Blonďatý překupník

18. května 2015 v 13:58 | Delfi |  Jednorázové povídky
Protože nám úděsnou rychlostí docházejí články, poslaly jsme echo Delfi, ať nás zachrání. No a Delfi víceméně na místě vyprovozovala a později i sepsala tuhle naprosto dokonalou povídku. Irith s Polly z toho byly mrtvé smíchy tak snad se to bude líbit i vám.
Pozn. Ta písnička je na Jede, jede poštovský panáček, kdyby to tady někomu nedošlo.


Sam nebyl typ hobita, který by se toulal a už vůbec ne typ, který by se toulal v lese. Vždycky měl spíše línější a usedlejší sklony, které využíval především po obědě nebo po druhém obědě, což obvykle zahrnovalo hrabání se v hlíně, plení a sázení nových květin, což měl obzvlášť v lásce.

Jak už bylo řečeno, Sam skoro nikdy nebloumal v lese. Ale dneska...dneska se cítil nějak jinak. Něco ho do lesa táhlo způsobem, jakým vás omámí vůně kynutého rebarborového koláče s tvarohem.

Sam se díval nahoru na stromy. Cítil v nich kouzlo a jakousi velikost, kterou on samozřejmě nikdy nepocítil. (A nepocítí.)
Najednou uslyšel zamečení.
"Méé!!" ozvalo se. Sam se podívil, co dělají kozy v lese. Většinou totiž tráví čas na pasekách, kde oždibují své oblíbené plevele.
A pak uslyšel hrozivý zpěv. (Nutno říci, že zpěv je čistá metafora.)


"Jéééde, jéééde, překrásný Legolas,
jéééde, jéééde, ten Legolas!
Má kozo pojízdná,
zachraň Théodena,
jéééde, jéééde v Železný pas!"


A pak to Sam uviděl. Na strakaté hnědobílé koze se proháněl vysoký blonďatý mladík s šíleným výrazem ve tváři a s lukem a šípem v ruce a zuřivě střílel do stromů. Vypadalo to, jako kdyby koza křičela za ně. Kdykoliv se totiž Legolas trefil do dubu, javoru či buku, ozvalo se hlasité zamečení.

Legolas zpozoroval Sama, zapomněl řídit kozu a vyboural se. Avšak jen o dvě sekundy později vrávoral na nohou. "Nic mi není, v pořádku!" prohlašoval přeskakujícím hlasem a zabořil hlavu do mechu.

"Je vám dobře?" zavolal na něj Sam nejistým hlasem.
"Jasně, já jsem nesmrtelný", zahučel Legolas do mechu s neochvějným přesvědčením, vstal a přiběhl k Samovi tak rychle, že uslyšel hvízdnutí větru. "Nikomu to neříkejte, ale mám důležité poslání. Vy jste Pán všeho, Mäethral?"
"Ano, samozřejmě", zamumlal zmatený Sam Křepelka s vykulenýma očima.
"To se mi ulevilo", vydechl Legolas a objevil se mu na tváři blažený výraz pětiletého dítěte. "Takže tenhle pytlíček je pro vás, neztratit. Vy víte, co s ním máte dělat", mrknul na něj laškovně Legolas, rychlostí světla přeběhul ke koze, zařval "Vzhůru do nekonečna a ještě dál!" a byl fuč.

Sam stál zkoprněle na místě, v ruce svíral malý pytlíček obvázaný provázkem. Automaticky se otočil na patě - stále s vytřeštěnýma kukadlama - a odcházel pryč. Kroky přiměly jeho mysl k pochodu. Co se právě stalo? Proč na to kývnul? Same Křepelko, ty jsi nenapravitelný!

Nervózně vyrazil domů. Co s tím bude dělat? V tu chvíli ho napadlo, že vlastně ani neví, co v tom pytlíčku je. Rozvázal provázek a uvnitř byly dva kousky lembasu a tři semínka. Že by nějaká květina? napadlo Sama.
Došel domů, spořádala lembas a jako profesionální zahradník šel instinktivně zasadit semínka. Pořádně je zalil a čekal.

Život v Kraji šel mezitím svojí obvyklou poklidnou cestou, nic zvláštního se neudálo a nikdo divný se neukázal.
Samova rostlinka začala růst. Takovou nikdy neviděl. Po týdnu byla Samovi po nos a do deseti
dnů vyšší než Pipin. Jakmile se dostala na polovinu výšky Oslavového stromu, její růst se pozastavil. Ze zelených pupenů teď začaly vyrážet purpurové květy s jakousi "chňapkou".

Sam seděl na zápraží a četl si. Bylo strašné horko. Vzduch se valil jako karamel; neprotne ho vůbec nic a pořád na vás padá. Dusno ubíjející i tu nejjemnější aktivitu se stupňovalo.

Samovi se pomalu zavíraly oči když vtom uslyšel zvuk rozbíjeného nádobí. Rychle se zvedl a utíkal do spíže. A tam...nemohl uvěřit svým očím.
Zelené šlahouny se vlnily všude kolem, zaplňovaly celou místnost a krmily purpurové květy s chňapkami. Sam okamžitě pochopil, která bije a vyběhl na svou zahrádku, uviděl svoji příšeru, kterou zasadil a uháněl do Dna pytle.
Cestou však potkal Smíška a Pipina. "Musíte mi pomoct, ta moje květina mi napadla dům!"
"To nic nebude, Same", mávl nad tím rukou Smíšek a bezstarostně se zasmál.
"Ale ona mi žere všechny koláčky!"
Smíškovi spadla brada. Pipin vyvalil oči, zařval: "Na kytku!" a rozběhl se k Samově noře s klackem, který popadl cestou. Smíšek a Sam uháněli za ním.
Květina mezitím spořádala všechno až na bochník sýra a právě mísu povidlových a meruňkových koláčků.

"Musíme ke kořenům!" napadlo Smíška a Pipin už přesekával svým klackem kořeny. Měla tři hlavní.
První...
Druhý...
A...hotovo. S třetím přeseknutým kořenem se květina svezla zpátky na svůj záhonek. Trojice úlevně vydechla.

Spustil se déšť a začaly lítat blesky.

Sam a Pipin spokojeně popíjeli pivo u Smíška doma, když vtom Pipin nadhodil: "Co kdybychom tu květinu ještě nějak využili?"



Legolas si kráčel lesem se svými padesáti kozami.
"Mééé!"
Čtyřicetdevět.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Clarissa Clarissa | Web | 18. května 2015 v 19:17 | Reagovat

Zase musím popužít slovo "geniální". :D Říkám to znovu: Delfi by měla psát častěji. :-)

2 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 19. května 2015 v 13:29 | Reagovat

Geniální je slabé slovo, pokud je to možné. :D Mám dojem, že já toužím po dalších takovýhle povídkách!
Ta písnička... Ehm, hrála mi v hlavě a úplně ,,přeřvala" hudbu, kterou jsem si přitom pouštěla. :D A to jsem si to jenom broukala... xD

,,Legolas si kráčel lesem se svými padesáti kozami.
"Mééé!"
Čtyřicetdevět."

Při těchto slovech jsem zařvala a praštila rukou do stolu. Tomuhle už se týrání vážně říkat dá! :-D  :-D  :-D  :-D

3 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 20. května 2015 v 16:12 | Reagovat

Těch pár gramatických prohřešků není nic proti představě totálně vyděšeného hobita, jemuž právě všežravý salát pojídá večeři. :-D

4 Mexafell Mexafell | Web | 21. května 2015 v 17:28 | Reagovat

Ježkovi zraky, chudák koza... Proč ten trifid nesežral Kozka? :D

5 Aredhel Aredhel | Web | 22. května 2015 v 21:52 | Reagovat

Aneb o hobitím podvědomí: "Vy jste Pán všeho, Mäethral?" "Ano, samozřejmě" :-D  :-D

[3]: Že to tvoje věčné hledání chyb je nějakým nezdravým vedlejším účinkem tohoto týdne?

6 Andoriana Andoriana | E-mail | Web | 24. května 2015 v 10:58 | Reagovat

Naprosto úžasné! :-D  :-D Jakmile si projdu všechno na Anekronu, zasypu vás svými komentáři, už se těším, až si přečtu vaše povídky.

7 Delfi Delfi | 25. května 2015 v 13:10 | Reagovat

[1]: [2]: Děkuju, já jsem vůbec netušila, že to bude mít takový ohlas. Myslela jsem si, že to bude jedna z mých dalších, tak nějak, blbostí a pak mi Irith napsala, že je to naprosto geniální. No, červenám se.

[3]: Já vím, omlouvám se, ale nikdo není dokonalý, obzvlášť já ne.

[4]: Žraní Legolajdy si nechám na příště. Že bych udělala další díl?

8 Lin Lin | 18. ledna 2016 v 15:51 | Reagovat

Úžasná povídka skrátka úžasná a vtipná hodně vtipná. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama