Nildanya - Kapitola třetí

15. září 2014 v 7:58 | Irith |  Nildanya - komplet
Další, třetí kapitola. Tentokrát trošičku kratší, ale snad se také bude líbit. Tři "drabble" v rozmezí Pipinových čtyř a pěti let. Smíšek vypátrá, co si jeho sestřenice představují pod pojmem "správná Pipinova výchova", jeho bratranec ho opět pořádně naštve a ještě ke všemu se k němu teď přidá i Barvínka.... bude potřeba ještě mnoho času na to, než se staré rány zahojí a Smíšek se bude schopen se svým milujícím, i když poněkud otravným bratrancem, kamarádit.




Kapitola třetí

Smíšek utíkal květinovou loukou a vesele se smál. Kousek za ním běžela Barvínka Bralová, vlasy jí vlály ve větru a ona se neustále ohlížela přes rameno, na malou postavičku, která běžela za nimi.

"Počkejte na mně!" volal čtyřletý Pipin a běžel tak rychle, co mu jen krátké nožky stačily. Zelené oči mu vesele zářily a on byl evidentně rád, že může být se svým starším bratrancem.

Smíšek si ho ale nevšímal, doběhl k velkému dubu a hbitě vylezl nahoru. Barvínka se usadila pod dubem a čekala na Pipina, až k nim doběhne. Smíšek se na něj z výšky díval a představoval si, že je Bilbo, který leze na vysoký dub v Temném hvozdu a bojuje s pavouky.

Pipin doběhl pod strom, ignoroval otevřenou Barvínčinu náruč a snažil se vylézt nahoru. Vzhledem k tomu, že i Smíšek měl co dělat, aby dosáhl na nejnižší větev, bylo Pipinovo snažení naprosto bezvýsledné. Barvínka ho zamračeně pozorovala. Ve skutečnosti tady byla jen proto, aby dohlédla na to, že Smíšek jejího bratříčka nezkazí. Ten ale evidentně nic takového neměl v úmyslu.

"Pomůžeš mi prosím nahoru?" zatahal Pipin Barvínku za ruku a udělal na ni smutné oči. Barvínka si povzdychla, vstala a zvedla ho.

"Smíšku!"

Smíšek se vytrhl ze snění a neochotně si od ní vesele ječícího Pipina převzal a posadil si ho před sebe na větev. Pevně ho objal oběma rukama, protože nechtěl, aby spadl.

"Vyprávěj nám," zaškemral Pipin a pohladil Smíška po ruce.

Smíšek mrkl dolů na Barvínku. Ležela v trávě, oči měla zavřené a vypadalo to, že spí.

"Prosím, Smíí-šku," protáhl Pipin.

"No tak jo. Dobře poslouchej, Pipe," vzdal se nakonec Smíšek a začal mu vyprávět o Bilbově pouti tak, jak mu to vždycky vyprávěl Frodo, když spolu rybařili.

"A myslíš, že někdy potkáme elfy? Anebo trpaslíky? Anebo skřety?" zeptal se Pipin po chvíli. Oči měl zavřené a evidentně si představoval, jak pod Horou bojuje se stovkami skřetů. On sám, statečný Peregrin Bral.

"Myslím, že ne," zpražil jeho sny Smíšek.

"Ale bylo by to hezké, že jo?" nedal se odbít Pipin.

"Hmmm. Bylo," přisvědčil starší z obou hobitů. "Ale my asi nebudeme mít to štěstí, abychom nějaké takové dobrodružství zažili, víš Pipe."



Smíšek stál tiše za dveřmi od Barvínčina pokoje, ucho měl přitisknuté ke klíčové dírce a naslouchal. Včera měl zuřivou hádku s Barvínkou. Znovu ho obvinovala z toho, že Pipina kazí. Smíškovi to už lezlo pěkně na nervy. Nejmladší Pipinova sestra si zřejmě umanula, že před ním musí svého bratříčka chránit stůj co stůj a všude je doprovázela. Jako kdyby nestačilo, že i tak za ním pořád leze Pipin, otravuje ho, a chce být s ním, teď se k němu přidala ještě Barvínka. Včera už Smíškovi došla trpělivost a on se rozhodl, že půjde na ryby. Sám, aby mohl v klidu přemýšlet. Nakonec s sebou musel vzít i Pipa, protože ten ho uviděl vylézat oknem a začal tropit takový rámus, že Smíškovi bylo jasné, že když ho neuplatí, nebude z rybaření stejně nic. Když se vrátili, srazil se ve dveřích s naštvanou Barvínkou, která na něj začala křičet, že Pipina zkazí. Smíšek to ale vůbec nechápal. Jak zkazí? Všechno to, z čeho ho Barvínka obviňovala, byly úplně normální věci, které dělají všichni kluci. Smíška tedy velice zajímalo, jak si Barvínka představuje, že by se Pipin měl chovat. Proto také teď skoro ležel na dveřích a uši měl napnuté, aby mu neunikl ani hlásek. Barvínka se totiž i s Pipinem zavřela u sebe v pokoji a teď se z pokoje ozýval následující rozhovor:

"Barvínko! No tak, nech toho!" vyjekl Pipin otráveně.

"Počkej, stůj rovně," okřikl ho Barvínčin hlas a zevnitř bylo slyšet tiché šramocení.

"To stačí, ne?" znovu zaprotestoval Pipin. "Auuu, píchlas mně!" dodal po chvíli bolestně.

"Počkej. Ještě jednu sponku. Buď trochu trpělivý," napomenula ho Barvínka.

"Ale Barvi, já už chci jít ven," zaškemral Pipin.

"A co tam budeš dělat?" zeptal se Barvínčin hlas zdušeně, jako by měla něco v puse. Ozvalo se cvaknutí.

"Smíšek říkal, že si budeme hrát," nevinně oznámil Pipin.

"A na co?" zeptala se Barvínka podivně nebezpečným tonem.

"Říkal, že mně naučí lézt na tu starou hrušeň, no na tu, jak má zlomenou větev. Víš jakou," dychtivě odpověděl Pipin.

Smíšek skoro i přes dveře cítil, jak teplota v místnosti rázem poklesla o několik stupňů.

"A proč? Tohle je přece lepší ne?" zeptala se po chvíli Barvínka a bylo vidět, že se přemáhá, aby udržela přátelský ton. "A stůj trochu rovně, ať tam můžu přidělat ještě tohle!"

"No tak, už mně nech. Já chci ven!" prosebně zakňoural Pipin. "Tohle mně nebaví, se Smíškem je mnohem větší legrace!"

"Ano?! Tak ještě chvíli počkej, ať ti to nespadne," ignorovala ho Barvínka.

V tu chvíli to už Smíšek nevydržel a otevřel dveře. Byl hrozně zvědavý, co představuje Barvínčina vize správné výchovy. Vešel dovnitř a sesul se na zem v záchvatu křečovitého smíchu. Před ním na židli stál naštvaně vypadající Pipin navlečený v růžových šatech, vlasy měl plné sponek, mašliček a gumiček a Barvínka mu do nich právě soustředěně vplétala obrovskou, žlutou kytku.



"Smíí-šku. No tááák prosím!" protáhl pětiletý Pipin a zatahal Smíška za nohu. Smíšek ležel u sebe doma na pohovce a snažil se číst si napínavou knihu. Ale Pipin ho pořád otravoval a chtěl si s ním hrát. Pipin byl na návštěvě u něj doma. Jeho a Smíškovi rodiče se totiž usnesli, že bude jen spravedlivé, když Pipin Smíškovy návštěvy oplatí a Esmeralda se Saramírem tedy pozvali Pipa k sobě. Ted se Pipin nudil, poskakoval kolem Smíškovy pohovky a snažil se ho přesvědčit, aby si s ním šel hrát.

"Nech mě!" zamumlal Smíšek a odvrátil se od něj.

"Smíšku! Pojď si se mnou hrát!" nedal se odbýt Pipin a pověsil se mu za rukáv.

Smíškovi vypadla knížka z ruky a s klapnutím spadla na podlahu.

"Vypadni!" zařval Smíšek a naštvaně se pro knihu sehnul. "Kvůli tobě teď nevím, kde jsem skončil!" dodal ještě.

Pipin se zatvářil omluvně, ale moc dlouho mu to nevydrželo. "Smíšku! Smíšku! Smíšku!" začal skandovat, vydrápal se nahoru k Smíškovi na pohovku a začal kolem něj skákat.

Smíšek se rudý vzteky zvedl, chytil ho za ruku a shodil ho dolů. "Neotravuj mně!" vyštěkl, překulil se na břicho a začal nohama klátit nad sebou. Soustředěně přitom očima hltal písmenka v knize.

Pipin začal pofňukávat.

"Bud zticha!" okřikl ho Smíšek naštvaně.

"Ale co mám dělat? No táák, Smíšku!" udělal Pipin smutný obličej a stoupl si. Zatřásl Smíškovi ramenem a zadíval se mu do obličeje.

"Běhej kolem dokola," zavrčel Smíšek, odstrčil ho a vylezl si až úplně nahoru na opěradlo pohovky, aby na něj dotěrný Pipin nedosáhl.

"Když to mně nebaví!" začal protestovat Pipin, ale když uviděl výraz, který na něj Smíšek z výšky vrhl, rychle zmlkl.

Uraženě odešel ke dveřím. Lítostivě se ohlédl přes rameno na Smíška, který ležel na opěrce a jednou nohou klátil ve vzduchu. Pipinovi zasvítily oči a on dostal nápad. Vyklouzl ven, na zahradu a rozeběhl se k velké, dřevěné a neumělé namalované skřetí hlavě, která tam zůstala ještě ze včerejška, kdy si hráli na Bučivoje Brala a zlého skřeta Golfimbula.

"Konečně je pryč. Mám klid na čtení," spokojeně zabručel Smíšek a znovu se ponořil do knihy.

Vzápětí zděšeně zaječel a po hlavě spadl dolů z pohovky. Pipin totiž vylezl na pohovku, natáhl se a nečekaně strčil Smíškovi dřevěnou hlavu přímo do obličeje. Když se Smíšek vzpamatoval a rozzuřeně zvedl, uviděl, jak na pohovce klečí Pipin, v náručí drží skřetí atrapu a řehtá se na celé kolo.

"Ty šašku Bralovská!" prskl Smíšek a znovu Pipina vyhodil z pohovky. Už ho měl opravdu dost.

"Pojď si se mnou hrát," zaprosil Pipin neúnavně.

Smíšek se zvedl a jeho oči metaly blesky. "Ty mně ještě pořád budeš otravovat?!"

Pipin vykulil oči a natáhl k němu ruku se skřetí atrapou. "Prosím?"

"Ne!" vybafl Smíšek a znovu se pokusil uvelebit na pohovce.

Zabránila mu v tom Pipinova ruka, která ho chytla za rameno. "Smíšku."

Smíšek se zhluboka nadechl a odevzdaně si šel se šťastně vřískajícím Pipinem hrát.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Delfi Delfi | 15. září 2014 v 16:54 | Reagovat

"odbÍt"!!!
Ach jo.
Jinak, nádhera, moc se mi to líbí. Teda, boje Smíšek vs. Pipin mi připomíná bitvu Já vs. bratr.

2 Scrat (nepřihlášená) Scrat (nepřihlášená) | Web | 15. září 2014 v 18:27 | Reagovat

Krásná kapitola :-) Barvínčina představa výchovy je teda zvláštní :D Mimochodem, už jsem si sehnala kompletní kostým a většinu receptů na den hobitů :-) Už se těším!

3 Aredhel Aredhel | Web | 15. září 2014 v 21:10 | Reagovat

Teda, Barvínku bych za sestru nechtěla, má zvláštní, hm, představu o tom, co baví malé kluky. Asi není moc empatická.
Krásná a povedená kapitola, jsem zvědavá, jak k tomu dojde, že Smíšek vezme Pipina na milost. ;-)

4 Kiwi Kiwi | Web | 17. září 2014 v 9:15 | Reagovat

To je bezvadné! :-)
Je fajn mít co číst, když jsem nemocná a Hru o trůny si nechala doma :-D

5 Šárka Šárka | Web | 17. září 2014 v 12:32 | Reagovat

Pipin v růžovém s květinou :D :D
Jé, já bych chtěla mít Hobití dětství..Teda asi ne Pipinovo ani Smíškovo ani Barvínčino, ale vyrůstat v tom prostředí se starou hrušní a slyšet Frodovo/Bilbovo vyprávění...Jsu zvědavá na další kapitoly. Je to skvělé čtení!

6 ArwenVečernice ArwenVečernice | Web | 22. září 2014 v 22:03 | Reagovat

No tak jsi ze mě asi udělala hobito-maniaka. Ale co :D
Komická představa: Pipin v růžových šatečkách. Scéna s knížkou mi dost připomíná mě a bratra :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama