Aragorn

23. prosince 2014 v 7:58 | Jeremiáš |  Vánoce ve Středozemi
Strašně krásná a strašně smutná Aragornova... však vy uvidíte.
Mimochodem, tuto povídku obětavě napsal místo Michell, které se rozbil počítač, Jeremiáš, za což mu moc a moc děkujeme! A vypadá to, že jsme na krále elfů vážně udělaly/i ohromný dojem, neb tam už opět jsme!


Dveře královské síně v Minas Titith se rozevřely dokořán.

"Můj pane," zasalutovali Strážci citadely, když zpozorovali starého krále.

Bělovlasý muž jim vznešeně pokynul a opíraje se o krátkou hůl sestoupil ze schodů. Oporu vlastně ani skoro nepotřeboval, bál se však, že by mohl uklouznout na všudypřítomné námraze. Chlad jej udeřil do křehkého těla jako kovářovo kladivo. Ostré jehličky vlezlé zimy pronikaly skrze kožešinový kabát a rozechvívaly jeho tělo až do morku kostí.

Nadechl se.

***

"Eldarione?"

"Ano, otče?"

Kostnatá ruka se sevřela okolo jílce Andúrilu, Plamene Západu. Elessar jej pomalu vytasil ze zdobené pochvy; naposledy. Ač mu síly pomalu ubývaly a stáří zmáhalo, z pohybů krále dosud nezmizela jistota a ladnost. Čepel, znovu zkutá elfy na konci Třetího věku, se zaleskla ve světle zapadajícího slunce.

"Zkutý z úlomků Narsilu, meče dědiců Númenoru," pronesl hlasitě a nechal ta slova zaznít prázdným sálem: "nyní patří tobě, můj synu. Vládni všem zemím moudře a spravedlivě."

"Otče! Ty jsi přece králem Gondoru a Arnoru! Chceš opustit svůj lid?" vykřikl Eldarion.

"Nadešel čas."

***

"Ještě ne. Tvé dny zde ještě neskončily," šeptala Arwen, když spolu osaměli v temnotách: "vždyť už brzy přijde jaro a po něm léto. Budou kvést stromy a zpívat ptáci. Proč chceš odejít v době mrazu a temnoty? Proč mě tu chceš nechat samotnou?"

"Protože tak by to udělal muž, kterého miluješ, kdyby zjistil, že se jeho čas nachýlil," odpověděl Aragorn a jeho hlasem probleskl hluboký žal: "chtěla bys snad, abych umíral znaven lpěním na životě jako staří králové z dob úpadku? Ale já tě nechci učinit nešťastnou; vol opatrně."

A Arwen Undómiel se hořce rozplakala, protože ji její osud dostihl a ona musel čelit jeho bezbřehému zoufalství; neboť byla Večernicí a její život večerem, jež pozvolna přerůstá v temnou noc, chladnou jako sám hrob.

Plakala dlouho.

***

Elessar vydechl.

Z koutku očí se mu kutálely slzy, ale mrzly na jeho tváři a už nedokázaly svlažit mrtvou zem.

Pomalu kráčel směrem k Rath Dínenu, kde ležely v tichu a stínu mnozí z jeho příbuzenstva. Zanechával ve sněhu hluboké stopy, jež se pomalu plnily padajícími vločkami.

Jak kráčel, stával se jeho krok stále jistějším a pevnějším.

Dny těžké práce a tvrdé lopoty skončily. Nadešel čas odpočinku.

Pokynul vyděšeným strážcům Pohřebiště králů a ti jej plni zmatku a strachu nechali projít. Míjel sochy velkých pánů z dávných dob. Sochy dědiců Anárionova domu.

Bude v dobré společnosti.

Musel se pousmát.

Nakonec došel až do skromné kruhové síně, kde ležely dva malé katafalky.

"Tak se zase setkáváme, mí drazí přátelé," usmál se při pohledu na místo odpočinutí dvou chrabrých půlčíků.

Hůl mu vypadla z netečných prstů; ale nedbal o ni.

Vystoupal na kamenný podstavec a pomalu na něj ulehl.

Leštěný mramor studil a tlačil, ale Aragornův duch už nepohodlí nevnímal. Pomalu opouštěl příbytek svého těla.

Nevnímal, že se nahé větve Bílého stromu choulí a chvějí. Nevnímal, že se daleko v severních krajích rodí strašlivá sněhová bouře. Neslyšel výkřiky zburcovaných stráží, pláč dvořanů ani překotné vyzvánění všech zvonů. Neslyšel ani vroucí modlitby svého lidu, dokonce ani tichý pláč Arwen, schoulené v nejvyšším patře Bílé věže.

Avšak jeho myšlenky ještě na okamžik setrvaly.

Vždycky je pěkné umírat po boku přátel, pomyslel si.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Clarissa Clarissa | Web | 23. prosince 2014 v 15:55 | Reagovat

Tohle je... nádherné. Přesně takhle jsem si vždycky představovala Aragornovu smrt.

Mimochodem, postřehl někdo, že ve svých vánočních povídkách Jeremiáš zatím střídal parodický a melancholický styl? Nenápadné vystihnutí vánoční atmosféry, což? :-D

2 Ilía Ilía | E-mail | Web | 23. prosince 2014 v 19:38 | Reagovat

Chce se mi brečet. Tohle je přesně Aragornův odchod, jak jsem si ho představovala. Krása.

3 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 23. prosince 2014 v 20:10 | Reagovat

[1]: Kouzlo nechtěného ;-) ale já ani moc jinak psát neumím. Ještě se místy pokouším (dost uboze) o epický styl... ale mám pro vás novinku. Už jsem sepsal první díl Půlnoci Eldar a takovou povídku jste nejspíš ještě nečetli. Ne, že by byla nějak zvlášť slohově na úrovni, ale dostává se až na dřeň podstatě Morgothovy temné filosofie...
[2]: Jaká to čest pro mne. Děkuji mnohokráte ;-)

4 Aredhel Aredhel | Web | 23. prosince 2014 v 22:48 | Reagovat

Nádherné, opravdu krásné. Strašně se mi líbí ten konec. Nechápu, jak dokážeš jednou napsat něco tak krásného a smutného a podruhé něco tak uhozeného jako třeba Boromir nebo Thranduil. A k tomu rychle. Nepochopitelné.

5 ArwenVečernice ArwenVečernice | Web | 23. prosince 2014 v 23:14 | Reagovat

Ja budu radsi potichu a necham tak doznit, tu vznesenou chvili...

6 Scrat Scrat | E-mail | Web | 23. prosince 2014 v 23:32 | Reagovat

Krásné ??? Smutné, ale krásné. Máš obrovský talent!

7 Šárka Šárka | Web | 24. prosince 2014 v 12:46 | Reagovat

Překrásné čtení :) Tohle je prostě fascinující- odchod Edain v jejich stáří - ne mečem ani žádnou jinou zbraní. A je dobré si přiznat, že i když trilogie končí happyendem, Aragorn je král a Arwen jeho choť, tak on jednou zemřít musí. Moc krásné, vskutku, souhlasím s Aredhel.

8 Šárka Šárka | Web | 24. prosince 2014 v 16:49 | Reagovat

[3]:: Co, co? Sem s tím! :-)

9 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 25. prosince 2014 v 20:52 | Reagovat

[4]: Víš jak? Vůbec ne rychle. Teď na mě zase přišlo temnější období (nemysím teď náladu nebo životní úděl, ale zkrátka inspiraci při psaní) a Aragorn je jeho produktem. Podobně také Půlnoc Eldar hází veškerý optimismus za hlavu - a co teprve závěr Jeremidharových dobrodružství?
Oproti tomu Boromir či Saruman jsou produkty minulé éry :-D
Taková maniodepresivní grafomanie :D
[5]: Vznešenou? Jaká to pocta pro mě! ;-)
[6]: Děkuji mnohokrát! :-)
[7]: Happyendy s trochou smutku jsou na PP to nejlepší ;-)
[8]: Ještě se mi to moc vydávat nechce :-x nutili byste mě pak pokračovat :-D  ;-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama