Vyděděná - Druhá kapitola

1. července 2015 v 9:30 | Irith |  Vyděděná - komplet
Trochu delší kapitola, ale vychází to příběhově. Loto se jen tak s ničím nepáře a rovnou jde za Bulvovými oznámit jim tu šťastnou novinu, že si ho jejich dcera vezme. A provede to opravdu chytře. Smíšek mezitím prokáže, že není zas tak hloupý, jak si Estella myslí. A mihne se tu i Pipin, ovšem jen aby ukázal, že ani v téhle povídce zřejmě nebude psychicky v pořádku (mimochodem, všimli jste si toho, že ve všech mých kapitolovkách se Pipin chová fakt divně?)




"A jestli ses už uklidnila, můžeme v naší konverzaci pokračovat," ušklíbl se Loto. "Nikdo nesmí vědět o naší malé domluvě, ano? Jestliže to komukoliv řekneš, především tvé rodině, nechám je všechny popravit. Budeš tvrdit, že ses do mě bláznivě zamilovala a že si mě nutně chceš vzít. Pokud se budeš chovat hezky, nebudeš dělat problémy a neporušíš tuhle dohodu, všechno bude v pořádku a ještě dám tvé rodině větší příděly jídla než ostatním, ano?"

"Mám jinou možnost?" ironicky odpověděla Estella. "Ale víš, co to způsobí. Budou mě nenávidět. Moje rodina si bude myslet, že jsem je zradila. Celý Kraj mě bude nesnášet."

"Riziko povolání," odpověděl prostě Loto.

Estella se na něj nenávistně podívala. Tušila, proč po ní tohle požaduje. Chtěl, aby ji celý Kraj nenáviděl, aby jí nezbylo nic jiného, než se uchýlit k němu. Aby ji tak potrestal, aby z ní udělal vyvržence. Ošklivě se na něj zamračila a založila si ruce na prsou.



Dívka se na Smíška ošklivě zamračila, a založila si ruce na prsou.

Smíškovi chvilku trvalo, než konečně promluvil

"Kdo jsi? Proč tě tady všichni nenávidí?"

Seděl na kraji postele, zatímco dívka si sedla do malého křesílka. Hobit také zapálil lampu, takže si dívku konečně mohl prohlédnout. Plavé, dlouhé vlasy spletené do volného copu, měkké světle hnědé oči, rovný krátký nos, malá ústa a hrdý výraz. Někoho mu připomínala.

"Jmenuji se Estella," řekla dívka.

"Cvaliho sestra?" zeptal se Smíšek překvapeně.

Estella pokývala hlavou.

"A jak ses sem dostala? Proč jsi byla zavřená ve Dnu Pytle? Proč o tobě ti hobiti mluvili s takovou bázní a nenávistí?"

Estella si povzdychla a zavřela oči. "Jsem… byla jsem manželka Lota Pytlíka ze Sáčkova," řekla nakonec tiše.

Smíšek vyskočil. "Uhříkova žena? Jak… to jsi zradila svou rodinu… Cvali musel zuřit… to jsi vážně tak mocichtivá, že zradíš všechno, aby sis vzala uhrovatého Lota?"

"Jsi stejný jako ostatní. Stejný hlupák. Všichni jste stejní. Už chápeš, proč jsem se tě snažila zabít? Už chápeš, proč odtud nechci? Já si ho nevzala z vlastní vůle. Přinutil mě. Ten hajzl si mě vzal, aby pokořil mého bratra. Musela jsem kývnout. Musela jsem hrát, jak jsem šťastná. Jinak by je všechny zabil. Ale co o tom můžeš vědět ty? Co můžeš vědět o… sebeobětování. Co můžeš vědět o tom, jaké to je, muset dobrovolně celý život trpět, protože víš, že jinak by tvůj vlastní manžel vyvraždil všechny tvé přátele a rodinu? Co můžeš vědět o tom, jak je to těžké, když to nesmíš nikomu říct a víš, že tě všichni nenávidí? Co o tom můžeš vědět ty? Klidně sem vtrhneš, nafoukaný bohatý fracek s nablýskaným mečíkem," každým slovem zvyšovala hlas a na konci křičela.

Smíšek ztuhl.

"Jsi stejný jako všichni. Nic nechápeš, nic nechceš pochopit. Nenávidím tě!" zasyčela a vstala.

Smíšek několikrát naprázdno otevřel a zase zavřel pusu.

"Vím jaké to je," zašeptal nakonec. "Vím jaké to je, obětovat se pro ostatní. Vím jaké to je, raději zemřít, abych zachránil své přátele."

Vyhrnul si rukáv na levé ruce a ukázal jí nespočet jizev a jizviček na paži, kterou bodl černokněžného krále Angmaru.

Estella zbledla, poznala, že ho hodně ranila. "Kdo vůbec jsi?" zeptala se nakonec zaraženě.

Smíšek se na ní chvíli díval zpod přivřených očí. Viděl, že je spíš vyděšená než zlá. Chviličku se ještě rozmýšlel. Nakonec vstal a galantně se uklonil.

"Smělmír Brandorád," řekl prostě a políbil jí ruku.

Přesně ten okamžik si vybral Pipin, aby opatrně vešel do místnosti.



Loto si, jako obvykle, vybral ten nejhorší možný okamžik, aby panovačně zabušil na dveře domu Bulvových.

Odovakar Bulva, Estellin otec, rozzuřeně otevřel a nepřátelsky se na Lota zamračil. Nebylo se co divit, že byl tak rozmrzelý, vyrušili ho od druhého oběda, který ještě ke všemu byl dost hubený kvůli tomu "spravedlivému dělení" které Loto zavedl a díky němuž před čtvrt hodinou Bulvům zabavili půlku úrody mrkve.

"Co chcete!" vyštěkl na něj a překvapeně se podíval na Estellu, která omluvně stála za Lotem.

"Vaši dceru za ženu," opáčil drze Loto, chytil Estellu surově za loket a přitáhl si ji k sobě.

Estella zavřela oči. Cestou jí Loto přesně řekl, co má kdy říct a co udělat. Když to v pořádku splní, vrátí jejím rodičům polovinu zabavené úrody. 'Jako svatební dar,' prohlásil Loto.

Bulvovi, neb teď se ve dveřích objevila i Estellina matka, vytřeštili oči. "Cože??" vykoktal nakonec Odovakar. Z toho neurvalého prohlášení bez jakékoliv výstrahy byl naprosto perplex.

"Chci si vaši dceru vzít. Má mne ráda…," Estella se při těch kousla do rtu tak silně, že jí vytryskly kapičky krve, "…a já ji. Bude mou ženou," dořekl Loto a pásl se na jejich rozhořčení.

"To snad… Estello… co to má znamenat?! Tenhle vrah a… uzurpátor… co by tomu řekl tvůj bratr! Tvůj statečný bratr, který riskuje svůj život, jen aby tohohle lumpa zastavil!" rozkřikla se Estellina matka.

Loto Estelle nenápadně sevřel zápěstí.

"Promiň, matko," prohlásila Estella tiše, bílá jako stěna.

"Okamžitě pojď domů!" rozkázal Odovakar a trochu ustoupil ze dveří.

"Budeme to považovat jen za mluvení z horečky a nebudeme to dále rozebírat," laskavě připojila jeho žena.

"Já nemůžu," řekla Estella a poprvé v životě měla pocit, že omdlí. "Mám Lota ráda a chci si ho vzít za muže."

"Zakazuji…," začal Odovakar, ale jeho dcera mu skočila do řeči.

"Do tohohle už nemáš co mluvit, otče."

Oba na ní chvíli bezhlase zírali. Pak Odovakar rázně zabouchl dveře. Ale i přes ně bylo slyšet, jak Estellina matka vypukla v zoufalý pláč.

Estella se zapotácela.

"Výborně," pochválil ji Loto a odvedl ji k poníku.

Cestou se jí pokusil políbit, ale Estella ho odstrčila. "Až po svatbě," zamumlala zničeně a apaticky se nechala vysadit na jeho koně.



Estella se zatvářila zničeně a apaticky se podívala na druhého hobita, který právě vešel do dveří.

"Smíšku? Viděl jsem ten přeseknutý zámek, tak jsem se šel…," začal, ale zůstal stát s otevřenou pusou. Údiv v jeho tváři se během okamžiku změnil v zlomyslné pobavení.

Jeho bratranec stál před nějakou hobitkou s plavými vlasy a právě jí líbal ruku.

"Smíšku? Není na to trošku nevhodná chvíle? Já jen, že venku nám pořád pobíhají ti siláci a hobiti už začínají být nervozní…" začal s úsměvem.

"Sklapni," zamumlal Smíšek a okamžitě od Estelly odskočil.

"A vůbec, předevčírem jsme přijeli, to je trochu rychlé, ne?" pokračoval Pipin.

Smíšek ho místo odpovědi popadl za rukáv a odtáhl ho až k velice překvapené Estelle.

"Estello, tohle je můj bratranec a spolucestovatel, Peregrin Bral," představil Pipina.

"A Pipine, tohle je Estella… Pytlíková… dříve Bulvová… Lotova manželka," představil Estellu a viděl, jak ztuhla.

"Lotova manželka?" zeptal se Pipin pomalu.

"Ano, a právě se mi to chystala vysvětlit, když jsi jak velká voda vpadl dovnitř. Tak teď tady můžeš počkat a poslechnout si spolu se mnou, co se vlastně stalo," pokračoval rychle, aby předešel trapnému obviňování.

Pipin mu pomalu vykroutil rukáv ze sevření. "Promiň, já nemůžu. Musím jít ještě něco vyřídit. Pak mi to řekneš," vymluvil se a vycouval z pokoje.

Smíšek se zamračil. Tohle bylo neobvyklé. Pipin byl vždycky hrozně zvědavý a pochyboval, že by ho to teď přešlo. Co jen měl tak důležitého na práci?

"No, vypadá to, že má nějak naspěch, co?" řekl nakonec a obrátil se k Estelle. "My ale máme čas. Posaď se a klidně mi řekni, jak se to vlastně celé stalo. A já pak budu moci posoudit, jestli si ty Zamčené díry zasloužíš," usmál se slabě a nabídl jí křesílko, ze kterého právě vstala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aredhel Aredhel | Web | 1. července 2015 v 17:53 | Reagovat

"Až po svatbě," :-D  :-D (I když se tedy nechala vysadit spíš na poníka než na koně, ale což...)
Skvělé a ještě k tomu DELŠÍ! Vážně, tenhle příběh je nejenom skvěle napsaný, ale taky se úžasně vyvíjí. Loto to má správně všechno pod palcem a Estella je výborně vykreslená: je vidět, jak je vyděšená a bojí se, co s ní bude, ale taky ví, že nenese žádnou vinu a je odhodlaná se bránit...

2 Šárka Šárka | Web | 1. července 2015 v 18:17 | Reagovat

V návaznosti na komentáře k minulému dílu: Vůbec se neboj, že by povídka nebyla uvěřitelná. Chvíle, kdy se ukáže potenciál hobití odvahy nebo obětavosti, dokonale vyváží divoké Lotovy výstřelky :D :) A Pipin nesmí chybět, jsem zvědavá, co se z jeho minivýstupu vyklube :)

3 Irith Irith | Web | 1. července 2015 v 20:03 | Reagovat

[1]: Cože? Tu první narážku moc nechápu.
Tak bacha, nakonec má 25 stránková Vyděděná 12 kapitol. Já válím!
Díky moc! Estellu jsem musela kompletně přepsat, protože v první verzi měla výkyvy jako schizofrenik.

[2]: Děkuji moc! Pipin je tady dost problematická postava. Hrozně by mě zajímalo, co na to budete říkat.

4 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 1. července 2015 v 20:05 | Reagovat

Temperamentní postava povídce hodně prospívá. A ten tvůj takřka filmový střih mě baví čím dál víc. Díky temnějšímu ladění se mi navíc příběh dostává pod kůži daleko víc než Levandule, jakkoli byla dobře napsaná. :-)

5 Aredhel Aredhel | Web | 2. července 2015 v 1:31 | Reagovat

[3]: To s tím koněm jsi nepochopila? Ve větě "zamumlala zničeně a apaticky se nechala vysadit na jeho koně" by bylo logičtější, kdyby nasedali na poníka... :-)

6 Ker Ker | 6. července 2015 v 12:21 | Reagovat

Já tedy upřednostňuji elfy, ale tahle povídka je úžasná. Nemůžu se dočkat až vyjde další díl :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama