Dějiny

3. února 2015 v 15:17 | Irith |  Hobitosloví
Dnešní článek bude o té nejranější a nejzákladnější historii hobitů. Nejdřív rozdělím hobity na tři "rasy" a pak následuje delší odstavec o dějinách. Od počátků všeho hobitstva až po současnost.
Součástí druhé části tohoto článku jsou i dvě mapy, vysvětlující hobití putování. Tvořila jsem je já v malování, takže náležitě vypadají. Snad se v nich vyznáte...



Tři hobití plemena

Jak jistě víte, hobiti se dělí na tři "rasy" Chluponohy, Plavíny a Staty. Možná by bylo záhodno se na každé z těchto plemen podívat podrobněji.


Chluponozi

Nejmenší a nejtypičtější z hobitů. Jsou malí, snědí, mají kudrnaté vlasy a velké chlupaté nohy. Žijí v norách a zabývají se především zemědělstvím. Jsou velice dobří v zahradničení. Jsou konzervativní a nemají rádi vzrušení a dobrodružství. Typická jména: Hnědáček, Tunelík, Pelíšek, Zahradníček nebo Provazník. Křepelkové jsou, alespoň dle Samova popisu v knize, určitě chluponozi. Podle jedné knížky jsou Pytlíci plavíni, ale podle jejich popisu bych jednoznačně řekla, že musí být chluponozi, tak nevím. Zajímavou osobou tady je Frodo. Dle jeho popisu, že "je v něm něco elfího" je stoprocentní plavín. Ale přitom jeho matka byla z rodu statů a otec tedy zřejmě chluponoh. Zvláštní.


Plavíni

Jsou nejméně početní a nejzvláštnější ze všech hobitích plemen. Mají světlou pleť i vlasy, jsou vysocí a štíhlí. Většinou žili v lesích. Mají rádi dobrodružství a jsou (na hobity) málo konvenční. Zároveň jsou nejodvážnější a nejbojovnější a obě šlechtické rodiny Kraje (Bralové a Brandorádi (i když Brandorádi jsou spíše Statové)) si zakládají na své plavínské krvi. Typická jména: Zlatníček, Bulík, Tvrdohlavý. V Kraji jsou už asi jen tři "čistokrevné" Plavínské rodiny. Bralové, Bulíci a Bulvové.


Statové

Jsou největší a nejsilnější. K údivu všech ostatních jim někdy rostou vousy a někdy nosí i obuv (trpasličí boty). Žijí u vody, v bažinách a říčních nivách. Mají rádi vodu a umí s ní zacházet. Umí se plavit na loďkách. Většinou nežijí v norách, ale v malých nízkých domečcích. Typická jména: Tlapka, Stránský, Chaloupka. Brandorádi jsou také Statové.



Původ hobitů

Půlčící, známí jako Periannath se v záznamech začínají objevovat kolem roku 1050 Třetího věku, ale je jisté, že ve Středozemi byli už dlouho před tím, jen si jich ostatní jaksi nevšimli. Hobiti zřejmě úplně původně bydleli spolu se Seveřany - Rohiry v severních údolích Anduiny mezi Mlžnými horami a Zeleným hvozdem, přesněji na územíčku mezi Kosatcovou řekou a Skalbalem (posvátný kámen Medděda). Tím tedy můžeme říct, že hobiti žili původně tam, kde dnes Meddědovci.

Po nějaké době ale byli nuceni tuto zemi opustit. V Zeleném hvozdu se totiž usídlilo zlo a už tu nebylo ani zdaleka bezpečno. Zároveň sem začínalo přicházet více a více lidí, takže plachým hobitům tu přestalo být příjemně. Jako první překročili Mlžné hory plavíni a to severně od Roklinky. Po nich chluponozi, kteří se v roce 1050 usídlili na západě v Eriadoru a někteří z nich přešli až k Větrovu, zatímco statové vystoupali průsmykem Rudorohu (Caradhas). Statové se nakonec usídlili v Koutci - klínovité území mezi řekami Mšenou a Bouřnou. Kolem roku 1150 se statové a plavíni připojili k chluponohům. Plavínů bylo málo a smísili se s chluponohy a staty z Koutce. Hodně statů se však později usadilo stranou u Tharbadu a ve Vrchovině.

V roce 1300 museli půlčíci žijící na severu prchnout na jih (rostoucí moc Angmaru). Většina statů se připojila k příbuzným na Vrchovině, ale statové z Koutce roku 1356 opustili území mezi oběma řekami a přesídlili do Divočiny - zpět do jejich staré vlasti. Tito hobiti žili dál u Kosatcové řeky, kde lovili ryby. Je pravděpodobné, že právě statové z Divočiny byl lid Sméagola a Déagola.

Většina hobitů se však odstěhovala na západ. Tito hobiti se nakonec se usídlili v Hůrce, zejména ve Špalíčku. Zároveň zde půlčíci založili spoustu vesnic, ale ty byly později opuštěny a jejich jména zapomenuta. Roku 1601 Druhého věku hobiti z Hůrky odešli, překročili Brandyvínu a usídlili se v úrodné zemi za ní. Hobity vedli bratři Marko a Blanko, kteří jsou považováni za zakladatele Kraje. Území Kraje jim daroval Argeleb II, král Fornostu, za což chtěl jen, aby hobiti střežili západní cestu a uznávali svrchovanost Severního království (kterou mimochodem velmi svědomitě uznávali i dávno potom, co Severní království zaniklo). V roce 1630 se k nim připojili i statové z Vrchoviny a skoro všichni hobiti se tak definitivně usídlili v Kraji.

(První vlna putování)

(Druhá vlna putování)

Protože se hobiti o svou minulost (kromě geneaologie) v podstatě nezajímali, je jen pár událostí, o kterých máme zprávy.

Jednou z těch událostí je Velký mor z roku 1636, který v podstatě vyvraždil Gondor a vylidnil Eriador. Hobiti, chráněni širokou Brandyvínou, přežili, ale za cenu velkých ztrát.

Další z nich byla bitva o Fornost, v níž byli Severští králové Angmarem poraženi a Eriador padl. Hobiti vypráví, že do této poslední bitvy vyslali lučištníky, ale lidské záznamy se o tom nezmiňují. Je velice pravděpodobné, že tam hobiti lučištníky doopravdy poslali, ale oni byli v zápalu bitvy prostě přehlídnuti.

Jediná bitva kterou kdy doopravdy vybojovali (nepočítejme Bitvu o Povodí), byla bitva (hobity hrdě nazývána bitva, ve skutečnosti spíš šarvátka) na Zeleném poli vybojovaná v roce 2747. Byl to malý skřetí nájezd, který Bučivoj (Brandobras) Bral porazil a skřety vyhnal poté, co usekl hlavu jejich vůdci Golfimbulovi. Skřetova hlava tehdy vyletěla vysoko do vzduchu a zapadla do králičí díry. Tak byla vyhrána bitva a vynalezena hra zvaná golf.

Mnohem vážnější ale byla Dlouhá zima v roce 2758 a dva roky hladu, které následovaly. A hobiti žili dále v klidu a pohodlí až do roku 2911, kdy přišla Krutá zima, při které Brandyvína, jediná ochrana Kraje zamrzla, a od severu vtrhli do Hobitína Bílí vlci. Poté však žili hobiti dlouhé roky v míru, blahobytu a pokoji, až do jednoho bezvýznamného odpoledne roku 2941, kdy se jistý ne příliš důležitý hobit jménem Bilbo Pytlík vydal ne zcela proti své vůli na bláznivou a především dobrodružnou cestu s třinácti trpaslíky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Clarissa Clarissa | Web | 3. února 2015 v 19:30 | Reagovat

Ne nadarmo jsi říkala, že tohle bude nejzajímavější část - málem jsem se urazila, když jsem zjistila, že už jsem na konci. :D

Musíš vážně začít vydávat častěji - vůbec, celý tenhle "Hobití Silmarillion"  je strašně zajímavý a každý den se přímo třesu na novou část. Neuvěřitelné.

V Nedokončených příbězích je v textech o vyslání Nazgulů a Sarumanově zradě celkem rozvinuto "hledání země půlčíků" Nazguly. Bylo to vážně zajímavé, jak se Sauron snažil od Gluma zjistit, de vastně leží země, kde se schovává jeho Miláček. Čímž chci říct, jak je k neuvěření, kolik lidí/elfů/trpaslíků nemělo v době kolem roku 3000 vůbec ponětí, že na území bývalého Severního království žije celý národ...

A můžu se ještě zeptat, kolik vlastně žilo v Kraji circa hobitů? Stovky, tisíce, desetitisíce?

2 Irith Irith | Web | 3. února 2015 v 19:35 | Reagovat

[1]: Tohle rozhodně není celé. Ale v rámci větší napínavosti jsem původní text rozkouskovala :-)

Nedokončené příběhy teď louskám, rozhodně zapracuji.

Hmmm, tak to si nejsem moc jistá. Přesné číslo ti rozhodně neřeknu. Ale vzhledem k tomu, že jen v Brandově žilo přes sto hobitů, řekla bych, že celkový počet se bude pohybovat okolo několika tisíc.

3 Aredhel Aredhel | Web | 3. února 2015 v 20:46 | Reagovat

Přemýšlela jsem, jakou hobití větev mám nejradši a nakonec jsou to Statové. Protože voda. :-)
Je zvláštní, že, ačkoliv měli být plavíni údajně nejdobrodružnějšími hobity, nikdy nevidíme žádného člena jedné z těch třech čistokrevných plavínských rodin vyrazit za dobrodružstvím. I Cvali se rozhodne, že mu to za to nestojí... Proč?
Ta historie je super zajímavá! (Jen tak mimochodem, jak se na to dívám, tak hobití putování není o nic míň složité než to elfí... Ale ty mapy jsou doopravdy praktické.)
Marko, Blanko a osídlení Kraje... tahle dvě jména mě vždycky fascinovala, protože to muselo být něco skvělého, ale my o tom nevíme vůbec nic... To by byla povídka. :-)

4 Aredhel Aredhel | Web | 3. února 2015 v 20:50 | Reagovat

[2]: Řekla bych, že hobitů mohlo žít v Kraji klidně víc, když se vezmeš, že jenom Praha má milion obyvatel. A Kraj je velký, jak jsi objasnila. Taky hobiti mají velký přirozený přírůstek- hodně dětí a dožívali se vysokého věku. Možná v řádu desetitisíc?

5 Irith Irith | Web | 3. února 2015 v 20:52 | Reagovat

[3]: Ehm... plavíni... tak to máme napůl Bilba, Pipina, napůl Smíška, Hildebrand, Isengar, a prostě všichni ti úžasní Bralové, o kterých bude řeč příště :-)
A Cvali... ten byl odvážný až až. Úplně sám se postavil Lotovi a organizoval vzpoury a partyzánské boje. Tak byl také zatčen. Když vedl několik uprchlíků do tajné skrýše v Zjizvených Kopcích. O tom bude řeč v mé připravované kapitolovce (bude o Smíškovi...)

Přesně, také jsem si říkala, že něco napíšu. Ale teď toho mám nějak moc. Nejdřív musím dopsat tu Smíškovskou.

Díky moc!

6 Aredhel Aredhel | Web | 3. února 2015 v 21:00 | Reagovat

[5]: Já nemluvila o odvaze, tu mají všichni hobiti, spíš o jistém... neklidu. O touze jít pryč. Ale s těmi Braly máš pravdu.
Kapitolovka o Smíškovi!!! Juch!!!

7 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 4. února 2015 v 14:11 | Reagovat

No, vzhledem k tomu, jak jsou hobiti puntičkářští v záznamech, taky bych se přikláněl k tomu, že ty lučištníky opravdu poslali. Bojím se nicméně, že to byla pro Kraj velká rána.
Počet hobitů rozhodně nebyl takový, aby si mohli takovou ztrátu jen tak dovolit; vlastně je docela obdivuhodné, že poslali TOLIK lučištníků.
Och, ta představa, že se museli postavit hordám Černokněžného krále... chudáci hobitci :-(

8 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 4. února 2015 v 14:15 | Reagovat

Jo, ještě k té diskuzi o počtu hobitů.
Více jak 50 000 jich dle mého názoru nebude. Praha sice může mít milion obyvatel, ale je to gigant, který může existovat pouze v moderním světě, kdy lze obživu pro ohromné množství lidí vypěstovat na minimální ploše a existuje možnost stavby panelových domů a podobných rozsáhlých obydlí. :-)

9 Irith Irith | Web | 4. února 2015 v 15:22 | Reagovat

[7]: Právě že puntičkářští v záznamech vůbec nejsou (viz. předchozí článek o Učenosti). Do doby Války o Prsten si žádné svoje kroniky nevedli a v podstatě jediné, co existovalo, byl Pergamen rodiny Bralů. Ale věřím, že je opravdu poslali. I když si nedělám iluze o počtu.

[8]: Já bych hádala do 10 000. Padesát určitě ne. Ale vezmi si, jak je Kraj velký. Mnohem, mnohem větší než Praha.

10 Aredhel Aredhel | Web | 4. února 2015 v 16:12 | Reagovat

[8]:[9]: Nejde jenom o velikost Kraje. Hobiti měli běžně 4-5 dětí a dožívali se klidně až 100 let, nemoci žádné, válečné konflikty ani vnější nebezpečí taky žádná... z toho mi vyplývá, že jich prostě muselo být docela dost.

11 Irith Irith | Web | 4. února 2015 v 17:13 | Reagovat

[10]: Nejsem schopná odhadnout. Tolkien to, co vím, nikde nepíše (snad jen "Dříve početnější než dnes"). Já osobně jsem za možnost do 10 000, ale je možné, že jich bylo víc. I míň.

12 ArwenVečernice ArwenVečernice | Web | 5. února 2015 v 19:34 | Reagovat

Kéžbychom se namísto o Přemyslovcích učili o hobitech. :-D

13 Andoriana Eamë Andoriana Eamë | E-mail | Web | 8. února 2015 v 14:49 | Reagovat

Páni, to je ÚŽASNÉ! Nejenže je to strašně zajímavé, ale taky moc pěkně napsané. Úplně jsem se od toho nemohla odrhnout. Hned si jdu přečíst další část :-)

14 Lupus Lupus | 13. února 2015 v 20:12 | Reagovat

Věcné, přesné a s názornými mapkami, co dodat. Hobití Silmarillion byl bezpochyby skvělý, ale také obtížný nápad. Zhostila ses jej perfektně a zodpovědně :-).

15 Šárka Šárka | Web | 17. února 2015 v 21:48 | Reagovat

Skvělý, skvělý a roztomilý článek, který jsem už dlouho potřebovala, aniž bych o tom věděla :) Opravdu, Eru vám žehnej za tento projekt!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama