Otázka

19. června 2014 v 18:07 | Irith |  Jednorázové povídky
Jak už psala Clarissa, vsadily jsme se s ní, že každá napíšeme povídku na téma : "Proč jsou hobiti hobiti" a potom je porovnáme (tedy, vsadila jsem se já, Polly a Clarissa). Clarissina povídka je zde http://i-am-clarissa.blog.cz/1406/posledni-myslenka a mou si můžete právě ted přečíst. Počkejte si ještě na Polly a pak ohodnotte. Čí je lepší?
Clarissa chtěla kátkou jednorázovku, takže jsem se musela krotit, ale nakonec se mi to snad celkem povedlo.




Smíšku, proč jsou hobiti jako… hobiti?" zeptal se osmiletý Peregrin Bral svého staršího bratrance a vyskočil mu na klín.

"Co to je za hloupou otázku?"

"No, myslím tím, proč jsme tak maličcí oproti jiným stvořením, proč máme ty velké chlupaté nohy, proč žijeme pod zemí, proč máme kudrnaté vlasy, proč…" vysvětloval Pipin a dychtivě se díval na zmateného Smíška.

"Nevím, Pipe. A co to je vůbec za hloupou otázku? Víš co, pojd raději na ryby." Odbyl ho Smíšek.

Byla to hloupá otázka. Ještě nikdy žádného hobita nic takového nenapadlo. Pch! Proč jsou hobiti jako hobiti? Protože byli hobity vždycky!

Pipin jen pokrčil ramínky a poslechl Smíška.



Od té doby uplynulo dvacet let. Pipin už na svou zvláštní otázku dávno zapomněl, ale Smíšek na ní zapomenout nemohl. Proč jsou hobiti takoví? Proč? Pořád o tom musel přemýšlet. Dumal o tom i ve Fangornu, když je Stromovous nesl lesem. Tehdy byl řešení blíž, než kdy předtím. Poslouchal Stromovousovo vypravování o starých časech a o entkách a postupně začínal chápat. Pak ale nebyl čas na to, aby si utvářel jakékoliv teorie. Všechno se najednou seběhlo strašlivě rychle a Smíšek občas neměl ani čas dát si druhou snídani, natož přemýšlet nad divnou Pipinovou otázkou. Vzpomněl si na to vlastně až zase v Kraji.



Smíšek se vracel ze Dna Pytle, kde byl se Samem vyřídit některé obchodní záležitosti. Od vymetení Kraje uplynulo osm let. Stále nebylo všechno úplně v pořádku. Smíšek kráčel po cestičce ke svému poníkovi, kterého měl uvázaného u Oslavového stromu. Nevěděl, proč zrovna ted, ale na mysl mu znovu vyplula Pipova otázka. Proč jsou hobiti takoví? Jeho pohled se částečně proti jeho vůli zvedl nahoru a Smíšek se zahleděl na Oslavový strom. Na jeho větve, kmen a korunu. A poznání ho náhle zasáhlo jako blesk z čistého nebe. To, co tušil už tenkrát ve Fangornu, se mu potvrdilo. Smíšek se rozeběhl, odvázal poníka, a co nejrychleji na něm odjel směr Bralsko. Musel za Pipinem. Musel za Pipinem hned ted a povědět mu, na co přišel.

Smíšek zavedl poníka do stáje a vytáhl klíč. Potichu otevřel dveře Pipinovo nory a vstoupil dovnitř. Všude byla tma. Byl tu už mnohokrát, takže trefil i potmě. Došel až do Pipinovy ložnice a opatrně otevřel dveře. Pipin ležel na posteli, spal, a ve spánku napůl objímal Diamantu Bralovou, dříve z Dlouhé Stráně, svou manželku.

"Pipe, vstávej!" zašeptal Smíšek a zatřásl mu ramenem.

"Csssso ssse dějjj?" zachraptěl Pipin a obrátil se na druhý bok. Oči však nechával tvrdošíjně zavřené.

"Peregrine Brale, vstávej!" Pronesl důrazněji Smíšek a stáhl z něj peřinu.

Pipin na něj vytřeštil oči. Vypadalo to ale, že je vzhůru.

"Smíšku? Máš vůbec ponětí o tom, kolik je?" zívl a opatrně se posadil, aby nevzbudil Diamantu.

"Půl druhé ráno," oznámil mu bez zaváhání Smíšek.

Pipin zasténal. Občas si přál, aby jeho bratranec byl méně inteligentní a více respektoval věci jako soukromí, spánek a půl druhé ráno.

"Oblékni se a pojd za mnou. Musím ti něco ukázat!" zašeptal Smíšek vzrušeně a vycouval ze dveří, aby měl Pipin čas se nějak obléknout.

"Ted?" zaprotestovalPipin, "Nepočká to do rána?"

"Ne!" zněla naprosto jasná odpověd.

Pipin si tedy povzdychl a začal si oblékat košili.

"Můžeš mi tedy říct, co je tak důležitého, že jsi mě kvůli tomu vzbudil v půl druhé v noci? Měl jsem hezký sen, zdálo se mi o nakládaných ančovičkách!" Zareptal Pipin, zatímco klusal na svém poníkovi vedle Smíška. Oba odjížděli pryč, Pipin hádal, že do Hobitína.

"Pamatuješ si, jak ses mě ptal, proč jsou hobiti hobity?" zeptal se ho Smíšek a zadíval se mu do očí.

Pipin pokrčil rameny. Něco si matně pamatoval.

"Ale říkal jsi, že to jsou hloupé otázky, ne? Že hobiti jsou hobity prostě proto, že byli hobity vždycky?"

"Ano, myslel jsem si to, ale přišel jsem na něco jiného. Víš, ve Fangornu, jak nám Stromovous vyprávěl o entkách. Tam jsem si to poprvé uvědomil. Ale ted v noci jsem našel důkaz."

Pipin byl náhle úplně vzhůru. Tohle bylo důležité. Pamatoval si, jak ho tenkrát zranilo, že mu to Smíšek nebyl schopen vysvětlit. Ani on, ani Bilbo, nebo jakýkoliv jiný hobit, kterého se zeptal. Maximálně ho pořádně vytahali za uši za to, jak hloupá je to otázka.

"Proč?" zeptal se.

"Víš, co Stromovous říkal o entkách. Ztratili se entům. Založily si zahrady a postupně odešly pryč. A víš, já jsem přišel na to, že našimi předky vlastně byly entky. Pamatuješ si, co nám říkal. Měly tváře jako jablíčka a vlasy jako len. Tím, jak se entům odcizily, také pomalu přestávaly entovatět. Už nebyly stromy. Byly to normální živé bytosti."

"Ale to není možné, Smíšku…" začal Pipin.

"Ne, Pipe. Je to pravda. Proto žijeme pod zemí. Každý strom žije především pod zemí. Kořeny mu dodávají vodu a tak. I entky dříve potřebovaly kořeny. Je jisté, že hobiti žijí pod zemí právě kvůli téhle jejich lásce k zemi a k tomu, co je pod ní. Proto ze všeho nejraději pěstujeme mrkev, zelí, kukuřici a tak. Protože entky milovaly zahrady a jako první je začaly vytvářet. Proto máme nejlepší sady ve Středozemi. Toto je naše entí dědictví. Nemáme rádi bitvy a neradi se zabýváme složitými stroji. Který strom taky má rád bitvy a stroje? Všechno to dává smysl, Pipe."

"Ale my jsme maličcí. Enti byli oproti nám strašlivě velcí." zaprotestoval Pipin. Kdyby Smíška neznal, řekl by, že je opilý. Ale Smíšek byl naprosto střízlivý a mluvil smrtelně vážně.

"Je jisté, že mezi našimi předky byli i nějací lidé. A pak, každý strom, který žije jinde, než kde má na to dobré podmínky se postupem času zmenšuje a zmenšuje. A vysvětluje to i naše vlasy a nohy. Mech a tak?"

"Cože?" vyjekl Pipin a zadíval se na svá velká, chlupatá chodidla. "Chceš říct, že jsem na nohou obrostlý mechem?!"

"Ne, to ne. Ale určitě to kdysi mech byl. Vzpomen si na Stromovouse, jak byl porostlý mechem. Entky na tom určitě musely být podobně."

"Ale to by nás potom musel Stromovous poznat. Poznal by, že jsme potomci jejich družek, ne?"

"Ale Pipe, vždyt nám přeci říkal, že už si vlastně ani nepamatuje, jak entky vypadaly. Ani na svou milovanou Fimbrethil si nemohl vzpomenout. Nevěděl, jak vypadaly."

Pipin pomalu přikývl.

"A hlavně. Stromovous si nás oblíbil velice rychle. Myslíš, že by se stejně spřátelil i třeba s elfem, nebo s trpaslíkem? A pak samozřejmě ta entí voda. Ptal jsem se na to Gandalfa. Moc se divil, že jsme po ní tolik vyrostli. Říkal, že už jí zkoušelo pít několik elfů i lidí, ale na žádného z nich neměla sebemenší účinek. Určitě v nás musí být něco z entů. Pipe, musí to být pravda. Všechno to dává smysl. Máme rádi klid a pohodlí. A který strom nemá rád klid a pohodlí? Vždyt entům trvalo přes sto let, než si vůbec Sarumana a jeho kejklí všimli. A i potom se s tím rozhodli něco udělat jen proto, že jsme je k tomu přesvědčili!"

Pipinovi to ale pořád smysl nedávalo. Ani trochu. "A co jídlo?" zeptal se. "Každý slušný hobit jí nejméně šestkrát denně. A stromy přeci nejedí vůbec!"

"Ale samozřejmě, že jedí. Jedí hlínu a tak. Alespon myslím. Skrz ty kořeny. Jedí vlastně pořád. Stejně jako my. Až na to, že my jíme lepší jídla, než žížaly!" rozesmál se Smíšek.

V dálce viděl Dno Pytle. Už tam za chvíli budou.

"A co jsi mi chtěl ukázat?" zeptal se po chvilce mlčení Pipin.

"Počkej," zarazil ho Smíšek.

Oba hobiti sesedli z poníků a Smíšek vedl Pipina dál.

"Chci ti ukázat poslední entku. Důkaz, že pocházíme z nich," zašeptal Smíšek a chytil Pipina za rameno.

Došli až pod Oslavový strom. Pipin se zvědavě rozhlédl kolem.

"Tak kde ji máš?"

Ale Smíšek jen mlčky ukázal nahoru. Pipin zaklonil hlavu. Nic tam nebylo. Jen starý strom, pod kterým Bilbo vždycky pořádal své báječné oslavy.

"Ale já…" chtěl zaprotestovat Pipin, ale pak něco spatřil.

Ten úhel, který svíraly támhle ty dvě větve. Způsob, jakým se krabatila kůra, listy, které byly támhle více a támhle méně. Při troše představivosti se dala v kmeni stromu vidět podoba staré ženy. Smějící se, ale staré.

A Pipin měl náhle pocit, že pochopil.




 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | E-mail | Web | 19. června 2014 v 18:55 | Reagovat

Wow! Prostě a jednoduše Wow!
Nechápu, kde na tak super nápady chodíte :D

2 Irith Irith | Web | 19. června 2014 v 18:56 | Reagovat

[1]: Ono samo ;-)

3 Delfi Delfi | 19. června 2014 v 20:05 | Reagovat

Tahle povídka je prostě BOŽÍ!!!
Rozplývám se! :-)

4 Gil Gil | Web | 19. června 2014 v 21:01 | Reagovat

Je to krásné :-) Úplně jako od pana Tolkiena :-) Jak spolu Smíšek a Pipin rozmlouvají a to celé, úplně věrohodné :)))

5 Clarissa Clarissa | Web | 19. června 2014 v 21:35 | Reagovat

Geniální. G.E.N.I.Á.L.N.Í Tohle by mě v životě nenapadlo. :-)

6 Gil Gil | Web | 20. června 2014 v 8:44 | Reagovat

Jo a stromy skutečně jí celý den :))) Jí sluneční světlo - přeměňují ho v listech na glukózu (cukr) - fotosyntéza trvá celý den :)))

7 Morell Morell | Web | 20. června 2014 v 14:19 | Reagovat

Moc hezká povídka a ještě hezčí teorie o původu hobbitů. Nádhera.

8 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 20. června 2014 v 15:32 | Reagovat

O_O Nevím, co dodat.

9 Irith Irith | Web | 20. června 2014 v 15:38 | Reagovat

[8]: Takže nelíbilo? To je mi líto.

10 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 20. června 2014 v 15:45 | Reagovat

[9]: Právě naopak! Bylo to natolik dokonalé, že jsem skoro zapomněl dýchat... a z hlavy se mi vykouřily všechny superlativy :-D úžasný nápad, perfektní zpracování...

*nevěřícně kroutí hlavou*

Jak by se to mohlo někomu nelíbit!

11 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 20. června 2014 v 18:15 | Reagovat

[9]: Myslím, že dlužím vysvětlení. :-)
Obvykle jsem docela pohotový a reaguji na každý podnět táhlým okecáváním.
Když nejsem schopen mluvit...
...znamená to, že jsem naprosto vyvedený z míry - v tomhle případě pozitivně.
Nevím, jaké vyšší uznání bych mohl nabídnout - snad kromě toho, že bych nebyl schopen myslet.

12 Irith Irith | Web | 20. června 2014 v 18:31 | Reagovat

[11]: Díky, díky moc!
Vůbec to nechápu. Říkala jsem si, že je to naprostá pitomost, blbost, kterou každý odsoudí jako nelogickou. Ale Vaše reakce... všechny... je to jako sen.
Mám dojem, že u svých povídek mám ještě horší odhad, než obvykle. Co jsem si říkala, že bude katastrofa (Rány a tohle) se všem líbí a když si myslím, že je to fakt dobré, tak to moc odezev nemá (Kapka)...
Díky, díky moc. Ani nevíte, jak je to úžasný pocit pro takového povídkářského narcise, jako jsem já.
Fakt děkuji! :-D

13 Šárka Šárka | Web | 21. června 2014 v 21:32 | Reagovat

[10]:: Mám stejné pocity

Protože o entkách a původech hobitů jsou různé teorie ale tahle je naprosto GENIÁLNÍ! :D Holky, já vás žeru! Byla bych strašně moc ráda, kdybyste své povídky jednou vydaly knižně. Miluju, jak popisujete Hobity a že vaše příběhy mají vtip a šmrnc.

14 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 22. června 2014 v 16:29 | Reagovat

[13]: Už jsem plánoval, že ti musím dát na Mittalmar odkaz, ale ke svému štěstí jsi ho objevila sama :-D já bych dost možná zapomněl.

15 Kiwi Kiwi | Web | 28. srpna 2014 v 21:02 | Reagovat

Tohle je naprosto úžasný! (Jeremiáš trval na tom, abych si to přečetla) Fakt bezvadný, zajímalo by mě, co by na to řekl sám Tolkien :D
Všechno dokonale sedí... Wow. :-D

16 Katka Katka | 8. listopadu 2014 v 11:38 | Reagovat

Má reakce je dost opožděná a ještě jsem si nestihla přečíst nic jiného, ale nepotřebuji srovnání abych mohla říct, že je to mnohem víc než dobrý. Prostě dokonalý.
Jen si dost potrpím na správnost (písmenek). Jsou to zbytečnosti a když si na to dáš příště pozor, doufám, že to ocení i ostatní (nejen já) :-)

17 Katka Katka | 8. listopadu 2014 v 12:01 | Reagovat

Tak už jsem je přečetla, ty ostatí povídky. A ta tvá se mi líbila nejvíc. A neříkám to proto, že tě jedinou znám. Dělá mi trochu problém smířít se s vaší nenávistí k elfům, možná proto mi Otázka přišla lepší než Pohádka na dobrou noc.

18 Vénie Vénie | Web | 28. března 2015 v 18:04 | Reagovat

Dokonalé! Naprosto báječné! Možná jste objevily něco zásadního. Něco senzačního.
Ale i přes to, si musím trochu rýpnout. Jestli se to odehrává osm let po vymetení kraje, tak na Oslavové louce nestojí Oslavový strom, nýbrž poslední mallorn který tam zasadil Sam (a dala mu jej Galadriel) a ten měl přeci sněhobílou kůru, stříbrné listy a zlaté květy. Oslavový strom přeci nechal Šarkan pokácet.
Ale jinak, všechno souhlasí a moc se mi vaše teorie líbí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama