kazit překvapení a zůstanu pěkně v obývacím pokoji s Maruškou. (více o fiasku s dortem v reportáži z Volání Rádovských)
Na první pohled to znělo naprosto jednoduše, obdržel jsem několik fotoalb, abychom se zabavili, ale to jsem ještě neměl ani ponětí, jak rychle nám dojdou. A překvapení stále nepřicházelo… Maruška stále škemrala po pohádce, ale duchapřítomná Pomněnka nám donesla několik knížek a zapnula písničky na Youtube.

Nejnovější zkušenosti ukazují, že pokud máte knihu o vánočních tradicích a chcete tam najít čerta, je tam všechno ostatní, kromě něho. Dokonce i Mikuláš s andělem tam byl dvakrát, ale čert nikde.

Když tu náhle přišel požadavek, že písnička naordinovaná Pomněnkou je ošklivá a musíme tam dát nějakou jinou, bral jsem tedy opatrně do ruky dálkové ovládání a prosil všechna hobití božstva, aby se mi pak povedlo tam tu danou písničku vrátit. Naštěstí za chvíli přiběhla Aredhel a ujistila mě, že je to v pořádku (čtěte, ještě to tam můžeš nechat, ještě je to nadlouho). Potom odběhla a mně to došlo. Ona byla v bílých šatech! Jakože fakt! Kdysi se Pomněnka prokecla, že Aredhel našla na půjčení nějaké šaty, ale jak by to kruci mohlo zapadat do toho překvapení…? To jako bude nějaká módní přehlídka, eche, to asi ne.

Po dosti dlouhém okamžiku (ještě protahovaném nedočkavostí) se znovu přiřítila Aredhel v bílém, vrátila zpět danou písničku, zhasla a zase utekla.

Maruška to vzala jako pokyn k hlasitému nadšení, tleskání a po chvilce ticha k tomu, že se určitě musíme ihned schovat. Neodporoval jsem jí, už kvůli tomu, že jsem se bál, že bychom při vzájemné debatě přeslechli příchod ostatní, takže jsme se "přikrčili" ve křeslech. Chvíli bylo absolutní ticho (kromě té písničky, samozřejmě).

Když tu, opravdu se ozvaly kroky a všichni nastoupili přede mě do řady, s hořícími svíčkami v rukou. Opravdu jsem si nemohl pomoci, ale když přímo naproti mně stál Pip ve světlém oblečení, s páskem v pase (to jsem u něj hodně dlouho neviděl, jestli vůbec někdy), připadal mi jako nějaký karatista… Ale tato provozka radikálně kazila dojem nastalé situace, proto jsem ji zahnal a zaposlouchal se do Aredhelina výkladu.

Hltal jsem scény před sebou a snažil se pochopit složitý příběh. Ale musím přiznat, že velké nadšení Marušky mi v tom moc nepomáhalo, a zejména když mi v dobré víře pootáčela hlavu, abych měl lepší výhled na boční zeď.
Poté nastal okamžik, kdy Aredhel prohlásila: "Povstaň, Smělmíre…"
Málem jsem padl, celý víkend jsem totiž strávil tak, že jsem se snažil alespoň doplazit na druhou stranu místnosti a teď jsem vyzván, abych povstal a vydržel tak nějakou dobu. Ale záchvaty smíchu se do atmosféry taktéž nehodily, proto jsem se alespoň pokusil udržet vážnou tvář a předstoupil jsem. Byl jsem tak pair plex, že se můj už tak dost pochybný slovník smrskl na tři různé slabiky lišící se pouze tónem výslovnosti. Ale zdálo se, že se s tím tak trochu počítalo (ještě, že Pip je tak prozíravý…).

Následovala výzva, abych zatroubil na (opravdový!) roh a tím zahájil celou oslavu Volání Rádovských (celkem pozdě, vzhledem k tomu, že to bylo v sobotu pozdě odpoledne). Hlavou mi probleskly vzpomínky na jednu hobitku, která mi kdysi vyprávěla, že na roh dokáže zahrát akorát zvuk "slon v buši", spočívalo to v tom, že jste poprosili všechny v okolí, aby si zacpali uši a pak co nejhlasitěji foukli. Obvykle se poté ozvaly hrozné skřeky. S hrůzou jsem se rozhlédl po ostatních a gestikuloval, že to asi není ten nejlepší nápad. Nepochopili to, Pomněnka vracela ještě zběsilejší gestikulace, ať to doopravdy zkusím. Tak fajn.

Okenní tabulky to přežily, uši ostatních asi celkem taky. Super, vypadalo to, že jako nejméně zapojená postava do příběhu jsem to zkazil jen průměrně, mohlo to být horší.

Hm, bylo… Prohlásil jsem, že jsem ten příběh nepochopil a o Pipina se pokoušely mdloby.
Nakonec mi to všichni ochotně zahráli znovu a musím uznat, že bez přerušování už to bylo mnohem lepší, dokázal jsem se na to více soustředit a docházely mi jakési útržky, vzpomínky, kdy jsem se setkal s rekvizitami a ani jsem o tom nevěděl.
Právě ta druhá premiéra z toho udělala tak přenádherný dárek, bez ní by to bylo neúplné. Proto bych vám všem chtěl ještě jednou moc poděkovat. Za to, že jste byli ochotni to vůbec podstoupit a že jste odolali všem komplikacím, které při realizaci jistě nastaly. A za to, že jste byli tak hrozně ochotní a to nejen při scénce, ale i celý víkend.
Ano, jsem si vědom toho, že můj "projev" byl silně nevyhovující, ale já na takové věci nikdy nebyl, a jako spolehlivý ukazatel překvapení, radosti či jakékoliv jiné velmi silné emoce se podle všech zkušeností jeví právě ono totální smrsknutí slovníku a neschopnost ze sebe vydolovat smysluplnou větu (ne, že by to normálně bylo o mnoho lepší…).

Ehm, takže…

Díky, za to, že vás mám!

Smíšek

Pracovní scénář:

Rozdělení rolí:
EOWYN - Aredhel
EOMER - Pomněnka
SCATHA - Šárka
FRAM - Irith
EORL - Čekanka
TRPASLÍCI - Terka Trpaslík, Třezalka
FRAMŮV LID - Třezalka, Terka Trpaslík, Čekanka
EORLŮV LID - Irith, Terka Trpaslík, Třezalka,
CIRION - Čekanka
THEODEN - Třezalka

Je zhasnuto, Smíšek sedí na židli. Ostatní se připravují v chodbě. Rozezní se hudba. Vchází průvod. Každý drží v ruce svíčku. V průvodu vchází dovnitř. Rozestaví se do půlkruhu, čelem k Smíškovi. Předstupuje Eowyn a Eomer.

Eowyn: "Bitva je vybojována. Temná moc poražena. Černokněžný král Angmaru padl. Raduj se, nastávají dny míru. Teď se však musíme rozloučit. Měj se dobře, Smělmíre z Kraje a Holdwine z Marky! Jeď ke zdaru a brzy přijeď zpět, ať tě zas uvítáme."

Eomer: "Staří králové by tě za tvoje činy v poli u Mundburgu (Minas Tirith) obtížili dary, které by neuvezl velký vůz; a přece říkáš, že nevezmeš nic než zbroj, která ti byla dána. Strpím to, protože skutečně nemám žádný dar, který by tě byl hoden; ale má sestra pro tebe něco má."

Eowyn ukazuje roh.

Eomer: "Hle, příteli Holdwine, roh z pokladu draka Scathy."

Scéna se mění. Eowyn a Eomer ustupují do pozadí. Do středu půlkruhu vcházejí trpaslíci. Dělají, že kopou a kovají.

Eowyn: "Když kdysi dávno opustil Thorin I. (První) Erebor, přesídlil do Šedých hor. Zde začal shromažďovat pozůstatky Dúrinova lidu a vybudoval s nimi velkou říši. Nashromáždil mnoho pokladů země. Ušlechtilé kovy a drahé kamení. Zruční trpasličí kováři, nejlepší ve Středozemi z nich pak vyráběli mnoho krásných věcí, takových, které dodnes budí úžas v srdcích všech. A mezi nimi byl i tento roh."

Trpaslíci kovají roh, pozvednou ho a obdivují se mu.

Eomer: "Pak ale přišla tma."

Z chodby vyběhne drak (který předtím nešel v průvodu), všichni zhasí svoje svíčky. Drak létá kolem.

Eomer: "Nejsilnější z ledových draků z Dračí spouště, velký ještěr Scatha, přišel a uhasil zář v trpasličích výhních. Místo toho tam rozlil novou zář. Dračí plameny smrti."

Drak rozsvítí.

Eowyn: "Scatha ničil a plenil. Vyhnal trpaslíky ze svých domovů."

Drak letí k trpaslíkům. Někteří prosí o milost, drak je odstrčí a oni padnou mrtví, jiní prchají.

Eomer: "Pak po dračím způsobu nashromáždil všechny jejich poklady na hromadě ve velké síni, spal na nich a snil dračí sny o bohatství a zmaru."

Drak vezme roh, chvíli ho obdivuje, pak se s ním stočí na zem do klubíčka a dělá, že spí.

Eowyn: "Poklad, uloupený za cenu smrti a želu ovšem neměl svému pánu přinést klid."

Eomer:"Pátý Pán Eothédu, Fram."

Fram předstupuje, klaní se. Za ním zástup jeho lidu.

Eomer: "žil se svými lidmi na úpatí Šedých hor. Drak Scatha ale plenil jejich vesnice a bavil se požíráním Framova lidu."

Drak se pohne, zatváří se zlomyslně, vylétne a létá po místnosti. Lidé na něj ukazují a bojí se. Drak jednoho chytne a zatne mu zuby do krku (prosímvás lidi, kdo budete drak, prostě toho nešťastníka chytněte a udělejte, jako byste ho kousl do krku). Dotyčný se zhroutí mrtvý k zemi.

Eowyn: "Lidé Frama prosili, ať je zachrání a draka zabije."

Lidé klečí před Framem, vzpínají ruce a ukazují na draka, který už opět v poklidu spí.

Eomer: "Fram se rozhodl zachránit svůj lid a vypravil se zabít draka."

Fram vytahuje meč, mává svému lidu a odchází.

Eowyn: "Hrdina se přikradl k drakovi a za cenu obrovské bolesti ho doopravdy zabil."

Fram jde k drakovi. Drak se vzbudí a vztyčí se, zápasí spolu. Drak Frama zraní (škrábne po ruce atd.), Fram ho zabije (probodne mečem, víte jak). Drak se skácí k zemi. Fram klesá na kolena, je vidět že je zraněný. Ale vezme roh a z posledních sil se vrátí ke svému lidu.

Eomer: "Lid svého pána přivítal a provolával mu slávu, že zabil jejich největšího nepřítele."

Lidi Frama oslavují.

Eowyn: "Fram vládl ještě dlouhé roky pokojně, jeho lid bohatnul z drakova pokladu. Jednoho dne se však objevili trpaslíci, potomci tehdejších pánů hor a žádali po Framovi dračí poklad."

Trpaslíci přichází k Framovi. Ukazují na roh a smlouvají s ním.

Eowyn: "Fram se ale rozzuřil nad chamtivostí zbabělých trpaslíků a poslal jim jen dračí zuby, spolu se zprávou."

Fram se rozzuří, ukazuje trpaslíkům, že mají odejít, vyhání je. Pak po nich hodí dračí zuby (kamínky?). Otevře pusu, jako
by něco křičel, v tu chvíli:

Eomer: "Tyto klenoty vám nikdy nebudou patřit, už jen pro bolest, jakou byly vykoupeny."

Eowyn: "Trpaslíci se ale ještě mnohokrát pokusili poklad získat. Ze vzteku nad potupou, jaké se jim dostalo, Frama zabili, ale poklad nikdy nezískali."

Fram spí, trpaslíci se k němu přikrádají a ve spánku ho bodnou a zabijí. Fram vykřikne a je mrtvý.

Eomer: "Trpasličí poklad a s ním i roh se dostal do vlastnictví Pánů Eothedu, lidu, který žil na severu Rhovanionu, mezi Mlžnými horami a Temným hvozdem"

Účinkující se sbírají ze země, drak se odkrádá někam do kouta, mění se oblečení apod.

Eowyn: "Pak se pánem Eothedu stal Eorl Mladý."

Předstupuje Eorl, uklání se.

Eomer: "Ten pomohl Gondoru, když byl v tísni kvůli útoku Balchotů. Správce Cirion požádal Eorla na pomoc a ten opravdu přijel a se svými muži nepřátelské vojsko v bitvě na poli Celebrantu doslova rozdrtil.Za odměnu dostal Eorlův lid úrodnou zemi Calenardhon. Eorl se tehdy zavázal mocnou přísahou, že on i jeho potomci vždy vyjedou Gondoru na pomoc, když to bude třeba."

Předstupuje Cirion. Děkuje Eorlovi a ukazuje mu zemi, kde mohou žít. Eorl přijímá. Pak oba přísahají věrnost.

Eowyn: "Od té doby se Eorlově zemi říká Rohan a jeho lidu Rohirové, páni koní."

Rohirové jezdí na koních.

Eomer: "Rohirové si ze severu do své země přivezli mnoho bohatství a mezi ním i stříbrný roh z pokladu draka Scathy."

Eorl vezme roh a uctivě ho přenáší. Jeho lid jásá.

Eowyn: "Tak se roh dědil z pokolení na pokolení v našem domě až dodnes."

Eorl ho předává svému nástupci, ten zas svému atd…

Eomer: "Povstaň, Smělmíre Brandoráde, Holdwine z Marky."

Eowyn předstupuje, bere si roh.

Eowyn: "Přijmi tuto maličkost jako připomínku Dernhelma a rohanských rohů za příchodu jitra."

Podá ho Smíškovi.

Eowyn: "Ten, kdo na něj v nouzi zatroubí, vnese do srdce nepřátel strach a do srdce přátel radost, a ti ho uslyší a
přijdou k němu"

Eowyn se ukloní, obejme ho a ustoupí. Stejně tak Eomer

Přichází Eorl a Fram, podávají Smíškovi zelený závěs, uklání se, obejmou se a ustupuje. Přichází Terka Trpaslík a Třezalka, podávají pásek, totéž. Pak drak a Čekanka, dají Smíškovi přání, obejmou se. Pak postupně všichni ostatní, ukloní se a obejmou s ním.

(Ještě by mohl být efektní konec, jako že před Smíškem všichni v půlkruhu poklekneme a on zatroubí).

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aredhel Aredhel | Web | 3. prosince 2016 v 15:53 | Reagovat

Ta nahrávka se nakonec docela povedla (až na to jedno moje neefektivní zadrhnutí na konci), zvlášť ta Pomněnčina strašlivá věta, co jsem ji nahrávaly asi třikrát, zní fakt dobře. A ty fotky k tomu jsou vtipné. :-)
Smíškovo líčení mě dostane pokaždé, když si ho čtu. Prý: "zejména když mi v dobré víře pootáčela hlavu, abych měl lepší výhled na boční zeď"! :-D :-D Ach jo jo... Musím přiznat, že možnost, že Smíšek nebude schopný se zvednout, mě v tu chvíli vůbec, ale vůbec nenapadla...
Ty scénické poznámky jsou mnohem vtipnější, když si je člověk čte teď, když už je to za ním. Irith očividně měla docela obavy ze zuřivosti draka. A vypadá to, že roh během představení prošel rukama snad všech účinkujících. :-)
Ale nejlepší stejně byly Terčiny trpasličí vousy. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama