TolkienCon 2016 - Třetí část

25. února 2016 v 6:00 | Irith |  Tolkienovské akce
Po kratší odmlce tu máme poslední část Pipovy reportáže z TolkienConu. Přejeme pěkné počtení a doufáme, že příští rok se tam s vámi sejdeme zas, nejlépe i s těmi, kdo letos nebyli. ;-)

P.S. Autoři vypůjčených fotek - Jakub Silnar Schneider (č. 1), Zurg (č. 2) a Michal Kára - Lemming (č. 3).



Slunec - Neděle 18.1.

Ráno jsme chtěli na Con dorazit na osmou. Protože v deset měla přijet Rosana a odvést věci z koutku, které bychom jinak, vůbec netuším jak, odváželi my. Ale protože jsme se ráno s Bilbem a Falkem slušně zakecali nad bábovkou (věděli jste, že Bilbova sestra a jeho rodiče ráno tancují na Mickeyho klubík (kdo neví, o co jde, nechť děkuje všem Valar)?), nestihli jsme to a přijeli na půl devátou. To jsem už celkem slušně vyšiloval, protože po tom průšvihu včera jsem si už žádné zpoždění nemohl dovolit. Takže zoufalé zprávy Smíškovi, ať začnou bez nás a totální nervování s totálně klidným Bilbem vedle sebe.

Do koutku jsem vtrhl jako velká voda. Měli sbaleno. Och, děkuji vám. Nicméně jsem ještě stačil zaúkolovat všechny kolem, co, kam a jak se má dobalit a odnést. Asi mě v tu chvíli museli fakt milovat. Vystresovaný hobit, podrážděně reagující i na hlasitější nadechnutí, který se v podstatě ani nepřivítal a okamžitě začal stěhovat věci…

Ale dobalili jsme, rozdistribuovali Šárčiny obrázky (o tom bude samostatný článek) a měli asi hodinu času.

Smíšek vypadal, že mě tak úplně nerozdýchal, takže jsme udělali hromadné objetí. Ano, už zase. Pak mě Frodo požádala, jestli bych s ním nešel nahoru jako garde, až sin půjde vzít věci ze spací místnosti. Měl totiž panický strach ze Silwiniel a Quena, kteří byli uvnitř a vypadali, že chystají malá elfátka.

Rosana měla zpoždění. Ale věci jsme nastěhovali. Pak jsem rychle běžel na přednášku. Ano, mojí jedinou přednášku za celý Con, na kterou jsem se ale šíleně těšil. Využití germánských jazyků v Tolkienově díle. No krása. Bohužel jsme museli v půlce odejít, protože se to krylo s Flight of the Noldor. Tam jsme rychle poplácali Aredhel po rameni a zapluli na zadní lavice. Ano, Aredhel totiž vystupovala též, se svou hrou na harfu. A nutno říct, že celé tohle Aredhelino vystupování byla docela bojovka a tak jsem byl dost napnutý, jak to dopadne.

Když jsme totiž na podzim šli na koncert Hlasů Středozemě do Salmovské literární kavárny, netušili jsme, jaké důsledky to bude mít. Po skončení k našemu stolu zavítal Bardě, že slyšel jednu takovou nahrávku a jestli by Aredhel neměla zájem s nimi vystupovat. Aredhel zareagovala zcela po svém způsobu, stáhla si nohy pod bradu, zajela do nejtmavšího rohu a prohlásila, že to neumí. Já jsem okamžitě začal Barděte ukecávat, že se jen stydí a ve skutečnosti to umí a že je prostě jen elfka. Bardě nakonec řekl, že jí napíše.

Aredhel oznámila, že si to rozmyslí. Takže následovalo "hobit ukecává elfa". Po Skypu jsem s Aredhel měl dlouhé diskuze, proč je sen jejího života jít hrát s Elsou a Bardětem. Aredhel potom diskuzi ukončila s tím, že asi ne. U našeho předvánočního srazu z ní vypadlo, že byla u Daniely doma. Když jsem se jí překvapeně zeptal proč, tak že šla nacvičit Flight of the Noldor. Prý jsem jí fakt přesvědčil a ona na to kývla. Šťastnějšího hobita byste v tu chvíli hledali široko daleko.

Následovalo typické Aredhelino hroucení jsem-introvert-a-neumím-to, ale… podařilo se a bylo to skvělé!

Písničky byly super, harfa ještě lepší. Nahrávku opět můžete dohledat. Když byli písničky na přání, Smíšek do mě kopal, ať navrhnu Bitvu pod hvězdami (mrkev je, mrkev je, Feaonor, mrkev je… - kdo neví, o co jde: Jedná se o písničku, ve které se zpívá He is dead, he is dead, Feanor is dead. No a loni Daniela říkala, že tuhle písničku ještě nemá přeloženou, protože na "he is dead" ji napadá jen "je po něm", což se nehodí. Nás tehdy napadlo "mrtev je, mrtev je, Feanor mrtev je". Problém je, že když si to zazpíváte rychleji, vznikne vám "mrkev je…". Nakonec se tento gordický uzel rozseknul větou "zahynul". No ale stejně si provozuji, že mrkev má něco do sebe…)

Následně jsem to Smíškovi oplatil, když jsem ho donutil, aby navrhl I named you Morgoth.

Koncert se povedl, zpíval celý sál, stihli jsme (k velké zlosti účinkujících) všechny písničky a prostě krása.

Aredhel s úsměvem čelí narvané třídě


Vzadu můžete vidět naši hobití skupinku, sedící na lavici (to abychom přes ty velké lidi viděli)


Elfí dokonalost

Po skončení koncertu jsem se i s Aredhel a harfou odebrali na chodbu. Tam k nám zavítal Lemming, jestli tady zakládáme společnost "obdivujeme Aredhel". Nadšeně jsme mu to odkývali a elfka vypadala, že uteče. Pak fakt utekla, ale vrátila se s provázkem, kterým harfu obvázala. A že se musí rozloučit a jít.

Mezitím se vykulil Finrod, který doteď spal (hrál totiž do půl šesté nějakou hru). Mimochodem, Finrod a spaní, to je na několik jednání. Aredhel říkala, že minulou noc se ve spánku navalil na její karimatku, takže ona pak seděla nad ním a pozorovala, jak spí na jejím lůžku. No a na Eruhantalích, když jsem s Finrodem a Smíškem spali v Elvenkově domečku mi Finrod usnul na ruce. Byl to celkem problém, protože jsem v té tmě nevěděl, zda už usnul nebo ne a jestli se tedy mám odvážit pokusit se tu ruku vytáhnout.

Ještě nás čekal poslední bod programu. Oficiální ukončení Conu. Nevím, co jsem čekal, ale tak nějak… byl jsem tam jednou a to stačilo. Příště už na něj asi čekat nebudu.

Museli jsme se rozloučit. S Aredhel, Třezalkou, Finrodem a Šárkou. Bylo totiž umluvené, že já, Smíšek, Frodo, Bilbo a hraničář ještě potom někam půjdeme, zatímco ostatní odjedou. Loučení bylo zlé, ale vyhlídka na Novorok to trochu tlumila.

Jediné společné foto naší (nejen) blogové bandy, bohužel už bez Finroda.

My zbylí jsme se vrátili do Koutku. Rozloučili se s Jixipen, snědli, co se dalo, já začal vyšilovat, že nemám kabát (bylo kolem nuly), no… klasika. Jixipen mi ještě narvala padesát korun od Laisi, které prý máme za přinesené jídlo a můžeme s nimi udělat, co chceme. Fajn.

Vypravili jsme se. Až venku se zjistilo, že Smíšek také nemá kabát (předtím ani necekl) a o jednu slupku oblečení méně než já. No jo, Brandorád. Protože jsme všichni začali fakt slušně odpadat, překecali jsme Froda, ať si autobus přeobjedná na třetí a ne na pátou a vydali se do obchodního centra na Náměstí Republiky, kde prý je super fantazácký obchod.

V metru byla velká diskuze o škole, protože my všichni hobiti chodíme do stejného ročníku.

Obchod… fantazácký byl. Tím to asi tak končilo. Středozemské tam měli jen klíčenky s Narwe, takže jsme znechuceně odešli.

Co dál? My hobiti jsme navrhli, že bychom si před sebe mohli dát klobouk a začít zpívat, že třeba ještě něco trhneme. Když se ukázalo, že nemáme kytaru, shodli jsme se, že někam zalezeme a zahrajeme si karetní hobity.

Hraničář prohlásil, že ví, kde jsou tady lavičky. Začali jsme stoupat do hořejších pater. Lavičky tam byly. Ale jen ty, co náležely k restauracím. Takže jsme se na jedné utábořili, já byl vyslán koupit něco k pití za těch padesát korun, co nám elfové dali, a ostatní mezitím začali připravovat hru.

Zakoupil jsem dva velké džusy. Pro jednoho člověka a čtyři hobity to není špatné. Začalo se hrát. Bilbo to brutálně projel s pěti body, já vyhrál. Mám podezření, že Bilbo to fakt nechápl. Protože se ale přiblížilo půl třetí, řeklo se, že já vyprovodím Bilba a Froda a hraničář se Smíškem pak půjdou vlastním tempem sami.

Bylo to smutné. V metru se od nás odpojil Bilbo po dlouhém objetí, kdy jsem si fakt připadal jako hobiťátko (Bilbo měří asi o hlavu a půl víc než já). Zůstali jsme jen já a Frodo. Vylezli jsme na Knížecí, ze kterého měl Frodík odjíždět. Ještě super situace byla, když jsme vylezli z metra a zjistili, že nás od zastávky dělí několik zábradlí. Já to bez zaváhání podlezl. Frodík na mě chvíli zíral, pak na svůj baťoh, pak znovu na mě a pak prohlásil, že to radši obejde. Hm…

Rozloučili jsme se, on usedl do olifanta. Zůstal jsem sám.

Doma už jsem jenom vybalil a totálně mrtvý se zbytek dne potloukal mezi pokojem a obývákem. Prostě tyhle noční akce zvládám trochu hůř.

No, bylo to prostě super. Laisi pak říkala, že se jí spolupráce líbila a že se těší příště zase. Takže ano, zatím to vypadá, že elfohobití koutek bude i příští rok. Můžete se jen těšit.




Těšilo nás, nashledanou! :-)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jíťa Jíťa | Web | 25. února 2016 v 10:57 | Reagovat

Chystání malých elfátek nemá chybu :D Silwiniel se nezdá :D
Díky za pěkné pokračování reportáže, ráno je hned veselejší :)

2 Ilian Ilian | Web | 26. února 2016 v 11:15 | Reagovat

Skvělá vtipná reportáž! Škoda, že už jsme v neděli nemohly přijít. :-( Příště to vyjde ;-)

3 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | 27. února 2016 v 15:34 | Reagovat

Bože, teď už všichni ví o Mickeyho klubíku! :-D
Super report! A s těmi hobity. Já to pochopila, ale ten den jsem byla ultra unavená a v tu hodinu mi to už asi nemyslelo. :D Můžem si příště dát odvetu. Třeba Vás všechny porazííím! :D No, myslím, že si až moc věřím. :D

4 Finrod Felagund Finrod Felagund | Web | 29. února 2016 v 9:53 | Reagovat

Ehm ehm. Já nespal. Byl jsem na nedělní mši v kostele.

5 Aredhel Aredhel | Web | 12. března 2016 v 12:36 | Reagovat

Musím říct, že tvoje verze událostí, které vedly k mému vystupování je mnohem věrnější než to, co podala Elsa na koncertě. :-)
Mickeyho klubík? To jsem si musela vygooglit. :-D

6 Irith Irith | Web | 12. března 2016 v 20:23 | Reagovat

[1]: Dost by mě zajímalo, co na to řekne :-)

[2]:Těšíme se!

[3]: Cha cha cha... zatím pokaždé vyhrál někdo z naší čtyřky hobitů... strejdo, asi nemáš šanci :-)

[4]: Prý jsi hrál karty...

[5]:Fakt? Štastný elf, že to neznáš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama