Vítaná a nevítaná návštěva

18. prosince 2015 v 6:00 | Vendëa Lissësúl |  Vánoce ve Středozemi
O tom, jaké byly Vánoce pro Bilba Pytlíka po návratu z výpravy k Osamělé hoře nám dnes povypráví Venda. Dnešní povídka měla být původně zveřejněná jindy, ale rozhodly jsme se v jejím případě prohodit pořadí v kalendáři. Cílem bylo, aby dnes, 18. 12. vyšla povídka o hobitovi - když už byl Frodo vydaný, tak alespoň Bilbo. A víte proč? Protože dneska jeden příslušník hobití rasy slaví významný den.

VŠECHNO NEJLEPŠÍ K NAROZENINÁM, ČEKANKO / TANI / FRODO! :-)

A vám ostatním přeji pěkné počtení. Mějte se krásně!

(Obrázek je od Vendy)



Vánoce se nezvratně rychle blížily, Bilbo měl plnou hlavu svého stromečku. Každoročně si na něm dával velice záležet a letos to nechtěl jinak. I když byl po návratu z výpravy do Ereboru stále trochu poplašený a nebyl si jist, zda bude moct fungovat zase stejně jako předtím, snažil se o to. Snažil se dělat všechno jako dříve, toužil vrátit se do starých kolejí.
Pečlivě nazdobil stromeček, v den D napekl, navařil. Byť slavil sám, chtěl mít pořádnou hostinu. Nikdy mu nevadilo slavit Vánoce sám, byl na to zvyklý. Odjakživa byl spíše samotářský tvor, ale na výpravě si možná až příliš navykl na společnost.
Večer se posadil k jídelnímu stolu, uprostřed plápolaly 3 svíčky. Bilbo přesně věděl, proč vybral zrovna tři.
Zapěl pár hobitích koled, snažil se působit šťastně a vesele, bylo ale zřejmé, že své pocity před sebou obalamutit nedokáže.
Dal se tedy do jídla, to mu vždy zdvihlo náladu o level výš. Pustil se do křupavoučkého masíčka, jež se rázem rozvonělo po celém Dni Pytle. Upíjel víno, ukusoval mrkve a sýra a k tomu si potichu pobrukoval tony vánočních písní. Jehličí stromečku provonilo celou noru výrazným lesním aroma, jež Bilbo z celého srdce miloval. Za okny byla malá sněhová vánice a náš drahý hobit byl nesmírně spokojen, že je uvnitř své útulné nory.
Jak si takhle velebil a užíval si po dlouhé době zasloužených svátků, někdo zazvonil: ,,Cink, cink!"
A jestli čekáte, že udělal přesně ten samý výraz jako posledně, máte tentokrát pravdu - nakrčil obočí a zamračil se.
Srdce mu náhle začalo bít jako na poplach, s vytřeštěnýma očima se zahleděl na stehýnko spočívající v talíři. Zvonek opět cinkl, Bilbo se sebral a upaloval ke dveřím. Celý udýchaný je rozrazil, v očích měl nadšený výraz.
Ten ale velice rychle zmizel, hned ve chvíli, kdy se za dveřmi objevila stará známá Lobelie! Ta ženská hobití se vážně nachomejtne všude...
Bilbo naštvaně zaklapl dveře, málem jí uklapl nos. Dále už slyšel jen její skřeky a naštvané kopance do dveří. Ale jemu to bylo jedno, čekal někoho jiného...
Se slzami v očích se posadil zpátky za stůl, pohlédl na stehýnko, jak byl jen schopen, nacpal si ho do pusy, okamžitě to zapil sklenicí vína. Až se z toho zakuckal, slzy se mu hrnuly z očí a náš drahý nebohý hobit nevěděl, co si jen počít. Byl zoufalý, nedokázal se ubránit vzpomínkám, nezvládal návrat ke starému životu. Chtěl si užít pěkné Vánoce, zasloužený klid, ale ani ten mu neměl být dopřán.
,,Cink cink!" Znova, ten zvuk se opět ozval. Bilbo chvíli nevstával, nebyl schopen, nechtěl znova vidět Lobelii. Věděl, že to je ona. Nemínil jít otevřít. Netušil sice, co může chtít, ale vidět ji v tento den opravdu nechtěl.
,,Bilbo? Jste tam?" Z poza dveří se ozval hlas, jež nepatřil Lobelii. Starý známý hlas, Bilbo ho okamžitě poznal.
,,Gandalf..." Zašeptal hobit, očka se mu rozzářily jako dvě malé světlušky poletující nocí, sebral se a upaloval ke dveřím. Jakmile opět spatřil svého přítele čaroděje Gandalfa, rozplakal se ještě víc, vrhnul se mu do náručí a v tu chvíli ho jistě nemínil už nikdy pustit.
,,Jsem tak-tak-tak moc rád... že jste tady..." Vzlykal Bilbo. ,,Nedokážu se přes to přenést, je to příliš těžké..."
Gandalf malého hobitka ještě jednou objal. ,,Drahý Bilbo, život je příliš krátký na to, abyste se tak trápil. Je to za námi, co bylo, bylo. Jsou mrtví, nic s tím nenaděláme. Musíme žít dál. Trápit se ze smrti svých přátel je správné, ale ne takhle dlouho. Ani Thorin ani jeho synovci by si to jistě nepřáli."pravil Gandalf svým typickým melancholickým hlasem, který Bilba vždy ukonejšil - i tentokrát. Bilbo přikývl, utřel si slzy a usmál se na starého čaroděje. ,,Děkuji, Gandalfe... Ale tak mi tedy povězte, jak se přes to mám přenést? Musel bych se odstěhovat, všechno mi je tu připomíná..."
,,Myslím, že byste čas od času potřeboval společnost. Budu vás navštěvovat, společně to zvládneme." Gandalf se usmál a pokračoval: ,,A nyní jsem se stavil oslavit s vámi Vánoce."
Čaroděj poodstoupil ze dveří a Bilbo mohl spatřit na zápraží už skoro sněhem pokryté dva balíčky převázané červenou stuhou.
Bilbovi ukápla slzička. Tentokrát ale štěstím. ,,Děkuji, Gandalfe. Jsem tak moc rád, že jste přišel."
Pojedli spolu, zapěli si koledy a rozbalili dárky. Bilbo od moudrého Gandalfa obdržel pár lembasů a malou modrou kuličku - ,,Je kouzelná. Když vám bude někdy opravdu hodně zle, vyplní vám přání... Ale pouze jedno." Sdělil Gandalf. Bilbo uctivě děkoval, čarodějových dárků by si vážil, i kdyby to byly jen obyčejné šutry, všechno od něj mělo pro Bilba zvláštní poselství. Náš drahý hobit měl pro tohoto čaroděje vždy něco schovaného, pro případ, že by se stavil - jako tento.

Bilbo byl konečně spokojený a nakonec s Gandalfem prožili nádherné vánoční svátky.









 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tani Tani | Web | 18. prosince 2015 v 6:57 | Reagovat

Šmankote, Vy jste si vzpomněli! :-D
Moc vám děkuji jak za přání, tak i za to, že jste kvůli mně prohodili pořadí a já si dneska mohla přečíst tak krásnou povídku :-)
Děkuji

2 Jíťa Jíťa | Web | 18. prosince 2015 v 11:54 | Reagovat

Hezká povídka :) Pro Bilba to musely být těžké chvíle po návratu z výpravy...

3 Ilian Ilian | Web | 18. prosince 2015 v 14:42 | Reagovat

Moc krásná povídka :-) Taková jemná.

4 Aredhel Aredhel | Web | 20. prosince 2015 v 2:19 | Reagovat

Kdo by to řekl, že návraty z dobrodružných výprav mají takové traumatické následky. :-) Chudák Bilbo.
Můžeš si pogratulovat za popis vánoční večeře- dostala jsem spolehlivě hlad.
Krásná povídka, opravdu.

5 Šárka Šárka | Web | 2. ledna 2016 v 9:14 | Reagovat

To je krásné :) Ještě štěstí, že Gandalf Bilba zachránil a tomu se pak už jen zřídkakdy dařilo být sám. Kdo ví,jak by nakonec dopadl Frodo, kdyby neodjel za moře. V Kraji, v Hobitíně, málokdy nastávala taková nouze, ve které by člověk poznal přítele. Zato na cestě...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama