Kozkův tajný deníček

9. června 2016 v 6:11 | Irith, Polly |  Výplody chorých myslí
Od Blonďatého překupníka uplynul už rok a dlouho jsme nezveřejnili žádný pořádný "Výplod choré mysli". Ale to se brzy změní (ale jen pro ty, kdo najdou odvahu číst dál).
Možná znáte poněkud rozšířené Tajné deníky . My je samozřejmě známe také a... jako... víte co, že jo... Některé pasáže jsou doopravdy vtipné, ale jinak... Takže jsme se my, trhlí hobiti, rozhodli sepsat vlastní deníky. Ovšem ve stylu Samových trablí a Aurewen. Takže, pokud máte rádi Legolase, elfy, vážnou literaturu a zdravý rozum, raději tento článek přeskočte.
První deník, který jsme se rozhodly zveřejnit (a také první sepsaný) je právě Legolasův - Kozkův. Psaly jsme ho tak tři měsíce, což je docela dobrá bilance (teď to je +- půl roku). Ještě máme sepsaný deníček Aragorna, Smíška a Pipina. Ovšem kdy ty zveřejníme záleží jen a jen na okolnostech a počtu článků.
Ještě dodáme, že je to psáno podle filmu, podle Společenstva Prstenu.
Pokud jste si doopravdy jistí, že jste už dali sbohem všem svým šedým buňkám mozkovým a vážnému pojetí Tolkienova díla, vítáme vás u prvního Deníčku.




Společenstvo Prstenu

KOZK: Můj tajný deníček, část 1.

Den 1.
Elrond mě pozval na svou tajnou radu. Jupí! V dopise bylo napsáno, že musím důstojně reprezentovat elfí populaci. Sice jsem to moc nepochopil, ale vezmu si svou nejlepší kozu.

Den 2.
Odjíždím. Táta je nevýslovně zdrcen. Nemá nikoho, kdo by mu zalíval kořen. Tauriel pro jistotu zmizela, její hraboš má z kořene panickou hrůzu. Mám podezření, že ho to naučil Kili. Budu za ním muset zajít s kozami. Třeba je to taky naučí a já už potom nebudu muset tátu zalívat.

Den 3.
Všude okolo jsou stromy. Z legrace střílím po pavoucích. Vypadají naštvaně.

Den 4.
Všude okolo jsou stále stromy. Pavouci vyhlásili samostatnou republiku Pavoukland. Narazil jsem na demonstrační pochod za práva pavouků. Kašlu na rovnoprávnost! Všechny jsem je postřílel.

Den 5.
Krajina je dost fádní, všude se opakuje stromový prvek.
Vysoká naštvanost- ztratil jsem kozu.
Ještě větší naštvanost- přišel za mnou ministr zahraničí Pavouklandu, byl ověšený kytičkami a pořád vykřikoval "Mír, láska!". Pro jistotu jsem ho zastřelil.

Den 6.
Hluboká deprese- lekla mi ryba. Konečně jsem vyjel z lesa.

Den 7.
Dojel jsem do Roklinky. Elrond se na mě naštval, že mu v jezírku lovím okrasné rybičky. Pch, co je mi do toho, odmítám se podvolit někomu, kdo má na hlavě NIC.

Den 8.
Elrondova rada. Děsně jsem se pohádal s Boromirem, načež jsem musel jít podojit kozu. Během mé nepřítomnosti se Gandalf s Elrondem rozhodli, že nás ostatní pošlou na nějakou ztřeštěnou cestu.
Objev dne: Ty malé kudrnaté věci, které si říkají hobiti a MLUVÍ, jsou docela fajn. Teda ty dva, Pipin a Smíšek, jsou dost divní a Frodo byl po většinu doby, kdy jsem ho viděl v bezvědomí, ale myslím, že se skamarádíme. Sam mi pochválil kozy.

Den 9.
Poslal jsem tatínkovi pohled s tím, že dorazím trošku později, tak aby mi neschovával večeři. Ale nevím, jestli dorazí v pořádku. Pavoukland vyhlásil cenzuru tisku.

Den 10.
Dnes jsme měli vyrazit na cestu, ale odložili jsme to. Někdo totiž ze všech map vystříhal obrázky elfů a rozvěsil je po Roklince s velkým nápisem HLEDÁ SE (nebudu jmenovat Pipina se Smíškem).

Den 11.
Koza sežrala všechny ostatní mapy. Gandalf je naštvaný, ale já ji bráním.
Hluboká deprese- ty okrasné rybičky nic nevydrží, asi přejdu na sardinky. Naštěstí mám s sebou velkou zásobu konzerv.

Den 12.
Konečně jsme vyrazili na cestu. Aragorn se to sice snažil sabotovat tvrdíce, že se zapomněl rozloučit s Arwen, ale my jsme ho rychle umlčeli.

Den 13.
Musíme se vrátit. Frodo zapomněl Prsten v Roklince. Aragorn jásá. Jeho naděje se rozplynuly, když zjistil, že Arwen odjela jako velvyslankyně do Pavouklandu. Patří mu to.

Den 14.
Tak jsme na cestě. Pipin se Smíškem si zkracují dlouhou chvíli hraním hry Země-město. Místo kolonky zvíře zavedli kolonku KOZA. Jsem potěšen. Nikdy by mě nenapadlo svým miláčkům říkat: taková ta bílá věc s rohama, rohatý objekt, mečící něco, nebo dokonce věc, kterou nesundá Legolas nikdy z hlavy. Potom mě Pipin naštval, protože za "P" si vybral zemi Pavoukland a kozu označil za "přismahnuté NĚCO na Samově pánvi". Smíšek ho hájil s tím, že má hlad, protože jsme vynechali třetí snídani. Zašel jsem za Aragornem, že potřebuji ochranku pro své kozy. Odbyl mě s tím, že jediný objekt postavený na hlavě, který uznává je nadýchaný růžový králíček. Jsem velmi naštvaný. V noci budu držet hlídku.

Den 15.
Přepadly nás vrány. Jakmile jsem je uviděl, efektně jsem zvolal "Krebainy z vrchoviny! Schovejte se!" Bohužel to nebylo efektivní. Většina společenstva mě slyšela a schovala se, ale Pipin se Smíškem mě neslyšeli, protože právě velmi nenápadně kradli Samovi z batohu mrkve. Boromir mě velmi nahlas citoval. Na to konečně zareagovali, vylezli na nejvyšší kámen v okolí, zuřivě mávali rukama a křičeli "My tady nejsme!" Frodo leknutím omdlel. Kupodivu jejich řev vrány vystrašil a ony se daly na ústup (tedy spíš na úlet). Ani jsem nemusel vytáhnout svou bojovou kozu.

Den 16.
Na cestě k průsmyku Caradhas. Okolí je vážně moc nudné- všude se nachází sníh.
Hluboká deprese- nastydla mi koza. Celou noc jsem u ní seděl s teploměrem.
Ještě hlubší deprese- Boromir ztratil větev, ze které si vyřezával prstýnek. Měl podlý úmysl využít kozí rohy. Říká, že je jich tu dost. Honil jsem ho kolem ledovce. Při druhém kolečku se zděšením zjistil, že si s sebou zapomněl vzít štít. Po chvíli se vrátil s víkem od popelnice. Aragorn m hoi nedovolil zabít, nechápu proč.

Den 17.
Sníh. Rozproudila se zuřivá diskuse o tom, jestli půjdeme horem a nebo dolem. Nezapojil jsem se, musel jsem podojit kozu. Nakonec se demokratickým hlasováním (hobit se počítá za půl) rozhodlo, že půjdeme horem. Tak fajn, jdeme horem. Všude je stále sníh.

Den 18.
Sněží. Pokusil jsem se sestavit provizorní kladku na vytahování koz. Ve chvíli, kdy jsem vytahoval kozu, která byla 4m nad zemí, tam přišli Smíšek s Pipinem a můj kladkostroj rozebrali. Koza je v šoku. Ještě, že je tu ten sníh.

Den 19.
Sněží. Tentokrát v podobě lavin. Gandalf má utkvělou představu, že za to může Saruman. Tak na něj mohutně zařval. Načež na nás všechny spadla další lavina. Gimli chce jít dolem. Gandalf se nechtěl vzdát, a tak rozhodnutí nechal na tom malém něčem s Prstýnkem. To chtělo jít také dolem. Nevím, jestli to bylo dobrovolně, přece jen byl vedle něj Gimli se svou sekerou a nebezpečně se šklebil…

Den 20.
Cesta dolem. Opakuje se strašlivá událost z 16. dne. Je zajímavé, že cesta nahoru nám trvala 4 dny, zatímco cesta dolů jen jeden. Možná je ten Boromirův štít k něčemu dobrý, jako sáňky se docela hodí. Pipin se Smíškem to odmítli a pokusili se osedlat si kozu. MOU kozu. Ale moje statečné kozy se bránily, a tak to hobiti museli sjet po zadku. Boromir byl totiž zaneprázdněný hledáním svého prstýnku a nestihl je chytit. Sam jim chtěl pomoci a hodil jim lano, ale oni ho stáhli s sebou dolů. Konečně vím, jak vypadá pořádná sněhová koule.
Zapomněl jsem napsat, že je tu všude sníh.

Den 21.
Gandalf je senilní a neumí číst. Na dveřích bylo napsáno "řekni přítel a vejdi". Taková jednoduchá věc, ale on do toho začal rvát nějaké svoje detektivní "schopnosti". Pipin se Smíškem znuděně házeli žabky do jezera. Proč jsem jenom učil kozy aportovat…
To, že v jezeře žije tvor, který mé kozy nemá rád, jsem zjistil příliš pozdě. Dvě mi to sežralo. Pak to zřejmě přešlo na svou obvyklou hobití dietu a vrhlo se to na Froda. Gandalf si mezitím s Frodovou pomocí vzpomněl na heslo. Poté jako smyslu zbavený pobíhal okolo a křičel "Meloun! Meloun!" Opravdu ty trpaslíky nechápu. Proč si vybrali zrovna meloun? Od té doby, co cestuji se Smíškem a Pipinem, jsem poznal plno zajímavější zeleniny. V tu dobu se Frodo vydal na horskou dráhu. A bez placení! A tak jsem to musel zarazit. Příliš pozdě jsem zjistil, že střílet na pancéřovaná kluzká chapadla je dost riskantní. Ale ten dírkovaný kabát Frodovi sluší víc. Nakonec nás to zelené něco uvěznilo vevnitř. Je to zlé. Kozy se bojí tmy.

Den 22.
Gandalf je stále senilní. Pipin má stále hlad. Kozy se stále bojí tmy. Ty copánky vypadají příšerně, protože na to pletení nevidí. Naštěstí je tu taková tma, že na ně nevidí ani nikdo jiný, takže to není zas tak zlé. Boromir ztratil větev. Načež se rozhodl, že si prstýnek vytesá ze skály. A tak mu Gimli začal zadarmo dávat hodiny šutrotesání. Boromir od svého pokusu upustil ve chvíli, kdy mu Gimli dal přednášku na téma: "základní potřeby kameníka aneb musíte mít: šutr, mitrilovou helmu, nádobu destilované vody, brousek, sekyru velikosti pět a půl, sekyru velikosti čtyři a mini sekyru velikosti 2,96. Dále si připravte kladivo, kladívko, pokud možno ostré dláto a asi tak pět let času a spoustu trpělivosti. Doporučujeme náhradní sadu prstů navíc." Nakonec ho Gandalf vysvobodil tím, že si vzpomněl kudy dál (náhodně vybral jednu cestu) a my se vydali znovu na pochod.

Den 23.
Jsme v nějaké hrobce. Gimli je naprosto zdrcený, prý mu tu umřel jeho praprapraprapraprapraněkdo. Začal nám líčit své zážitky s tímto něčím. Bylo to nudné. Alespoň ale měla koza dost času na upletení něčeho koukatelného. Pipin se nudil tak, že si začal hrát se vším, co bylo okolo. Trochu jim tu poničil výzdobu, když odlamoval kameny ze zdi. Gandalf je senilní, takže mu v tom zabránil tím, že mu vrazil do ruky svou hůl. Tak se Pipin zabavil tím, že postupně hodil do studny mrtvolu, kyblík, okov a jednu mou kozu, která byla k té mrtvole přivázaná. Mám kvůli tomu depresi. Byla to zrovna ta koza, která se naučila docela obstojně plést po tmě.
Přišli skřeti se zlobrem. Asi neumí ocenit estetiku létajících koz. Zjistil jsem, že hobiti jsou v boji totálně neschopní. Frodo omdlel, Sam se o něj pokoušel postarat a nevnímal nic okolo a Smíšek s Pipinem se vozili tomu zlobrovi na zádech. Nakonec se Frodo nechal zapíchnout, Sam si rozlomil pánev o jednoho skřeta a Smíšek s Pipinem si zkusili i bezva skluzavku. Nikdo si nevšiml mého bojového umění. Fňuk!
Pozn. Musím doplnit početní stavy koz. Už mi začínají docházet. Ty dnešní kozy taky nic nevydrží…

Den 24.
Tak Frodo nezemřel. Takže musíme jít dál. Gandalf je pořád senilní, ale teď si kupodivu pamatuje (nebo si myslí, že si pamatuje) kudy máme jít. Ale prý se ještě musí zastavit na pokec s nějakým svým známým, takže musíme jít přes dost pochybný rozpadající se most. Mám problém. Ten most vede přes hlubokou propast a některé moje kozy se bojí výšky. Nakonec jsem jich tam musel polovinu nechat, protože jsem chytal Gimliho, který byl přes most přehozen, ačkoli proti tomu protestoval. Ale všichni jsme věděli, že to doopravdy nepřeskočí. Pak si Gandalf uvědomil, že jsme na špatném mostě a museli jsme tedy klusat na další neméně rozpadlý můstek. Tam jsem musel nechat další část mých koz. Odmítly totiž jít za sebou a trvaly na tom, že půjdou v jedné řadě. Ten můstek byl doopravdy úzký. Takže mi zbyla jen jedna. Mám hlubokou depresi. Je to totiž přesně ta koza, která nechápe logiku copánku. Zapomněl jsem zmínit, Gandalf padl do hlubin. Odmítl udělat kozám místo.

Den 25.
Všichni jsou hluboce sklíčení. Ale mám podezření, že truchlí především pro Gandalfa a ne pro mé kozy. Urazilo mě to. Odmítají jít dál, a tak jsem toho využil a začal pořádat poslední rozloučení s mými ztracenými kozami. Pipin se Smíškem se nabídli, že pronesou smuteční řeč. To ostatní tak vyděsilo, že se rozhodli jít okamžitě dál. Má poslední koza je na mě naštvaná, protože už má 3 směny za sebou. Chce zvýšit plat. Naštěstí se už blížíme k Lórienu. Třeba mi Galadriel pomůže.


Den 26.
Jsme v Lórienu. Gimli soustavně nadává. Frodo má soustavně vidění a já mám soustavně depresi. Šli jsme okolo ohrady s kozami, ale nestihl jsem je ukrást. Vyrušil mě Haldir. To se mu to řekne, on má na hlavě tu divnou kulatou věc, to mu nemůže zemřít. A tak nikdy nezažil takové hluboké zoufalství jako já. Gimli je naštvaný, protože ztratil zrcátko. Sam jásá, že znovu vidí elfy. Jako kdybych mu nestačil já. Celeborn se na mě tváří dost nevraživě. Nechápu proč.

Den 27.
Ostatní elfové jsou solidární a zpívají žalozpěv za kozy. Společenstvu jsem nakecal, že je to žalozpěv za Gandalfa. Ještě, že elfsky umím jenom já a Aragorn, který je mimo a vzpomíná na Arwen. Chci tu zůstat.

Den28.
Tak nás opět vyhnali na cestu. Každý dostal nějaký dárek na rozloučenou, ale já si spíš myslím, že nám to dali proto, abychom rychle vypadli. Jenom na mě zapomněli. Nedali mi NIC. Po tom, co jsem tři hodiny protestoval připoutaný ke stromu, přišla Galadriel, slitovala se nade mnou a dala ni několik koz z jejího stáda. Zvláštní, ani jsem netušil, že chová kozy. Pak mi ještě dala loďky, pádla a zásoby. Ale Aragorn mi to zabavil. Prý to patří společenstvu. Pchá!

Den 29.
Tak se plavíme na těch MÝCH lodičkách. Já jsem na jedné s Gimlim, protože se sem kvůli mým kozám nikdo jiný nevejde. Alespoň tu máme většinu zásob, takže je malá naděje, že nám Pipin se Smíškem něco nechají.

Den 30.
Voda, voda, voda. Utopila se mi koza. Ale nalovil jsem si spoustu ryb do zásoby. Pluli jsme pod obrovskými, prastarými a napůl rozpadlými sochami. Aragorn je z nějakého důvodu štěstím bez sebe. Zato já zuřím. Gimli se rozhodl, že složí ódu na vodu. Nedá se to vydržet. Začínám litovat, že jsem si nevzal špunty do uší. Ale kozí vlna je dostačující. Zatím.

Den 31.
Kotvíme. Aragorn je opět posedlý stihomamem. Je přesvědčený, že nás pronásledují skřeti. Cestou rozsekal sedm stromů a jednoho jezevce. A to celou dobu jel v loďce s Frodem a Samem uprostřed řeky! Vystoupili jsme z loďek a utábořili se. Vysvětloval jsem právě kozám, jak se plete správně cop, když jsme zjistili, že Frodo a Boromir zdrhli. Všichni se je rozeběhli hledat. Jen já ještě musel postavit ohradu pro kozy. Mezitím jsem si všiml, že tu Boromir nechal víko od popelnice. Snažil jsem se ostatní přesvědčit, že se jen pokouší najít zbytek popelnice, ale nevěřili mi. Pak se do toho ještě připletli skřeti. Prý mají mírové poselství z Pavouklandu. Nasadil jsem bojovou kozu. Dnešní skóre: 9x postřelený skřet, 20x rozžvýkaný skřet, 7x zašlápnutý skřet, 5x zoufale zdrhající skřet, 1x vyděšený hobit. Ztráty: 1x dobře pletací koza (mám depresi), 3x ryba.
Zapomněl jsem zmínit: Frodo a Sam zdrhli na MÝCH lodičkách. Pipin a Smíšek uneseni skřety. Chudáci skřeti. Aragorn se nad nimi slitoval a rozhodl se, že skřetům pomůžeme. Jdeme si tedy vyzvednout ty dva zásoby vyžírající praštěné hobity. Chudáci my.

Lekla mi ryba.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Profesor neurčitě mlhavých studií Profesor neurčitě mlhavých studií | 9. června 2016 v 12:59 | Reagovat

Den 27. je za 100 bodů!

2 Idril Idril | 9. června 2016 v 17:00 | Reagovat

Tak tohle je dost dobrý! :-)

3 Jíťa Jíťa | Web | 9. června 2016 v 17:44 | Reagovat

"Sam mi pochválil kozy" - to zabilo :D
Parádní deníček, nejlepší jsou vsuvky "..., protože jsem musel podojit kozy" :D

4 Ilian Ilian | Web | 9. června 2016 v 22:14 | Reagovat

Další šílená ale až děsivě vtipná záležitost :-D Kdyby nějaké náhodné části četl někdo nezasvěcený...nevím co by si pomyslel třeba právě o "Sam mi pochválil kozy" :-D
Těším se na další ;-)

5 Ilian Ilian | Web | 9. června 2016 v 22:17 | Reagovat

[4]: Pardon za absenci čárek. Píšu na mobilu.

6 Irith Irith | Web | 10. června 2016 v 5:29 | Reagovat

[1]: Mně osobně se nejvíce líbí den 21...

[2]: Děkujeme!

[3]: Díky, snad bude brzy další...

[4]: Jop, Polly má na tohle fakt smůlu, právě tohle tuším bylo to jediné, co si její mamka přečetla.

7 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | 13. června 2016 v 13:05 | Reagovat

Hah, tohle miluju :D

8 Jeremiáš Jeremiáš | 18. června 2016 v 13:01 | Reagovat

Četl jsem to před pár dny a dost solidně jsem se řezal. Nejvíc mě dostal asi kozí žalozpěv, je to nádherná konspirace která navíc skvěle sedí ke Kozkovu charakteru. :-D

9 Aredhel Aredhel | Web | 20. června 2016 v 22:35 | Reagovat

Ubohý Kozk, takového utrpení a nešťastných příhod! Jeden by ho skoro politoval... :-D
Pavoukland nemá chybu- vážně, s tou genocidou pavouků, co v Temném hvozdu probíhala, to byla jenom otázka času. Hlavně mír a láska! Ovšem nejlepší je asi den 19: "To chtělo jít také dolem. Nevím, jestli to bylo dobrovolně, přece jen byl vedle něj Gimli se svou sekerou a nebezpečně se šklebil…" :-D :-D Ach, moje břicho... Nebo den 22 a hodiny šutrotesání. :-D To mě vážně zabilo...

10 Polly Polly | Web | 22. června 2016 v 11:33 | Reagovat

[8]: Ale holt už má Kozk smůlu, že se to provalilo :-)

[9]: Jen ho nelituj! :-D Však on si to zase někde vynahradí...

Díky moc!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama