Brány léta

19. srpna 2015 v 9:13 | Irith |  Tolkienovské akce
Pomněnka mě po delší době ukecávání přesvědčila, abych se zúčastnil akce jménem Brány léta - elfí slavnosti na Vlaštovce. Jak to dopadlo?
A omlouvám se, že reportáž je až takhle pozdě. Fotky totiž došly teprve dva a půl týdne po.



Pátek - Den D, den, kdy mám odjet na Brány léta na Vlašovku. Nebylo vůbec jednoduché to dohodnout, ani se odhodlat tam fakt dojet. Poté, co jsem se konečně domluvil s Pomněnkou kdy, kde a co a napsal jsem Laisi že přijedu (tento meil by se dal asi zařadit na třetí místo do soutěže "Nejhorší seznámení", hned za moje seznámení se Smíškem a s Aredhel). Musím říct, že jsem měl docela dost strach a při konverzaci s Pomněnkou to minimálně třikrát málem odřekl, protože to bylo neskutečně zmatené a fakt jsem se bál. Nebudu vůbec komentovat zmatenost stránek, ale Pomněnka mi v každém meilu dala úplně jiné pokyny a Laisi, co se týče pokynů, také úplně jasná nebyla, zvlášť když byly v přímém rozporu s těmi Pomněnčinými a já už fakt nevěděl čí jsem.

Pak meil od Pomněnky, že pozvala i Aredhel. Super! Meil od Aredhel, že nakonec s vypětím všech sil a za cenu nesmírného duševního i jakéhokoliv jiného úsilí pojede. Ještě lepší! Jen se ukázalo, že Aredhel je zbabělý elf a nedokáže napsat meil Laisi. No, mám dojem, že nebýt mě, tak se Brány léta zřejmě neuskuteční. Následovala totiž sms od Pomněnky s tím, co všechno si zapomněla a potřebuje přivést. Bylo toho docela dost a životně důležitého. Ale přitom, kolik tašek měla oblečení (jen a pouze oblečení) celkem chápu, že na ostatní zapomněla.

Chytře jsme s Rosanou nechali nakupování Pomněnčiných zapomenutých cerepatiček na pátek, tedy den odjezdu. Celé dopoledne tak bylo možno vidět vladyku Kraje a jeho maminku, jak lítají po celé Plzni a shánějí flakonky. Fakt. Ty ostatní věci jsme měli celkem ihned, ale flakonky ne a ne objevit. Takže sms Aredhel, ať je zkusí sehnat. Chudák elf. V jednom obchodě nám poradili krám, kde by ty zatracené flakonky mohli mít, takže jsme cestou na Vlaštovku ještě udělali zajížďku do obchodu. Heuréka! Flakonky tam byly! Takže příště, až budete v Plzni hledat flakonky, vykašlete se na centrum města i na Bory (tam není jen věznice ale i obchodní centrum) a jděte do ulice Dobrovského, nebo někde tam okolo a ptejte se na krám U Černé kočky.

Bohužel nám tato zajížďka vynesla docela zpoždění. Aredhel jsme totiž měli vyzvednout na nádraží v nějaké vsi před Vlaštovkou a dovést ji. Tak jedeme. Ovšem bylo by moc jednoduché, abychom náhodou měli bezproblémovou cestu. Kamkoliv jsme dojeli, do jakékoliv ulice v Plzni, kamkoliv se zabočilo ve snaze dostat se na dálnici, tam bylo rozkopáno, probíhala údržba, či práce na silnici. Vážně, do jakékoliv ulice jsme vjeli, ta byla neprůjezdná. Takže jsme nějakou tu čtvrt hodinku ještě bloudili, než se nám konečně podařilo dostat se na dálnici. Vážně je Rosana hrozně super a obětavá!

Myslíte si, že tím naše silniční trápení skončilo? Velký omyl! Přesně ten sjezd, kudy jsme měli jet na Aredhelino nádraží, byl uzavřený. Ano, práce na silnici. Asi epidemie. Nebo spíše dotace. Takže jsme si to hezky objeli, a sjeli jinde. Celkové zpoždění půl hodina. To je dobré, ne? Aredhel na nás už čekala, jen jsme ji naložili dozadu k Falkovi a vyjeli jsme. Ehm… navigoval jsem já. Takže si dokážete představit, co to bylo. Jednak byla většina ulic ve většině vsí rozoraná (práce na silnici), jednak byly všude objížďky (práce na silnici) a jednak bylo na té mapě podstatně méně silnic než ve skutečnosti (dokončené práce na silnici). Když už to ale vypadalo, že jsme kupodivu trefili a ta ves před námi je ono, ozvala se Aredhel, jestli si nemůžeme udělat další objížďku nebo jít pěšky. Měla přibližně stejný strach jako já. Ale dojeli jsme na místo, vyndali si věci, rozloučili se s Rosanou a v elfčině případě pod těžkým nátlakem a z donucení vstoupili dovnitř.

Přivítal nás takový zmatek a brajgl, že jsem začal provozovat, jestli nebude lepší zavolat Rosaně, ať si nás zase vyzvedne. Ale to nás už objevila Pomněnka a nebylo návratu. Odložili jsme si věci, přivítali se a začali se malilinko rozkoukávat. Chvilku jsme se bavili s Pomněnkou, Čekankou a ostatními (ovšem Pomněnka pořád odbíhala něco zařídit) a zjišťovali, kde co je. Načež Aredhel zmizela. Nebylo to za tento víkend zdaleka poprvé a ke konci už kdykoliv jsem někam šel a tvářil se zoufale, ptali se mě lidi "Zase hledáš Aredhel? Tady nebyla." Mám dojem, že mě asi museli mít za jejího bodyguarda. Ale to není zdaleka všechno. Nejdřív ji totiž zatvrzele považovali za Smíška, a když tedy museli uznat, že Smíšek fakt není (neustále jsem o něm mlel a co pět minut kňučel, jak mi chybí), pro změnu odmítli akceptovat, že není hobit. Chudák Aredhel. Našel jsem jí až po notné době sedět venku na ulici. Po delším přesvědčování a uprošování se Aredhel uvolila, že tedy půjde dovnitř. (upřímně, vůbec netuším, co bych si tam bez ní počal. Pomněnka pořád někde lítala, Čekanka s ní a já bych tam byl úplně sám mezi +- 40 úplně cizími lidmi, z nichž všichni se zřejmě znali a všichni měli něco na práci (většinou shánět Pomněnku a chtít, aby jim inkriminovanou věc pomohla/zařídila/poradila/vysvětlila/udělala)).

(Gandalf myje nádobí)

(Kuchyně)

Rozhodli jsme se, že pro jednou budeme prospěšní společnosti. Vlezli jsme do kuchyně, kde šéfoval Veselko Hrdonožka (měří to dva metry, pořád to něco organizuje a je to absolutní prototyp Jeremiáše) a zeptali se, s čím chtějí pomoct. Bylo nám řečeno, že jestli si na to troufáme, můžeme nakrájet cibuli. Hbitě jsme se chopili příležitosti, vzali si pytel cibule a zašili se do kouta krájet. To sice nebylo tak snadné, protože ulovi nůž, prkýnko a misku na tu cibuli se rovnalo menšímu zázraku. Dva nože už byla utopie, takže jsem já loupal a Aredhel krájela. Bylo to super, neb jsme něco dělali a přitom byli absolutně zašití. Po chvíli se k nám přidal Thorin (dříve Gloin). Asi se chudák trpaslík mému dotazu "Ty jsi kdo?" musel dost divit, neb mi byl před pěti minutami představen jako Terka Trpaslík, nejlepší kamarádka Pomněnky. Ale vzhledem k tomu, že za ten den mi bylo představeno tak ke dvaceti lidem, nemůžete se divit, že fakt, že Thorin a Terka Trpaslík je jedna a táž samá osoba, mi došlo až asi za hodinu a zatím jsem se na ní divně díval a provozoval, co má sakra být zač odpověď "Gloin, Gimliho táta" (fuj to je ale nechutně dlouhá věta). Cibuli jsme nakrájeli a po urputném boji s Veselkem i umístili do mísy (chtěl nám ji ukrást) a tak jsme se hbitě chopili úkolu nakrájet pytel jablek. Ať žije krájení! Zahájil jsem tím, že jsem již nakrájená jablka vysypal na zem. A pokračoval zjištěním, že ač nemáme to zatracený prkýnko, tak krájet je v ruce není nejlepší nápad. Ale prsty mám kupodivu všechny.

(Cibulééééé. Aredhel se nenápadně vyhýbá focení)

Říkám si, že by pro popis událostí dalších měl nastínit hlavní aktéry, abyste se alespoň trochu chytli. Takže, další účastníci dramatu byli:

(Laisi Finwen, která je pro mě ještě záhadnější človíček než Finrod)

Pomněnku doufám představovat nemusím.

Čekanku už znáte také.

Ale bacha, tohle je Aredhel. To je jediná fotka, kdy je zepředu a směje se. Takže bod pro Silwiniel.

Veselko, kterého již znáte. (Omlouvám se za špatnou fotku, ale jinou nemám)

Rioli, éterická elfka, strašně šikovná na cokoliv výtvarného a které to hrozně sluší, když chová malá hobíťata. Dle mého názoru taková elfská obdoba Šárky.

Gandalf, u které pořád nevím jméno, ale která má super kostým a super Naryu.

Terka Trpaslík, která byla Gloin, ale pak se přeměnila na Thorina. Je hrozně super, pořád veselá a dost bojovná. Mám dojem, že mě by skolila během dvou vteřin (Smíšku, to je výzva!) Jinak chodí hrozně zvláštně, tak jako po špičkách a hlavně, nikdy, ale opravdu nikdy se jí nepokoušejte polechtat. Fakt to není dobrý nápad.

Finrod, což je dvanáctiletý a naprosto skvělý elf (jako bacha, fakt jsem tohle napsal JÁ). Nejdřív mi sice strašně připomínal Kozka, ale opravdu na něm není nic Kozkovského. A jako žasnu, že jsem si já, hobit, který má problémy bavit se i s o dva roky mladšími lidmi, dobře pokecal s o čtyři roky mladším elfem. A ještě k tomu tedy elfem, ne elfkou, což je malý zázrak sám o sobě.

A konečně Agnes, úžasná, malá, statečná elfka, která mi z nich všech přirostla k srdci nejvíce (Pomněnko, za tu oslavu se u ní opravdu moc a moc přimlouvám, smutně koukám a prosebně škemrám). Temná elfka (sice pak pasovaná na hobita, ale pro mě vždycky elfka) stejně stará jako Finrod a naprosto dokonalá. Jen je mi strašně líto, že jsme se na konci nestihli rozloučit. Takže Agnes, jestli tohle náhodou čteš (adresu blogu máš), věz, že je mi to opravdu hrozně moc líto, ale nebylo možné počkat, Aredhel totiž v pondělí odjížděla pryč a musela se dostat domů nějak rozumně. Doufám, že ses měla celý ten týden dobře a hlavně sis našla nějakého svého Smíška, víš, o čem mluvím :-). A hlavně nezapomeň, že jsi úžasná taková, jaká jsi. Moc milá, hezká, vtipná a opravdu hrozně moc statečná malá elfka.

To bychom měli představení hlavních aktérů a komedie může pokračovat.

Přijeli Pomněnčina mamka s jejími věcmi a my jsme Pomněnce pomáhali nosit saky paky do stanu. Problém byl, že Pomněnka jednak měla kostýmů jak pro regiment a jednak zapomněla mamce dát věci z minulého týdne, tedy celá její výbava zabrala přes tři metry čtverečné. A nikdo nikdy nevěděl, kde co má, takže kdykoliv něco potřebovala, musela prohledat celou tu haldu věcí a smutně koukat.


Popovídali jsme si s Pomněnčinou úžasnou sestřičkou (hrozně milé a společenské stvoření, jsem opravdu rád, že jsem ji poznal) a dokonce, dokonce jsem si podal ruku s jejím bratrem, který na tábor přijel také a který se nám pak důsledně vyhýbala a mám docela strach, že mu naše přítomnost nebylo zrovna moc příjemná. Tohle byl náš jediný vzájemný kontakt a to mnou značně vynucený.

Mezitím se udál strašlivý bordel ve věcech, neb jsme bágly a všechno měli u stanu, kde měla spát Pomněnka s Čekankou. Pak se ale ukázalo, že Agnes má spíš palác než stan a že k sobě ubytuje klidně pět dalších lidí. Takže se rozhodlo, že my všichni budeme spát u ní a Pomněnčin stan si vezme Finrod. Pak jsme ale najednou měli ve dvou stanech věci šesti různých lidí a muselo se to nějak zkompletovat. Po nějaké době se to ale podařilo a tuším, že se chudákovi elfovi našla i ta stříška, co měla krýt promokavý vršek stanu.


Zmatek nad zmatek. Já jsem se celou dobu úpěnlivě držel Aredhel a fňukal, že chci Smíška. Ano, a tohle jsem provozoval celý zbytek Bran léta. Jsem to ale samostatný hobit, co?

V tom se přiblížila večeře. Byl Neočekávaný dýchánek, takže jsme byli pozvaní taky. Trpaslíci přišli stylově za Bilbem (Pomněnka) a po pár scénkách (improvizovaných) se rozhodli, že půjdou k Hoře a ukradnou Šmakovi poklad. Nejlepší bylo, když Gandalf chtěl s trpaslíky a Bilbem bádat nad mapou, ale Bilbo mezitím zmizel, takže Gandalf:

"Bilbo! Bilbo, kde jsi!" chvilka zaprovozovanání, "ona je vlastně Pomněnka! Pomněnko! Pojď sem! Illienel!"

Bilbo se nakonec v klobouku a květovaných šatech dostavil a hostina mohla začít. K poslechu hrál Quen (píše se to tak?) a Terka Trpaslík. Dost je obdivuji, ono hrát a koukat se na ty stoly teď už ne tak plné jídla…



Nejdřív jsem měl dojem, že budu odkázaný jen na chleba s rybičkovou pomazánkou, protože ten byl našemu koutu nejblíž a bál jsem se jít bál, ale pak jsem se docela slušně najedl. Aredhel se také maličko rozkoukala a celá večeře se odehrála ve velice přátelské náladě. Pak se chvíli zpívalo, zmatkovalo a blblo a byl čas jít spát.



Já s Pomněnkou jsme si vlezly do Elvenkova domečku, protože mi bylo jasné, že ve stanu neusnu. Bohužel si ale na půdu toho domku také někdo lehl a dělali takový hluk (sice neúmyslně, ale i nejmenší převalení otřáslo celým stavením) že se spát prostě nedalo. Tak jsme se přesunuli do ateliéru. Tam mi Pomněnka dala hrocha, kterého jsem ovšem považoval až do rána za soba (lamu) a pokoušela se mě uspat pohádkou o tom jak Kozk převáděl kozy přes most. Mimochodem, měla bys jí sepsat, byla super. No, po delším snažení a zjištění, že Falkově supr čupr čelovce došly baterky, jsem konečně usnul.

Pokračování příště.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aredhel Aredhel | Web | 20. srpna 2015 v 14:45 | Reagovat

Zase jsi mě kompletně složila! Já vážně nechápu, jak to tvé reportáže dokážou, ale pro smích jsem skoro zapomněla na ten děsivý strach, který jsem zažívala až do večeře... Úplně upřímně řečeno, byla jsem na tom se strachem, úzkostí a zaječími úmysly mnohem hůř než ty, myslím, že si po prvních několika interakcích musela většina zúčastněných myslet, že asi nejsem úplně v pořádku. ;-)
Tvůj mail Laisi byl náhodou skvělý. Já  bych nic podobného nevyprovozovala.
Flakónky byly zlo. Když jsem nasedala do vlaku byla jsem naprosto zkroušená ze svého neúspěchu. Obdivuju vás, že jste je nakonec ukořistili.
"většinou shánět Pomněnku a chtít, aby jim inkriminovanou věc pomohla/zařídila/poradila/vysvětlila/udělala" :-D :-D TAK výstižné.
Tahle moje fotka existuje?? Odkdy?? Skoro jsem se nepoznala... (Obávám se, že je to jedna z těch, po kterých jsem se Silwiniel pokusila ukrást foťák a smazat všechen kompromitující materiál. ;-) ) Znamená ten popisek pod ní, že žádné další neexistují, nebo že se na nich tvářím, jako by mě přejel nazgúl?
Gandalf se tuším jmenovala Anaurea. :-?

2 Irith Irith | Web | 20. srpna 2015 v 19:47 | Reagovat

[1]: Díky! Já si zase pokaždé říkám, jaká je to Kozkovina.
No, vyváděla jsi pěkně. Ale na tu neděli a rezervaci to stejně nemá :-)
Je to jediná, kde jsi zepředu. A krásně vypadáš na všech :-)

3 Silwiniel Silwiniel | Web | 21. srpna 2015 v 9:05 | Reagovat

Omlouvám se, že mi tak dlouho trvalo hodit fotky na net. Ty jo, vůbec by mě nenapadlo, že to pro vás bylo tak těžký vůbec přijet! Vždyť jsou tam všichni hodní, nevím, proč jste se báli :D Já tam taky byla poprvé...ale je pravda, že u Laisi doma jsem už předtím jednou byla. A Quen se opravdu píše Quen :)
Ale jsme trochu smutná z toho, že o mě tam skoro není zmínka :( Ale aspoň zůstávám inkognito, takže jsem lepší v ukrývání než Aredhel :D Jo, nejlepší ukrytí před focením je fotit :D

4 Jíťa Jíťa | Web | 21. srpna 2015 v 12:19 | Reagovat

Kruciš, musím se za váma konečně taky někam vypravit! Skvělá reportáž! :)

5 Irith Irith | Web | 21. srpna 2015 v 13:28 | Reagovat

[3]: Právě, o tobě se toho moc psát nedalo. Ani na fotkách nejsi. prostě fotograf v anonymitě. příště musí fotit Aredhel :-)

[4]: Přijď! Jen přijď!

6 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 22. srpna 2015 v 10:54 | Reagovat

Netušil jsem, že mám někde i prototyp :-D
Každopádně obdivuji frekvenci tolkienistických akcí, na které se vydáváte a pokud je to běžné tempo, začínám chápat, že vám moje vlastní přijde krapet zpomalené. Na svou obranu mohu říci jen to, že jsem se včera večer vrátil ze soustředění ŠKO prokládaného seancemi Legendy o Stínu, takže se minimálně žánrově rozhodně neflákám ;-)  :-D

7 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 22. srpna 2015 v 20:34 | Reagovat

Další excelentní reportáž, Irith. :-)
Skvělá akce se skvělými lidmi.

8 Rioli (Clarett - čau Jíťo a mí staří známí blogeři!) Rioli (Clarett - čau Jíťo a mí staří známí blogeři!) | 22. srpna 2015 v 21:57 | Reagovat

Tak jsem byla odkázána na tenhle blog, že prý se tu dočtu něco zajímavého! A ono jo! :D

Díky moc za reportáž. V prvé řadě bych ráda vyjádřila svůj soucit s vámi - já vím, že byl zmatek. Většinou je, ale nikomu to tak nepřijde a většinou to nikomu nevadí. Tentokrát byl extrémní zmatek, protože byla slavnost, byli hosti, nebylo jídlo, a když už bylo, tak se fakt nestíhalo :D
Ale opravdu chápu, že poprvé jedoucí introverti bývají trošku vyvedeni z míry. I Rioli kdysi jela poprvé... :D

Nicméně jsem moc ráda, že jste se překonaly a vydržely s náma. Moc ráda jsem vás poznala a polichotilo mi, jak mi to sluší s hobiťatama. :) I když Mojmír je vlastně enťátko, protože jeho maminka i tatínek jsou ze všeho nejvíc enti a rostou po entí polívce jako z vody!

Těším se na pokračování! Skoro bych tu nechala odkaz na svůj blog, ale stydím se, přecejenom, když po sobě člověk čte svoje pět let staré výlevy, nemívá vždycky radost... :-D

9 Irith Irith | Web | 23. srpna 2015 v 8:33 | Reagovat

[6]: Je dokonalý. přesně ty (tedy jak jsme tě stihli poznat za těch 10 minut v kině). Tak vidíš! V dohledné dbě ti přijde pozvánka na další akci a ta bude... hodně zajímavá.

[7]: Děkuji!

[8]: Já tvůj blog znám! Našla jsem ho u Pomněnky. Je dobrý, jen jsem tam nějaké věci nenašla - prázdné rubriky.
Všechno co je malé je hobiťátko :-)

10 Šárka Šárka | Web | 29. srpna 2015 v 19:44 | Reagovat

Teeda, to vypadá jako "naprostá božárna", teda jako parádní akce s milými nárůdky. :) Jistě musely být přípravy náročné, ale nakonec stály za to. A fotky jsou skvělé a smějící se Aredhel je vzácný úlovek :D  A vůbec všici vypadají, že jsou happy a tak to má být ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama