Zrcadlo vzpomínek

11. prosince 2015 v 18:00 | Clarissa |  Vánoce ve Středozemi
Jednu malou Galadriel jsme tu už měli, tak teď ještě tu velkou. :-) O Vánocích lady z Lorienu nám dnes povypráví Clarissa. Její povídka volně navazuje na vánoční povídku Galadriel z minulého roku. Hezké čtení! :-)



Poslední kapky ze džbánu se dotýkaly hladiny Zrcadla a čeřilo ji. Paní Lothloriénu se zvláštním výrazem sledovala, jak se elegantní vlnky pomalu zmenšují a pravidelné obrazce mizí. Již zesláblý svit hvězd se odrážel na stále černé hladině noci. Na východě vstávala Arien, obalená krvavou září jako dítě rodící se na svět. V dáli na severu spatřily elfí oči střípek polární záře. Na jih nehleděla. Ležel tam Mordor a v něm Temný pán, jehož oko ji hledalo.
Byly Vánoce. Svátek mezi lesními elfy neznámý, pro Eldar, kteří spatřili světlo Valinoru však posvátný. Galadriel si pamatovala na každý Štědrý den ve svém životě. I na první, kdy byla ještě miminko v matčině náruči. Ta vůně čerstvé pryskyřice, překrásný zpěv její matky a smích jejích bratrů jí dodnes v těžkých chvílích přicházel na mysl. Na Štědrý den jí Celeborn požádal o ruku. Sály Doriathu tenkrát hrály všemi barvami, Melian zpívala písně zatím ve Středozemi nepoznané a ještě mladičká Lúthien tančila pod zasněženými stromy. Její dcera, Celebrían, se také narodila na Štědrý den. V tento den dostala jako malá i své Zrcadlo, které jí nyní provázelo vlastními vzpomínkami.
Byly většinou smutné. Plné tváří, které už nikdy neuvidí a míst, na které už nikdy nevstoupí. Byl to paradox, které Zrcadlo přinášelo. Ukazovalo jen záblesky, střípky rozbitého skla, které šlo jen těžce poskládat a přesto v duši nechávalo hluboké zářezy.
Slunce se již skoro zakulatilo na obzoru. Bylo ráno. Už jen Eärendil dokončoval svou cestu oblohou a Vingilot se leskl daleko na západě, kde ho čekala jeho milovaná.
Ano, byl to výjimečný den. A někde v hloubi duše cítila, že i tento s sebou přinese něco, co na její osud bude mít velký vliv.
Náhle ucítila na temenu hlavy tíhu. Otočila se.
"Vzpomínáš?" usmál se její manžel.
"Vzpomínám," oplatila mu úsměv a jemně upravila věnec ze zlatých květin, aby ji nespadal do čela. Na okamžik ji napadlo, jak dlouho ještě bude schopna uchránit lórienské pláně, na kterých elanor rostl.
Ticho přerušily blížící se kroky.
"Má Paní," elf se uklonil. "Přijel posel z Roklinky. Elrond Půlelf vám posílá důležité zprávy."
Za dva měsíce vešlo do Zlatého lesa osm společníků a s nimi přišla i naděje.



"Na Štědrý den ji Celeborn požádal o ruku."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 11. prosince 2015 v 19:38 | Reagovat

Vidím, že nejsem jediný, kdo si kvůli své povídce znovu prostudoval chronologii Středozemě. Atmosféra na jedničku ;-)

2 Ilian Ilian | Web | 11. prosince 2015 v 22:29 | Reagovat

Je to vážně skvělé :-)

3 Aredhel Aredhel | Web | 12. prosince 2015 v 2:21 | Reagovat

Krásné. Myslím, že se tímto pro mě Clarissa stává královnou krátkých povídek. Kdybych to měla psát já mělo by to tři stránky a ani polovinu atmosféry. Ale tohle... jenom ten první odstavec jsem si přečetla pětkrát a je to nádherné. Melancholické, plné smutku, ale i naděje a osudovosti. Zvlášť to zamyšlení nad Zrcadlem. A ten konec...
Nějak tahle povídka přesně vystihuje moji aktuální náladu...

4 Tani Tani | Web | 12. prosince 2015 v 13:33 | Reagovat

Krásné. :-)
Úplně souhlasím s Aredhel.
Ta atmosféra je úžasná.

5 Lithiel Lithiel | 13. prosince 2015 v 17:36 | Reagovat

Nádherná povídka! Nádherná, pěkně mi zpomalila vánoční ztřeštěnost. Je neuvěřitelné jak dlouho už tu Galadriel je... :-)

6 Šárka Šárka | Web | 13. prosince 2015 v 21:57 | Reagovat

Moc krásné :) Aredhel mi mluví z duše. Miluju povídky, které přímo nevychází z děje PP, ale takovýmto způsobem jdou s ním.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama