Otrok Prstenu - Vyškrtnuté scény

22. března 2015 v 9:05 | Irith |  Otrok prstenu - komplet
Poté, co jsem Otroka Prstenu napsala, nijak jsem ho po sobě nekontrolovala. Až před vydáním každé kapitoly jsem si ji znovu přečetla a opravila chyby. Pak jsem se ale o té povídce zmínila před Rosanou a rozhodla jsem se, že jí to dám přečíst. Přeci jen, je to můj nejdelší hobití literární počin. Naštěstí si to opravdu přečetla. A naštěstí mi tam opravila chyby a nesrovnalosti.

Když jsem to pak s ní probírala, bylo to hrozné. Sice jsem byla mrtvá smíchy, ale dost mi to připomínalo tu přednášku o špatných fanfikcích… No, a protože jsem si říkala, že by byla škoda si celou tuhle srandu nechat pro sebe, rozhodla jsem se, že sem vypíchnu pár těch nejlepších. Podle mě je totiž krédem každého spisovatele aby svoje příběhy nebral tak úplně vážně. Aby si z nich a rovněž tak ze sebe samého dokázal udělat legraci. A že tohle umím i já, dokládám tímhle článkem.
Takže, říkali jste si u nějaké kapitoly, že totálně nedává smysl, plácám tam blbosti a psala jsem to zřejmě ve dvě ráno? No, to jste ještě neviděli tohle...





Počáteční kapitoly byly v pořádku. Zřejmě jsem je po sobě četla častěji než ostatní. Ale to už rozhodně neplatilo o těch dalších. Proto jste se také mohli v osmé kapitole dočíst o tom, že "na Rohan táhlo obrovské, deseti, ba i stotisícové volsko". Tahle chyba mě naprosto dostala. Ale je fakt, že skřeti byli také tak trochu volové…

Pominu chyby, jako že v jednom odstavci mluvím desetkrát o entech a to pokaždé s jinak velkým počátečním písmenem, nebo že jsem se zřejmě nebyla schopná rozhodnout, jestli je Nazgůl Černý jezdec nebo to cosi, na čem lítá a jako kompromis jsem to pravidelně střídala, a dokonce i chyby v íčkách (věta, kde mám v každém slovese tvrdé y, ale na konci to zvořu měkkým. Nebo půlhodinová diskuze s Rosanou, jestli se kápě v šestém pádě píše s i nebo y). A přeskočím i fakt, že z Galadriel jsem postupně udělala Galdriel a z Aragorna Sragorna a ukážu pár unikátností.

Ve dvanácté kapitole jsem zřejmě měla na chvilku vizi budoucnosti antigravitačních Kozkovin, které Jackson mistrovsky ukázal a svou předpověď jsem promítla do Aragorna. No viděli jste někdy, že by někdo mohl "zabít dva olifanty jedním, dobře mířeným šípem"? To by musel být šíp jak koza… A když už jsme u těch Kozkovin, jako absolutní vrchol pominutí smyslů vyzdvihnu tuhle původně nevinnou větu (13. kap.). Měla označovat, že Aragorn uzdravil Sama, Gandalfa a Elronda, přičemž Sam zabil vládce Černých jezdců, Gandalf byl Bílý čaroděj a Elrond kupodivu pán Imladris. Místo toho ale vzniklo: "Mezi lidmi se šířily šeptané zvěsti o Aragornových skutcích. Jen zlomek toho byla pravda. Jisté ale bylo, že zázračně uzdravil statečného hobita, který zabil vládce Černých jezdců, Bílého čaroděje a mocného Elronda, pána Imladris." To by byl teda ten hobit sakra dobrej…

Tato kapitola ale byla hodně plodná, protože hned o odstavec dál jste se mohli dočíst, že "Nakonec, v posledním záblesku, se zhroutila i sama Hora Osudu. Všichni v Minas Tirith to zděšeně sledovali. Lidé i elfové. Aragorn tam stál s otevřenou pusou a pozoroval zkázu Gondoru. Nikdo nebyl mocen slova." Prsten má zřejmě netušené možnosti.

Další samostatnou kapitolou jsou nepřístojná slova. Máme tu epické vyprávění o tom, jak Pipina nese Černý jezdec do Mordoru. Jako paprsek naděje v černotě okolního zla přilétá Ariham. A co ten vznešený orel udělal? "Zaregistroval Smíška". Pak emotivní scéna, kdy se Smíšek trápí kvůli umírajícímu Pipinovi a přitom ho to "neuvěřitelně štve" případně je potom "úplně vyřízený" a kdyby mu Aragorn řekl, že je Pipin mrtvý "úplně by ho to rozhodilo".

Ale Černý jezdec zřejmě není žádné ořezávátko, když se Pipin musel vyvlíknout z jeho "obětí" aby mohl skočit dolů. Ale na druhou stranu zřejmě, na rozdíl od Smíška, nemá, co se objímání týče, nadlidské schopnosti. V původní verzi totiž byl Pipin v Hoře osudu zachycen tak, že se Smíšek naklonil (jo, jako při té obrovské rychlosti kdy se řítili do lávy), chytil Pipina za pas a strhl ho k sobě. A to prosím bez vážnějšího zranění a dokonce i bez mohutného upevnění na orlových zádech. I když, to zranění tu asi nějaké bylo. Pipinovo zranění. To byl vážně oříšek. V původní verzi měl mít zlomená žebra, ale potom, co se ukázalo, že jak jsem to popsala (Aragorn ho pořád převrací, převazuje mu obvazy a promasírovává to), to vypadalo, že se zřejmě všichni ze všech sil snaží, aby mu ta žebra zlomená i zůstala, musela jsem to nakonec změnit na to odření . A odmítla jsem tam dát infekci, protože bych se asi musela propadnout hanbou, kdyby to četla Clarissa (ona pochopí).

Ale Smíšek má kromě úžasné schopnosti zachytit v střemhlavém pádu na zádech velkého orla svého, zřejmě docela těžkého, bratrance, i spoustu jiných skvělých vlastností. Například mu stačí jediný pohled na bezvědomého Pipina a pozná, že umírá. A to prosím stojí asi dva metry od něj.

A když se Pipin konečně probudí, je dost vyřízený. Horko těžko mluví a jen chytnout Smíška za ruku ho stojí většinu sil. Ale pak ho klidně umlčí tím, že mu prostě položí ruku na pusu. Zřejmě druhý dech…

Totéž se ale rozhodně nedá říct o Aragornovi. Mám dojem, že když jsem psala tohle, zřejmě jsem musela být opravdu hodně mimo: "Aragorn něco zamumlal a rychle vyběhl ven. Musel pryč. Ještě chvíli a rozplakal by se. Smíškova beznaděj a neústupnost ho hluboce zasáhly. Věděl, že musí pryč z toho pokoje nebo se rozbrečí. Poprvé, po sedmdesáti letech." Ehm… bez komentáře.

Ale naprostá koruna všeho je tohle (hobiti se vrátili do Kraje) : "Zbývalo už jen jediné, pořádně svůj návrat oslavit. A nebyli by to hobiti, kdyby neslavili pěkně tiše, v hospodě, u pinty dobrého piva a s mírně melancholickou náladou při vzpomínkách na přestálé útrapy."

Absolutně netuším, jak jsem mohla napsat něco TAKOVÉHO. Rosana při čtení tohohle padla smíchy a pak se mě zeptala, jestli jsem to provozovala vážně…


To by bylo asi tak všechno. A co vy? Jaké jste vy objevili chyby ve svých starých povídkách?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 22. března 2015 v 11:38 | Reagovat

Jelikož si po sobě své výplody přečtu jen velmi zřídka, chyby mi většinou našly až Aredhel s Clarissou :-D
Jinak ty pravopisné obvykle opraví Word, zbytek zkrátka tak nějak zůstane (hlavně má záliba v chybném umisťování čárek).
Z těch, které jsi zmínila, jsem se nejvíc pobavil rozhodně u Samova hrdinského zrubání tří supermocných postav v sérii. Měl jsem potom dojem, že se se svou hobití povídkou můžu jít zahrabat :-D  :D

2 Irith Irith | Web | 22. března 2015 v 12:48 | Reagovat

[1]: U tohohle jsem spadla pod stůl smíchy. Fakt by mě zajímalo, jak je možné, že jsem to přehlédla...

3 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 22. března 2015 v 19:13 | Reagovat

Bože, to je něco! :D
Asi si půjdu taky přečíst svoje staré povídky. :D

4 Aredhel Aredhel | Web | 23. března 2015 v 0:32 | Reagovat

Ach bože, ach bože,to ne... :-D  :-D  :-D (Mám výtlem o půl jedné v noci...)
"Jisté ale bylo, že zázračně uzdravil statečného hobita, který zabil vládce Černých jezdců, Bílého čaroděje a mocného Elronda, pána Imladris." Tak tohle mě opravdu složilo- Sam se činil. Tahle věta teď soupeří s Pollyiným "a přijdou hobiti a utopi-je" o nejvtipnější hlášku tohodle půlroku.
Ale destrukce Gondoru je taky povedená. ;-)

5 Irith Irith | Web | 23. března 2015 v 16:14 | Reagovat

[4]: Mimochodem, tu utopii jsem pochopila až další den večer :-)
A co : Tak HO BYTná vyhodila?

6 Pomněnka Pomněnka | E-mail | Web | 15. června 2015 v 10:40 | Reagovat

Překlepy a chyby jsou mí společníci snad už od prvního článku na blogu, takže tyto radosti se snažím u druhých moc neřešit, protože bych se za tu nekonečnou řadu svých vlastních nikdy neopravených překlepů a pravopisných i stylistických chyb musela hanbou červenat. Co se týče některých překvapení, přesahujících zákony logiky, jako smrt olifantů, zachycení Pipina, diagnostika úmrtí či "trefná" slova jako zaregistrování orlem, vsadila bych se, že kdybych se podívala na své povídky, našla bych jich tam taky dostatek. Až jsem se při čtení těch Tvých zarazila, jestli náhodou takové krásy nevévodí v každém druhém článku co vyprovozuju, zcela bez povšimnutí. Někdy si budu muset dodat odvahy a zkontrolovat to. A doufat, že se po té kontrole nedočká polovina článků svého smazání.  
Sam byl borec, to jsme věděli dávno...ale že takoví borec...to bylo zajímavé zjištění. :D Stejně tak Aragornova velmi slabá emotivní chvilka. :D (jo, já bych dost možná bulela jak želva, ale ta Argornova scéna...ta mě vážně dostala). Ale to co mě totálně naprosto nejvíc rozsekalo, byl závěr.
"Zbývalo už jen jediné, pořádně svůj návrat oslavit. A nebyli by to hobiti, kdyby neslavili pěkně tiše, v hospodě, u pinty dobrého piva a s mírně melancholickou náladou při vzpomínkách na přestálé útrapy."
Takový šílený smích můj pokoj dlouho nezažil a jen tak zase nezažije. Myslel jsem, že se snad uchechtám k...nepěknému konci. :D Díky, tisíceré díky, nyní se mi bude mnohem lépe hrdinsky bojovat s učením na poslední zkoušku. Moc doufám, že nebudu muset padnout se ctí, neb mám náladu na "tichou a melancholickou hobití oslavu začátku prázdnin". :D

7 Ilía Ilía | E-mail | Web | 14. července 2015 v 0:30 | Reagovat

Dočteno! Uff! Konečně :-D
Sam je borec! Vždycky jsem to věděla. Když si ho představím, jak Elrondovi máchá před nosem zahradnickýma nůžkama... :-D
Další záchvat smíchu jsem dostala u Aragornovi chvilky. Když si představím, jak za rohem vzliká do kapesníku, jdou na mě mdloby :-D
A konec mě dostal ale naprosto. Jak já to dělám, že na tyhle vaše skvosty narazím pokaždé až v noci, kdy všichni spí, to je mi záhadou. Je dost těžké v takových chvílích ten smích tutlat :-D  
Nakonec chci snad říct, že tohle byla naprosto skvělá povídka a že mě strašně mrzí, že už skončila.
PS-První článek na blogu po pauze se objeví až za pár dní. Pak dám vědět, až se konečně uráčím něco sesmolit :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama