Volání Rádovských - část druhá

25. ledna 2016 v 0:41 | Irith |  Tolkienovské akce
Přinášíme vám druhou část reportáže z Volání Rádovských. Za přidání téměř hodinu po půlnoci může Pomněnka, přiznávám se, měla jsem den před zkouškou a nějak nestíhala (a taky se zapovídala s Aredhel). No a pak se opět blog.cz rozhodl mě trápit a nevzít mi článek s fotkama kvůli údajně velkému počtu znaků... Zachránila mě právě Aredhel. Nebýt ní, nebyla by reportáž asi vůbec. Doufám, že je to naposled a opravdu se omlouvám. Snad mi bude odpuštěno, fotek je tentorktá opět požehnaně a nechybí ani dva gify. Přeji pěkné počtení.


Hvězdec - pokračování

Odbyla třetí a my spiklenci se začali chystat na divadlo. Dodám, že ještě předtím mi Smíšek s Pomněnkou zahráli písničku Moria, kterou si rovněž nacvičili.

Nechali jsme Smíška a Pomněnčinu sestru v obýváku, vysvětlili jim, že bude překvapení a seskupili se do Pomněnčina pokoje. Tam to bylo hodně zajímavé. Na poslední chvíli se ukázalo, že Terka Trpaslík nemá kostým ani vousy, že já potřebuju něco, čím si svážu vlasy a že obecně je to zmatek nad zmatek. Nakonec jsem si uškubl kus provázku, který mi ale celý večer padal a Terka si vousy udělala s pomocí sponek z vlastních vlasů (kdo neuvidí neuvěří). Ještě si to jednou celé projít. Takže jsem četl scénář nahlas, zatímco se dovnitř a ven trousili různí aktéři a přidávali svá vylepšení a nápady. Pak mi Aredhel vyrazila dech s tím, že se to naučila nazpaměť. Jo, tak tomu říkám absolutní paměť!

Převlékli jsme se do kostýmů (tady nutno vypíchnout Třezalku, která měla dokonalý trpasličí kostým a Šárku, která sice měla kostým komplet půjčený (vyškemral jsem ho od Laisi) ale stejně byl dokonalý - pro vysvětlenou, Šárka hrála draka). Pak jsem já, protože jsem měl nejcivilnější kostým, zaběhl sehnat nějaké svícínky, které hrály dost velkou roli. Ve snaze zapálit je jsem následně málem zničil Pomněnce notebook. No, Bralovská kvalitka. Ještě mi Pomněnka zabavila meč a dala mi místo něj svůj, načež já jí na oplátku vzal pásek (nápad, že si půjčím Aredhelin se ukázal jako špatný vtip). Ještě jednou jsme si to prošli a mohlo se začít. Mezitím Pomněnčina sestra ječela nedočkavostí a Smíšek vypadal, že asi za chvíli umře.

Na poslední chvíli jsme vzali i to nejdůležitější - roh, závěs a pásek a vydali se na bojiště.

Scénu asi popisovat nebudu, bude na to nějaký další článek. Jen řeknu jednu věc. Byl nápad, že bychom to zahráli na Conu. Kdo by byl pro, respektive, kdo by se zúčastnil?


Jediná fotografická ochutnávka na naše slavné představení, které se vám v tomto článku dostane...
Upoutávka na příště. ;-)

Divadlo se kupodivu povedlo, roh předán, Smíšek slavnostně zadul a bylo to. Pak prohlásil, že to moc nepochopil (v tu chvíli jsem provozoval, že začnu mlátit hlavou o zeď). Tak jsme si to sjeli znova.


Rádovský pán se svými dary aneb výsledek "Akce roh"

Pomněnčina sestra odjela a nám začala poslední část programu - večerní. Uklidili jsme, co se dalo, a sesedli se kolem stolu, že se budeme bavit než… Takže jsem navrhnul, abychom si zahráli lístečky. Návrh rozpačitě přijat, i když Aredhel, Terka Trpaslík a Pomněnka prohlásily, že ony se něčeho takového tedy rozhodně nezúčastní, že toto je pod jejich důstojnost. Ale poté, co jsme nahlas předčítali naše výtvory, milostivě prohlásily, že se tedy přidají. Vyšly nám neskutečné věci. (Kompletní soupis oněch vět můžete najít v předchozím článku s názvem Středozemský humor)


O zábavu nebyla nouze



Smrtící záchvat smíchu se nevyhnul ani Vladykovi Kraje


Mezitím ještě Pomněnka chystala večeři a pekla štrůdl. Na štrůdl asi čekali úplně všichni, protože se hodněkrát objevil i v lístečcích. Přiblížila se půl sedmá. S Pomněnkou a Smíškem jsme začali být krapet nervozní. Přijede? Nepřijede? Najde to? Pak Pomněnka prohlásila, že mu nedala mobil a že asi netrefí. Ve třičtvrtě už jsme byli tak nervozní, že jsme letěli ke dveřím kdykoliv se zvenku ozval téměř jakýkoliv zvuk. V sedm se ovšem onen jeden zvuk (zvonek) opravdu ozval. Řekli jsme s Pomněnkou ostatním, ať tu zůstanou a šli otevřít. Ve dveřích stál Laeg.

Tak, teď si dovolím krátké přerušení a vysvětlení, jak se nám toto dokonalé, poslední a asi největší překvapení podařilo zorganizovat. Objevil se jeden milý človíček, který nás má rád a koncert nám zaplatil přo Laegově akci HitHit. Když jsem se to dozvěděl, skákal jsem radostí do stropu a hned napsal Smíškovi. Spolu jsme krásně vymysleli, jak to bude skvělé, když Laeg přijede na Rádovské, ale pak nám došlo, že by možná bylo fajn, kdyby to věděla Pomněnka. Tak jsem jí o tom zpravil. Ta to vzala poněkud… emocionálně ("COŽE? TO SI DĚLÁŠ SRANDU!"). Postupně jsme se s Laegem doopravdy domluvili a rozhodli se, že to před ostatními utajíme (Málem jsem se prořekl před Aredhel na koncertu Písní Středozemě, ale Smíšek duchaplně zachránil situaci a tajemství zůstalo utajeno). Pak jsme dva měsíce každý den napjatě sledovali server HitHit, jestli se vybere dost peněz (když to už vypadalo, že se to nestihne, málem mi Pomněnka brečela na rameni a vymýšleli jsme plány, jak vykrást banku a částku doplnit). Ale nakonec se povedlo a Laegovi v cestě nic nebránilo.

Takže, ve dveřích stál Laeg. Přivítali jsme ho, vedli chodbou dál a s nezbytným "Hele kdo přišel" ho ukázali společnosti. Několik lidí zařvalo. Aredhel řekla hodně sprosté slovo a sjela pod stůl. Tuším, že někdo se začal smát. No, asi to pro ně byl celkem šok. Pak nastala dokonalá situace, kdy Pomněnka Laegovi nosila jídlo a ukazovala mu, kde může hrát a my ostatní hledali Aredhel, která se prostě vypařila. Nakonec jsme jí našli v přístěnku na boty, jak se tam krčí a jektá zuby, že nikam nejde. Vytáhli jsme jí do obýváku a přinutili jí tam zůstat. Pak mě Laeg poprosil o spolupráci při jedné písni (ve správnou chvíli rozsvítit světlo), nás osm se sesedlo kolem gauče, Laeg se posadil na židli před nás a začal hrát.


Takto pěkně jsme se usadili, abychom poslouchali koncert...neseděli jsme dlouho :D


Ano, byl to opravdu Laeg :D

Svůj kousek se světlem jsem zvládl dobře. Laeg nejdřív zahrál nějaké svoje nové písně (jednu naprosto, totálně dokonalou, takovou parodii na… no uvidíte) a pak hrál písně na přání. První začala tancovat Terka Trpaslík a při písničce Aredhel se zvedla i Aredhel a tančila také, ač původně prohlásila, že zaleze do kouta a už ji nikdo nikdy neuvidí.


Solo pro Aredhel

Hrálo se přes dvě hodiny. Různě jsme se střídali v tancování a tancovali snad opravdu všichni. Vyberu z toho ty nejlepší okamžiky:


Při rychlosti některých tanců nebylo možné fotit ostře



Pomalejší písničky někteří z nás vděčně využívali k odpočinku



V jedné pauze Smíšek požádal Laega o naučení jistého akordu...stalo se :-)



A když se stalo, že jsme Laega požádali o zahrání hobití písně, kterou neznal...poradil si s tím :-)



Frodo, ač ostýchavý hobitek, přiměl k tanci dokonce i Yavannu...



V průběhu koncertu jsme po domluvě s Laegem udělali přestávku na štrůdl...

S Pomněnkou jsme se rozhodli, že přece není fér, že Smíšek nemůže tancovat, když ho tak bolí kolena. Takže mu sestřenka přinesla jezdící židli a pak jsme si s Pomněnkou Smíška do rytmu posílali přes celou místnost ( Laeg to ohodnotil slovy, jestli máme také pocit, že naše nejlepší nápady jsou totální pitomosti). Této činnosti jsme museli nechat, když Smíšek popáté řachnul do stolu.


Tak co, Smíšku? Jdeš do té šílené provozky s náma? Bez tebe to nepůjde...


Hobití židlový tanec

Pomněnka prohlásila, že Finrod zbožňuje písničku Dědek. Takže jsme zapnuli skype, po nějaké době naladili Finroda, počítač postavili tak, aby na Laega viděl a elf pro něj zahrál Dědka. Protože je tahle písnička docela rychlá, využil jsem to já a vytáhnul na parket Froda. Bylo to dokonalé, protože jsme my dva regulérně trsali a svíjeli se částečně do rytmu, zatímco Frodík průběžně (už mimo rytmus) ječel, že je introvert a že to nezvládne. Zvládl to a ještě nakonec prohlásil, že teď už dokáže cokoliv. Vidíš, co dokáže terapie "mladší bratranec"? A musím říct, že bych v životě neřekl, že jsem schopen takových pohybů, jaké jsme tam s Frodíkem předváděli. Puberta si asi našla cestu, jak se vybít.


Laeg hraje na dálku písničku pro Finroda

Pak byla dokonalá písnička Vod Poníka, kdy jsem Laegovi čmajzl korbel (ano, nechtělo se mi jít do kuchyně, takže jsem ho ukradl elfovi) a dal ho Smíškovi, aby s ním mohl třískat do země do rytmu.

Na jednu písničku Pomněnka zdrhla do kuchyně a tancovala tam. Když spatřila mě s foťákem, zajela pod linku a odmítala vylézt. Co to mělo znamenat, netuším.

Uprostřed koncertu se najednou ozvalo zazvonění mobilu. Laeg se na nás nejdřív pohoršeně díval, než zrudnul a prohlásil, že je to jeho mobil. Rozhovor byl dokonalý:

"Ahoj! Je to důležité? Mám koncert? Ano, mám koncert, je to opravdu tak důležité? Tak mluv, oni počkají…" My jsme se mezitím dusili smíchy :-).


Ano, mám koncert, ale povídej, oni počkají :D

A samozřejmě Ať žijí, kdy jsme pochodovali do kruhu kolem Smíška, který se posunoval po zemi a plácal do kroku rukama (to bylo označeno, že vypadá jako lachtan a že ten zvuk, co roh vyluzuje, také zní jako lachtan). No dokonalý. Mám pocit, že elf nestačil zírat, čeho jsme schopní.


Laeg začíná hrát "Ať žijí" a naše bláznivost dostupuje vrcholu...schyluje se k nejhoršímu



Zábava se rozjíždí, začíná se tleskat :D



Smíšek vzorně "lachtanuje"



Píseň i pochod končí a Laeg salutuje Pipovi

Také dokonalé bylo, když se zpěvák prokecnul, že se nedokáže správně soustředit, protože se pořád musí dívat na Aredhel jak tančí.


Nikdo nikdy netančil tak, jako Terka Trpaslík a elfka Aredhel


Yavanna s Frodem pěkně trsají a Aredhel právě nevědomky pozuje pro svou nejlepší fotku



To, že jsme po nebezepečném pokusu zavrhli židlový tanec neznamená, že Smíšek netrsal vůbec...
...taktéž Třezalka jako správná hobití babička zvládá trsat i v sedě :-)



Třezalka moudře šetří síly



...a nakonec si úspěšně po hobitím zatancuje s Frodíkem

Musím fakt ocenit Terku Trpaslíka, která tancovala na úplně všechny písničky, což nedala ani Aredhel. Nechápu.


Po skončení mě napadla geniální provozka, že předvedeme naše divadlo. Ukecal jsem Laega, aby na to zůstal (bylo to půvabné, protože poměr našich výšek při mém prosení doopravdy znázorňoval "hobit uprošuje elfa"). No a hobit samozřejmě vyhrál. Takže převléknout a divadlo. V polovině scény jsem zjistil, že jsem zapomněl dračí zuby a začal zuřivě gestikulovat na Aredhel, že je průšvih. Ona naštěstí pochopila a hbitě změnila text, aby to nebylo poznat.


Ehm...během přídavku štrůdlu Pip uprosil Laega, aby se podíval na naše přestavení - dodnes nechápu proč :D


Laeg odpočívá po namáhavém koncertě a psychicky se připravuje na naše divadlo



Volání (či troubení, chcete-li) Rádovského pána

Bylo devět, ale já ještě přesvědčil ostatní, že zkusíme zazpívat tu novou písničku (Aredhelinu oblíbenou) a stylové Poslední sbohem. Můj nápad byl celkem oceněn, ale ukázalo se, že čistě zpívá jen Smíšek, Yavanna a Aredhel.


Díky Laegovi máme alespoň jedinou společnou fotku tohoto víkendu

Poslední sbohem řekl i Laeg, rozloučil se a my jsme opět osaměli. Jakmile za ním zapadly dveře, Aredhel zaúpěla a řekla, že je v šoku a že jsem za to přímo zodpovědný. Tsss (kdyby to aspoň nemělo takovou dohru, jakou to mělo… :-) ).

Musel jsem ještě vylíčit, jak jsem naprosto úžasný a skvělý, že se mi tohle povedlo zařídit (i když veškeré ovace patří Daniele). Mám dojem, že Smíšek můj projev doteď nerozdýchal…. :-).

Dojídali jsme večeři, klábosili a pak jsem navrhnul, ať si zahrajeme Městečko Palermo. To bylo hbitě předěláno na Městěčko Nargothrond. Z osudu se stal Orodreth, z vraha Túrin, který si vybírá své přátele (o Túrinovi je známo, že všichni jeho přátelé zpravidla končívali strašlivou smrtí) a z detektiva Gwindor. Hra mohla začít. Hráli jsme to dohromady asi sedmkrát. Třikrát Túrin vyhrál (já, Aredhel a Šárka) a snad šestkrát byl Gwindor zabit hned v prvním kole, dokonalé.

V první hře byl Túrin Smíšek. Já ho podezříval od samého začátku (prostě jsem to věděl) a na konci byla fakt vtipná situace, kdy já vykřikoval, že je to určitě Smíšek. Pomněnka mu zoufale věřila a řvala, že to jsem já (to mimochodem řvala úplně každou hru, fakt netuším, co jsem jí udělal, ale podezřívala mě pokaždé, stejně jako Aredhel pokaždé podezřívala Čekanku). Nakonec se Smíšek sesypal a řekl, že to je on. Načež se Pomněnka pokusila spáchat sebevraždu, protože neunesla, že se v něm mýlila. Dva meče jí Smíšek zabavil, než se "zabila" Terčinou sekerou.

V druhé hře jsem byl Túrin já a vyhrál jsem, díky tomu, že jsme nakonec zbyli čtyři. Já, Šárka, Aredhel a Třezalka. Šárka provozovala, že je Túrin Třezalka, Třezalka od začátku ukazovala na mě (Protože jsem v prvním kole udělal jednu velkou chybu, kdy jsem v podstatě prozradil přibližné místo, kde v kruhu sedím. Svůj úsudek Třezalka zdůvodňovala naprosto geniální teorií, ale mě se nakonec podařilo obrátit tu skvělou teorii proti ní a "usvědčit ji") a Aredhel váhala. Nakonec řekla, že je spíše pro mě, a kdo by ještě spolu s ní hlasoval pro mě jako Túrina. Šárka přitom prohlásila, že se kdyžtak přidá k většině. Takže šlo o to, přesvědčit Aredhel. A tehdy, kdyby si Aredhel všimla Třezalky, která hlasovala pro mě, přiklonila by se k ní, stejně tak i Šárka a zabili by mě. Takže já mluvil, mluvil a mluvil a zoufale obracel Aredhelinu pozornost na sebe, aby si Třezalky nevšimla. No a co se nestalo, povedlo se a podařilo se mi vyhrát.

Pak si pamatuji hru, kdy byla Turina Aredhel a zbyli jsme tři. Já, Čekanka a ona. Tam jsem se přidal k Aredhel a odsoudil Gwindora Čekanku.

Poslední hra, kterou si pamatuji, byla v neděli ráno, kdy byl Orodreth Smíšek, Šárka Túrin a já Gwindor. No a to mě zabili v úplně prvním kole, přičemž já ještě předtím stihl na první pokus Turina odhalit. Síla států. Šárka nakonec také vyhrála, protože Čekančina bota není dobrý ukazatel Túrina :-). Tady byl Orodreth super, protože postavy vybíral tak, že jim poklepal šípem na nohu.


Krátce před spánkem jsme se uvelebili na koberci (někteří moudře na židli či gauči)...



...a Aredhel nám na dobrou noc četla známou Pohádku o Stínovlasovi


Hobitci už v pyžamu poslouchají pohádku

Pak už jsme se se Smíškem rozloučili, vypili kokosové mléko, které Terka Trpaslík vydobyla, a šli spát. Ostatní opět pařili do dvou.


Slunec - Neděle


Ráno jsme se Smíškem vstali snad úplně poslední asi v devět. Připojili jsme se k ostatním na snídani. Chvíli se klábosilo, ale ne zase moc dlouho, protože se mělo jít na mši. Výsledek byl, že jsme v noře zůstali jen já, Smíšek a Třezalka a ostatní šli zpívat žalmy. Doobědvali jsme a rozhodli se, že věřícím připravíme takový menší dáreček, až se vrátí. Že pro každého složíme malou básničku. Výsledek se tuším celkem povedl a zněl:


Jak ten vous mě krásně hřeje,

když s ním lezu do postele.

Nemusím mít peřinu,

stačí vousu pětinu.



Černé vlasy, bílý šat,

v chování však nastal zkrat.

Nikdo se jí už neklaní,

dávno mrtvé Noldské paní.



Kytičky a příroda,

Yavannina zahrada.

Ptáček, lístek, petrklíč,

pšt, vždyť to je hrozný kýč.



Oběšení, utopení, ztracení,

Frodík si tím prošel zas.

Probodnutí, uškrcení, zmlácení,

čím příště překvapí nás?



Svůj dům nosí na zádech,

nikdy mu nedojde dech.

Za svým pánem půjde všude,

který tvor to asi bude?



Pak jsme se tak nastřídačku poflakovali po noře, prohlíželi si fotky z minulých dní a z tábora a vařili oběd. To bylo zajímavé, protože úkol byl uvařit těstoviny a nakrájet cibuli. Toho druhého se hrdinně chopil Smíšek a já zatím bloumal po noře a vykřikoval: "Hej! Třezalko! Kdybych byl těstovina, kde bych byl?". Ale nakonec jsme zdárně uvařili. V závěru jsme se usadili před obrazovkou a všichni společně projížděli fotky. To bylo dokonalé, protože já seděl v křesle a Smíšek s Třezalkou mě u nohou. To je hezky vidět, kdo je tady (budoucí) vladyka

:-).

Ostatní přišli a rozhodlo se, že si ještě před obědem něco zahrajeme. Hrálo se jedno městečko Nargothrond, o kterém jsem již mluvil (ještě doplním svůj tanec s foťákem a šípem na pohovce, když mě zabili a já neměl co dělat) a pak karetní Hobiti. To bylo skvělé. V polovině hry mi došly karty a za celou hru jsem snad neměl ani jednu pořádnou akci (ale stejně jsem vyhrál :-) ). Asi uprostřed hry, zrovna když jsem si vyložil kartu Slušivý klobouček, se Pomněnka rozhodla, že Smíšek vypadá dost sklíčeně a že se k němu musí přitulit a jako jeho příbuzná ho podpořit. Na to jsem se naštval a přitulil se k Čekance, jakožto k mé příbuzné. Pomněnka se mě snažila povzbudit slovy, že neví, proč se k ní tulím, vždyť přece mám slušivý klobouček, tak s ním mám chodit po Kraji a předvádět se. Na to jsem opáčil, že to vím také a že právě svádím hobitky. Čekanka se ihned odtáhla a začala vykřikovat něco o Prvosence. Hmmm, jo, bylo to celkem přesné. (Kdo teď neví, která bije, přečtěte si povídku Prvosenka z loňského valentýna).


Pip přemýšlí, co bude dělat, až mu dojdou karty...těžký život bez oslav a zásob jídla :-(


Vylepšení nedělního Městečka Nargothrond - Orodreth určuje poklepáním šípem na nohu



Během hry stíhá již mrtvá Terka i česací workshop a tohle je výsledek



I přes stoupající počet Túrinových mrtvých přátel vládla dobrá nálada



Rozmýšlej dobře, Frodo, nikdy nevíš, kde se skrývá Túrin a koho si vybere za příštího přítele...


Když jde do tuhého...Frodo se rozhodne radit s papučí



Na koho po dopadu na zem ukáže špička boty, ten je vrah!


Tak už se přiznej, zůstalo to jen mezi náma...

"Já jsem velký Bral"..." - Pipův šípový tanec na posteli



Vzpomněl jsem si na kokos. Pomněnka prohlásila, že možná někde v kůlně je pila a ať to zkusíme rozříznout pilou. Aredhel a Terka Trpaslík se vydali pro pilu. Přitáhli obrovský dvouruční nástroj obalený látkou. Pomněnka prohlásila, že tohoto se nesmíme ani dotknout a že kokos nebude. Odmítli jsme se vzdát. Vyplížili jsme se s Aredhel ven a do kůlny, že to prostě rozřízneme. Celou dobu jsem navrhoval, jestli by nestačilo kokosem prostě švihnout o zem. Elfka tento nápad odsoudila, že to určitě nepůjde. Fajn, šlo se do kůlny. Tam jsme z pily odstranili kus látky a po velkém zápasu uvolnili asi čtyři zuby. Začali jsme řezat. Nešlo to. Tak pokus číslo dvě, upevnit kokos do svěráku. V zápalu řezání mě Aredhel radši vyhnala, protože prohlásila, že se o mě bojí. No, měla pravdu. Nebýt jí, byl bych asi jako Frodo, o prst kratší.

Pak Aredhel prohlásila, že pilu uklidí a ať jdu dovnitř. Následující události řeknu tak, jak je později líčila ona "Vrátila jsem pilu na místo a chtěla slézt ze štaflí dolů, když se ozvala strašlivá rána. Když jsem vyšla ven, uviděla jsem Pipa, který s úsměvem stál v garáži a u jeho nohou ležel rozpůlený kokos."


Hrdé dobyvatelky kokosu

Ano, stačilo tím pořádně švihnout o zem. Kokos nakonec rozdělen a snězen. Všichni to jedli i s tím hnědým spodním obalem, jen Smíšek se snažil bílou dřeň okusovat.

Ještě musím zmínit, že Pomněnka po mně poslala Rosaně úžasnou vázu, jako poděkování za všechno. A vzkazuji, že se váza strašně líbí :-).

Dali jsme si oběd a jali se uklízet. To bylo maličko náročné a fakt zmatené, takže to asi více rozebírat nebudu. Sbalili jsme si saky paky, nasadili krosny na záda a vydali se na cestu domů. Rozhodlo se, že do Brna pojedeme všichni společně a rozdělíme se až tam. Vydali jsme se na cestu. Na vlak jsme došli v mírně provozovací náladě, protože se řešil TolkienCon a bojový plán "dostaňme Aredhel na tábor". To nám vydrželo i na tu čtvrthodinovou cestu vlakem.

Kupodivu jsme přestup stíhali, ale objevil se jiný problém. Ano! Začalo pršet! Takže jsme mokli na nástupišti v Mikulově a čekali na autobus. Tam se staly snad jen dvě zapamatováníhodné historky. Jednak Aredhel ztratila rukavici a jednak nás přepadl nějaký chlap a začal vykřikovat, co si to dovolujeme mít pláště, že nás zatknou protože vypadáme jako teroristi. Tak jsme začali mírumilovně zpívat.

Autobus přijel a my se vydali na poslední společnou etapu cesty. Za jízdy Aredhel prohlásila, že mi jako dárek za učebnici tengwar, kterou jsem pro ni vyškemral od Laisi, přečte nějakou dosud nepublikovanou povídku. Jupí! Povídka jako vždy naprosto dokonalá a byla, jak jinak, o Aredhel. Lidi, řeknu vám, můžete se na ní jen těšit, je skvělá. Na nádraží jsme přestup opět nestíhali. Takže se Aredhel, Šárka, Čekanka a Třezalka vydaly napřed a my ostatní pomalu za nimi. Ale stihlo se to. Před autobusem jsme se naposledy emotivně rozloučili, zamávali si a já, Smíšek, Šárka a Třezalka jsme odjeli do Prahy.

Cestou jsem stačil dokoukat Jacka a obry a pustit si další film, zatímco Smíšek sledoval Harryho Pottera. V Praze jsme se rozloučili s Třezalkou, která nastoupila poslední etapu své cesty za domovem. Šárka nakonec jela se Smíškem, protože ten vypadal, že za chvíli omdlí a já se s nimi rozloučil a jel domů.

A to je konec Volání Rádovských. Tedy, skoro konec. Celé to má totiž super dohru. Bylo totiž řečeno, že já jako nejodvážnější člen naší družiny mám napsat Laegovi a zeptat se ho, jak se mu to líbilo a jestli nás rozdýchal. Elf odpověděl, že se mu to líbilo a klidně by si to zopakoval a že mám speciálně pozdravovat Aredhel. Nutno říct, že ta to málem nerozdýchala. Takže tolik k dojmu, který Aredhel na ostatní vrhá :-).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ilian Ilian | Web | 26. ledna 2016 v 15:51 | Reagovat

To muselo být super :D To vaše divadlo bych chtěla vidět :-D Ty jo, fakt tam byl Laeg?! 8-O  O_O  :-D Pipův šípový tanec je skvělý :-D Básničky na postavy se povedly :-)

2 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 27. ledna 2016 v 16:38 | Reagovat

Jack a obři nic moc, ne? A kdo se naučil dělat tak pěkné taneční gify, btw? :-D

3 Irith Irith | Web | 27. ledna 2016 v 16:45 | Reagovat

[1]: Byl. Polovina Společenstva tomu také nemohla uvěřit (a mám podezření, že Aredhel tomu nevěří doteď).

[2]: Je to totálně kozkovina. To google.

4 Aredhel Aredhel | Web | 27. ledna 2016 v 23:03 | Reagovat

Konečně doma a konečně komentář... :-)
Víš, že jsem si vůbec, ale vůbec nevšimla, že byste co chvíli odbíhaly ke dveřím? Jo, byly jste trochu nervózní a několikrát jsem se málem zeptala, co se děje, ale dokázaly jste to skrývat mnohem líp, než zpětně považuju za možné. ;-)
"Objevil se jeden milý človíček, který nás má rád a koncert nám zaplatil přo Laegově akci HitHit." Tahle část byla změněná, že? Proč? :-? (Ale neodstranila jsi všechny zmínky z textu, jen tak pro info...)
Mám takový dojem, že jezdící židle byl původně dokonce Laegův nápad... :-D
Ach, ach už zase jsem mrtvá smíchy.... no nic... :-D :-D

5 Irith Irith | Web | 28. ledna 2016 v 6:33 | Reagovat

[4]: Fakt? Mně se právě zdálo, že se nám to příliš nepovedlo.
Ano, byla. Ale provozuji, že takováhle změna stačí. A proč změna? Človíček mě o to požádal a to nejmenší co pro něj mohu udělat je vyhovět jeho přání.
Fakt? Já provozoval, že můj a Pomněnčín. On jenom říkal, jestli máme také dojem, že všechny naše nejgeniálnější nápady jsou naprostá blbost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama