Čím se zdobí stromečky

6. prosince 2015 v 6:00 | Šárka (text i obrázek) |  Vánoce ve Středozemi
O tom, jaký vkus má Yavanna v otázce vánoční výzdoby a čím ozdobit vaše stromečky, pokud chcete být středozemsky styloví a nepohoršovat mocné Valar, vám v dnešní povídce povypráví Šárka. A protože ji všichni známe především jako velmi talentovanou malířku, nebude samozřejmě chybět ani obrázek. :-)

P.S. Pro ty, kdo se u včerejší povídky vyznali ze své nedočkavosti a opakovaného aktualizování stránek s cílem objevit novou povídku mám malou nápovědu. Časy zveřejňování povídek v letošním ročníku Vánoc ve Středozemi mají jistou téměř matematickou pravidelnost. Stačí přijít na to jakou (je to hobitsky prosté) a budete přesně vědět, v kolik hodin očekávat který článek. :-)



…Yavannina cesta vedla skrz velkoměsto. Kde se vzala, tu se vzala, ocitla se na náměstí s čerstvě ozdobeným vánočním stromkem. Přejezdy tramvají a kolem plynoucí davy ji mírně rušily v tichých úvahách, nenechala se však odradit a plně odhodlána k výzkumu zimních tradic na planetě Zemi pokračovala ve svém bádání. Už mnohokrát předtím nad lidskými zvyklostmi žasla. Vánoce se však zdály být tou naprosto nejbizarnější dobou. Lidé si sice ustavičně stěžovali na krátké dny, blátivé cesty, ruch a shon, finanční tíseň i nedostatek času, zároveň však v očích mnoha, a nejen těch nejmenších, hořely radostné jiskřičky. To se Yavanně zamlouvalo. Na Vánočních svátcích bylo něco útulného, hřejivého, voňavého. S oblibou Valië procházela vánočními tržišti a obdivovala výtvory lidských rukou, jakých by často ani její choť nebyl schopen. Na druhou stranu se musela vždy pousmát nad prachbídnou obratností uměleckých stánkových kovářů: mohli by se od Aulëho ještě hodně naučit. V takových chvílích se Yavanna těšila domů, na své pláně a pastviny a na společenství Valar. Zajisté jí mnohé zážitky nebudou s to uvěřit…
Vánoční stromečky. Jak prazvláštní vynález! Proč, a kde se vlastně vzaly? Eružel, Yavanna nerozuměla. Stála u jednoho z mnoha, který měl zrovna zdobit exteriér stanice Anděl. Inu, zdobit. Lidé byli schopni na jejích výtvorech provést neskutečné transformace. Tak za prvé: ty ohyzdné plody. Jak člověk přiměl smrk, aby plodil velké červené, modré, či zlaté báně, které se lesknou a nevkusně ruší pohled na rostlinu? Upřímně, Valië měla podezření, že je tam lidé dodávají nějak sekundárně, protože takovou hrůzu by strom nikdy neurodil. Stejně jako ty všelijaké barevné trichomy a huňaté visící provazce. Na druhou stranu - ta malá světýlka, která se aktivují v nočních hodinách, by se Vardě velmi líbila. Máloco se lidem tak zdařilo. S čím ale Yavanna neměla strpení, byla světýlka barevná. A také ta veliká, děsivá napodobenina hvězdy, čnící vždy z vrcholu stromu. To vše naopak působilo jako výsměch královně Valar. Jako by její světla byla málo zajímavá, málo pestrá. A ta hvězda na vrcholku navíc většinou ani nesvítila. Nakonec pak samotný strom. Zde Yavannu zabolela duše nejvíce, když objevila, že zhruba každý desátý stromeček není ze dřeva, ale z jakéhosi levného polymeru, z umělé hmoty. Taková urážka! Taková nehoráznost! Některé tyto nezdařilé umělotiny nabývaly dokonale konických tvarů a byly přesně pravidelně ověšeny směšnými ozdobami.
Když se Yavanna nabažila kýčovitého nevkusu, zahnula do jedné z bočních uliček. Tu ji alespoň neokukovali kolemjdoucí tolik, jako předtím (kvůli jejímu až příliš lehkému oděvu). Jak tak vzpomínala na své milované Dva stromy a poté děti jejich plodů a jejich nástupce, ucítila známou vůni. V oné uličce stály v řadě za sebou jedličky, borovice, smrčky a douglasky, a pryskyřice z opodál ležícího ořezaného větvoví naplňovala vzduch libými esencemi. Yavanna se zaradovala. Každý z těch stromečků se zdál býti vkusně ozdoben, aniž by na každé jeho větvičce musely viset desítky bání a hvězd. Jeden z nich nesl na sobě kulaté křížaly, další kolečka a srdíčka z pomerančové kůry. Na třetím visely vystřihávané dečky a vločky z papíru, na dalším svíčky, ještě neohořelé. Na pátý někdo navěsil slaměné ornamenty, šestý kvetl sušenou černuchou, suchokvětem, řebříčkem a židovskou třešní. U posledního zrovna stála skupinka dětí, které jej strojily do barevných papírových ozdob, které samy vyrobily ve školce. Jaká krása!
Bohyně počkala, až se město vylidní a usne. Poté se dala do tichounkého zpěvu. Zpod dlažebních kostek si cestu na svět našel osmý strom v řadě. Když vyrost do výšky těch ostatních, dozrály na něm sladké červené plody. Se svítáním strom objevili kosi, dlaskové a vrabci. Přilétali k němu a někteří se krmili plody a semínky.
"Tohle město si zaslouží něco hezkého." pomyslela si Yavanna a konečně se vydala na dlouhou cestu domů.





*Maličká rekapitulace vánočních ozdob. Osobně miluji, když je přírodnina ozdobena přírodninou, ale klidně i skleněnými baňkami, a popravdě barevná i oranžová světýlka zbožňuju. Co mě trochu děsí, jsou plastové oškubané zelené kužely, pokryté řadami plastových baněk a plastových řetězů. Autenticky naprosto miluju pokusy dětí ze školek zdobit stromečky - většinou to dopadá velmi krásně. A čím zdobíme doma? Jednak papírovými hvězdičkami, které vyráběl táta asi před dvaceti lety. Pak slaměnými kolečky, červenými dřevěnými panáčky, čokokolekcí, barevnými světýlky, ozdůbkami, co jsme s bráchou vyráběli jako malí, a pak jednotlivými kousky narůzno posbíraných předmětů. Skleněné baňky nám zbyly asi tři - každý rok jednu rozbijeme…Zní to jako dobrý mišmaš, ale mě se výsledek vždycky neskutečně líbí. J A jak vypadá váš stromeček?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ilian Ilian | Web | 6. prosince 2015 v 6:31 | Reagovat

Parádní povídka, výběrem tématu docela nezvyklá. Stromečky ozdobené přírodně se mi taky líbí, ale barevná světýlka zbožňuji též :-)
My zdobíme stromeček převážně perníčky a perníkovou hvězdou.

2 Ilian Ilian | Web | 6. prosince 2015 v 6:32 | Reagovat

[1]: Jo a ještě naprosto úžasný obrázek :-D

3 Tani Tani | Web | 6. prosince 2015 v 9:22 | Reagovat

Ó, to byla moc krásná povídka :-)
Jako jedna z mála ve mně navodila ten správný vánoční pocit.
Ach, a ten obrázek je úžasný.

P. S. Můžu si dát tvůj odkaz blogu na olorion? :-)

4 Vénie Vénie | Web | 6. prosince 2015 v 9:43 | Reagovat

Krásná povídka. Takové vystihnutí vánoční atmosféry.
Taky nemám ráda plastové stromečky. Táta pracuje u lesů, takže dostáváme vždycky zadarmo jedličku. Dávali jsme na ni slaměné ozdoby a na špičku slaměnou hvězdu, ale ta se po čase zlomila. Teď stromeček zdobíme několika skleněnými baňkami, nějakými těmi bonbony, řetězem s bílými světýlky, korálkovými ozdobami,co jsem vyráběla v kroužku a na vršek dáváme špičku z foukaného skla.
Jinak, co se týče té pravidelnosti článků, už jsem o tom psala v komentářích. Střídá se to obden. Jednou v 6:00 a pak v 18:00. :-D

5 Lithiel Lithiel | 6. prosince 2015 v 13:59 | Reagovat

Nádherná povídka i obrázek! :-)
Já Yavannu naprosto chápu. My doma zdobíme tak nějak: dej tam co chceš ale ať to vypadá hezky (povětšinou perníčky, pomeranče, ozdobičky, kterými zdobili rodiče když byli malí atd.) :-D Vždycky mě ovšem děsí ty stromečky co máme ve škole, to totiž každý vždycky koupí ty lesklé a třpytivé příšernosti, navíc každý ještě úplně jinak barevně laděnou sadu a vznikne z toho naprosto totální katastrofa a to ještě nepočítám ty úděsné barevné plastové řetězy.

Zkráceně: Tahle povídka je prostě super, obrázek je také naprosto skvělý a najednou si tak uvědomuji... jejda, už budou vlastně vánoce O_O  :-D. :-)

6 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 6. prosince 2015 v 20:54 | Reagovat

Když napíše Šárka jednou ročně povídku, je to velká událost, takže jsem si ji samozřejmě přečetl už ráno. Až teď se ale dostávám ke komentáři.

Yavannin přístup k Vánocům je neobyčejně sympatický, stromeček si doma zdobíme podobným mišmašem jako jiní zdejší diskutující a taktéž to vypadá skvěle.

A exkluzivní obrázek k povídce? Jak vy to na Mittalmaru děláte? ??? ;-)  :-D

7 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 7. prosince 2015 v 16:14 | Reagovat

Krásná povídka a ještě hezčí obrázek! :-)
taky se mi víc líbí ty přírodní motivy a něco decentního - žádný blikající barvičky, které vidím všude okolo.

8 Clarissa Clarissa | Web | 7. prosince 2015 v 21:46 | Reagovat

[6]: To jsem vážně jediná, komu se ty nádherně kýčovité koule líbí? :-D

9 Aredhel Aredhel | Web | 9. prosince 2015 v 1:08 | Reagovat

Musím říct, že Yavanna je ke všem těm ubohým pokáceným stromkům až obdivuhodně tolerantní, divím se, že je zase nezasadila. ;-) Ale ten její smrček bych chtěla doma!!!
Obrázek je skvělý, zvlášť ty šaty. :)
U nás se nejvíc zdobí asi skleněnými koulemi..

10 Šárka Šárka | Web | 13. prosince 2015 v 22:22 | Reagovat

Díky všem :D

[1]: perníčky jsou zlatá klasika (kterou doma bohužel nevedeme), ale na návštěvách se vždy kochám :)

[3]: Děkujii a za odkaz budu moc ráda a časem určitě dopíšu i odkaz na Tebe k sobě :)

[4]: ovšem skleněné banky jsou báječné! :) A jedlička zadarmo? Paráda! Navíc tak krásně voní!

[5]: Přesně, přesně, ty plastové zplácaniny -to se ježí chlupy. Zato takové vonící pomerančové kousky ^^

[6]: Mišmaš je nejlepší a navíc to pak skoro vždycky vypadá dobře (teda když tam nejsou ty plastové šály a pseudohvězdy :D
A obrázek - původně to měl být právě jen obrázek :)

[7]: Těch blikátek kolem už začínná být vážně moc. A ty dokonale kuželovité plastovice ověšené blikátky, to je teprv nářez :D :)

[8]: Já nevím, ale třeba ve Vídni je umějí vždycky udělat hezky :D U nás moc ne, no...Ale taky jsou výjimky.

[9]: "Smrky se musí vykácet, rozřezat, spálit, opékat buřty či párky" Jedličky jsou sice v přírodě vzácné, ale jakmile je produkční les, Yavanna je bez slitování a kácela by :D
Skleněné banky jsou oproti plastovým nádherná záležitost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama