Láska chutná po jablkách - 4. kapitola

11. března 2016 v 18:49 | Irith |  Láska chutná po jablkách - komplet
Ano, další kapitola. A ano, tentokrát opravdu delší. I když možná i trochu nudnější, pojednává totiž o svatbě.
Mimochodem, ten svatební zvyk s útěkem i onen samotný obřad jsou jen a pouze moje fantasie. Nevím, jestli by s mým návrhem svatebního aktu tak, jak je popsaný tady, pan Tolkien souhlasil, ale je to minimálně hezky hobití :-)





A pak, po dlouhých týdnech plánování, zkoušení a dolaďování (a netrpělivého čekání na vytouženou pozvánku), přišel ten velký den. Samotný obřad měl proběhnout uvnitř Velkých Pelouchů, v Paladinově příjímací síni, jen za přítomnosti několika nejbližších. Bylo to moudré rozhodnutí, alespoň měli uvnitř svatebčané klid na samotný obřad. Venku, na slavnostně vyzdobené louce totiž byla shromážděná většina Kraje (s pozvánkou i bez) a netrpělivě čekala na svatební hostinu, nebo, v horším případě, na novomanžele, aby jim alespoň mohli pogratulovat a nenápadně se zeptat, kdeže jsou ty sudy s pivem, jestli si mohou sáhnout na ten nablýskaný meč a zda je pravda, že v téhle hezké uniformě Pipin bojoval tam daleko na východě.

"Růžo, taky jsi byla tak nervozní?" zeptala se šeptem Diamanta své kamarádky, zatímco čekaly v jednom z pokojů, až bude moci obřad začít.

"Ano, to je úplně normální," uklidňovala ji Růža Křepelková. "Ale neboj, to tě přejde, jakmile vstoupíš do síně, alespoň u mě to tak bylo," usmála se na ni. "A už víš, kam se schováš?" zeptala se pátravě.

Diamanta se na ní rozpustile ušklíbla. "Ano, a vsadím se, že jim dá velkou práci mě najít."

"Slyšela jsem, že pan Smíšek prohlásil, že tě za každou cenu chytí jako první," dodala Růža spiklenecky.

"To by nejdříve musel předstihnout mého manžela," ušklíbla se Diamanta. "Manžela," zopakovala po chvíli a vychutnávala si zvuk toho slova.

Přitom si nenápadně z věnce uvolnila první sponku, která jí ho držela k vlasům. Všichni věděli, že svatební věnec musí být k hlavě nevěsty připevněn pěti sponkami, které musí nevěsta, dřív než ho položí na stůl, nenápadně vytáhnout. Nikdo ale neřekl, kdy je musí vytáhnout. Diamanta tedy měla k dobru jednu sponku, o které nikdo nevěděl, že si ji už z vlasů vyndala.


"Jen doufám, že Diamanta ví, co dělá," povzdychl si Pipin a otočil se na Smíška.

Smíšek se ušklíbl. "U ní si nikdy nemůžeš být úplně jistý, ale co, ať už se schová kamkoliv, já ji určitě najdu jako první."

Pipin se na něj zamračil a úzkostlivě se podíval do zrcadla, jestli se za těch pět minut, co měl svou Gondorskou zbroj na sobě, někde nezmačkala.

"Neboj, vypadáš dobře," uklidňoval ho Smíšek.

"Jo, ale co když se něco pokazí, co když před Samem zakopnu," Sam Křepelka, jako starosta Kraje, je měl oddávat, "…co když zapomenu někde meč, co když…" zoufale se na Smíška podíval Pipin.

"Neboj, všechno dobře dopadne, ujišťoval ho Smíšek, věř mi, vím, o čem mluvím."

To byla pravda, Smíšek byl před svatbou s Estellou tak nervozní, že kdyby nebylo jeho otce a Pipina, utekl by oknem.

"Snad máš pravdu," usmál se Pipin a trhl s sebou, když se dveře pokoje otevřely.

"Hodně štěstí, synu!" popřál mu Paladin, který právě vešel dovnitř, a podržel mu dveře.


Celá síň byla slavnostně vyzdobená bílými růžemi a, k velké nelibosti některých tradičně smýšlejících členů rodiny, levandulí. U nejvzdálenější stěny stál malý pultík, na kterém byl položen ozdobný pohár s vínem, a všude okolo stály židle, na kterých seděla velká část Bralovské rodiny, Smíšek s Estellou a jejich malým synem, Cvali Bulva s manželkou a Růža Chaloupková s Elanor, Frodem, Růžou a malým Smíškem, kterého chovala v náručí. Sam byl oblečený ve slavnostním oděvu, v ruce držel širokou zelenou šerpu a stál kousek před stolkem s vínem. Čekalo se jen na novomanžele.

Pipin netrpělivě přešlapoval kousek od vchodu do síně a nervozně se usmíval na svého otce, který ho měl přivést před Sama.

Paladin na něj povzbudivě kývl a oba vykročili. Mezi dámskou částí Bralovské rodiny se rozlehl hluboký vzdech. Peregrin Bral vypadal ve své stříbro - černé zbroji doopravdy úchvatně. Pipin si toho ale vůbec nebyl vědom. Jen toporně kráčel, snažil se neškobrtnout a v hlavě si pořád přehrával všechny možné příšerné scénáře toho, co by se mohlo pokazit. Vyhledal Smíškův pohled. Smíšek na něj mrknul a obejmul Estellu kolem ramen. Z Pipina spadla trocha té tíhy a maličko se uvolnil. Uvědomil si, že ho jeho otec přivedl až před Sama a zastavil se.

Ohlédl se a zastavil se mu dech. Diamanta vypadala naprosto úchvatně ve svých bleděmodrých šatech, které jí končily kousek pod koleny (ve skutečnosti to bylo proto, že nechtěla při svém "útěku" šaty zničit a tak si je nechala udělat kratší) a s květinovým věncem na hlavě. V ruce držela malou kytici levandule. Kráčela vedle své matky a zářivě se usmívala. Než vstoupila do síně, byla také strašlivě nervozní, ale jakmile udělala první krok a spatřila Pipina, stojícího před Samem, naprosto se uvolnila a svět kolem ní přestal existovat. Viděla jen svého budoucího manžela a jeho široký úsměv.

Pipina ovanula intenzivní levandulová vůně, když Diamanta konečně přišla až k němu a postavila se po jeho boku. Vší silou potlačil touhu dotknout se jí, jen aby zjistil, jestli je skutečná. Odtrhl se od jejích neuvěřitelně modrých očí a zadíval se místo toho na Sama. Cukl s sebou, když ho Diamanta vzala za ruku.

Sam přes jejich spojené ruce přehodil šerpu a pozdvihl pohár s vínem tak, aby ho všichni viděli. Začal přeříkávat.

"Tak jako víno vyroste díky lásce toho, jež se o něj stará, tak manželství roste díky lásce dvou spojených duší," pronesl Sam a dal polovinu vína vypít Pipinovi. "Tak jako se víno mění z trpkých kuliček v lahodné pití, tak i soužití dvou mladých lidí se mění v sladké manželství," pokračoval a dal vypít zbytek vína Diamantě.

Diamanta vší silou zadržovala smích. Nechtěla narušit vážnost okamžiku. Potěšilo ji, když viděla, že se Pipin kouše do rtu a evidentně také vší silou zadržuje touhu rozesmát se.

"A tak jako se víno nikdy nezkazí, tak i vaše manželství bude věrné a radostné," dořekl Sam s úsměvem. "Tímto vás prohlašuji za právoplatné manžele!"

Diamanta s Pipinem se na sebe otočili. Jeho zelené oči zářily víc, než obvykle a sálem se rozlehl obrovský rachot, když všichni najednou začali vstávat a tleskat. To už se k nim ale hrnul zástup gratulantů. Jako první samozřejmě Paladin s Rosanou, na kterých bylo evidentně vidět, jak se jim ulevilo, že všechno proběhlo v pořádku.

"Tak jsi to zvládl, ne?" přistoupil se k Pipinovi Smíšek a stiskl mu rameno.

Pipin pokrčil rameny. "Také se ti tak strašně chtělo smát?" zeptal se šeptem, zatímco mu pravou ruku drtil jakýsi strýček z třetího kolene, o kterém všichni říkali, že patří do rodiny, ale nikdy nikdo nedokázal říct, s kým že je vlastně příbuzný.

"Smát? Jistě. Sam si mě pak ale ještě měsíc dobíral, protože jsem se prý tvářil, jako bych měl závažné žaludeční problémy," konstatoval Smíšek a rozesmál se nad Pipinovým zoufalým pohledem, který vrhnul přes dav gratulantů na Sama.

"Neboj, tvářil ses normálně. Jen jsem měl občas dojem, že chceš mít ve rtu díru, jak ses do něj zuřivě kousal," dodal a uhnul před svým naštvaným bratrancem, který se mu pokusil nenápadně dupnout na nohu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ilian Ilian | Web | 12. března 2016 v 7:26 | Reagovat

Moc pěkná kapitola :-)
Pipin je se svou nervozitou roztomilý a ten obřad je moc hezky hobití :-)
Těším se na Diamantin útěk ;-)

2 Jíťa Jíťa | Web | 12. března 2016 v 13:12 | Reagovat

Pipin v gondorské uniformě je vysoce koukatelný, nedivím se těm vzdechům :D
Vtipná kapitola :) Jsem zvědavá, kam se Diamanta schová :D

3 Aredhel Aredhel | Web | 12. března 2016 v 15:43 | Reagovat

Ten první odstavec je dokonale hobití... usmívám se jak blázen. :-) Je to takové... roztomilé, jestli je to to správné slovo. A Diamanta je docela vykutálená. ;-)

4 Irith Irith | Web | 12. března 2016 v 20:06 | Reagovat

[1]: Takže povedl se udělat hobití? To jsem ráda!

[2]: Ty ho asi máš hodně ráda, co? :-)

[3]: Díky!

5 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 12. března 2016 v 20:44 | Reagovat

[3]: Celá povídka je dokonale hobití, ale odstavec překonává všechno. Konflikt konzervativního hobitismu a prvků importovaných odjinud má něco do sebe a myslím, že by na něm mohla stát hodně velká série příběhů ;-)

Moment. Vážně jsem právě popsal Hobita a značnou část PP? :-D

6 Jíťa Jíťa | Web | 13. března 2016 v 10:57 | Reagovat

[4]: To si piš, že ho mám ráda, od začátku to byl můj nejmilejší středozemský průvodce! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama