Statečné (a malinké) srdce - Zrádce

26. června 2014 v 8:39 | Delfi |  Statečné (a malinké) srdce - komplet
První kapitola "prodloužené verze" :-). Situace se nesmírně zkomplikuje a Legolas pořádně zamává celou družinou (samozřejmě v negativním slova smyslu). A navíc trpaslíci pomalu dojdou k Jezernímu městu a vědí, že už je čeká jen Šmak. Jak tohle jen může dopadnout?


Kapitola čtvrtá - Zrádce

Tauriel se zhluboka nadechla a pak vypustila všechen vzduch. Cítila se tak volná! Byl to úžasný pocit. Jakoby byla celý svůj život svázaná v jakýchsi poutech a teď je konečně někdo povolil. Dokonce i navenek to bylo vidět. Její chůze byla rázovitější, výraznější a uvolněnější. Často se smála, vtipkovala s trpaslíky a Thorin jí i překvapivě vyložil plán jejich znovuzískání starého sídla dávných předků.

Bylo krásné, že se nemusela hlídat. Předtím, mezi elfy, musela skrývat své emoce a city. Nemohla vyjádřit svůj názor, aniž by si nevysloužila hubování elfů, kteří byli výše v hierarchickém žebříčku.

Ale všechno tohle, to bylo teď za ní. Pomáhala trpaslíkům lovit zvěř na obživu a ti se cítili mnohem lépe, když mezi nimi byl někdo...někdo starší. Nebylo to jako u Gandalfa, samozřejmě, to se nedalo srovnávat, ale Tauriel měla na atmosféru ve "smečce" určitě velký vliv.

Hodně času trávila s Kilim, to bylo snad jasné. Rozuměla si s ním. Ale to je slabé slovo. Měli toho spoustu společného; vlastně se už ani jeden nedivil, když zjistili, že myslí na stejnou věc. Rozdílný věk? Pchá! Věk je jenom číslo a stejně vypadala Tauriel mladší, než Kili. A rozdílná výška? Z té si často dělali legraci nejen ostatní trpaslíci, ale i oni sami.

"Je to sice divný, ale vedle mě vypadáš", Tauriel naoko zaváhala, "skoro jako trpaslík!" Kili se rozesmál a věnoval jí polibek.

"Ach bože, Kili, nemůžete si to nechat na potom?" protočil oči Fili.

"A kdy na potom?", namítl Kili a udělal rozmáchlé gesto rukou. "Nikdy nemáme chvíli pro sebe!"

"Ó, vy chudáčci!" zvolal Bofur a spráskl ruce. Všichni trpaslíci se jako na povel rozesmáli a popadali se za břicha. Bombur se dokonce svalil na záda a nemohl se dostat zpátky na záda, protože mu v tom zabraňovaly faldy.

"No tak!", napomenul je hlasitě Thorin. "Elfko! Vidí tvé bystré oči Osamělou horu?"

Tauriel se neochotně odtrhla od Kiliho a hbitě vyšplhala do koruny jednoho ze stromů.

"Tyčí se na severozápadu! Vrcholek není vidět!" křikla dolů ke skupině trpaslíků.

"Ten není vidět nikdy", zabručel Balin. "Když ji maloval náš malíř, vrcholek si musel domyslet."

Tauriel se rychle svezla dolů po kmeni a s vlajícími vlasy lehce dopadla na hliněnou cestu.

"Jdeme!" zavelel Thorin Pavéza a všichni se rozkolébali určeným směrem. Všichni byli uvolnění, jen Tauriel si dělala starosti. Měla pocit, že je někdo pozoruje, sleduje. Každou chvíli se nervózně ohlížela, slyšela tichý šustot listí. Šla poslední, takže si nikdo ničeho nevšiml. Bilbo by obyčejně něco zaznamenal, ale byl stále hluboce uražený kvůli té záležitosti s pánvičkou a Prstenem.

"Něco se mi nezdá...", zamumlala si pro sebe.

"Děje se něco?"povytáhl starostlivě obočí Kili, který kráčel před ní.

"Říkám, že se mi něco nezdá."

"Co se ti nezdá?" zamračil se.

"Pořád za námi něco šustí", vysvětlovala horlivě. "Jako kdyby nás někdo sle-ÁÁÁ!!!"

Ze silné dubové větve seskočil blonďatý elf a sejmul Tauriel, div, že jí nezlomil vaz. Když v něm trpaslíci poznali Legolase, rozběhli se a těžce s nárazy se vršili na hromadu, kde úplně vespod ležela Tauriel, rozpáclá jako žába.

Thorin se samozřejmě nezapojil, byl to vážený a důležitý trpaslík, a začal sjednávat pořádek. Vytáhl všechny trpaslíky na nohy, nařídil jim, aby meči mířili na Legolase a promluvil: "Co ty tady děláš?!"

Elf, který ještě hluboce oddychoval, se na něj zespoda podíval modrýma očima. Nic neříkal.

"Odpověz! My tě tady nechceme!" osopila se na něj Tauriel, která se už zvedla a též navedla směr svého šípu na Legolase. "Nikdo se o tvoji přítomnost neprosil!"

"Thranduil mě poslal jako špeha. Chtěl vědět, co děláte. Ale protože tě mám rád, Tauriel," Kili si nespokojeně odfrkl a Tauriel naštvaně pohodila vlasy, "řekl jsem vám to a chci vám pomoct."

"Ó, jak šlechetné!" vyštěkla ironicky Tauriel.

"Takže něco jako dvojitý agent?" navázal na ni stejným způsobem Bofur.

I když to byla řečnická otázka, Legolas se zamyslel, bylo to hodně vidět, a nakonec odpověděl podle očekávání: "Jo."

"No, bezva", utrousil Fili. "Máme tady zamilovanýho agenta, kterej je ještě ke všemu debil." Thorin se na něj zadíval pohledem to-jsi-nemusel.

"Dobře", protáhl Thorin panovačně. "Můžeš s námi být, ale budeme si klást podmínky."

"A to jaké?" vyhrkl Legolas dychtivě a nedočkavě.

"To uvidíme!" odsekl Pavéza a mávl rukou směrem, kterým předtím šli: "Pojďme! Do Jezerního Města musíme dojít do dvou dnů, na víc nám zásoby nevystačí. Rychle!"

Legolas se tedy vydal na záhadnou cestu s trpaslíky, hobitem a ještě další elfkou. Thorin se neustále zlobil, protože elf měl lehčí chůzi a šlo mu lépe běhat než trpaslíkům. Nikdo se k němu moc neměl až na Filiho. Nejdřív se mu Legolas nelíbil, ale pak ho na něm začalo něco fascinovat.

Proto se s ním dal do řeči. Samozřejmě tak musel provádět potají, v noci, nebo když se nikdo nedíval. Šeptali si a hihňali se. Povídali si hlavně o bojových technikách, to měli společné; byli to oba válečníci. Legolas mu poradil například, jak se zamaskovat na pusté planině, aby vás nikdo neviděl, nebo jak zabít goblina na tisíc a jeden způsob.

Brzy začalo na Filim být vidět, že je ovlivňován. Vstával brzy, aby si stačil upravit kštici a pročesat plnovous. Když měl v noci hlídku, vyřezával si kudlou z klacíku, který si našel, pružný luk. Čím dál tím méně spal a pozoroval hvězdy. Den trávil tím, že běhal napřed a cvičil si své oči. Bylo to sice k neuvěření, ale zdálo se, že dokonce i uši se mu začaly špičatět. Vlasy mu zbledly, vousy začaly vypadávat. Nosil méně vrstev oblečení a velmi výrazně zhubl.

Legolas byl upřímně potěšen, že má jakéhosi učedníka, který mu pozorně naslouchá a obdivuje ho. Ochotně mu pomáhal s výrobou luku a dokonce mu i půjčil nějaké šípy. Procvičoval ho tedy i v lukostřelbě. Vypadalo to, že Fili pro to byl jako stvořený.

Ovšem trpaslíci se od něj odvrátili. Nebavili se s ním, byl jim ukradený.

A nejvíc to ovlivnilo Kiliho. Vždyť to byl jeho vlastní bratr! Ne, že by neměl rád elfy, s jednou v podstatě chodil, ale bolelo ho na duši, že ho opustil jeho vlastní bratr. Kili se jednou večer rozhodl se svým sourozencem promluvit.

Fili seděl na malém chomáčku zelenošedého mechu a hleděl k obloze. Kili si vzpomněl na jejich oblíbenou hru z dětství a opatrně našlapoval. Měl v úmyslu se k Filimu přiblížit a vylekat ho. Byl od něj teprve asi deset metrů, když v tom se od Filiho ozvalo:

"Slyším tě, drahý bratře, nebuď blázen. Mé uši jsou jako olifantí boltce. Všechno slyším! Mé oči jsou jako sokolí bulvičky. Všechno vidím! Moje ruce jsou jako krtčí tlapky. Všechno cítím! Můj nos je jako kachní-"

"Proboha, Fili!" prudce ho přerušil Kili. Opravdu nehodlal slyšet jako co kachního je jeho nos. "Vzpamatuj se! Copak ti ten elfskej mizera vymyl mozek?!"

Fili jen pomalu otočil hlavu ve směru Kiliho, jako by se ho nařčení vůbec netýkalo. Nechápal, že jeho bratr o něj má strach.

"Ne. Jen mi otevřel oči. Copak nevidíš, kolik je toho kolem tak krásného? Třeba tenhle krásný brouček." řekl a ukázal na chrobáka, který má obyčejně černou barvu, ale tenhle se leskl tmavě modře. Vylezl Kilimu na botu. Ten ale už byl tak dopálený, že bez jakýchkoliv okolků brouka zašlápl až to hlasitě křuplo.

Filimu to vyrazilo dech a vyděšeně zíral na chrobáka - nebo spíš to, co po něm zbylo.

"Cos' to udělal?" Nechápavě se podíval na Kiliho. "Cos' to udělal?!" Hystericky zacloumal Kilim za ramena. "Vždyť mohl ještě žít!"

"Koho to zajímá, byl to jenom pitomej brouk! Lez mi po noze, tak jsem ho zašláp, no a co!" rozmáchl ruce ve velikém gestu

"Ty jsi takový surovec!" obvinil ho Fili. "A byl jsi takový vždycky. Už jako malý jsi zabíjel nevinné živočichy. Nesnáším tě!"

Kili s trhnutím odskočil, skoro jako by ho odrazilo nějaké silové pole. I když to na něm možná nebylo tolik vidět, tahle věta ho hluboce zasáhla.

Jeho vlastní bratr se proti němu otočil zády - a to všechno kvůli Legolasovi.



Ještě tu noc se Fili vydal za Thorinem.

"Ehm, ehm." odkašlal si, aby na sebe upozornil. Thorin unaveně vzhlédl a když spatřil trpaslík-elfa, protočil očima.

"Už jsem skoro spal." oznámil tvrdě.

"Tohle nepočká." řekl neústupně Fili.

"Copak tě trápí?" protáhl Thorin přehnaně sladkým hláskem. Fili jakoby nezaznamenal naprosto očividný sarkasmus a ironii v Pavézově hlase.

"Nic mě netrápí. Chtěl jsem se jen zeptat-" Na Filim bylo vidět, že tahle věc mu už dlouho leží na srdci. "Prostě jsem chtěl oznámit, že odcházím ze skupiny."

Thorinovi málem vylezly oči z důlků, tak byl překvapený. Tauriel, která hlídkovala zažívala podobnou reakci.

"Cože?!" vybuchl Thorin. "To si děláš legraci, to prostě nemůžeš!"

V táboře začínal být neklid. Trpaslíci se budili a hobit jakbysmet.

Thorin byl vzteky bez sebe, rázovitě pochodoval sem a tam, přičemž dupal jako slon. Hluboce se nadechoval a vydechoval, svaly na rukou se mu napínaly a čelistmi o sebe třel tak vehementně, že by si člověk pomyslel, že si brousí zuby. Byl to nesnesitelný zvuk.

"Ale ano, můžu", opáčil drze Fili. "Pečlivě jsem si pročetl smlouvu a stojí tam, že účastník poutě má právo opustit družinu, pokud splatí finanční poplatek ve výši 1000 zlaťáků. Ty jsou tady", vyprskl a hodil objemný měšec Thorinovi do klína. "Nashle. Bylo mi s vámi docela dobře." rozloučil se a odešel. "Docela." zdůraznil Fili zamumláním pod vousy důležitou část věty. To už ho ale nikdo neslyšel. S Legolasem se vzdalovali rychleji, než by člověk očekával, směrem ke Zvadlému vřesovišti.

Trpaslíci, hobit a elfka na ně vyjeveně zírali.

"No, to je tedy něco", utrousil Bilbo, ale hned si vysloužil káravý pohled od Thorina.

"Je nás zase čtrnáct, jako předtím. A vlastně je to dobře. Ten protivný elf už mi šel dost na nervy. Stejně tak Fili." Thorin se snažil sám sebe uklidnit broukáním nějaké melodie. Když na sobě ucítil pohled Bilba, rozkřikl se na něj.

"No co koukáte! Běžte radši spát! Zítra mám v plánu dojít do Jezerního Města."

Pan Pytlík se podle rozkazu vydal na kutě.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 26. června 2014 v 13:51 | Reagovat

Úžasný "Director´s cut" se zelfovatělým trpaslíkem :-D jen tak dál!

2 Clarissa Clarissa | Web | 26. června 2014 v 14:44 | Reagovat

S vašimi názory na elfy sice úplně nesouhlsím, ale tahle povídka je fakt boží!
Sice spíš fraška, ale je to výborně napsané. :-)

3 Delfi Delfi | 26. června 2014 v 17:13 | Reagovat

[1]: Nejdřív to měl být Nori, kdo bude elfem, ale na radu Irith jsem to změnila, aby tam bylo dilema pro Kiliho - bratr-debil.

[2]: Je to schválně napsané tak, aby se to dobře četlo a aby to bylo jednoduché. Určitě sis všimla, že všechno je prapodivně zdramatizované, emoce přehnané a nepravděpodobné.
Vztahy tam jsou vybarvené a prosté, jednoduché.
Ale stejně to dá práci napsat, i když je to taková slátanina. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama