Otrok Prstenu - Útěk

28. ledna 2015 v 15:35 | Irith |  Otrok prstenu - komplet
U minulé kapitoly jsem psala, že výjimečně obsahuje všechny dějové linie. Tak tahle zase výjimečně obsahuje jen jednu jedinou dějovou linii. A to hobity. Ale nebojte se, v příští kapitole nebude o hobitech pro změnu ani zmínka :-) Prostě se mi jen tuhle scénu nechtělo trhat do dvou kapitol, takže je tady komplet a vešla se sem jen ona (také je kapitola o něco kratší).
Vím, že tam ta Estella absolutně nesedí, ale bez ní to vypadalo vážně divně. Berte ji jen jako kulturní vložku :-)
A příběh? Pipin konečně zrealizuje svůj útěk. Jeho plán tentokrát zafunguje bezvadně. Protože s naprosto zmateným a vyděšeným Smíškem, si může dělat, co chce...
Jen pro informaci. Nějaké "svědomí" a "pocit viny" se u Pipa objeví až o hodně později, takže zatím to rozhodně nečekejte.


Kapitola sedmá - Útěk


"Nechceš kousek králíka?" zeptal se Gimli Smíška.

Smíšek přikývl. Vzal si kus opečeného masa, ale tajně si ho schoval do kapsy. Nevinně se uculil na Legolase a dal si pozor, aby se ani jednou nepodíval na Pipina, který ležel svázaný u stromu a tvářil se naprosto netečně.

Byl večer. Den potom, co Smíška Gimli s Legolasem osvobodili. Celý den šli do Mordoru. Pipin musel jít před Legolasem, který je všechny hnal zvýšeným tempem dopředu. Jeho jediné štěstí bylo, že elf nechtěl Smíškově zraněné hlavě ještě víc ublížit a tak dělali časté zastávky. Ale stejně to bylo velice únavné. Legolas také odpoledne zastřelil mladého králíka a teď měli místo obvyklého lembasu opečené králičí maso. Legolas ale Pipina nechal o hladu. Pipin si za to sice mohl sám, protože se pokusil Legolasovi zabránit, aby ho znovu přivázal na noc ke stromu, ale Pipinovi to naprosto vyhovovalo. Ve skutečnosti věděl, že nemá smysl Legolasovi odporovat, že si tím jen vyslouží další trest. Ale to ke svému plánu potřeboval. Potřeboval, aby Smíšek uvěřil, že mu chce Legolas ublížit. Pomalu už toho ale začínal litovat. Legolas mu ruce tvrdě vzpříčil za zády a provazy kolem jeho nohou utáhl tak, že hobit měl pocit, že se snad už nikdy v životě nebude schopen postavit. Pokradmu mrkl na Smíška. Smíšek si zrovna tajně strkal do kapsy kousek opečeného králíka. Pipin věděl, že mu nezbývá nic jiného než čekat. Slabě pofňukl a pokusil se přetočit tak, aby alespoň trochu ulevil bolestivě svázaným rukám. Samozřejmě, že to bylo naprosto k ničemu. Tak se prostě jen opřel, zavřel oči a čekal.

Smíšek okatě zívl a zhluboka se napil ze svého vaku s vodou. Popřál elfovi a trpaslíkovi dobrou noc a odplazil se ke svému batohu, aby si vyndal deku. Legolas se prostě jen natáhl na zem vedle ohně a Gimli si sedl vedle něj. Měl držet hlídku jako první. Už bylo dost pozdě v noci a tma byla tak hustá, že světlo dohasínajícího ohníčku dosahovalo sotva k prvním stromům lemujícím mýtinku. Pipin sám byl už napůl skryt ve tmě. Smíšek počkal pár desítek minut, až si byl jistý, že Legolas usnul alespoň tak hluboce, jak je toho elf schopen a že Gimli usoudil, že ani dnes v noci se nic nestane. Smíšek věděl, že nedrží hlídku kvůli nepřátelům, kteří by je mohli přepadnout zvenčí, ale spíš kvůli nepříteli, který cestoval s nimi. Kvůli Pipinovi. Legolas tušil, že by se hobit mohl pokusit uprchnout. Také kvůli tomu ještě nikdy nedal hlídku Smíškovi. Sice tvrdil, že je to proto, že si Smíšek potřebuje odpočinout a jeho hlavě by to ještě víc uškodilo, ale všichni věděli, proč to doopravdy bylo.

"Pipe," zašeptal Smíšek a zatřásl svým bratrancem.

Pipin otevřel oči. Zazmítal s sebou, ale když poznal Smíška, okamžitě se uklidnil.

"Máš hlad?" zeptal se Smíšek a klekl si vedle něj.

Pipin si olízl popraskané rty a maličko přikývl. Umíral hlady.

Smíšek si vyndal z kapsy maso a oplatku lembasu, kterou tajně ukradl z Gimliho batohu těsně před večeří. Pipin zaškubal svázanýma rukama a prosebně se na Smíška zadíval.

"Prosím, rozvaž mi ruce," špitl.

Smíšek s sebou trhl. Byla to první slova, která z Pipina od rána dostali.

"Promiň. Víš, že to nejde," omlouval se Smíšek šeptem. Bál se, že by ho mohl Legolas nebo Gimli uvidět. "Jestli chceš, můžu tě nakrmit," dodal potom s pokrčenými rameny.

Pipin se na něj chvíli díval a pak přikývl. "Prosím."

Smíšek odtrhl kus masa a vložil ho Pipinovi do pusy. Maličko se usmál, když si vzpomněl, kdy naposledy svého mladšího bratrance krmil. Bylo to na oslavě Pipinových prvních narozenin. Smíšek musel naprosto nedobrovolně Pipina krmit šlehačkovým dortem. Byl z toho naprosto otrávený, zato Pipin byl tenkrát tak nadšený, že mu rozpatlal šlehačku po celém obličeji, jahodu mu strčil do ucha a nakonec ho ještě polil mrkvovým džusem. Pipin teď ale nevypadal, že by měl v úmyslu strkat Smíškovi cokoliv do ucha. Jen tiše ležel, žvýkal a nechal Smíška, aby mu dával do pusy kousky masa.

"Tak to je všechno," ohlásil Smíšek a tiše se rozesmál, když mu Pipin hladově ocucal mastnotu z prstů. "Chceš ještě lembas?" zeptal se.

Pipin přikývl a Smíšek vybalil z listů oplatku lembasu a vložil ji Pipinovi do pusy. Pipin se nejdřív trochu zakuckal, ale nakonec ji zhltal.

Ne že by už hlad neměl, ale nebylo to tak strašné, jako předtím.

"Mohl bych se napít?" zeptal se, když spolknul poslední drobeček.

Smíšek se usmál a sáhl za sebe, kde měl položený svůj vak s vodou. Vytáhl zátku a přiložil ho Pipinovi k ústům. Pipin se napil a kývl na Smíška, který vak znovu zazátkoval.

"Děkuji ti," špitl Pipin. "Jsi na mne hodný."

Smíšek, který se zvedal k odchodu, se zarazil a zhrozeně se na Pipina podíval. Tohle nebylo normální. Takhle mluvil maximálně tak Sam, když jednal s Bilbem, jestli vadí, že místo bledě oranžových růží, zasadil broskvové růže. Pipin se takhle nikdy nechoval, nikdy s ním takhle nemluvil.

Pipin se zatvářil se vyděšeně. "Promiň! Omlouvám se!"

Smíšek se k němu sklonil. "Ale Pipe… proč… co se stalo?"

Pipin se k němu obrátil a široce rozevřel oči. Vložil do toho pohledu všechno. Vypadal naprosto zděšeně a viděl, jak s sebou Smíšek trhnul, když se na něj podíval.

Viděl v Pipinových očích jen strach a hrůzu.

"Bojím se," špitl sotva slyšitelně Pipin.

Smíšek vytřeštil oči a tvář se mu stáhla v bolesti. Objal Pipina a přitulil se k němu.

"To ta věc, co máš na krku. On tě ovládl. Pipe, je mi to tak líto, kdybych ti mohl nějak pomoct. Klidně bych to vzal…"

Pipin se mu vymanil z náruče. "Ne! Nedotýkej se mě!" vyjekl a snažil se dostat od Smíška co nejdál.

"Já ti ho nechci vzít. Opravdu ne. Jen…kdybych ti mohl nějak pomoct. Ach Pipe. Nikdy jsi ho neměl dostat," vysvětloval Smíšek. Pro jistotu si už ale od Pipina držel uctivý odstup a snažil se čelit jeho podezřívavému a naprosto vyděšenému pohledu.

"Promiň," omlouval se Pipin a v duchu sám sobě nadával. "Nechtěl jsem, jen… nesnesl bych, kdybys mi ho vzal," vyhrkl rychle. Věděl, že udělal chybu, ale nemohl si pomoci. V té chvíli neviděl Smíška jako svého bratrance, ale jako odporného skřeta, který mu chce vzít to nejcennější, co má. Nechtěl na něj takhle vyjet. Naštěstí ale Smíšek neodešel. Pořád má ještě šanci.

"Smíšku, prosím, pomoz mi!" zašeptal naléhavě.

"Ale jak?" odpověděl Smíšek.

Pipin se nadechl. "Prosím, pust mě. Nech mě jít!"

Smíšek zavřel oči. Lhal by, kdyby tvrdil, že to nečekal. "Pipe, víš, že to nemůžu udělat. Rád bych ti pomohl, ale tobě pomůže jen to, když se ta věc, co nosíš na krku, zničí. Kdybych tě pustil, nikdy Prsten nezničíme a ty nikdy nebudeš zase svobodný."

Pipin se ošil. Smíšek si toho všiml. "Vidíš? Vadí ti, když se jen zmíním o možnosti zničení Prstenu. Jsi jím ovládnutý. Musíme ti pomoct." Smíšek se na něj smutně usmál a zvedl se k odchodu. Už mu neměl co říct. A věděl, že čím déle tam zůstane, tím spíš ho Pipin přesvědčí, aby ho pustil. A to nesměl dovolit. Pipinova následující slova ho ale doslova přimrazila na místě.

"Legolas mě zabije," řekl Pipin tiše.

"Ale…?!" zakoktal se Smíšek.

"Zabije mě. Vidím, jak se po mně dívá. Chce můj Prsten. Cítím, jak se mu třesou ruce, kdykoliv se mě dotkne. Viděl jsem jeho pohled, když mi Prsten včera bral. Všimnul sis, jak neochotně ti ho dával a jak moc ti chtěl zabránit, abys mi ho vrátil? Vzpomeň si, co nám o jeho otci říkal Gandalf. Thranduil je posedlý zlatem a drahým kamením. Legolas to zdědil po něm. Ale tohle je Prsten moci. Určitě si ho vezme. A zabije mě."

Smíšek si před něj šokovaně klekl. Věděl, že by měl odejít, že by neměl Pipina poslouchat, že Pipin je pod vládou Prstenu a pravděpodobně mu lže, ale nemohl se od něj odtrhnout. Ten smutek v Pipinově hlase a naprostá odevzdanost, ho přikovaly na místě a Smíšek jen seděl a sledoval Pipina, který si nervozně olízl rty, než znovu promluvil.

"Ty to víš, Smíšku, vím, že to víš. Snažíš se mě chránit, i když jsem ti udělal, co jsem ti udělal. Snažíš se mi pomoci. Ale jsi moc slabý. Nikdy mě nedokážeš uchránit. Legolas mě dřív nebo později napadne a pokusí se mi Prsten vzít. Vím, že nad ním nemůžu vyhrát. Je stokrát silnější než já. A i kdybys mi chtěl pomoct, je tu ještě Gimli. Ne Smíšku. Cítím, že když odsud neodejdu, Legolas mi ho vezme a zabije mě při tom. Všiml sis, jak se ke mně chová?" trhl Pipin svázanýma rukama a tvář se mu stáhla bolestí. "Chce mi ublížit. Jak mě včera svázal, skoro jsem se ani nemohl pohnout. Nechal mě tak asi tři hodiny a pak mě hned hnal na cestu. Pamatuješ si, jak jsem mu řekl, že takhle neudělám ani krok? Že jsem moc rozlámaný?" řekl Pipin a natočil k Smíškovi levou tvář. Táhla se mu po ní dlouhá jizva. Smíškovi se roztřásl spodní ret. Stále vypadal, že váhá.

"Smíšku. To mě necháš umřít?" zeptal se Pipin tiše.

Smíšek na něj dál vyděšeně zíral.

"Necháš mě Legolasovi, aby mě mučil a zabil?" pokračoval Pipin. Zoufale na Smíškovi visel pohledem.

"Pipe…já…"

"Vždycky ses mě snažil chránit a pomáhal jsi mi. Už když jsme byli úplně malí. To mě teď prostě necháš umřít?!"

"Tak…dobře," sklopil oči Smíšek.

Pipin se na něj usmál. Smíšek se mu podíval do očí. Věděl, že teď možná dělá strašlivou chybu. Ale musel svého bratrance ochránit. Nesmí se mu nic stát. Nikdy by si to neodpustil.

Smíšek se ohlédl, aby zkontroloval Gimliho. Gimli seděl proti záři ohníčku a díval se přesně na opačnou stranu.

"Počkej, přinesu tvůj batoh a nějaký meč. Tohle nerozvážu," zašeptal Smíšek a odplazil se zpátky, sehnat Pipinův batoh a něco ostrého, čím by mohl provazy přeřezat.

Pipin s sebou trhl, když mu o pár minut později Smíšek položil ruku na rameno. Vyjekl, ale Smíšek mu zacpal pusu rukou a tak se zmohl jen na slabé zasípání.

"Klid, to jsem já."

Pipin se uklidnil a Smíšek ruku pomalu odtáhl. "Přinesl jsem ti batoh. Dal jsem ti tam vak s vodou a trochu lembasu, mělo by ti to chvíli vydržet. Teď se nehýbej, pokusím se ty provazy přeřezat."

Pipin přikývl a klidně ležel, zatímco Smíšek nešikovně pižlal provaz. Pipin sykl bolestí, když ho meč škrábnul do zad.

"Promiň. Vůbec na to nevidím," omlouval se Smíšek.

Konečně se mu povedlo provazy přeřezat a Pipin byl volný. Posadil se a masíroval si ztuhlá zápěstí.

"Na, tady máš meč," řekl Smíšek a pomohl mu navléct si batoh.

"Ty se mnou nepůjdeš?" zeptal se zvědavě Pipin.

Smíšek vypadal, že váhá, ale pak jen zavrtěl hlavou. "Ne, já zůstanu tady. Zkusím je co nejvíc zdržet, abys měl dost času."

Pipin se smutně usmál a potřásl si s ním rukou. "Máš pravdu. Měl bys zůstat tady. Pravděpodobně se ti s Gimlim a Legolasem nic nestane. Budeš v bezpečí. Vždyť víš, Estella na tebe čeká."

Smíšek se blaženě usmál. S Estellou Bulvovou chodil už rok. Když odcházel na výpravu, docela jasně mu oznámila, že bud se vrátí, nebo si ho ona najde a v takovém případě ať si jí nepřeje. Právě kvůli jejímu naprosto nedívčímu způsobu jednání a rozhodování se do ní Smíšek také zamiloval. Pipin se ušklíbl. On sám se Estelly vždy trochu bál, ale rád si kvůli ní dělal ze Smíška legraci. Ale teď nebyl na legraci čas.

"Tak na shledanou v lepších časech!" rozloučil se se Smíškem.

Smíšek mu krátce stiskl ruku a nechal ho jít, zatímco se on sám stočil do klubíčka u stromu, kde byl předtím Pipin přivázaný. Věděl, že Gimli ani Legolas ve tmě nepoznají, že hobit spící u stromu není Pipin. Dal tak Pipovi navíc pár hodin času, aby stačil utéct dost daleko.

Uvidí ho vůbec ještě někdy?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aredhel Aredhel | Web | 28. ledna 2015 v 18:27 | Reagovat

Smíšku, ne!!!! O_O  (Vidím, že docela očividně straním... ;-) )
Skvělá kapitola, jenom mám takový nemilý pocit, že to skončí špatně... ale aspoň to bude o to zajímavější. :-D

2 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 29. ledna 2015 v 19:52 | Reagovat

[1]: Haha. Já zas fandím Pipinovi. Ten jim ještě ukáže, zač je toho kolečkachivý hobit! Jen do toho! A špičaté ucho sejmi jako první :-D

3 Irith Irith | Web | 29. ledna 2015 v 20:02 | Reagovat

[2]: Dobře ty! A máš i postřeh... i když Aredhel také tuší správně :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama