Irith na exkurzi aneb Hobitmaniaka se neodváží pustit za hranice - Pán prstenů a Hobit

11. října 2014 v 8:29 | Irith |  Tolkienovské postřehy
Pokračování mého Středohorského putování :-). Respektive ani ne tak pokračování, jako další zpráva ohledně mých Tolkienovských výzkumů.
To abyste věděli, že za Středozemí nemusíte jezdit do Skotska, do Bretaňě nebo snad na Nový Zéland. Stačí se zbláznit a odjet na školní exkurzi pár kilomerů za Prahu.



Jako první uvádím největší pecku dnešního dne a objev, díky němuž jsem se rozhodla vůbec ten deník napsat. V Budyni, na hradě, před prohlídkou jsem se toulala kolem a dotoulala se až do lapidária. Byla tam spousta rozpadlých soch bez paží, obličejů a s malými cedulkami, označující, o čí sochu se mělo jednat. Znechucena duševním stavem těch, kteří jsou schopni sochu takhle poničit jsem odcházela. Najednou jsem zalapala po dechu a vrhla se k jedné soše. Zachytila jsem totiž nápis na cedulce, která označovala, o koho se jednalo. A tady to torzo, prosím, byla socha sv. Peregrina!!! Zuřivě jsem se k ní vrhla a začala jí obfocovat ze všech stran. Bylo mi jedno, že si tím zmenším kapacitu fotek na polovinu, sv. Peregrin za to prostě stojí. Bohužel jsem ale sochu sv. Smělmíra, Froda, ani Samvěda nenašla, takže jsem s pocitem "škoda že tu není Polly" zamířila k Lobelii, která nás už svolávala na prohlídku.



Pomník Gimliho, syna Gloinova - Ale u soch a v Budyni ještě zůstaneme, protože se mi hned vzápětí podařilo najít Gimliho sochu. Podle učenců je to alchymista Kvasnička, ale já jsem si jistá, že jsem odhalila pravdu…


Šmak- Ještě jedna "socha" na programu. Ve vstupní hale totiž visel vycpaný drak Šmak. Vážně! Sice už měl trochu rozpadlé přední nohy a křídla podlehla zubu času, ale jinak to byl dokonalý strašlivý drak, se kterým se potkal Bilbo. Brrr, ještě že ho ten Bard skolil.

Sarumanova laboratoř - A v Budyni ještě zůstaneme. Zdejší alchymistická laboratoř totiž nepříjemně připomíná Sarumanovy pece a takové to bahno, kde se vyrábějí skřeti. Zůstávala jsem tam jako poslední, abych mohla nerušeně fotit bleskem, a dost jsem se lekla, když tam na mně na stole zírala lidská lebka… přesně toho by byl Saruman schopen.


Helmův žleb - A naposledy úžasná pevnost Budyně, která se již může hrdě nazývat Helmovým žlebem. Ve zdejším mohutném opevnění je totiž stejná vada jako v tom Středozemském - odvodňovací stoka.

Stromovous - Na chudáčka osamělého hobitka, kterému nejlepšího kamaráda skolil Černý jezdec naštěstí čekala přátelská duše už v Peruci. Stromovous tam byl vážně skvělý, bohužel ale nebyl moc výřečný, takže Smíška přeci jen tak úplně nenahradil. Ale alespoň něco.

Hobití nora - Ploskovice a jeho skvělý altán s kulatými okny. Jak já si tam přála vlézt a dát si druhou snídani!

Socha Gwahira - A aby těch soch nebylo málo, ve Velkém Březnu, na vrcholu té hobití nory byla krásná zlatá socha Gwahira, pána orlů. Alespoň někdo mu vyjádří vděčnost.

Jeskyně v Helmově žlebu - A v Ploskovicích ještě zůstaneme. Podzemní grotty, totiž skvělé připomínaly jeskyně v Helmově žlebu. Jen jsem čekala, kdy se na mě vrhne Eowyn s mečem…



Výstava jablek - Jako každý správný hobit jsem i já zajásala, když jsem zjistila, že v jeskyních Helmova žlebu probíhá výstava jablek… ale Princess Pippin neměli, což mě dost naštvalo!

Pomník zahradníka - A Zubrnice jsou ves, kde někdo konečně ocenil i Samovo umění zahradnické. Na místním kostele má totiž svůj pomník!

Zrcadlo Galadriel hned 2x - Ta Galadriel je teda fakt oblíbená! Jedno zrcadlo i s altánkem v Peruci (kde bylo maskované za Boženinu studánku, ale my víme pravdu) a druh ve Velkém Březnu. To ale zřejmě bylo nějaké odložené, protože ta voda tam nic moc. Ale možná, že za to může ten Sauronův pohled.
(Peruc)


(Velké Březno)


Ještě tohle. Sice to s Českým Středohořím moc nesouvisí, ale s hobity to souvisí určitě. Můj kamarád, který mi věrně hodnotí všechny mé literární výplody a dělá mi takovou první recenzi, byl asi před dvěma týdny v Americe. A v Bostonu objevil jednu moc zajímavou hospodu, jejíž fotku mi pak poslal. Sice jsem si nikdy nepředstavovala, že Hobitín bude v Americe. Ale což. Ještě jednou mu moc a moc děkuji za příspěvek k mým "Tolkienovským výzkumům" :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šárka Šárka | Web | 11. října 2014 v 9:13 | Reagovat

Mám ráda lidi, co stejně jako já, vidí odkazy na Středozem úplně, ale úplně všude :D :) Máš skvělé pozorovací schopnosti, které by ti mohli závidět i Arnorští hraničáři :)

2 Clarissa Clarissa | Web | 11. října 2014 v 13:19 | Reagovat

Přesně, jsi vážně všímavá. Mě by to všechno uniklo. :D

Někdy byste měly napsat plnohodnotné pojednání o hobitech se vším všudy, včetně tvých postřehů... pak už by o hobitech nikdo nemohl pochybovat. ;-)

3 Irith Irith | Web | 11. října 2014 v 16:36 | Reagovat

[2]: To by bylo tak na 20 A4, ne-li víc....

4 Clarissa Clarissa | Web | 11. října 2014 v 17:10 | Reagovat

[3]: No právě. :D

5 Aredhel Aredhel | Web | 11. října 2014 v 21:13 | Reagovat

Jsi úžasně všímavý tvor. Ten Gimli mě pobavil- naprosto s tebou souhlasím, "učenci" jsou úplně mimo. Taky se mi moc líbí Gwaihir a 2. Galadrielino zrcadlo je úplně přesné.
Už jsem ti někdy řekla, jak moc si užívám tyhle tvoje postřehy z cest? ;-)

6 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 12. října 2014 v 12:47 | Reagovat

Bojím se, že v tom druhém zrcadle by Galadriel viděla asi jako se zeleným zákalem :-D
Jaká to škoda, že soše Peregrina chybí hlava a my tedy nemůžeme zrekonstruovat jeho přesnou podobu! ;-)

7 Irith Irith | Web | 12. října 2014 v 12:50 | Reagovat

[6]: ... a ruce a kus kolene... Skřeti ničí vše.

8 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 12. října 2014 v 13:23 | Reagovat

[7]: Zvlášť hobity :-D proto musíme chránit těch několik, kteří zbyli, ač nadávají našim korunám do kořenů a sobům do lam, jakožto i zrcadlům do umyvadel a šatům do prostěradel :D

9 Irith Irith | Web | 12. října 2014 v 17:23 | Reagovat

[8]: Přesně tak!

10 Clarissa Clarissa | Web | 12. října 2014 v 19:47 | Reagovat

[9]: Jo! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama